Pět let dělí aktuální a předchozí řadová alba STÍNŮ PLAMENŮ. Čekání se ale vyplatilo, „Záře zápalných šňůr“ se povedla a přináší i postupy, které u téhle blackmetalové družiny dosud slyšené nebyly.
Souhlasíš s tvrzením na konci předchozí věty? Mně přijde, že jste do svého tradičního přehledného black metalu zařadili celkem dost různě „pokroucených“ kytarových postupů a melodií. Kde se vzaly?
Kytarové postupy až na pár výjimek nejsou ve STÍNECH PLAMENŮ úplně nové, nová je spíše jejich návaznost a hlavně četnější změny počtu dob a taktů v průběhu skladeb, to se na starších albech nedělo skoro nikde, proto to působí hned jinak. Dříve byly skoro všechny skladby na jednom neměnném tempu, jen se tam střídaly rytmy, které se do toho vešly, tentokrát jsem to chtěl okořenit všelijakými kudrlinkami a dobami navíc a různě to měnit, ale stále v přísně blackmetalovém směru. Dost jsem pro inspiraci poslouchal první dvě alba SETHERIAL, kde podobné změny jsou, aniž by to působilo zašmodrchaně. V současnosti již pomalu vzniká materiál pro budoucí album, to bude zase více přímočaré a ještě rychlejší, mělo by kytarovými postupy i zvukem připomínat staré DARK FUNERAL. Uvidíme, nakolik se to podaří nebo zda se tato vize průběžně změní. Myslím, že to bude realizováno během roku, již mám složené čtyři skladby.
Jaké jsou vlastně role jednotlivých členů kapely, co se skládání a nahrávání týká? Nahrávají kytaristé kytary, nebo se o ně ve studiu postará Morbivod? A jaký je Opatův či Egonův skladatelský vklad?
Většinu toho skládám sám, v několika případech přišel s nápady také Lord Opat. Na albu „Propadlé vody“ dělal skladby „Obtékání“ a „Tajný plán“, teď na aktuálním albu složil song „Kanalizační řád“. S nahráváním naostro je to různě, u těch starších jsem i ty jeho kytary nahrál já, u té nové to nahrál komplet on, jelikož já bych to ani neuměl. Lord Egon na STÍNY nic neskládal, ale dříve například nahrál na album „Odpadní galerie“ úplně všechny kytary on, prostě do toho zrovna měl chuť. Ohledně bicích je to obvykle tak, že Lord Sheafraidh nahraje rytmy tak, jak mu předložím v pracovních verzích, ale samozřejmě do toho přidá různé další speciality a přechody, a tím tomu dá další rozměr. Třeba u skladby „Kanalizační řád“ se stala taková zajímavost, že jsem mu pracovní verzi poslal s chybou, v určité pasáži jsem tam něco omylem umazal a nevšiml jsem si toho. On pak ty bicí naostro schválně nahrál podle té chyby a ve výsledku je to tak lepší. Ještě jedna poznámka, Lord Opat na aktuálním albu také nahrál několik doplňkových vokálů ve skladbách „Zážeh“ a „Zvlhlé tuhy“.
Stane se, že by někdo přinesl hotovou skladbu a zbývající trio by proti ní měli tak závažné výhrady, že by nedošlo k jejímu nahrání?
Ve STÍNECH PLAMENŮ panuje naprostá nerovnost práv jednotlivých členů, nikdy nikdo tedy žádné výhrady neměl a ani si nemohl stěžovat. Někdy se dokonce stane, že se o vydání alba někteří členové dozví až z médií, pak už obsah ani změnit nejde, protože už je to ve výrobě.
Když připravujete nové album, vznikne více songů, než se jich na desce objeví? Některé kapely říkají, že nachystají třeba patnáct věcí a na desku pak vyberou jen deset. Mně by to asi mrzelo, kdybych něco vymyslel a pak třetinu nechal ladem...
To se ještě nestalo. Přece když skládám nějaký song, tak si musím být celou dobu jist, že je to správná cesta a že to na album půjde. Pokud bych u něčeho rozdělaného cítil, že to není ono, tak to prostě rovnou zahodím a nepovažuju to za skladbu vůbec. Samozřejmě se také stává, že mám něco rozpracováno a pořád z toho mám nějaký rozporuplný pocit. Když nepřijdu na to, co je tam špatně, nechám z toho jednu dobrou pasáž a vystavím na tom úplně něco jiného, anebo to smažu komplet a pustím se jindy s čistým štítem do něčeho dalšího.
Máte vůbec klasickou zkušebnu, ve které se pravidelně scházíte, nebo alespoň nárazově, třeba před nahráváním nebo koncerty?
Lord Sheafraidh má své nahrávací studio v Praze, které používáme též jako zkušebnu. Před koncertem si tam obvykle zahrajeme celý set, něco třeba dvakrát podle potřeby. To už je ale jen taková zkouška pro kontrolu, naučené to má každý už napřed z domova. K četnějšímu společnému zkoušení nemáme důvod, snad jen kdybychom potřebovali procvičit větší počet nových skladeb. Já mám ještě svou zkušebnu v Plzni, kterou jsme dříve používali pro celou kapelu, dnes už má využití jen na nahrávání vokálů a kytarového aparátu.
Album vyšlo v na koncertování špatnou dobu. Situace se ale už vrací k normálu a alespoň menší a střední akce probíhají. STÍNY PLAMENŮ nikdy nepatřily mezi kapely, které by hrály desítky koncertů ročně, ale s novým albem se vyšší aktivita nabízí. Kolik koncertů považujete za optimum, i s ohledem na vytížení v dalších kapelách?
Špatná doba z různých důvodů to je nebo byla, ale pro STÍNY PLAMENŮ to problém není, zrušen kvůli tomu byl jen asi jeden koncert. O vydané album zájem je a koncerty průběžně budou. Skoro všichni máme další kapelní a mimokapelní aktivity, takže zhruba pět až deset koncertů do roka je tak akorát, aby to člověku nechybělo, ale také nepřetěžovalo. Vždy je důležitější řádný náboj při vystoupení, než četnost, je to záležitost a příležitost sváteční.
Od předchozí řadovky uteklo pět let, v mezidobí se objevil neřadový komplet avizovaný jako výroční, který nejdříve vyšel jako digitální edice (čtyři skladby) a následně s pěti dalšími songy na audiokazetě. Proč jste nahrávali nadvakrát?
Dlouho jsem měl v plánu udělat nějaký podřadný kratší materiál. Album „Šum v pološerech“ jsem začal dělat jako třískladbové minialbum, jenže pořád mě ještě něco napadalo, až se to zvrhlo v regulérní řadové album. Potřeba minialba se tedy naplnila až následně, pohnutky k vytvoření byly tři. První bylo to dvacetileté výročí zrození naší značky. Druhá věc byla potřeba nějakých experimentů se zvukem, nejdřív jsem chtěl, aby to celé bylo mono, to by byl až příliš velký exces, pak jsem zkoušel různé způsoby mixu kytar a spíš se mi to moc nepovedlo, proto jsem s odstupem udělal a zveřejnil ještě druhou verzi, zcela nesmyslně až po vydání té kazety. Třetí motiv byl nahrát poctu a vzpomínku zemřelému kamarádovi, s nímž jsme v kanalizačních stokách mnoho zažili a patřil k zásadním členům kanalizačního cechu. Na něj vzpomínají dvě skladby, v klipu „Pamětní deska“ jsou záběry, jak mu instalujeme keramickou desku s podobiznou v jisté odlehčovací komoře. Těch pět dalších skladeb jsou povětšinou nově nahrané hodně staré skladby, jedna dokonce mimořádně stará z nultého neveřejného dema. Chtěl jsem si ještě něco vyzkoušet se zvukem, tak jsem k tomu užil staré skladby. Těch pět bonusů jsem posléze připojil i k té digitální edici.
A proč nevyšlo i CD? Není to trochu škoda, na digitální vydání asi není tolik ohlasů, kazet bylo tuším jen omezené množství…
Je to skutečně materiál druhé kategorie, nechal bych to být. Kdyby o to byl zvýšený zájem, možná by se CD udělat dalo dodatečně, ale já na tom zájem nemám. Každý si to může poslechnout z Bandcampu.
Řešíte s vydavatelem druhy hudebních nosičů, na jakých nahrávky vyjdou? Ono je samozřejmě pěkné mít i vinyl, ale dnes jich vychází tolik… loni jich u nás bylo kolem 200. V jakém nákladů deska „Záře zápalných šňůr“ vyšla?
Od doby, co spolupracujeme s Nasphyr Records, je výchozí stav, že to bude hlavně na LP, jelikož label je zaměřen primárně na to. Ale dohodli jsme se, že i CD potřeba je, takže ideál je obojí. Přesný náklad teď nevím z hlavy, myslím, že 300 kusů od obojího, to je akorát.
Přední strana obalu je z palety Lukáše Kudrny aka Strastinena, kterého každý zná a v minulosti jste o něm hojně mluvili. Uvnitř bookletu máte obrázky od Veroniky Verity Kučerové – můžete ji představit? Obrázky jste vybírali z nějakého portfolia, nebo vznikaly na zakázku? Má Veronika taky nějaký vztah ke kanalizačnímu podsvětí?
Ten titulní obraz je speciální tím, že to vlastně není obraz, ale ofocená deska, do které si malíř při práci pouze utíral štětce. Natolik mě to zaujalo, že to prostě muselo jít na titulní stranu. Veronika patří mezi velmi aktivní příznivce míst, kam se nesmí. Známe se dlouho, z koncertů, z prostření kanalizačních stok a starých důlních děl. Řada jejích obrazů přímo vychází z podzemních expedic, něco se i týkalo skladeb na chystaném albu. Na jednom z obrazů je možné spatřit kanalizační trolejbus, který projektoval Pán z Čistírny. Vybírali jsme z obrazů, které se nejvíce vážou k textům a také na nich převládá černá. Něco by se i hodilo na titulní stranu, ale tam už bylo rozhodnuto dřív.
Některé texty se opět se týkají žhářských útoků… Pořád tě to baví? Máš třeba období, že si na sirky a benzín ani nevzpomeneš, a pak tě to „popadne“ a vyrazíš několikrát za sebou? Sdílí s tebou tyhle vášně i někdo z kapely?
Už to není tak časté, ale tuto estetickou potřebu máme všichni, neboť jsme bez výjimky satanisté. Zajímavé je, že to neprovozujeme společně, ale občas něco zapálí každý z nás samostatně. Důležité je neobtěžovat touto činností složky IZS, takže veškeré plameny hoří v utajení hluboko pod zemí a nemá to žádné následky, jen to zahřeje u srdce. Nejvíce by mě bavilo, kdyby v obřím podzemním prostoru byla připravena kosmická raketa Saturn V a já ji tam mohl zažehnout a pak sledovat ten nepředstavitelný rachot. Bohužel Saturn V už se znovu vyrábět nebude, tak mám smůlu.
Když už jsem uvedl sirky – existuje cosi jako stavovská čest, jako že když už se v podzemí něco zapaluje, musí to být sirkami, nebo je to jedno a účel splní i zapalovač?
Toto je opravdu jedno, je možno použít i zapalovač a nikoho to neurazí.
Další texty pojednávají o mytologických postavách. Vyznáš se ještě ve všech událostech, které jsi dosud sepsal? Napadlo tě někdy, že bys příběhy zpracoval do literární formy a vydal jako knížku?
Ten mytologický příběh byl nejvíce obsáhlý na starých albech, tam jsou ty události vcelku přehledné, v novější době spíše jen sem tam zpracuju kratší samostatnou událost s těmi postavami, anebo jen tak mimochodem různě odkazuju na jejich šlechetnost a ďábelskou příslušnost. Je to takové průběžné volné pokračování a určitě toho není dost, aby to bylo na knihu. Úplně stačí ty skladby.
Když jsme nakousli knihu – v poslední době se objevují knihy mapující historii nějaké kapely nebo osobnosti, měl bys na něco takového chuť? Na scéně jsi dlouho, leccos jsi už zažil, podílel ses na desítkách nahrávek, odehrál spoustu koncertů, mohlo by to být zajímavé čtení… Akorát mě u těch knih vždycky zamrzí, že zmapovaly nějakou kapitolu existence a už se v ní neobjeví další události – ale najít ten pravý okamžik k sepsání pamětí je taky oříšek – kapela/osoba musí být ještě na vrcholu, aby byl o četbu zájem. Baví tě vlastně čtení hudebních publikací, autobiografií?
Takové knihy mě nezajímají, neměl bych chuť se něčím takovým zabývat. Bavilo mě psát delší rozhovor pro Unholy pagan fire zine, kde se rozebrala podrobně celá historie STÍNŮ PLAMENŮ od úplného počátku včetně neveřejných nultých demokazet, tam jsem napsal všechno zajímavé, co se k tomu dalo, to stačí. Na knihu by to stejně nebylo ani v případě, že by se to týkalo všech mých kapel.
