Nejbližší koncerty
  • 28. 03. 2024Hrají: NAŠROT legendární hardcore ( Havlíčkův Brod ), NON...
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
HEIDEN – Andzjel

76 stran, A5, duben 2020, Česko

Historii Parambova zinu jsem krátce zmínil v recenzi na šesté číslo, které se objevilo loni na podzim, letošní jarní povídání začnu tím, že je potěšitelné, s jakým ohlasem a zájmem se předchozí numero setkalo, a že místo pro „devadesátkové“ ziny tady pořád je. 

Parambucha no.7 nemění mustr předchozích čísel, tzn. jednoduchá přehledná grafika, záběr jen na tuzemskou scénu a redakční all stars tým. (úsměv) Ono to na papíře tak vypadá, ale hlavní penzum práce odvedl vrchní velitel, někteří přispěli jedním dvěma rozhovory (Martina Kurtinová, Petr Korál, Pavel Obst) a další jen recenzemi. Co se týká rubrik, tak se nově objevila Cestománie, která nahradila minule ne zrovna povedené klasické reporty. Cestománie je fajn zpestření, vybraní jedinci vzpomínají na zapamatování hodné zážitky z cest – a samozřejmě se nejedná o to, kde viděli nějakou pěknou sochu nebo si užili výhled z kopce. (úsměv) Jak Jarda  z PANDEMIE, tak Peter z DOOMAS vytahují z rukávů různé strasti, přičemž zajímavější jsou určitě ty z jihoamerického turné PANDEMIE v roce 2003. 

Hlavní jsou samozřejmě rozhovory, ať v rámci rubrik, nebo samostatné. V podstatě všechny jsou fajn, proti šestce zlepšení (neobjevuje se nic vyloženě marného), výběr respondentů taky atraktivní. BigBoss vypráví o své poslední sólovce svým typickým způsobem, Čurby se v Jak bydlí hvězdy rozněžnil u Diega Maradony, jehož sochu má na zahradě, DEPRESY krátce a jasně v Rychlovce slíbili nové album, DYSANGELIUM už jej venku mají a tak ho představili z různých úhlů. Bilos povykládal o svém aparátu a nástrojích, v Gargamelově zvukové mučírně hádal Medvěd (FORGOTTEN SILENCE, GÖTTERDAMMERUNG), co mu to pouští za chytáky, v Československé 10° Poly a Paramba uvedli svých deset československých nej… nahrávek, přičemž některé tipy uvedených pánů překvapí a některé samozřejmě ne. (úsměv) Já se s nimi potkávám z nějakých osmdesáti procent – to nemyslím tak, že bych uvedl stejných osm alb, což ani nejde, když tam má každý jiná, ale tak, že jsem  ty desky slyšel stokrát a dodnes se k nim rád vracím. 

Vracím se rád do minulosti obecně, takže jsem si s chutí přečetl vzpomínky Oty Hereše – a ač to všechno znám, bavilo mě to i tak. A třeba si mladší čtenáři doplní vzdělání. (úsměv) Na baru se vyskytl Mira Horejsek, Dáma na kolejích Andrea Baslová s Martinou Kurtinovou probrala nejen hudební aktivity, ale i šití nebo partnerský život – pro mě jeden ze dvou best of rozhovorů.

Ten druhý je s Necrocockem, jehož „Inkontinentální hotel“ považuji za nejlepší loňskou tuzemskou nahrávku. Sympatie chovám i k BAD VICTIM a pokec s Edou je taky fajn, stejně jako ten s hlukovým experimentátorem Radkem Kopelem, s ELYSIUM či PURNAMOU – vše aktivní lidé, kteří si prostor zaslouží. RAVENOIR ještě sice nemají žádnou historii, ale sešli se v nich zajímaví muzikanti, takže rozhovor o tom, co se chystá, má smysl. 

Anketa je v sedmém P-tisku oficiálně jedna, ale anketní ráz má i článek, v němž všechny své knihy komentuje Václav Votruba. „Opravdová“ anketa se týká současné koronavirové situace, na čtyři otázky odpovídá devět person a abych neprozradil úplně všechno, tak je nechám v utajení. (úsměv) Nechybí ani BigBossova Černá díra, v níž Jiří nabádá k aktivnímu způsobu života, ani rubrika Co dnes dělá, kde se zpovídá Zdeněk Smrt Vémola – vzpomene si ještě někdo na DEATH SENTENCE a jejich death/doom z druhé poloviny devadesátých let? 

Nechybí ani recenze, o nichž jsem minule pochyboval, tedy o tom, zda mají ve fanzinech, které vychází jednou za uherský rok, své místo. Tentokrát své tehdejší stanovisko podmínečně koriguji – pokud bude Parambucha vycházet každého půl roku, tak tam recenze své místo mají. Sepsali je Paramba, Louďa, Petr Korál, Bohouš Němec, Radek Bubeníček a jako host čísla Alesh AD. Líbí se mi nápad vtěsnat názor do stovky slov, graficky se taky sekce recenzí povedla vyřešit lépe než minule, i když žádná velká paráda to pořád není.

Poslední položkou seznamu je fotogalerie AMON z nahrávání dema „Call The Master“, což má logiku, protože k limitovanému počtu zinů je přiložena kazeta právě s tímto pro mnohé kultovním demáčem. 

Proti šestce je sedmička v mnohém dál, největší grafické nedotaženosti se povedlo napravit (i když je pořád na čem pracovat), obsah zatraktivnit a tak nezbývá, než se těšit za půl roku na osmičku. 

Facebook


Zveřejněno: 08. 05. 2020
Přečteno:
2115 x
Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

12. 05. 2020 07:11 napsal/a Slavnar
graficka dotazenost
ahoj. co se tyce graficke dotazenosti, tak mne docela tlacila uzaverka a na zkompletovani a predani do tisku jsem mel par dni, aby jsme stihli slibeny duben .Takze proto ty nejaky chyby. Co mne treba dost, tak napis v zahlavi stranky, ktery tiskarna proste spatne orizla a je moc na okraji a nejaky to deleni slov na radkach, ktery jsem nedostatecne zkontroloval. Za to se tedy omluvuju a priste to zase bude o kus lepsi.