METALLICA, GHOST, BOKASSA

Už od loňského roku jsem střežil jako oko v hlavě lístek na koncert kapely, která patří k mým srdečním záležitostem. Nakonec i počet koncertů tomu nasvědčuje. Určitě číslo 7 každý na kontě mít nebude. (úsměv) A nakonec za vše mluví i report, který jsem sepsal po koncertě v roce 2012. Dovolím si z tohoto reportu citovat pár vět. Tenkrát jsem v závěru poznamenal: „METALLICA mě přesvědčila, že další koncert si opět nenechám ujít." A nechal jsem si ujít. Čas? Cena vstupenky? Finance? Brzo se po nich zaprášilo? Asi všechno dohromady. Cituji z úvodu minulého reportu: „Rozhodnutí jít či nejít nebylo těžké i přes cenu vstupenky, které vyrostla na patnáct set." METALLICA tady od roku 2012 byla již dvakrát a cena základní vstupenky vzrostla na 2500,- (koncert 2018 v O2 Aréně). Kupodivu, když byl zahájen v prosinci loňského roku předprodej na letošní koncert, byla cena opět stanovena na 1500 Kč. Takže super. Okamžité rozhodnutí, a tak jsem mohl s kamarádem vyrazit na koncert. (úsměv)

Jedeme zavčas, přibližně na čas otevření areálu. Volíme trasu obdobnou jako na nedávný koncert SLAYER. Autem na Barrandov a dál tramvají s tím rozdílem, že předtím jsme jeli až na Výstaviště, tentokrát je to s přestupem na Smíchově na metro do Letňan. Kvůli výluce ještě v Hlubočepech přesedáme na autobus. Škoda, že v Praze ještě nejezdí trolejbusy... (úsměv) Vstup na plochu je úplná pohoda, bez tlačenice, včetně občerstvovacích stánků... A zase si dovolím rýpnout... Ach ty ceny. Pivo za sedm pětek, příště už to bude za kilo... Vše tekuté, aby se to dobře počítalo, za 70,-, jídlo obdobně za 130,-.  Předražená voda, oproti pivu velký nepoměr. A zřejmě nedostatek. Nikdy jsem neviděl tolik odpadlíků... S kolegou špičkujeme, že na samotnou METALLIKU se to již vyprázdní... Ale i tak máme dobré místo. První lajna u bariéry za sektorem fans u pódia. Žádná tlačenice za námi, pohoda, super místo, ale i tak daleko. (úsměv)

Tříhodinové čekání bylo urputné, ale v pohodě jsme vydrželi. K půl šesté nastupují norští BOKASSA, na které jsem byl moc zvědavý, ale i opatrný. Opatrnost byla na místě, protože u takového koncertu a zvláště u METALLIKY se dalo čekat, že zvukově bude produkce slabší. Spletl jsem se. Ač nebyl zvuk vytažen, jak by měl být, bylo vše celkem v pořádku. Kapelu jsem neznal, ale dle pár videoklipů, které jsem viděl před odjezdem, jsem tušil, co uslyším. Ostré thrashové riffy... NY hardcore... tahle bruska byla super. Vokál byl na střídačku corově nasraný i chytlavě zpěvný. Jen bylo na škodu, že spodky, které u tohoto stylu hudby jsou zvláště potřebné, nevyzněly naplno. Kapele by slušel pořádně zahuštěný kotel v klubu. Nakonec se o tom budeme moci přesvědčit ještě letos, a to v pražském Futuru 26. listopadu. Vřele doporučuji. (úsměv)

Naopak další kapela je velikášská a její produkce je stvořena pro velká pódiová show. Nemyslím to nikterak hanlivě, ale tak to prostě vidím. Tato kapela mě nikdy nechytla a vlastně ani nebavila a jen jsem čekal, zda po koncertu nezměním názor. GHOST svůj set otevřeli nejznámějším a působivým hitem „Rats". S první písní jsem si myslel, že mě to bude bavit... Některé pasáže s hutnější a údernější stavbou skladby byly zajímavé, ale v momentě, kdy přecházely do uhlazené klávesové a zpěvně přeslazené podoby, mě nebavily. Mám problém s některými lidmi (zpěváky). Modrá Alisa z ARCH ENEMY, Attila z POWERWOLF anebo zdejší Cardinal Copia. S tím nic asi neudělám. „Dance Macabre" a „Square Hammer". Brrr, jsem rád, že je konec, protože bych se ukousal nudou. Kde jsou ty doby, kdy jsme jako předkapely mohli vidět SUICIDAL TENDENCIES, CORROSION CONFORMITY, SLIPKNOT, MACHINE HEAD nebo mé oblíbené Frantíky GOJIRA... GHOST mě nebavili. Nebavil mě zpěvák, nebavila mě metalová diskotéky... A že jsem jich viděl letost požehnaně... BEAST IN BLACK, POWERWOLF… jímá mě až mráz po zádech... (smích) Ale, abych to úplně nehanil, tak stejně jako u předchozí kapely, i podruhé byl čistý a perfektně přehledný zvuk. Fanoušci si jistě tuto kapelu do syta užili.

Eli Wallach běží zběsile po hřbitově hledajíc náhrobek s ukrytým pokladem. Scénu z filmu Hodný, zlý a ošklivý miluji, líbí se mi celý film, líbí se mi skladba „Ecstasy of Gold“ a miluji kapelu METALLICA. Nic víc neřeším. METALLICA již od roku 2016 jede turné „Worldwired“ k poslední desce „Hardwired... to Self-Destruct" (u nás s již druhou zastávkou) a tak po intru se bleskurychle rozjede titulní skladba „Hardwired". Nevím jak jinde, ale my stojíme velmi dobře. X-násobně razantní zvuk oproti předchozím kapelám a zároveň překvapivě vycizelovaný zvuk, a to stojíme těsně za bednami. Víc netřeba si přát a jen ze zvědavostí očekávám, které fláky prolétnou do éteru a jaký celkově tento koncert bude. A po titulní skladbě METALLICA skočí rovnou do hluboké minulosti a v rychlém sledu prostřídá čtyři alba „Reload", „Ride the Lightning", „...and Justice for All" a „Metallica". „The Memory Remains" je méně hraná skladba a na záběrech na obřím „plátně", kterým je vlastně celé pódium po celé délce, se střídají jak záběry z pódia, tak i z klipu se záběry doprovodného vokálu zpěvačky Marianne Faithfull.

Bleskovou „Ride the Lightning" vystřídal smrtelně nabušený nářez „Harvester of Sorrow", který jsem snad naposled slyšel na prvním koncertě v Brně a to ještě s pověstným Hetfieldovým zachrchláním v tiché mezeře před koncem skladby. Pokud Hetfield nemávne, tak se dál nejede. (smích) Krátké intro a se zvukem virblu a kastanět se rozjíždí pomalá a zatěžkaná skladba „The Unforgiven". Basový spodek byl perfektně zřetelný a jak jsem se zmínil v minulém reportu, tak mi tato skladba svojí temnější aurou přijde sympatičtější než všeobecně známý hit „Nothing Else Matters".

Chaoticky těžká skladba s hrubou stavbou těla „Here Comes Revenge" opět připoměla poslední řadovku. Na plátně se prolínají záběry z animovaného klipu se záběry z pódia a tak zároveň můžeme do detailu vidět Hammettovu ESP kytaru s motivem Dracula. Kytar nakonec prostřídal při koncertě nespočet. Černou kytaru za kytaru s obrázkem mumie. Hetfield vyměnil kytaru s železným křížem za flying, který prohodíl za novou kytaru vyrobenou ze dřeva z garážových let, a s kterou odehrál následující „Moth Into Flame". Před Ulrichem je neustále hořící pódium. Animace úderu kladiv a přesně datlující Lars nenechal nikoho na pochybách, že mu to skvěle šlape. Úderná hitová „Sad But True" vytvořila předěl v setu novějších skladeb. Tajemné kvílivé intro, chvíle napětí a „The Day That Never Comes" mně opět dělá velikou radost. Částečně pomalá skladba ve stylu „One". Výborně a já si říkám, že snad byla vyslyšena má slova. Opět cituji závěr předešlého reportu: „Příště prosím zahrát také nové aktuální písně." A je dobře, že METALLICA nežije jen ze starých skladeb. A na mnohými zatracované album „St. Anger" také došlo. Úderný a rychlý „Frantic". Nevím, co na to říct. Mně ty staré skladby snad ani neschází. Asi jsem taky blázen, tick, tick, tick, tock... (úsměv)

Kirk Hammet a Robert Trujillo si před skladbou „Frantic" vystřihli jednu bláznivou písničku, kterou se naučili pro loňský koncert do O2 Arény. No ano, byl to „Jožin z bažin", tentokrát i s outfitem Ivana Mládka a Ivo Pešáka. Bylo to usměvné, ale zbytečné, Raději bych uvítal, kdyby tuto pauzu vyplnili oba pánové sólovou produkcí, tak jak Trujillo následně po odhození károvaného saka vystřihl část skladby „Orion", přičemž jsme na obrazovce mohli vidět srovnání Robertovy a Cliffovy hry na basu.

Závěr koncertu vytvořil sled pětice nejznámějších thrashových fláků. Válečnou vřavou poznamenaný „One", „Master of Puppets" s planinou náhrobních křížů, odbíjející zvony ve „For Whom the Bell Tolls", hořící země s toxicky prašnou „Creeping Death" a samozřejmě nesměla chybět „Seek & Destroy", přičemž v úvodu se přes celé pódium promítla vstupenka na první koncert v Praze 9. září 1996 na Výstavišti. Kdo byl? Koncert samozřejmě nekončí. Jedna z nejrychlejších thrashových vypalovaček poslední doby je neuvěřitelná řezničina „Spit Out the Bone". Koncertní závěr jak má být. Rychlá a hutná skladba, obohacená o kytarová sóla, s rychlými bicími, s těžkým basovým spodkem a dravým zpěvem. Nic víc už si nemůžu přát. Jasně, již zmiňovaný „Nothing Else Matters“ nesměl chybět. Mladí kluci, kteří bylyi před námi jako ochranka a očividně je to nebavilo a na mobilu po celou dobu hlídali čas (už, už, aby byl konec), kdy jim skončí šichta, se probudili a zazpívali si taky. (smích)
„Exit, light
Enter, night
Take my hand..."
Až teď je konec. „Enter Sandman" na dobrou noc...

Koncert byl monstrózní, ale ne přehnaný. Pouze hodný velikosti kapely. Minule jsem v reportu poznamenal, že u skladby „One" nebylo přes samé laserové efekty na kapelu vidět. Tentokrát tomu bylo jinak. Byl to jakýsi návrat ke střelbě, jež k této skladbě patří, přičemž tato byla reálněji vystižena válečnou vřavu a videem pochodujících vojáků a výbuchem granátu. Laserová světla jen dokreslovala onu situaci, skladbu. A tak tomu bylo po celou dobu koncertu. Nic velikašského, ale pouze velké, těžké a poctivé. Nic nebylo odfláknuté. I z pomalých skladeb byla znát síla a mohutnost. Z koncertu šla neuvěřitelná energie ven. Byl a jsem rád, že METALLICA neusnula a to monstrum se hrne dál dopředu. Tenkrát v Milovicích, když byl koncert Big 4, tak u mě na plné čáře za svoji dravost a přímočarost i přesto, že METALLICA je moje srdcovka, vyhrál SLAYER. Ale letos se budu těžko rozhodovat, protože koncert SLAYER byl super a jedinečný, ale METALLICA...

METALLICA setlist:

1. Intro: Ecstasy of Gold 
2. Hardwired
3. The Memory Remains
4. Ride the Lightning
5. Harvester of Sorrow
6. The Unforgiven
7. Here Comes Revenge
8. Moth Into Flame
9. The Day That Never Comes
10. Frantic
11. One
12. Master of Puppets
13. For Whom the Bell Tolls
14. Creeping Death
15. Seek & Destroy
16. Přídavek: Spit Out the Bone
17. Nothing Else Matters
18. Enter Sandman