Pokaždé, když se vysloví pojem SEPULTURA, vybaví se mi bratři Igor a Max, přestože fakticky tomu není již 14, resp. 24 let, co nejsou součástí kapely. Ale i bez nich SEPULTURA stále poutá pozornost a vydává kvalitní desky…
K poslechu posledního alba „Quadra“ jsem mimo standardní domácí a garážový poslech využil díky „tuatamnímu“ jarnímu počasí také bicykl. V případě SEPULTURY jsem to považoval jako doping ke zvýšení výkonu, potažmo tepové frekvence. Chvílemi jsem byl schopen držet se polského kamionu plného cetek, o něco málo větší část alba jako bych jel se zataženou ručkou, nebo do kopce ze šumavského Rejštejna na Horskou Kvildu. To vše pochopitelně myšleno s nadsázkou.
Z pohledu celkové koncepce je album ohledně zvuku a rozvržení rozděleno do čtyř částí (odsud název „Quadra“). Podle dlouholetého kytaristy a jednoho ze základních pilířů Andrease Kissera k celkové konstituci nového alba přispěl předcházející počin z roku 2017 „Machine Messiah“, jakýsi kompas kudy se ubírat dál a jak dalece popustit uzdu experimentům. Čtyřdílnou retrospektivu je možné charakterizovat danými obdobími kapely, přičemž strana A je inspirována alby „Beneath the Remains“ a „Arise“, strana B „Chaos AD“ a pro mnoho fanoušků zcela zásadním „Roots“, pro stranu C jsou leitmotivem instrumentální věci provázané s muzikanty v orchestřišti, poslední kapitola je vztažena k pomalejším záležitostem datujícím se kolem „A-Lex“.
„Isolation“, „Means to End“, „Last Time“ – první tři songy v intencích nepsaného zákona, jehož nezaměnitelné elementy byly položeny na počátku 80. let minulého století v Bay Area v kalifornském San Francisku. Jmenovat dravce, kteří se učili plavat v této zátoce, považuji za nošení dříví do lesa.
„Capital Enslavement“ decentně připomene prvky folklóru domorodých kmenů, bohužel věrohodnost těchto vsuvek odešla s Igorem po albu „Dante XXl“ v roce 2006. „Ali“ probouzí spirit Jense Kidmana ze švédských experimentátorů MESHUGGAH, a mašina začíná přepřahat na jinou kolej dle předem daného scénáře. „Raging Void“ – úvod se nese v lehkém metalovém poklusu, postupně přejde do stadiónového chorea… skladba, kterou by spolu s „The Pentagram“ chtěla kapela preferovat při koncertech.
„Guardians of Earth“ – španělkové intro, po chvíli doplněné (ne)očekávanými sbory, to vše přehlušené Derickovo intergalaktickým řevem. „The Pentagram“ – nebojácná instrumentální jízda metalovou krajinou, těžko předvídat, co vás čeká za další zmijovitou serpentinou, promyšlené aranže, pomyslný bod zlomu alba, i když možná více chtěný než pomyslný. Virtuální souboj Kisser vs. zbytek světa, vítězí Kisser s Casagrandem v zádech. „Autem“ – asi nejsnáze zapamatovatelný refrén „I live for the day, are my fears really here to stay, I live for the day, all that shines can fade away...“
Po instrumentálním předělu, po němž je album nazváno, následuje „Agony of Defeat“ – poprvé a naposledy Derickovo civilní projev, smyčcové aranže s poměrně citlivě uchopeným sborem. „Fear • Pain • Chaos • Suffering“ – k účasti na poslední skladbě byla přizvána Emmily Barreto z FAR FROM ALASKA, která nemá (Emmily) zkušenosti s žádnou formou metalu. Ženský vokál mnoho posluchačů (včetně mě) bude těžko kousat. Pro mě končí album předešlou „Agony of Defeat“.
Celkově patnácté album nahráli borci z Belo Horizonte / Sao Paula tak, jak oni cítí, že je to to pravé, o tom žádná. Je jasné, že ne všem „orthodox“ fans není po chuti zakomponování na ranou SEPULTURU nezvyklých prvků v podobě MOONSPELLOVSKÝCH sakrálních sborů a Greenových pasáží jakoby šitých jehlou progresivce a vizionáře Devina Townsenda. Z pohledu dramaturgie celé „Quadry“, jejímž smyslem bylo mimo jiné vyjádřit chuť odklonit se lehce jiným směrem z časem prověřené dlažby, zažitých stereotypů a zároveň nikoho z posluchačstva zásadně nevytočit, si myslím, že se jedná o zdařilý kompromis. Kdo si už stačil během devíti alb bez Cavalerů zvyknout na „novou“ SEPULTURU, bude se v dosahu svojí aparatury spokojeně tetelit blahem. Je od věci vyseknout mazáckou pochvalu teprve 29letému Eloyi Casagrandemu za virtuózní výkon na praktikáblu a jeho „know how“ při tvorbě nových postupů.
Za skvělým soundem stojí švédský mistr zvuku Jens Bogren, který produkoval mj. KREATOR nebo AMORPHIS. I kdyby SEPULTURA ukončila činnost třeba hned zítra, můžeme ji považovat za jeden z nejúspěšnějších brazilských vývozních artiklů za posledních 35 let. Téma k diskuzím návštěvníků klubů, rokáčů a zapadlých pubů (bohužel už nějak moc dlouho z notoricky známých důvodů uzavřených) jak vyšité.
Seznam skladeb:
- Isolation
- Means to an End
- Last Time
- Capital Enslavement
- Ali
- Raging Void
- Guardians of Earth
- The Pentagram
- Autem
- Quadra
- Agony of Defeat
- Fear • Pain • Chaos • Suffering
Čas: 51:14
Sestava:
- Paulo Jr. – bass
- Andreas Kisser – guitars, vocals (backing)
- Derrick Green – vocals
- Eloy Casagrande – drums, percussion
https://www.sepultura.com.br/
Facebook
