Koncert na sebe nedal dlouho čekat a tak jsme vyrazili směr Vyškov, konkrétně do obce zvané Rousínov. Jsem sice zvyklý na ledasco při náročných výletech se SMASHED FACE či RE-INTOXICATION, ale vyjížďka s kapelou FEYE představovala další nepoznané rozměry.
Největším šokem byl test Karlovy kolínské na spolujezdcích - takhle snad nesmrdí ani barová kurva! Vlivem toho jsem notný kus cesty nevnímal padený v mdlobách, probuzen až drncnutím na vlakovém přejezdu a přímo v inkriminované obci. Předpokládaná díra se změnila na malé město, navíc rozdělena na pojmenované části. Dvou vyděšených žen jsme se ještě optali na cestu, aby jsme zjistili, že nás poslali na zcela opačnou stranu. Bylo nám sice divné, že by jsme měli hrát na zimním stadionu, ale člověk se pořád učí, takže jsme místo nakonec našli.
Na místě jsme byli přesně a dosti nás překvapila jednak velikost místního kulturního domu, jednak účast pouze pořadatele a jeho pomocníků. Na optimismu mi nepřidal ani můj zdravotní stav čili vyhlídky na nadcházející večer se moc růžové býti nezdály. Lidé se nakonec ale začali trousit, ale na první hrající kapelu jich zde byla dobrá desetina oproti celkovému počtu, který se nacházel na placu při vystoupení hlavní hvězdy. Při pohledu na aparát bylo jasné, že dnešní zvuk bude prvotřídní, neboť značky jako MESSA/BOOGIE či GALIEN-KRUGER mluví za vše! Trochu mrzuté však bylo to, že přes informace pořadatele, že veškerá nástrojovka bude na místě a že si nic brát nemusíme, nás basák DARK GAMBALE nemile překvapil neochotou aparaturu zapůjčit.
Jako první hráli mí svěřenci FEYE. V sestavě mimo jiné působí ex kytarista SMASHED FACE a současný basák RE-INTOXICATION. Stylově se jejich hudba pohybuje někde na pomezí melodického metalu a crossoveru s občasnými HC a NU prvky. Bohužel pozice první kapely si žádá své, takže se jim mnoho ohlasu nedostalo.
Následovalo chystání se kapely BETHRAYER. Dobře si pamatuji, když kapela začínala, že už tehdy koketovala s dávačskou formou muziky a ob rok, co hráli na Brutal Assaultu, bylo patrné, kterak se čím dál více přibližují komerční formě ač byli dobře ukryti v undergroundu. Dá se říci, že nyní svůj projev dotáhli do dokonalosti, jejich šťavnaté podání NU metalu zní velice životaschopně a mě, jako zarytého odpůrce tohoto stylu, minimálně překvapilo. Jak poznamenal Dědek, basák FEYE, mohli jsme pozorovat celý večer opravdu hustou přehlídku aparátů. I BETHRAYER si přivezli opravdu luxusní aparaturu, kterou by mohl závidět snad každý muzikant. O pozdvižení se postaral jeden z kytaristů, který měl "kejs" stejně velký jako bednu, a v něm měl několik zesilovačů, předzesilovačů a dalších vychytávek - odhadovaná cena snad 200 000 :-). Za chvíli jsme ale mohli slyšet, že s takto vybaveným aparátem se dá dělat opravdový zvuk a jsem si jist, že něco podobného jsem od české kapely zatím neslyšel! Chvilka napětí před začátkem a jedem... Prvních pár sekund a všem bylo jasné, které kapele se jejich nynější tvorba podobá... Davem dokonce zaznělo, že: "je to vykradenej KORN". Tak tragicky bych to neviděl, ale bylo jasné, odkud vítr vane. Setík však byl plný energie, emocí, brutality i hebkosti zároveň. BETHRAYER zkratka skloubili vše, co se od takovéto muziky očekává. Lidé byli mnohem vstřícnější, nežli u první sqadry, ale stejně mi v ovacích či paření připadali trochu zabrždění. Přesným opakem byli nakalení týpci, kteří se rozběhli celou halou a k podiu přijeli po kolenou, jakože hrající na kytaru. Zřejmě nějaký fetařský přežitek :-).
FOREST JUMP jsem živě ještě neviděl, ačkoli jejich tvorbu znám velmi dobře, protože kluci propagaci věnují dost času, ostatně, kdo by neznal Pepovo klasické: "Baf! se" :-). Další výměna aparátů a snad nejdelší chystání, kapela si dávala hodně na čas, vykecávání, pokuřování - tohle nesnáším! Začalo se hrát, až když se na plac vyřítilo obrovské monstrum - Pepa Michálek. Všichni, kdo neznají jeho projev, by ho jistě zařadili do nějakého brutálního výplachu, jenže k překvapení mnohých přítomných José vládne několika polohami procítěného čistého zpěvu. Banda představila debutní desku, která právě vychází u ELYSION MUSIC - obsahuje skladby z obou předchozích promo počinů, pokud se nepletu, přičemž převládali vály novějšího data. Kluci předvedli slušnou muziku, perfektní sehranost a vlastně další způsob, jak hrát moderní tvrdou muziku. Myslím, že si začínají budovat svůj osobitý styl.
Na DARK GAMBALE jsem se těšil kurevsky, však kvůli nim jsem taky přijel. Na Brutalu to pro mě byl obrovský šok, novinku ?Superstar? jsem si hodně naposlouchal a netrpělivě očekával jejich geniální muziku v prvních řadách. Svůj set otevřeli vypalovákem, kterým zároveň otevírají novinkové album. Nepamatuji si, kdy by mě nějaká kapela takhle strhla a už vůbec nevím o tom, že bych si s některou někdy zpíval i naživo. Tady se to stalo a já měl neskutečně blažený pocit! DG nejsou jen metalovou či NU metalovou kapelou, tak jako vždy, i nyní dávají do své muziky kus umění, moc nevšednosti, kus avantgardy a hlavně srdce! Oproti jiným kapelám se vůbec nesnaží vypadat drsně, nemusí si na nic hrát a jejich ulítlá image je vlastně už jen třešničkou na dortu. Mezi novinkovými songy tu a tam zazněla i nějaká hitovka z předchozí desky. Bože, jak já jsem si to vystoupení užíval, zpíval jsem s nimi každý refrén jako nějaká náctiletá fanynka :-) a vůbec mě nevadilo, že se po mě lidi otáčeli a kluci na pódiu se potutelně usmívali, však nás "zpívajících" tam bylo víc :-). Cesta domů se nesla ve znamení pokračující destrukce mých hlasivek za doprovodu osádky auta. Některé hity by nám mohli i DG závidět :-))).
