... nejen to jsme s kapelou probrali.
Ahoj, MORAL INSANITY je skoro záležitost pro pamětníky. (úsměv) Než se podíváme na aktuální dění, můžete se krátce vrátit do minulosti a přiblížit začátky kapely?
Skupina byla založena v roce 1990 zakládajícími členy Alešem „Žofrákem“ Crhonkem – kytara, Vraťou Šebestou – basa a Mirkem Šebestou – bicí, zpěv. O něco později se připojil kytarista Zdeněk Kupčík. Prvotním impulsem pro její vznik byla naše společná láska k metalu, která ve spojení s naším nadšením vedla k myšlence, že bychom mohli muziku nejen poslouchat, ale taky aktivně dělat. Hlavní bylo asi to nadšení, protože v té době nikdo z nás neměl žádné zkušenosti, všichni jsme byli samouci a nebyly ani peníze na pořízení slušného vybavení. Následovalo období hledání vhodného stylu i názvu kapely. Od roku 1993 skupina nese název MORAL INSANITY. Lze ho volně přeložit jako mravní šílenství, v podstatě je to odborný termín označující typ duševní poruchy projevující se abnormálními emocemi a chováním při zjevné absenci intelektuálních poruch, bludů nebo halucinací. Rozhodli jsme se pro něj, protože zněl zajímavě a neotřele, nebyl podobný názvu žádné jiné nám známé kapely a taky dobře vystihoval styl, který jsme se rozhodli hrát.
V letech 2002 až 2014 jste nebyli aktivní. Co bylo příčinou přerušení činnosti? Doba přestala metalu přát, nebo jste řešili klasické věci typu rodina, zaměstnání…?
Poté, co jsme natočili první album „Hatred“, bohužel vztahy v kapele mezi tehdejšími členy nebyly ideální. Post bubeníka tehdy opustil Mirek Šebesta, kterého se nepodařilo plnohodnotně a trvale nahradit. Poté následoval zpěvák Robert „Harry“ Vítek, který odešel k jiné kapele. Všichni sice chtěli, aby skupina fungovala dál, a proto zpěváka vystřídal bývalý bubeník, nicméně i tak přišel neodvratný konec. Ukončit činnost bylo smutné a nepříjemné rozhodnutí, jelikož jsme měli nově natočené album, o které byl zájem, ale nešlo to jinak.
Co vás vedlo k návratu? A s jakými plány či ambicemi jste znovu vzali nástroje do rukou?
Myslím si, že když jsi jednou muzikant, tak jsi muzikant navždy. Každému z nás začalo po čase hraní chybět. Proto když přišel Žofrák s nápadem udělat vzpomínkový koncert, tak na ten nápad prakticky všichni kývli. Dali jsme pár zkoušek a zjistili jsme, že si máme i po letech co říct a hlavně, že nám nechybí chuť hrát a tvořit. Plán byl, že připravíme CD, abychom o sobě dali zase vědět a mohli se náležitě prezentovat, a potom vyrazíme mezi lidi
Co si budeme povídat, doba se hodně změnila. V roce 2002 vypadala scéna jinak než dnes, byly jiné možnosti propagace, byly jiné možnosti nahrávání, jinak to vypadalo s koncerty i festivaly. Sledovali jste dění během pauzy, nebo jste přišli do nového prostředí? Objevily se nějaké záležitosti, které vás překvapily – ať už negativně, nebo naopak pozitivně?
V době, kdy jsme přerušili činnost, nikdo pořádně neslyšel o nějakém YouTube nebo Bandzone či Facebooku… Možnosti propagace byly omezené, ale zase chodilo víc lidí na koncerty. Nemyslíme si, že se pro nás něco až tak zásadně změnilo, když jsme po letech opět přišli na pódium. Hudba celkově se za ta léta posunula žánrově trochu někam jinam, zatímco my jsme zůstali, dá se říct, věrni svému stylu. Jsme svým způsobem takoví dinosauři (úsměv), ale naštěstí jsme ještě nevyhynuli a myslíme si, že i dnešním posluchačům má naše muzika pořád co říct. Metal je metal, nikdy jsme neměli rádi škatulkování a muzika je buď dobrá, nebo špatná.
Návratová sestava se od té rozpadové trochu liší. Můžete představit aktuální členy kapely? Hrál někdo v mezidobí v jiných projektech?
Pokud to vezmeme podle věku a doby působení v kapele:
- Mirek Šebesta – věk 46 let, zakládající člen kapely. Působí v MORAL INSANITY po celou dobu existence (1990 až 2002 a od 2016 dosud). V původní sestavě kapely působil jako bubeník a zpěvák (na bicí hrál od svých 15 do 30 let), nyní jako zpěvák.
- Aleš „Žofrák“ Crhonek – věk 44 let, zakládající člen kapely. Působí v MORAL INSANITY po celou dobu existence (1990 až 2002 a od 2016 dosud). Kytarista, na kytaru hraje od svých 14 let. V době, kdy kapela nebyla aktivní, působil dále ve skupinách CROUCH, HELLSTRIKE a působí ve skupině COCK-TAIL.
- Zdeněk Kupčík – věk 43 let. V kapele hrál v letech 1992 až 1996 a hraje od jejího znovuobnovení v roce 2016 dosud. Kytarista, na kytaru hraje od svých 14 let.
- Pavel Bártek – věk 42 let. V kapele hraje od roku 2017 dosud na baskytaru. Původně kytarista, na kytaru hraje od svých 16 let, na basu poslední dva roky. V minulosti působil ve skupině CPT. TRIPS jako kytarista a doprovodný vokalista.
- Lubor „Alice Caravello“ Vaněk – věk 31 let. V kapele hraje od roku 2016 dosud. Bubeník, na bicí hraje od svých čtyř let. V minulosti působil ve skupinách ACRITER, SOULDICE, SAARS, HELLSTRIKE a CROUCH. Dále působí ve skupinách COCK-TAIL a KOSTIWALL.
Další údaje o genezi a působení kapely je možné najít v jejím profilu na www.bandzone.cz nebo na jejích stránkách www.moralinsanity.cz.
Pojďme na aktuální album „Labyrinth“. Jak vznikalo, jak a kde se prodává...
Nahrávka byla pořízena a namastrována v měsících dubnu a květnu 2018 ve studiu Šopa (u Standy Valáška) v Lipově. Splnila naše očekávání a jsme s ní spokojeni, byla by ale chyba tvrdit, že některé věci nejdou udělat jinak a lépe. Jsme rádi, že se nám vynaložené úsilí povedlo takto završit, nechceme ale usnout na vavřínech. Každopádně, ačkoliv žádný z nás nebyl v nahrávacím studiu poprvé, posunulo nás to zase o kus dál a získali jsme cenné zkušenosti pro naši další tvorbu. Nahrávka byla pořízena v nákladu 500 ks a CD je k dispozici za 199 Kč. Cédéčka jsou k mání od 13. 10. 2018, kdy proběhl křest alba. Distribuce probíhala zatím převážně na koncertech, dá se říct, že jsme vcelku spokojeni, větší zájem by nás ale určitě potěšil. V souvislosti s tím zvažujeme i možnost distribuce nahrávky v digitální podobě prostřednictvím Supraphonu.
Asi se dá říci, že hrajete tradiční old school death metal s technickými prvky. O inspiračních zdrojích je v určitých místech většiny skladeb asi jasno..
Mezi naše vzory vždy patřili a patřit budou američtí DEATH. Na naší muzice je to ostatně i znát, nikdy jsme se tím netajili, naopak jsme na to hrdí, zároveň jsme se ale vždycky snažili a snažíme být co nejvíce sví. Vzhledem ke stylu, který hrajeme, je pro nás inspirací každá dobrá technická a progresivní metalová hudba.
Když říkáš technická a progresivní, tak by si posluchači mohli představit samou složitost, ale já bych řekl, že je to trochu jinak, že v muzice nechybí i jinak než technicky a progresivně laděné pasáže, ať už jde o takové to umca umca houpání, nebo death´n´rollové rachocení. Chtěli jste to mít hodně pestré, abyste posluchače nenudili?
Je to prostě náš styl. Vždy se snažíme, aby naše věci měly dobrý základ doplněný tím nejlepším, co jsme schopni tomu dát. Nemyslíme si, že by se u naší muziky někdo nudil. Chceme, aby si v našich skladbách našel každý to svoje, co se mu líbí.
Ono „umcání“ vyloženě nesnáším, přijde mi to jako lopaťárna… proto mě první song i přes hezké pasáže rozčiluje. (úsměv) A počítám, že fanoušky technické muziky bude rozčilovat taky… (úsměv) Vám to tam pasuje? Shodnete se v kapele při skládání na všem, nebo jsou o něco boje? Je někdo většinovým autorem muziky, nebo jde o kolektivní dílo?
Myslíme si, že i tyto pasáže do našeho stylu patří a nemusí působit jako lopaťárna, pokud se to s nimi nepřehání. Na všem se rozhodně neshodneme, to snad ani není možné, a pokud by to tak bylo, asi by tím utrpěla naše muzika. Každý jsme individualita a každý máme na hudbu svůj názor, na všem podstatném se ale shodnout musíme, jinak by kapela nemohla fungovat. Skládání u nás bylo vždy kolektivní prací, a pokud by se věc nelíbila všem, tak bychom ji nepustili do éteru.
Na album jste zařadili i tři starší skladby. Co vás k tomu vedlo? Chtěli jste jim dát soudobý zvukový háv, nebo jste chtěli natáhnout stopáž alba, nebo…?
Ve skutečnosti je tam těch starších věcí víc. Kromě těch třech zmíněných, které pocházejí z našeho prvního alba „Hatred“, jsou tam dvě z našeho debutového dema „Where Life Ends“ a další dvě z druhého připravovaného dema, které mělo předcházet „Hatredu“, ale bohužel nikdy nevyšlo. Tři věci pak pocházejí z aktuální tvorby. Když jsme se po těch letech dali dohromady, chtěli jsme se jednak připomenout našim starým věrným fandům, ale taky oslovit nové posluchače. Vybrali jsme proto skladby, o kterých si myslíme, že jsou z naší tvorby nejlepší, a taky nejlíp charakterizují, kudy se hodláme ubírat dál, dali jsme jim soudobou aranž a udělali jim nový zvuk.
Nepřemýšleli jste o změně jazyka textů? V minulosti byla angličtina jasná volba, ale v poslední době se řada kapel uchyluje k mateřštině – fanoušci u nás by vám snáz rozuměli a lépe by chápali, co chcete v textech sdělit. Takže co chcete v textech sdělit?
V úplných začátcích, v době, kdy jsme jako mladí kluci hledali svůj styl a v podstatě se i učili hrát, byly první texty psané v češtině. Záhy jsme však přešli k anglicky psaným textům. Máme za to, že to k tomuto stylu muziky prostě patří a taky ji to dělá přístupnější zahraničním posluchačům. Autorem většiny textů je Mirek Šebesta, který si je jako zpěvák v podstatě „šije na míru“. Převážně se týkají problémů světa, ve kterém žijeme, odsuzují lidskou lhostejnost, hloupost a zlobu, varují před řešením konfliktů násilnou cestou. Pokud tedy obsahují nějaké násilí, tak jen proto, že ho odsuzují; žádné vraždění nemluvňat, stahování nebožáků z kůže, satanistické orgie ani požírání mrtvol v nich proto nenajdete. (úsměv)
Mrtvoly nenajdeme ani na obalu. Počítám, že těmhle klišé záležitostem se cíleně vyhýbáte, i když logo máte typicky žánrové. Kdo se o grafiku stará a jak je pro vás důležité, aby vaše věci nějak vypadaly?
Autorem loga kapely je kytarista Zdeněk Kupčík a ta ho v nezměněné podobě používá již od roku 1993. Je též autorem a správcem našich webových stránek. Autorkou titulní malby (následně částečně digitálně upravené) na obalu CD je dcera zpěváka kapely Mirka Šebesty Dita Šebestová, na celkové aranži bookletu se podíleli všichni členové kapely. Úroveň grafického zpracování bookletu byla pro nás velmi důležitá, protože je to to první, co případný zájemce uvidí a vypovídá i o úrovni kapely a o tom, co lze očekávat od samotného cédéčka. Totéž platí i o webovkách, které nás mají prezentovat především těm, kteří nás ještě neznají.
Těch, kteří vás asi ještě neznají, asi bude dost. Někteří pamětníci devadesátek už asi dali metalu vale, jméno na scéně teď znovu budujete, takže asi nebylo moc reálné, že by vám CD vydal nějaký label. Nebo jste zkoušeli nějaký oslovit?
Jak už tady zaznělo, jsme nadšenci, kteří si vždy všechno museli sami vybojovat. Dělali jsme to ale, a dělat budeme i dál, rádi. Naši nahrávku jsme proto pořídili z vlastních prostředků a ve své produkci. Nechtěli jsme, aby nám CD někdo vydával, tím spíš, aby nám do toho někdo kecal (úsměv), a proto jsme ani nikoho neoslovili.
Propagační možnosti jsou dnes zdánlivě snadné (Facebook, Bandzone, Bandcamp a řada různých streamovacích portálů), ale při obrovské nadprodukci muziky se hodí i recenze nebo rozhovory v médiích, kterých žel v poslední době ubývá, třeba počet tuzemských webzinů jde rok od roku dolů. Jak se vám na propagační frontě daří?
S žádosti o recenzi a poslech našeho CD jsme oslovili dostupné magazíny a média zabývající se rockovou a metalovou muzikou. Na některých recenzích se už pracuje, některé už jsou zveřejněné. Protože nejsme komerční kapela a nemáme prostředky na propagaci, byl ohlas na recenzi zdarma různý, nicméně je vidět, že naše hudba lidi zajímá a mají tendenci nám pomoct i bez vidiny zisku tak, aby o nás bylo víc slyšet.
Jak jste na tom s koncerty?
Kapela během prvního roku po svém znovuzrození bojovala se svou personální neobsazeností. Postupně se jí podařilo doplnit chybějící členy na postech bubeníka a poté i basáka. Během následujícího roku odehrála několik koncertů převážně v rámci Jihomoravského kraje a věnovala se přípravám na vydání alba. Po jeho vydání následovalo opět několik koncertů, prozatím poslední v prosinci 2018. Za nejlepší akci považujeme Brutal Asfalt ve Vyškově v říjnu 2018, kde jsme zároveň pokřtili naše CD. Bylo tam plno, hodně z přítomných byli naši fanoušci, kteří přišli s námi křtít, super atmosféra, dobré spoluhrající kapely…
Jak hojně byste rádi živě hráli? Je ve vašich silách hrát jako zamlada, nebo už to nikam nehodláte tlačit a chcete se tím hlavně bavit a na pohodu odehrát cca jeden koncert měsíčně? A co případný zahraniční výjezd?
Rádi si zahrajeme i několikrát měsíčně, ale na akcích, které mají smysl a ne za párek a pivo. (úsměv) Vše děláme jako koníček a hlavně pro radost a energie máme stále stejně jako zamlada. Určitě bychom přivítali možnost vystoupit i mimo ČR.
Co chystáte do budoucna?
Makáme na nových věcech, chceme pokračovat v tom, k čemu jsme se po letech vrátili a hlavně dělat dobrou muziku.
