BigBossovy sólovky vždycky něčím překvapovaly. Když v roce 1994 vyšlo album „Q7“, řada fanoušků ROOT nechápala… ale mně se odvážné album líbilo tehdy a zajímavé mi přijde i dnes, čtvrtstoletí po vydání. Druhá placka „Belial´s Wind“ mi z pětice sólovek přijde nejméně odvážná, ale vyšla v době, kdy to měli ROOT nahnuté a tak je její hudební poloha pochopitelná. „Doomy Ballads“ byly krokem stranou a „Sbírka černých růží“ zajímavým pokusem o dvě verze jednoho materiálu, s dalším vybočením – k akustické tvorbě. Pestrá paleta nálad, pestrá paleta jazyků – byť s anglickou převahou. Čeština dostala prostor na druhém CD z „Růžového“ kompletu, na novince ale opanovala dění zcela. Je to logické a dobré rozhodnutí, album je ryze osobní a tahle rovina je přece jen bližší tuzemským fanouškům.
„Než zemřu“ volně navazuje na nedávné DVD „Vzpomínky na hovno“, na němž BigBoss odvyprávěl celý svůj život. Nyní to udělal podruhé, spojením plus minus rockové muziky a emotivních textů. „Než zemřu“ je velice osobní projekt, který je primárně určený fanouškům jedné z nejvýraznějších postav tuzemské nezávislé metalové & rockové scény, těm, kteří se o život a dílo Velkého Mága zajímají, kteří mají k hudbě jeho kapel silnější vztah. Na album myslím nelze nahlížet optikou běžnou pro vnímání většiny hudebních nosičů. Pokud se CD dostane do rukou někomu mimo dění, nejspíš se do něj nedokáže vcítit natolik, aby jej pochopil a užil si jej.
Ono to s tím užíváním není snadné, protože jde o dílo posmutnělé, Jiří se jím symbolicky loučí s hudební dráhou, což je pro řadu jeho příznivců jistě věc, kterou lze jen těžko skousnout. Já věřím, že je to předčasné.
Začátek alba je veden v akustické rovině, španělka, Jiřího zpěv i šepot, jimiž popisuje své „Zrození“. Pocitově je tu návaznost na již zmiňované druhé CD na kompletu „Sbírka černých růží“, na můj vkus je tahle položka poněkud delší, navíc když na ni navazuje podobně laděné „Moje dětství“. V něm se ale objevují i další nástroje – opět na mě příliš dlouhá pasáž ambientních kláves, ale znovu i akustická a později sólující elektrická kytara, perkuse, strohé bicí i probulávající klávesy. Tahle věc mi přijde zajímavější jak hudebně, tak vokálně, BigBoss tady podává famózní výkon a prolínání dvou vokálních poloh je výborným dramaturgickým tahem. Prvním vrcholem nahrávky je „Na dně“. Asi není tajemstvím, že se Jiří v určité životní etapě seznámil s drogami více, než bylo zdrávo, nyní se z toho vyzpíval natolik emotivně, až z toho mrazí. Navíc jde o živelnou rockovou pecku, plnou pěkných melodií. Prim hraje druhá sloka, to je jedním slovem parádní, třetí pak připomene epické momenty ROOT.
Druhou třetinu načíná doomrocková pomalá drobnůstka, vokálně řekněme éterická – vedle jemného zpěvu se objevuje i šepot a recitace. V druhé polovině opět nechybí tklivé kytarové sólo. Následuje „Dlouhá cesta vzhůru“, svižná hardrocková pecka, která se věnuje začátkům hudební kariéry hlavního protagonisty… „Roky plynou, hudba kvete, temnota samoty rozjasní se...“ Druhý vrchol alba, v němž BigBoss opět ukazuje, že i v pokročilém věku dokáže famózně a emotivně zpívat. V „Per aspera ad astra“ určitě zaujme šikovné zapojení názvů všech alb ROOT, EQUIRHODONT i Jiřího sólovek do textu, hudební rovina ani zpěv mi ale nikterak výjimečné nepřijdou – hudba, byť s pěknými nápady, je dlouho obyčejná, snesla by mnohem více odskoků někam stranou; vokál je v podstatě pořád něco mezi křikem a mluvením.
To „Hudba je můj Život“ je bezpochyby nejpřekvapivější položkou. Nejspíš odkazuje na BigBossovo mládí a dospívání, protože připomíná beat konce šedesátých let, dobu, kdy se muzikanti nadechli a kapely jako THE MATADORS, REBELS, FLAMENGO, SYNKOPY 61 či BLUE EFFECT vytvořily zajímavý proud, nuceně zastavený normalizací na začátku sedmdesátých let. Dojezd alba už mi tak zajímavý nepřijde, „Můj Život byl…“ je sice niterní záležitost, ale na mě ne a ne zabrat; asi by měla působit jako loučení, vyznání a poděkování („můj život byl překrásný… a já vás všechny miluji… a já děkuji vám všem...“), leč já věřím, že tu Jiří ještě dlouho pobude a že ještě neřekl poslední slovo. Možná pro mě někdy za dlouhou dobu dostane song (pokud budu na světě déle než Jirka) jiný rozměr, ale v tuhle chvíli je to předčasné. Hudební podklad v podobném recitačním duchu vedené písně „Čas odejít“ je prachsprostá vykrádačka. (úsměv) Ano, je třeba poněkud pochmurný ráz recenze i nahrávky něčím odlehčit, onou vykrádačkou je „The Solitude“ z „The Temple in the Underworld“.
Album disponuje silnými momenty, ale z mého pohledu není strhující od začátku do konce. Chápu, proč zní jak zní, proč je spíše komornějšího ražení, ale ne vše mě dokázalo oslovit na sto procent. Co se naopak na plný počet bodů povedlo, je booklet, v němž nechybí nic podstatného a potěší fotky BigBosse od dětství po současnost.
Seznam skladeb:
- Zrození
- Moje dětství
- Na dně
- Ztráty
- Dlouhá cesta vzhůru
- Per aspera ad astra
- Hudba je můj Život
- Můj Život byl…
- Čas odejít
Čas: 40:08
Sestava:
- BigBoss – zpěvy
- Thomas Bruno – kytary, zpěv
- Sebastian Pevný – kytary
- Lukáš Krupička – kytary
- Marek Pala – klávesy
- Zbyněk Husa – bicí
- Paramba – basa
