Nejbližší koncerty
  • 15. 08. 2020Ústečtí WYRM pokřtí letošní album Purge podpoří je KRAAKE...
  • 22. 08. 2020Rotten Fest Open Air 2020 22.8.2020 venkovní areál Sklu...
  • 25. 08. 2020První pražský koncert deathmetalových Poppy Seed Grinder ...
  • 05. 09. 2020Montana Metal Fest: Depresy, Dehydrated, Orkrist, Morn...
  • 05. 09. 2020Třetí ročník open air festu konajícího se v areálu Kaliko...
  • 05. 09. 2020Sušice - Chatová osada LUH mini D.I.Y. open air festival...
  • 12. 09. 2020Farářova sluj / Orthodox club Vystoupí:AGGRESSIVE TYRANTS...
  • 18. 09. 2020V rámci svého minitour nás poctí svojí návštěvou mocní SI...
TELEPATIE

Kapela OBJECT, jejíž domovinou je městečko Kraslice, v nedávné době vydala novinkové CD „Starving Paradise“, které se povedlo nadmíru. Vše kolem alba i kapely jsme probrali s kytaristou, textařem a druhým hlasem Václavem Odvárkem.

Srdečně tě zdravím!
Na úvod se bez mučení přiznám, že mi existence kapely do dnešních dnů úspěšně unikala, přitom se na scéně pohybujete bezmála dvě desetiletí. Můžeš mi OBJECT představit a pro stejně neznalého čtenáře shrnout vaši historii?

Také zdravím. Jak říkáš, pohybujeme se na hudební scéně už docela dlouho, nedávno jsme oslavili osmnáct let, tak si interně říkáme, že jsme asi konečně dospěli. Začátky kapely se datují tedy až do roku 2001, kdy jsme se dali dohromady na intru v Karlových Varech jako parta metalových nadšenců. Tenkrát jsme začínali jako více heavy kapela s českými texty. Postupně jsme ale spadli do tvrdších odnoží. Někdy před deseti lety jsme přešli na sedmou strunu, začali zpívat v angličtině a s tím jedeme doteď. S jedinou obměnou na postu basáka fungujeme v původní sestavě. Za ta léta jsme odjeli spoustu koncertů po celé České republice a pár koncertů v zahraničí. Objevili jsme se v různých médiích, zahráli si se spoustou jmen. Právě vydáváme v pořadí již třetí desku. Vydali jsme tři klipy a nyní usilovně makáme na klipu dalším.     

Kdo v současnosti OBJECT tvoří a co mi můžeš o členech kapely prozradit?

Začnu logicky zpěvákem Lukášem Zmrzlým. Je to náš tahoun. Manažer a hecař. Má v těle trochu toho sportovního ducha, což je někdy opravdu zapotřebí. Většina koncertů nyní přichází od něj. Dejchá pro kapelu. Občas mu říkáme mámo. Ale pozor, po pár pivech je schopen vykecat díru do hlavy. Kytarista Tom Krupka je společně se mnou asi hlavním kreativním motorem. Nyní převzal i grafiku, web a celkově vizuální prezentaci. V kapele drhne i většinu sól. Zároveň stále laboruje se zvukem kapely, což je určitě potřeba. V řešení zvuku a vybavení je Tomovi těsně za zády náš bicák Péťa Matějka. V jeho arzenálu je hned několik bicích sad a všichni čekáme, kdy přijde s nákupem další. Náš basák Aleš k nám přišel před deseti lety, ale známe se také už od puberťáků. Tenkrát mu náš původní basák Váňa předal žezlo kvůli potomkům. Teď je novopečeným otcem Aleš, tak doufáme, že se historie nezopakuje. Aleš je nadšenej do čehokoli, co se tlustých strun týče a koncerty si užívá vždy naplno. Co napsat o sobě je vždycky otázka. S Tomem nosíme většinu muziky a dohromady se dost doplňujeme. Musím přiznat, že jsem v kapele asi za největšího punkáče, aneb zesík stále od něčeho zadělanej, kabely pořád zamotaný. Ale lepším se. A dohromady jsme hodně zábavná léty prochlastaná banda. Druhá rodinka. 

Pojďme se vrhnout na velice povedenou novinku „Starving Paradise“. Jak probíhalo a jak dlouho vám trvalo skládání materiálu?

No, musím přiznat, že to bylo možná až moc moc dlouho. Předešlé album jsme vydávali v roce 2012. Dali jsme si rozhodně na čas, ale na druhou stranu není kam spěchat, důležité je nestagnovat. Skládání materiálu probíhalo pozvolna, ruku v ruce s menší frekvencí zkoušení. Část kapely žije v Kraslicích, ale já například v Praze a Aleš v Kadani, tak je obtížnější se scházet. Asi před dvěma lety jsme si řekli, že už to chce desku jako sůl. Tak jsme pak usilovněji mákli na zbývajících věcech. Představa byla sedm osm songů. Překvapivě ale z těch nejnovějších věcí vylezly taky celkem slušné pecky, i když jsme tomu původně moc nevěřili.  

Vše potřebné složeno a napsáno. Do jakého studia jste zamířili a jak hodnotíš samotné nahrávání?

Nahrávání probíhalo v několika etapách. Již předešlou desku jsme nechávali zmastrovat v studiu Negative Tunes. Zvuk se nám natolik líbil, že jsme se dohodli i na desce nové. Jelikož jde primárně o mix a masteringové studio bez možnosti nahrávání, bicí jsme nahrávali v plzeňském studiu ILL Fish a zbytek poté pod odborným dohledem na zkušebně. Doba holt postoupila a možnosti jsou úplně někde jinde. Sice je zážitek ze studia vždy jedinečný, ale takto jsme na to měli zase klid a mohli jsme si s náběry hrát a piplat je. Vše se pak poslalo na mix a zhruba měsíc jsme online komunikovali a ladili do detailu. Určitě se vypilo méně alkoholu a nepadaly tolik zásadní hlášky, ale výsledek je super.  

Byl zapotřebí dohled producenta, nebo vše držíte pevně ve vlastních rukách?

Produkce zvukové se ujal Jaroslav Lukáč z Negative Tunes, ale my jsme měli celkem jasnou představu, co chceme, takže se dá říct, že to jak skladatelsky, tak zvukově máme ve svých rukách. Hodně jsme do toho mluvili my sami.  

Můžeš mi v krátkosti odvyprávět příběh každé skladby?

No ohledně textů to nebude zrovna veselé čtení. Texty jsou dost filozofické, kritizující nějaké současné poměry a kladou otázky. To asi k metalu patří. 

„God Can Die“: 
Zamyšlení se nad otázkami vývoje společnosti směrem k technologiím možná na úkor lidskosti, kontaktu. Dávám otázku, jestli nás toto nepokřiví a nevezme nám více než dá. „Bůh může zemřít“ je pak metafora všeho vznešeného a lidského, co v nás může zemřít. Ale nemusí. (úsměv)

„Corrupted Humanity“:
Kritika mediálního prostoru, který se snaží především strhnout na sebe pozornost. Ani nejde tolik o fakta jako o potřebu šokovat a přitáhnout další a další oči. Humanita a jiná slova se mnohými pouze zneužívají pro výdělky, které se za tím skrývají. 

„Starving Paradise“:
Kritika společnosti, která i přes svůj blahobyt stále podléhá novým a novým rádoby spasitelům, kteří využívají strachu a vytváří v lidech dojem nedostatku a nespokojenosti. 

„Sleeping Monkeys“:
Kritika společnosti honící se především za penězi a snadným výdělkem na úkor všeho ostatního. Tučné konto se stává jediným cílem. Za vidinou peněz jsme ochotni prodat i svůj zdravý rozum. 

„Man Is Dead“:
Toto je text, který jsem složil jako poctu nedávno zesnulému Warrelu Daneovi. Vždy jsme s klukama ujížděli na kapele NEVERMORE. Mnozí nám i říkali, že je vliv v naší muzice znát. Byl to pro nás velký zpěvák. Zneuznaný génius. Text je celkově o velkých lidech a jejich genialitě.  O tom, že jednou snad všichni ti, co si to zaslouží, budou doceněni. 

„Brainless“:
Text pojednává o významu vzdělání pro svět. O tom, kolik zla umí napáchat nevzdělanost, a o to více zla umí napáchat lidé, kteří poté nevzdělaných lidí využívají a poštvávají proti sobě. 

„Are We Parasites“:
Taková moje osobní ekologická agitka. Zamyšlení, jestli máme jako lidstvo na to překročit svou přirozenost a vzdát se nějaké míry komfortu. Každý druh spotřebovává zdroje a expanduje, dokud se sám nezahubí. Možná nemáme jinou možnost. 

„Behind The Wall“:
Toto je stará píseň, která dostala nový kabát. V podstatě jsem přeložil původní český text. Pojednává o bezstarostném životě, kterého můžeme docílit, postavíme-li si kolem sebe ochranou mentální zeď. Jen tak se asi dá fungovat s čistou myslí.  

Co mne na albu fakt dostalo, jsou vokály. O tom Lukášově se ani nemá cenu bavit, velká paráda! Ty máš na starosti tu brutálnější stranu mince, budu první, kdo ti řekne, že tam slyší Maxe Cavaleru?

Vůbec nebudeš první. A myslím, že jsme na tom podobně i vzrůstem. (úsměv) Před x lety jsem nosil i dready, takže to bylo kompletní. Všichni jsme velkými fandy SEPULTURY. Občas, když je chuť, tak si od ní střihneme cover. To se pak stávám naprostým Maxem. 

Neméně zajímavý je obal CD, kdo ho vytvořil a co přesně má znázorňovat?

Jak už jsem říkal výše, grafiku má na starost kytarista Tom. Nadhodil nám několik návrhů s tím, že tento u nás jasně zvítězil. Trochu jsme vedli diskuzi, jestli není malinko nábožensky kontroverzní, ale to už k metalu taky patří. Jde ale spíš o tu symboliku hladovějícího, krvácejícího ráje, ve kterém možná umírá to lepší v nás.  

Vše co mělo být probráno ohledně aktuálního nosiče, snad probráno je, popojděme dál. Vytáhneš z paměti nejlepší a nejhorší zážitek spojený s OBJECT?

Začnu asi těmi špatnými. Každá kapela zná ten pocit, když se někam trmácí stovky kilometrů plna očekávání a akce dopadne jako naprosté fiasko. Počasí, lidé, organizace. V jedné nejmenované vesnici na Moravě se sešlo asi všechno. Chcalo, lidi byli nepříjemní, zvukař totálně laxní. To pak s člověkem zamává. Nebo akce, na kterých čekáte do dvou do rána na svůj čas, a pak vám řeknou sorry, už to musíme zabalit. Přetáhlo se. Hrát nebudete. Pro takové případy máme v kufru basebolku. Jen fór. Stejně tak je ale i ohromný množství těch skvělých akcí. Mám pocit, že celý jedno období tak pěti let byla jedna nepřetržitá jízda. Chlast drogy rokenrol. Akce za akcí. Tím tempem by to už dnes nešlo, ale jsme rádi, že to bylo.  

Vysněné místo, na kterém by jste reálně rádi odehráli svůj koncertní set?

Tak myslim, že budu mluvit za všechny, když zmíním Brutal Assault. Naprosto perfektní akce, skvělý kapely, výborná organizace. Tenhle fest je nej. Ale když už se mám zasnít, tak něco poblíž pralesa v Amazonii. 

Měl jsi, nebo máš jako kytarista vzory, před jejichž uměním klopíš hlavu?

Dříve jich byla spousta. Takové ty stálice. Vai, Satriani. Časem už člověk více vnímá muziku jako celek než specifický um nějakého konkrétního kytaristy. Spíš oceňuju nějakou inovativnost stylu hry. Nějakou osobitost. Ani nemusí jít o metal. Například Brian May z QUEEN nebo Mark Tremonti z bývalých CREED. V součastnosti pak Jeff Loomis z NEVERMORE, Tosin Abasi z ANIMALS AS LEADERS nebo Fredrik Thordendal z MESHUGGAH. To ale není člověk, to je regulérně člen vědecké expedice z nějaké jiné planety. Věřím, že jen nosí lidskou kůži, aby ho neodhalili. 

Pokus se mi prosím vyjmenovat pět alb, bez kterých bys nemohl existovat?

To se dost mění. Ale kdybych měl sáhnout po nějakých zásadních deskách, ke kterým se vracím, asi bych vybral: MESHUGGAH – „Obzen“, ANATHEMA – „Judgement“, TEXTURES – „Silhouetess“, SLAYER – „God Hates Us All“ a NEVERMORE – „This Godless Endeavour“. 

Existuje film nebo kniha, na kterém se bez vyjímky shodnete?

Rozhodně Teminátor 2 a Rambo I. O tom není debat. Měli jsme období, kdy jsme trávili docela dost času společně na zkušebně u sjíždění těchhle filmových klasik, takže toto vím naprosto přesně i za ostatní. 

Jak je na tom OBJECT po sportovní stránce, vyhovují vám spíše kolektivní, nebo individuální sporty?

Až klopení piv vyhlásí za sportovně kolektivní aktivitu, tak budeme mít jasno, jinak mě nic nenapadá. Samozřejmě jen fór. Společně podnikáme mnoho. Jezdíme na treky do hor, na kola, na lyže. Každej se pak nějak osobně udržuje. Musíme přece na tom pódiu vypadat, no ne?  Luky pak například hraje šipky sportovně. Dotáhl to na celkem slušné úspěchy na celorepublikové úrovni. 

Nejlepší koncert, na jakém jsi byl jako fanoušek?

Tak asi MESHUGGAH před lety v Roxy v Praze. To byla neskutečná mela. Samozřejmě NEVERMORE ve Zlíně, také tak před dvanácti lety, ale takový koncert se zapsal hluboko. V poslední době pak nejvíc zapůsobil koncert TEXTURES v Praze ve Futuru v rámci poslední tour. 

Celosvětové téma číslo jedna se nevyhne ani našemu rozhovoru, jak se na celou situaci kolem viru díváš ty osobně?

Těžká otázka. Na každého to dopadá psychicky. Pomalu člověk začíná ztrácet názor. Ze všech stran se toho valí tolik. V kapele to dost řešíme, protože nám to zařízlo nyní všechny akce a jelikož pocházíme od hranic, kluky to postihlo jako pendlery dost závažně. Dá se pochopit snaha vyhnout se tomu nejhoršímu, ale zase musí se vyvážit vše. Nemůže kvůli tomu padnout ekonomika na úplný dno. Kdybych měl přidat jeden opravdu osobní názor. Fakt mě serou roušky. Člověk se v tom dusí všude. Zprávu „Češi si zvykli na roušky“ vážně nesdílím.  Zároveň některé kroky a výroky vlády vnímám už podrážděně. Jako asi kdekdo.  

Otázka, kterou si nechávám pokaždé na konec se týká budoucnosti a nejbližších plánů kapely. V časech dnešních dnů jde spíše o věštění, ale přesto, pokus se nahlédnout do křišťálové koule a nějaké ty plány nám představit…

Jak říkáš, to teď nikdo moc nevíme. Každopádně makáme na klipu, což bude pecka. Snažíme se každým klipem trochu posunout. Natočeno máme. Nyní se vše stříhá, tedy plány upínáme teď spíše k online světu. Vypuštění klipu na síť. Dále zvažujeme výrobu LP nosičů pro fajnšmekry. Máme v plánu také opět trochu posunout zvuk na živé hraní. To je neustálým tématem. Aktivity zaměřujeme částečně i na Západ. Celkem se nám daří propojovat se s tamější německou scénou. V tom vidíme také potenciální budoucnost. A pak trochu toho klišé. Být spolu dál, v pohodě a ve zdraví, a užívat si muziku naplno.   

Moc díky za čas strávený nad mými dotazy a přeju pevné zdraví a ať se daří!

Také díky. Přeju to samé. 

RECENZE

https://objectband.cz/
https://www.facebook.com/objectbandcz/
https://bandzone.cz/crom


 


Zveřejněno: 03. 05. 2020
Přečteno:
367 x
Autor: Horaguru | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář