PUSTINA

CD 2020, Nuclear Blast / thrash/groove/death metal / Brazílie

Pokaždé, když se vysloví pojem SEPULTURA, vybaví se mi bratři Igor a Max, přestože fakticky tomu není již 14, resp. 24 let, co nejsou součástí kapely. Ale i bez nich SEPULTURA stále poutá pozornost a vydává kvalitní desky… 

K poslechu posledního alba „Quadra“ jsem mimo standardní domácí a garážový poslech využil díky „tuatamnímu“ jarnímu počasí také bicykl. V případě SEPULTURY jsem to považoval jako doping ke zvýšení výkonu, potažmo tepové frekvence. Chvílemi jsem byl schopen držet se polského kamionu plného cetek, o něco málo větší část alba jako bych jel se zataženou ručkou, nebo do kopce ze šumavského Rejštejna na Horskou Kvildu. To vše pochopitelně myšleno s nadsázkou.

Z pohledu celkové koncepce je album ohledně zvuku a rozvržení rozděleno do čtyř částí (odsud název „Quadra“). Podle dlouholetého kytaristy a jednoho ze základních pilířů  Andrease Kissera k celkové konstituci nového alba přispěl předcházející počin z roku 2017 „Machine Messiah“, jakýsi kompas kudy se ubírat dál a jak dalece popustit uzdu experimentům. Čtyřdílnou retrospektivu je možné charakterizovat danými obdobími kapely, přičemž strana A je inspirována alby „Beneath the Remains“ a „Arise“, strana B „Chaos AD“ a pro mnoho fanoušků zcela zásadním „Roots“, pro stranu C jsou leitmotivem instrumentální věci provázané s muzikanty v orchestřišti, poslední kapitola je vztažena k pomalejším záležitostem datujícím se kolem „A-Lex“.  

„Isolation“, „Means to End“, „Last Time“ – první tři songy v intencích nepsaného zákona, jehož nezaměnitelné elementy byly položeny na počátku 80. let minulého století v Bay Area v kalifornském San Francisku. Jmenovat dravce, kteří se učili plavat v této zátoce, považuji za nošení dříví do lesa. 

„Capital Enslavement“ decentně připomene prvky folklóru domorodých kmenů, bohužel věrohodnost těchto vsuvek odešla s Igorem po albu „Dante XXl“ v roce 2006. „Ali“ probouzí spirit Jense Kidmana ze švédských experimentátorů MESHUGGAH, a mašina začíná přepřahat na jinou kolej dle předem daného scénáře. „Raging Void“ – úvod se nese v lehkém metalovém poklusu, postupně přejde do stadiónového chorea… skladba, kterou by spolu s „The Pentagram“ chtěla kapela preferovat při koncertech. 

„Guardians of Earth“ – španělkové intro, po chvíli doplněné (ne)očekávanými sbory, to vše přehlušené Derickovo intergalaktickým řevem. „The Pentagram“ – nebojácná instrumentální jízda metalovou krajinou, těžko předvídat, co vás čeká za další zmijovitou serpentinou, promyšlené aranže, pomyslný bod zlomu alba, i když možná více chtěný než pomyslný. Virtuální souboj Kisser vs. zbytek světa, vítězí Kisser s Casagrandem v zádech. „Autem“ – asi nejsnáze zapamatovatelný refrén „I live for the day, are my fears really here to stay, I live for the day, all that shines can fade away...“

Po instrumentálním předělu, po němž je album nazváno, následuje „Agony of Defeat“ – poprvé a naposledy Derickovo civilní projev, smyčcové aranže s poměrně citlivě uchopeným sborem. „Fear • Pain • Chaos • Suffering“ – k účasti na poslední skladbě byla přizvána Emmily Barreto z FAR FROM ALASKA, která nemá (Emmily) zkušenosti s žádnou formou metalu. Ženský vokál mnoho posluchačů (včetně mě) bude těžko kousat. Pro mě končí album předešlou „Agony of Defeat“. 

Celkově patnácté album nahráli borci z Belo Horizonte / Sao Paula tak, jak oni cítí, že je to to pravé, o tom žádná. Je jasné, že ne všem „orthodox“ fans není po chuti zakomponování na ranou SEPULTURU nezvyklých prvků v podobě MOONSPELLOVSKÝCH sakrálních sborů a Greenových pasáží jakoby šitých jehlou progresivce a vizionáře Devina Townsenda. Z pohledu dramaturgie celé „Quadry“, jejímž smyslem bylo mimo jiné vyjádřit chuť odklonit se lehce jiným směrem z časem prověřené dlažby, zažitých stereotypů a zároveň nikoho z posluchačstva zásadně nevytočit, si myslím, že se jedná o zdařilý kompromis. Kdo si už stačil během devíti alb bez Cavalerů zvyknout na „novou“ SEPULTURU, bude se v dosahu svojí aparatury spokojeně tetelit blahem. Je od věci vyseknout mazáckou pochvalu teprve 29letému Eloyi Casagrandemu za virtuózní výkon na praktikáblu a jeho „know how“ při tvorbě nových postupů.

Za skvělým soundem stojí švédský mistr zvuku Jens Bogren, který produkoval mj. KREATOR nebo  AMORPHIS. I kdyby SEPULTURA ukončila činnost třeba hned zítra, můžeme ji považovat za jeden z nejúspěšnějších brazilských vývozních artiklů za posledních 35 let. Téma k diskuzím návštěvníků klubů, rokáčů a zapadlých pubů (bohužel už nějak moc dlouho z notoricky známých důvodů uzavřených) jak vyšité. 

Seznam skladeb:

  1. Isolation
  2. Means to an End
  3. Last Time
  4. Capital Enslavement 
  5. Ali 
  6. Raging Void
  7. Guardians of Earth
  8. The Pentagram
  9. Autem
  10. Quadra
  11. Agony of Defeat 
  12. Fear • Pain • Chaos • Suffering

Čas: 51:14

Sestava:

  • Paulo Jr. – bass
  • Andreas Kisser – guitars, vocals (backing)
  • Derrick Green – vocals
  • Eloy Casagrande – drums, percussion  

https://www.sepultura.com.br/
Facebook

 


Zveřejněno: 14. 04. 2020
Přečteno:
539 x
Hodnocení autora:
8 / 10

Autor: Jindra | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

14. 04. 2020 11:53 napsal/a Kubina
Quadra
Parádní recenze a album. Sepulturu jsem v posledních době hodně přehlížel, ale letos si mi teda získali a Quadra jsem si pořídil dokonce do kolekce. Takhle by měl vypadat moderní metal. Zvuk zdrcující, melodie s pomalu filmovým nádechem. Za mě je hodnocení spíše 8,5 :) Minimálně od Chaos AD jejich nejlepší album.