Východoněmečtí Fall Of Serenity nejsou na scéně zdaleka neznámou kapelou ? a protože od kritikou oceňovaného debutového alba ?Grey Man?s Requiem? z roku 2001 už nějaká ta voda uplynula, progresivní germánská pětice se rozhodla spáchat svůj další počin.
Fall Of Serenity od svého založení v r.1998 prodělali jen minimum personálních změn a ty kapele neuškodily, spíše naopak. Práce nového bicmena (Nick Putzmann) je na téhle placce jedním z přínosů celkovému soundu a kapela co do hráčské úrovně nemá slabiny. Zvuk a produkce (dílo P.W. Engela) se rovněž povedly (no jo, když vám album produkuje jeden z nejvyhlášenějších fachmanů, tak to se pak hraje?:-)) a Metalage přibyla do portfolia nejlepších další potenciální star.
Ale víc k samotné muzice; Fall Of Serenity jsou ambiciózní a rozhodně chtějí v metalu jít svou vlastní cestou, a tak jejich sound je jedním ohromným mixem stávajících žánrů, a když si to zjednodušíme, tak můžem? s klidným svědomím tvrdit, že Fall? hrají mix death metalu a hard coru a jde jim primárně o syntézu těchto dvou dimenzí tvrdé muziky (HC a metalu obecně). A aby to nebylo všechno, chlapi na to jdou obzvlášť chytře a do deathového soundu přimíchávají kromě deathu samotného (několikrát vyřčená podobnost s At The Gates není čistě náhodná) taky něco málo z melodického blacku, něco hodně z thrashe a taky špetičku speedu (je to přece Německo, že :-)).
Album je rychlé, plné technických HC/thrashových zasekávaček a vyhrávek, syrová kapela až na místní zpomalení šlape jak o život a slyšet je naživo ? úspěch u fans zaručen. Deska stojí na deathově přitvrzených kytarách, které podnikají výlety do různých metalových končin ? uslyšíte tu krom rychlých thrashových parádiček, taky riffy úplně jak z dílny Satyricon (Intermezzo II), starých Cradle Of Filth (Dusk And Her Embrace), Morbid Angel model r.2000, a vzdáleně i Dimmu Borgir (Enthrone Darkness Triumphant). Aby toho stylového chameleonství nebylo dost, v pětce se mi svým stylem připomínají Blind Guardian. Podobné je to s vokálem ? René Betzold si sice po celou desku drží základní nasranou HC polohu spolu s deathovým murmurem, ale často ji obohacuje o blackárny právě starých Dimmu Borgir. Jestli máte naposlouchaný Spiritual Black Dimensions, tak si na něj už při poslechu první skladbičky vzpomenete ? táhlý čistý zpěv a la Simen Hestnaes a skřehoto-growling podobný projevu Mr.Shagratha.
Za syntézu tohohle druhu patří kapele potlesk, zvládla ji výborně a album zní tak trochu jako malé best of z best of metalu druhé půlky devadesátých let. Povedl se také závěrečný cover od Impending Doom. Album navíc srší živelnou energií a řemeslně je do puntíku promakané, takže od něj, stejně jako kapela, čekám jen a jen úspěch.
Na rozdíl od skvělých Avulsed, kterým bylo skoro nemožné něco vytknout, tady by určité recenzentské výhrady být mohly (a teď to trochu shodím, sorry!). Předně, album je poskládáno čistě z riffů (akustická vybrnkávačka v sedmičce je výjimka, která víte co?), chybí jakákoliv sóla, nebo něco co by muziku ozdobilo, a tak se chtě nechtě skladby jedna druhé podobají, v půlce desky už mají tendenci splývat v jeden šedý celek a vy trochu náročnější se začínáte nudit. Věci nepomáhá ani to, že to kapela hrne pořád v tom víceméně stejném rychlém tempu, které vás nakopává u prvních dvou tří skladeb, ale u dalších už sotva. Ale nutno přiznat, přes tato negativa je to album solidní, s mnoha neoddiskutovatelnými plus, cílovou skupinu mezi metloši si jistě najde, takže nezbývá, než hodnotit jej jako povedené!
Čas: 41:22
Seznam skladeb:
- Thirst For Knowledge
- Royal Killing
- Falling Apart
- Mask Of Hatred
- The Forthcoming
- Children Of A Dying Breed
- Lost Horizon
- Casting Shadows
- Behind The Veil
- Demon-(Mon)Archy
