Nejbližší koncerty
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
  • 08. 04. 2024Pestilence se vrací do Ostravy! Tentokrát je doprovodí Ca...
LLYR

O rockové opěře s odstupem od nahrání a vydání a před divadelní premiérou s Milošem Beštou, autorem hudby a hlavním operním hybatelem.

Ahoj Miloši, nacházíš se v mezidobí – od vydání 2CD uběhl půlrok, zato čas scénického provedení se rychle blíží. Určitě tě zaměstnává hlavně druhá záležitost, ale pojďme chronologicky… Jak dlouhý čas dělí první myšlenky na složení rockové opery od okamžiku, kdy jsi sedl a začal skládat?

Ty myšlenky sahají až do roku 2015 a vůbec první hudební nápad na pilotní song vznikl už někdy v zimě na přelomu roků 2016 a 2017. V květnu 2017 jsme „Těžká křídla nejistoty“ pokusně natočili, abychom zjistili, zda do sebe ladí hlasy hlavních protagonistů Andy a Honzy a zároveň měli prezentační song pro případné sponzory. Celou operu jsem pak skládal od 4. prosince 2017 do října 2018. V listopadu 2018 se pak začalo točit ve studiu a nahrávání se vším všudy trvalo 52 dní. Na počátku května 2019 pak opera vyšla na 2CD.

Dá se říci, že jsi si práci na rockové opeře trochu vyzkoušel při tvorbě „Pasti na Davida Kleinera“? Tam šlo rovněž o zhudebněný příběh, takže jsi v případě „Kladiva na pýchu“ (teoreticky) obdobně pracoval s hudebními náladami ztvárňujícími děj… 

Z části. V opeře se ještě víc klade důraz na děj a především náladu. Je to, jako když skládáš muziku k filmu a vše do sebe musí zapadat. Nesmíš uhnout, vše podřizuješ příběhu a při tom si představuješ, jak asi celkový výsledek, co se pořadí skladeb týká, bude na diváky působit, až budou sedět v divadle. Zda se budou nudit nebo se bavit. To jde ruku v ruce s tempy jednotlivých skladeb, použitím tónin a harmonií.

Je u skládání rockové opery jiný harmonogram práce než u běžného alba? Myslím jestli napřed vznikl text a až následně hudba? Nebo alespoň napřed podrobný scénář, aby bylo jasné, že jedna skladba bude melodičtější s ženskými zpěvy, další naopak s mužským a ostřejší atd…

Nejdříve vznikl hrubý scénář jdoucí po jednotlivých obrazech. Rozvržení celé pověsti do přibližného počtu skladeb, abychom docílili cca 90minutového představení. Není to rozhodně věc jednoduchá a na spoustu věcí se musí pamatovat. Člověk si musí ujasnit například střídání v uvozovkách interiérových a exteriérových skladeb. A i když máš v podstatě statickou scénu, měly by tyhle kroky dávat smysl. Dále samozřejmě zasazení dějových linek a jejich vrstev na správné místo, aby se ti to celé příliš nesypalo a divák se stačil v příběhu orientovat. To bylo pro nás zřejmě to nejtěžší, protože psát scénář v podstatě k celovečernímu filmu opravdu není něco, s čím bychom se uměli popasovávat bez problémů. Skutečně těžká věc. Ale těch detailů včetně charakterů postav a dalších věcí je snad tisíc, na co nesmíš zapomenout a co postupně vyplave na povrch. A tak to vše mixuješ a prolínáš i v rámci tvrdších a jemnějších skladeb, aby byl celkový výsledek kompaktní a přirozený. Jinak standardně nejdříve hudba, až poté texty.

Jak náročné bylo vymyslet rytmus opery tak, aby se posluchač hodinu a půl nenudil? Ono je asi nutné brát zřetel na to, že někdo to bude jen poslouchat doma a další potom uvidí i dějové ztvárnění – a oba „tábory“ potřebuješ zaujmout. Čerpal jsi inspiraci z podobných projektů, nebo jsi měl v hlavě jasnou představu, co by kde mělo být?

To je přesně to, o čem mluvím. Vyváženost celého díla je nesmírně složitá věc. V podstatě se tuhle schopnost učí skladatel celý život. Bez patřičných zkušeností se do toho nemůžeš pustit. Z voleje to jsou a byli schopni dát jen géniové nebo skutečně talentovaní jedinci. Osobně jsem navštívil nespočet muzikálů a českých rockových oper, a tak, jak to bývá, některé jsou podařenější a jiné méně. Některé drží pohromadě a další mě už v půlce nebaví. Je to zcela určitě subjektivní individuální pocit každého  a nelze se zavděčit všem, nicméně ten obecný pravdivý princip v tom je. Když něco funguje, je to pak i hojně navštěvováno nebo hudebně často posloucháno.

Dá se říci, že ti komponování zabralo podstatně více času než u metalového alba? Nemyslím jen dvakrát tolik, když je „Kladivo“ dvakrát delší, ale třeba třikrát, čtyřikrát delší dobu… 

To ani ne. V podstatě se dá říci, že standardní ASMÁČSKÁ deska je záležitost deseti víkendů s dvěma pauzami. „Oko“ jsem dělal čtyři měsíce a operu deset měsíců bez pilotního songu, který už byl. U mě platí, že když si na to sednu a roztočím hlavu, nedělá mně zásadní problém složit píseň nebo kompozici. Lidi v kapele nebo teď zpěváci to mohou potvrdit, že jsme byli na zkoušce a já jim říkal, tak zase za týden, budeme cvičit sedmnáctku a přitom jsem neměl ještě ani notu. A za týden byla. Spíš potřebuji přesně vědět, o čem daná skladba bude, kdo v ní účinkuje, co má vyjadřovat a jaké emoce předat. To musím znát detailně. Pak už je to jen o dobrém funkčním nápadu.

Už na „Kleinerovi“ jsi si vyzkoušel práci s nástroji řekněme klasickými, zejména smyčci, ale tady to muselo být v úplně jiném rozsahu. Jak jsi tyhle nástroje skládal? Tuším, že jsi absolvoval celý cyklus hry na housle v lidové škole umění – čerpal jsi po letech z toho, co ses tam tehdy naučil? 

Hudební škola ti samozřejmě rozšíří především hudební představivost. Nikdy jsem nebyl z těch, kteří dovedli napoprvé hrát bez chyby z listu a uměli bezvadně zapisovat do not. To v žádném případě. Hudební nauku jsem neměl rád a vlastně nesnášel. Za to mě docela bavila hra v souboru, kde jsem hrál druhé housle. A když nám to sedlo, byl z toho i celkem pěkný hudební zážitek. Při komponování opery jsem vymyslel krom základní melodické linky i další vrstvené linky tak, abych byl spokojen a měl tam vše, co chci, a poté požádal kamarády Kubu Halamu a Frantu Pelíška, aby celé v podstatě už homogenní dílo doplnili a zahutnili klávesovou a samplovou orchestrací, zvuky, ruchy – přesně podle toho, jakou jsem jim sdělil představu. Oni nám dodali materiál k výběru a my posléze řešili a zvažovali, co použijeme do kompozice. Celá nahrávka pak dostala masivnější výraz. V případě čistě akustických pasáží v podání smyčcového kvarteta jsem oslovil stejně jako v případě „Tance s bílou labutí“ profesionála, Dalibora Bártu, který byl tak laskav a vytvořil krásné funkční aranžmá, které připravil v notách.

Libreto vznikalo na motivy pověsti O jedné pošetilé lásce a jejím tragickém konci. Kde jste na pověst narazili? Když jste téma hledali, bylo ve hře více předloh, o kterých jste uvažovali?

Požádal jsem pana Iwana Rubáše, klatovského historika, zda by se nenašel v rámci Klatov a okolí vhodný materiál. A on přišel asi po týdnu s vyhledanou pověstí. Žádná jiná varianta nebyla. Bylo ale třeba pověst rozvést, trochu rozšířit o další dějové linky, protože sama o sobě byla sice pěkná, ale nestačila by na rozsah hodiny a půl a také co se dramatičnosti týká, potřebovala trochu „přitvrdit“.

Jak pověst, tak výběr zpěváků je věcí lokálního patriotismu. Máš dobře „přečtenou“ scénu v okolí, takže jsi měl o obsazení rolí dopředu jasno, nebo jsi se s někým ohledně obsazení radil? A stalo se, že  nabídku někdo odmítl? Nemusíš být konkrétní kdo…

Žádný konkurz se nekonal. Andy Kohoutová (ANTEATER) s Honzou Šaškem (ex-SNAIL) byli osloveni již na začátku a zbylé postavy jsme doladili postupně. Jsou tam v podstatě neznámé, neokoukané tváře. Interpreti, kteří ani nemají žádné zkušenosti se zpěvem v kapelách (Martin, Nikola, Míša). Já jsem za to rád, ale z logiky věci je to pro ně samozřejmě velmi těžké, nicméně zároveň výzva. Jeden zpěvák se hned v zárodku omluvil z časových důvodů a druhého jsme nepřijali my.

Překvapivě jsi zůstal v pozadí a nenazpíval žádnou z postav. Chápu, že jsi asi nechtěl zpívat hlavní roli, ale třeba soudce nebo kata… Ale živě sis přece jen zazpíval, na sušickém Santosu loni v létě jsi zaskočil v roli podkoního, protože jeho představitel se nemohl zúčastnit. Jak sis to užil?

Od začátku jsem to tak plánoval. Nechtěl jsem být ten, kdo si pro sebe napíše hlavní roli. Mým snem bylo vytvořit dílo pro druhé. Chci si poslechnout svojí hudbu například z úst ženského pohlaví a lidí, kteří ji v rámci svého výrazu, ať chceš nebo ne, přetvářejí k obrazu svému. Je to úžasná věc, taková chemická stavba, která tě obohacuje a na které se zase naučíš spoustu nových věcí, co a jak jsi napsal špatně, komplikovaně, protože to nejde z tvé pusy. A na druhou stranu zase zjistíš, co funguje bezvadně a čeho je třeba se příště přidržet. Záskoky jsem si samozřejmě užil.

Na FB jste uvedli, že máte na některé role alternaci – to je asi dost nevděčná práce učit se roli s tím, že ji pak třeba ani nebudu zpívat. Nebo se o živé provedení podělí všichni, kteří se to naučí? A hrozí, že bys musel zaskočit, třeba v případě něčího onemocnění, což samozřejmě nechci přivolávat, ale jestli jsi i na takovou variantu připravený?

Prozatím máme jednu jedinou alternaci na pozici Terezy. Karolína Skuhrovcová dostane určitě příležitost. Přidala se k nám až po Novém roce, takže ještě není úplně připravená, nicméně se hned úžasně zapojila, a i když nebude třeba hned zkraje zpívat, má ještě jinou funkci v rámci organizace opery. Na jiné alternace nejsme připraveni.

Už nahrávání muselo být při počtu účinkujících neobyčejně náročné, ale živé provedení, to je mnohem více starostí. Když jsi do toho šel, uměl sis všechny náležitosti „divadelní práce“ představit a ony se pak naplnily, nebo tě pořád něco překvapovalo a situaci komplikovalo?

Vůbec jsem si neuměl všechny tyhle věci představit. Nebo lépe řečeno z poloviny ano, z poloviny ne. Pracujeme v týmu a dostali jsme se na pozitivní vlnu, která vede k dokončení opery formou divadelního ztvárnění. Někdy se věci řeší snáze, jindy hůře. Asi nemá cenu rozepisovat vše, co je třeba zařídit a podstoupit. Do poslední chvíle před premiérou na nás na všech leží obrovská odpovědnost a samozřejmě cítíme tlak. To je jasné. Tak se snažíme prostě smát se na zkouškách, nedělat si z věcí, které stejně nemůžeme změnit, velkou hlavu. A protože s tímto druhem scénického představení nemá nikdo z nás žádné zkušenosti, pořád visí na konci spoustu otazníků, o kterých nevíme, jak dopadnou. Tak se ptáme, sháníme informace, jezdíme na zkušenou k lidem, kteří už mají v tomhle oboru něco odkrouceno. Učíme se, je to logické.

Kromě muzikantů a zpěváků – kolik dalších lidí se na na přípravě divadelního představení podílí? Režie, kulisy, kostýmy… se vším je spousta práce…

Pro divadelní ztvárnění je účinkujících sedmnáct a osm lidí tvoří zázemí. Jinak na přípravě nahrávky a ostatního se podílelo dalších jiných dvacet lidí. Takže suma sumárum 45 lidí. Je to hroznej masakr a na naše poměry obrovský projekt. Zdálo by se, že až nad naše síly. Ale jak říkám, pokud to nezkusíme, nikdy nezjistíme, zda to dokážeme. Zabalit to hned na začátku a zdůvodnit si, proč do toho nejít, umí každý. Pak budeme sedět a říkat si, že jsme to tehdy nezkusili.

Blíží se premiéra v klatovském divadle, kde se budou hrát dvě představení, pak bude kino v Sušici a nějaká letní vystoupení. V jaké fázi zkoušení, přípravy scény a dalších záležitostí se nacházíte? Už je (cca dva týdny před premiérou; pozn.: rozhovor vznikl 23. 2. 2020) všechno komplet připravené a secvičené? Dá se vůbec spočítat, kolik hodin zkoušky trvaly?

Není vše dokončeno. Pořád zkoušíme, pořád opakujeme. Soustřeďujeme se technickou stránku zabezpečení po stránce zvuku a projekcí. To je pro nás nepopsaná deska. Něco úplně jiného než naložit kytary a zesilovač do auta a zajet někam s kapelou vystoupit. To je proti opeře brnkačka. Přesto všichni věříme, že to dotáhneme a zvládneme k obecné spokojenosti všech.

Zatím potvrzená vystoupení spadají do západních Čech plus do Berouna, celkem jich je v tuhle chvíli šest. Když už jste tomu věnovali tolik energie, máte ambice se objevit na dalších místech, například v nějakém muzikálovém prostoru v Praze? Nebo na to nemyslíte, bylo by to těžko realizovatelné, protože to všichni děláte ve volném čase a těžko vše zkoordinovat?

Obecně platí, stejně jako s jiným druhem umění, pravidla nabídky a poptávky. Já zpravidla volím tu nejtěžší možnou cestu, která je k prosazení se vždycky trnitá. Udělej rockovou operu nebo muzikál s původním tématem, který nikdo ani náznakem nezná, s původní hudbou a texty a s neznámými zpěváky. No a co ti z toho vychází? To nemusím ani říkat jak složitá věc. Přesto všechno chceme v roce 2020 desetkrát vystoupit. V Klatovech máme hned čtyři představení. Hrajeme totiž i dopoledne pro školy. Rozjednána jsou další místa a my věříme, že z toho něco klapne. Z vystoupení v divadle v Klatovech se bude navíc pořizovat DVD záznam. Toť další příznivá zpráva pro fandy naší opery.

Poslední otázka se váže k ASMODEU. Asi si letos dáváte pauzu, když je „Kladivo“ tak náročný projekt… Ale při tvém pověstném plánování – dočkáme se nového alba v roce 2021? 

To víš, že po mně kluci chtějí, už abych tvořil. Zároveň si uvědomují, jaká je opera nálož. Nicméně určitý základ, v rámci koncepce příštího alba ASMODEA je již položen, takže bez předbíhání rok 2021 není utopií.

Zdravím všechny fanoušky opery a ASMÁČE. Přijďte nás podpořit. Díky za rozhovor.

5. 3. 2020 od 19.30 DIVADLO KLATOVY
6. 3. 2020 od 19.30 DIVADLO KLATOVY
26. 3. 2020 od 20.00 KINO SUŠICE
5. 6. 2020 od 21.00 EUROCAMP BĚŠINY u Klatov (open air)
26. 6. 2020 od 21.00 VODNÍ HRAD ŠVIHOV (open air)
22. 8. 2020 od 21.00 AUTO CAMP NA HRÁZI BEROUN (open air)

RECENZE

http://www.kladivonapychu.cz/
Facebook


Zveřejněno: 01. 03. 2020
Přečteno:
4316 x
Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář