Před dvaceti roky byla v Táboře zahájena tradice, která možná nemá v Česku obdoby. Ne, že by nějaká akce nepřežila dvacet let, ale že by proběhla šestačtyřicetkrát? Třeba jo, ale já o žádné nevím… Žižkův vraždící palcát se letos dožívá 47. pokračování a taky dalšího stěhování… proč a kam, jak to bylo poprvé v roce 1998, proč probíhaly ročně třeba tři ročníky a v současnosti jen jeden, kolik kapel se vystřídalo atd… všechno jsme probrali s Mártym (ex-bicmen F.O.B.) a Corbowem (basák F.O.B.), kteří mají spolu s Mártyho bráchou Jirkou (manažer F.O.B.) všechno na svědomí.
Zdarec, letos je to dvacet let od prvního Žižky, chce se vám tomu věřit? (úsměv) Když se vrátíme do roku 1998, kdy jste uspořádali první ročník – s čím jste do toho šli? Měli jste nějaké pořadatelské zkušenosti, nebo jste skočili do vody a učili se plavat? A kdo vymyslel název Žižkův vraždící palcát?
Márty: Čau Johane, no musím říci, že skoro se mi nechce věřit, ale čas běží rychle. (úsměv) Tenkrát v roce 1998 jsme do toho šli hodně zapálení, byla doba, jak to říct, aby mne nikdo nechytal za slovo, hlubokého undergroundu, a pro kapelu jsme prostě obětovali všechen čas a vymýšleli jak to posunout dál. Pořadatelské zkušenosti nebyly největší, pořádali jsme do té doby od roku 1996 jen klubové akce v Táboře v klubu Orion, o maximálně 3 kapelách. Měli jsme tenkrát už aparáty na jakž takž úrovni, takže zázemí bylo a místo jsme také našli. Tenkrát jsme do toho šli společně s kapelou IMPERIAL FOETICIDE z Kolína a název vymyslel jejich basák Tomáš, který byl z Táborska, a s ním jsme řešili akci napůl.
Byly hlavním důvodem pořádání akce výměnné koncerty? Tehdy to bylo běžné a funguje to, možná v menší míře, dodnes. Když jste zvali první kapely, byl koncert na oplátku podmínkou? Jak první díl dopadl? Nemyslím jen co do počtu návštěvníků, ale i organizačně.
Márty: Ano, zpočátku a určitě minimálně do poloviny historie Žižky byly hlavním důvodem pořádání akce výměnné koncerty. Vždy jsme se snažili ale o to mít na akci jednoho headlinera, prostě kapelu, která přitáhne lidi a tam to vždy o výměně nebylo. A ano, funguje to dodnes, i když dnes je to trochu jiné. Tenkrát na začátku bylo pořádání akcí dobrodružství. Třeba ohledně komunikace, já měl svůj první mobil myslím až v roce 1999 nebo 2000, nejsem si jistý. Dneska pro mladé neuvěřitelná doba. E-mail také neměl každý a tak jediné, co fungovalo, byl pevný telefon. My doma s bráchou měli to štěstí, že pevná linka u nás byla. S úsměvem vzpomínám, když vždycky táta bral telefon a pak nás volal k tomu, že nám volá „někdo z nějaký kapely“. (úsměv) První akce dopadla dobře, lidí přišlo dost, i když první očekávání byla možná větší. Už se na tohle špatně vzpomíná, ale myslím, že to průser nebyl a něco kolem 120 lidí dorazilo. Zvuk a organizačně to bylo OK, žádný průšvih.
Zpočátku hrály české a slovenské kapely, na pátém Žižkovi už se objevil zahraniční host, polská kapela LOST SOUL (která mimochodem funguje dodnes). Jak jste se s LOST SOUL dostali do kontaktu? Šlo taky o výměnu, nebo jste to riskli a pozvali kapelu z ciziny, aby bylo startovní pole atraktivnější?
Márty: Ty jo, to je otázka na tělo a na hodně vzpomínání. Tenkrát tuhle akci v roce 1999 měli hrát polští death-grind šílenci YATTERING, jeli myslím turné s DEFLORACÍ, ale na poslední chvílí došlo ke změně a my měli na akci neméně kvalitní LOST SOUL. Už nevím důvod, proč došlo k výměně. Nejsem si už jistý, ale na výměnu to myslím nebylo. Snažili jsme se, jak jsem poznamenal výše, aby vždy byl na akci nějaký headliner. Do Polska jsme se s F.O.B. na výměnu podívali až později. (úsměv)
Pak jste zase zahraničí dvakrát vynechali a na osmém se k partě zvenku vrátili – z Německa dorazili IMPENDING DOOM, později se zahraniční kapely objevovaly poměrně často. Máš na nějakou extra vzpomínky – myslím teď z těch pionýrských let, kdy akce probíhaly v Čekanicích?
Márty: Tak s IMPENDING DOOM jsme toho zažili dost, dost vypili a také bylo dost legrace. Kapela už neexistuje, ale tenkrát jsme s nimi dělali i takové miniturné a hráli i dost akcí po Německu. Jak říkám, spousta alkoholu (to bys nepřeplaval) a legrace. (úsměv) Co se týče vzpomínek na Vyhlídku v Čekanicích, rád vzpomínám na super atmosféru, tenkrát tam chodili na akce skoro pořád ti samí lidi. Samozřejmě hodně jich chodí na naše akce dodnes a jsme za to rádi. Prostě zdravé jádro. Byla tam dost sranda a stávaly se věci, které nevymyslíš…
První tři roky jste dělali tři akce ročně, pak dlouhá léta dvě. Jaro, léto, podzim bylo na Tábor moc?
Márty: Ukázalo se, že pro Tábor jsou tři takové akce za rok moc. My jsme tenkrát ještě do toho dělali ročně i pár akcí v klubu a prostě na metal pak tolik lidí nechodilo. Sice je fakt, že tenkrát nebylo tolik větších akcí jako dnes, že by sis vzpomněl, že můžeš dneska vidět téměř jakoukoli zahraniční kapelu tady v Čechách, to prostě nebylo. Jarní a podzimní akce byly OK, ale ta před létem byla vždy poznamenaná horší návštěvností, začínaly letní festy a lidi se soustředili spíš na tyto akce.
Do 22. pokračování jste akci pořádali v Čekanicích v Restauraci Na Vyhlídce (s výjimkou dvacítky, ke které se ještě dostaneme). Když jste přišli za majitelem poprvé s tím, že byste tam chtěli uspořádat metalový festiválek, měl obavy, že mu to tam metalisti zdemolujou? (úsměv)
Márty: Ani neměl. (úsměv) Čas od času byla Na Vyhlídce nějaká rocková zábava nebo akce, takže více méně věděl, do čeho jde a přece oba víme, že metalisti jsou slušní. (úsměv) Jo, vždy byl skoro obávaným individuem človíček s přezdívkou Hlína, měl výšku přes dva metry a uměl prostě rozhoupat všechny lustry v předsálí (úsměv), ale nepamatuji si, možná jednou, že bychom museli řešit nějaký větší konflikt. Kromě toho, že jednou tam přijel týpek z OSA, že prý jsme akci nenahlásili dopředu a blabla... no od té doby jsme i tohle měli podchyceno...
Během těch let nenastala žádná krize, třeba změna provozovatele, nebo nějaký jiný průšvih? Proč jste nakonec v roce 2005 Vyhlídku opustili?
Márty: Ne, nebyl nikdy problém. I když se majitel na Vyhlídce během let našeho pořádání vystřídal, tak se jelo dle původních dohod dál. Vyhlídku jsme opustili v podstatě proto, že jsme chtěli akci posunout do jiných atraktivnějších prostor, což se myslím podařilo přestupem do Housova mlýna.
Na kulatou dvacítku jste se přestěhovali do Housova mlýna a pozvali víc kapel. Proč jste tam pak nezakotvili rovnou a zase se na čas vrátili do Čekanic?
Márty: Tenkrát jsme měli velkou ambici prostě udělat letní festival ve městě. Areál Housova mlýna se k tomu nabízel, šli jsme do toho, akorát pak nám to zkazilo počasí a nakonec jsme se rozhodli akci udělat uvnitř Mlýna, což nám také ukázalo kouzlo těchto prostor. Stavba pódia z lešení zabrala páteční odpoledne a večer... a pak přišel déšť. No tenkrát to byl prostě nápad jen udělat tu letní akci a v plánu bylo pokračovat na Vyhlídce. Pak jsme ale díky poznání vnitřních prostor Housáku a diskuzí s majitelem akci přesunuli na Housák. Mělo to ale svá úskalí.
Čas Housova mlýna přišel na podzim 2005 a vydrželi jste tam do roku 2007. Na jednom Žižkovi jsem tam byl a prostředí tam bylo kouzelné… navíc to bylo uprostřed města, takže snadněji dostupné. Na druhou stranu snad nějaká kulturní památka – to vám bez řečí dovolili tam dělat metalové běsnění? (úsměv)
Márty: Housův mlýn jsou výborné středověké prostory, které prostě byly jako stvořené pro akci tohoto typu, navíc s naším názvem. Kulturní památka to je, ale v rukách soukromého majitele, který tam akce může pořádat, takže žádný problém. Dohoda byla a samozřejmě od začátku se vědělo, co tam bude za akci. Podmínky ale byly pro nás trochu odlišné od Vyhlídky a museli jsme řešit i další věci. Za prostory Housáku byl vysoký nájem, a k tomu abychom ho umořili, jsme museli jít do modelu, že budeme provozovat i výčep a z něj krýt náklady na nájem. Do toho jsme museli zapojit další lidi a akce tak byla pravda zajímavější co do pořadatelských zkušeností, ale také náročnější. Další a co bylo neméně zajímavé, byla skutečnost, že jsme na Housáku dělali Žižky, kde hrálo během akce až 13 kapel a tenhle maratón začínal už ve dvě hodiny odpoledne a končil hluboko po půlnoci. To všechno za vstupné 199,- a zlevněné 169,-. Možná proto tenkrát chodilo na tyhle akce i třeba 260 platících. Předtím Na Vyhlídce to bylo myslím maximálně 8 kapel. A v Miléniu jsme také počet kapel pak snížili.
Totéž co Čekanice – proč jste se z Housova mlýna poroučeli?
Márty: Bohužel došlo posléze k nedohodě mezi námi a majitelem. Požadavky majitele byly zvýšení už tak hodně vysokého nájmu a navíc s tím, že provozování výčepu nebude v naší režii. Byli jsme postaveni před rozhodnutí, zda pokračovat v prostorách, kde s jistotou proděláme a budeme muset akci dotovat, nebo jít jinam. Rozhodnutí a nabídka jiného provozovatele byla jasnou volbou. Tohle a nic jiného byl hlavní důvod.
Od 28. dílu v roce 2008 jste na devět let zakotvili v Miléniu, poprvé na oslavě deseti let ŽVP. Docela luxusní prostor pro undergroundové akce. Vybírali jste v Táboře z víc možností, nebo jste vzali, co bylo k dispozici? V Miléniu na metal slyšeli hned?
Márty: Tenkrát jsme přemýšleli zda se vrátit na Vyhlídku, ale pak došlo k dohodě s provozovateli klubu Milénium a musím říct, že rozhodnutí přesunout festival tam bylo správné. Ano, takřka luxusní prostory, nebo jinak, velice profesionální, pódium, světla, 2 šatny, veškeré zázemí a support. Prostor, kde bychom mohli dělat i velké koncerty. Tenkrát ale začal i boom s koncerty všeho druhu metalu, takže i „konkurence“ šla nahoru. Na druhou stranu byl ale začátek finanční krize, který se posléze projevil i na návštěvnostech akcí. V Miléniu nebyl problém s akcemi tohoto druhu, protože tam dělali rockové a punkové akce.
V historii ŽVP zeje jedna černá díra. (úsměv) 39. Žižka neproběhl, přesto mu zůstalo číslo a další ročník obdržel číslo 40. Proč to?
Márty: Tenkrát akce neproběhla, protože došlo o odpadnutí headlinera a rozhodli jsme se akci raději zrušit než třeba snižovat vstupné a riskovat prodělek. Pak už vlastně nevím, proč zůstalo číslo, patrně proto, že následná akce už byla naplánována a promována, tak aby to nebylo matoucí.
Corbow: Prakticky s každým pokračováním se musí řešit takové ty drobné podpásovky osudu. Ať je to už změna místa konání, nebo kapely na poslední chvíli zavolají a zruší účast. Shánět pak narychlo třeba headlinera je takřka nemožné, ale to víceméně platí i o lokálních kapelách. Obvoláš jich 10 a nikdo nemá čas. (úsměv) Pokud se jedná o dramaturgii, tak když je nápad, který lze realizovat, rádi ho do průběhu festivalu zakomponujem.
Který ročník se do paměti zapsal nejvýraznějším písmem? Já si pamatuju hlavně ten v Housově mlýně, křest CD F.O.B. „Tommorow´s Fires“, který obstaral samotný Jan Žižka, a pak oslavu 20 let F.O.B. v roce 2015, kdy se na pódiu střídali muzikanti…
Corbow: Tak asi ty, které vzpomínáš. Mně osobně možná těch 20 let, kdy se nám podařilo upravit pódium tak, aby se na něj vešly dvě, resp. tři bicí soupravy a při setu FOB se střídali bývalí členové kapely. Museli jsme taky oprášit ty staré věci a po zkoušce to následně rozebrat u pivka, takže mě tak trochu jímala nostalgie, jelikož v začátcích F.O.B. jsme samozřejmě každou zkoušku taky rozebírali ve veřejně přístupných pohostinských zařízeních a pak jsme v této tradici pokračovali dalších 15 let. (úsměv) S kostýmem Jana Žižky, který jsme použili na křest, se váže taky zajímavá historka. Jel jsem si ho vypůjčit na městský úřad v Táboře, vše bylo domluvené, přijedu, převezmu, odjedu. Časově tak na 2 minuty maximálně. Jenže když jsem s kostýmem vylezl, tak už mi měšťáci dávali na auto botičku. Ty kurvy mají služebnu v přízemí, takže mě viděly, že jsem si nekoupil parkovací lístek. Naštěstí je zachránila paní, která mi kostým půjčovala a která mě šla vyprovodit ven. Začal jsme totiž vidět rudě a Žižkův palcát, který jsem třímal pořád v ruce, mohl být skutečně vraždící. (smích)
Máš nějakou vzpomínku na extra průšvih, něco pikantního, co se semlelo třeba mimo pódium a neví se o tom, ale dnes už to může být prozrazeno? (úsměv)
Corbow: Pátrali jsme v paměti, ale nic, co by se dalo prozradit, jsme nenašli. Ale napadá mě historka z úplně prvního ročníku. Jak už psal Márty, technologie byly tenkrát ještě v plenkách. Nakopírovali jsme nějaké plakáty a o víkendu je vylepili po městě. My s Mártym byli pak přes týden na koleji v Plzni a najednou volal z Tábora Jirka, že mu volal jakýsi pořadatel z motorkářského srazu. Štvalo ho, že v ten samý den, co on pořádá sraz, děláme festival a vyhrožoval, že s ostatními motorkáři přijede, rozbije nám hubu a všechno tam rozflákaj. Pevná linka se žhavila o 106. (úsměv) Mno, dělali jsme si z Jirky srandu, že kavalérie je už na cestě, ale ani nám to příjemné nebylo. Každopádně, pes, který štěká, nekouše, takže Žižka proběhl bez problémů a ani nikdo nepřijel. Nebo třeba poměrně nedávno nás napadla e-mailem nějaká nespokojená maminka, že jsme jim při výlepu přelepili pozvánku na bazar použitých věcí pro miminka. A vlastně se mi teď i vybavuje, že těch nespokojených lidí, kvůli výlepu plakátů, bylo víc. Vždycky ale došlo k nějaké domluvě, nebo jsme věc předali k vyřízení našemu právnímu zástupci JUDr. Smiřickému, který nám v těchto záležitostech hlídá záda.
Když už bilancujeme – kolik kapel a z kolika zemí se na Žižkovi za ty roky objevilo?
Márty: Kolik celkem kapel by bylo dobré spočítat, ale bylo by k tomu potřeba daleko více času, než jsem sehnal na odpovědi tohoto rozhovoru. (úsměv) Z kolika zemí je odpověď jednodušší… země jsem seřadil dle počtu kapel z nich: ČR, SR, Německo, Polsko, Rakousko, Maďarsko, Itálie, Francie, Holandsko, Rusko, Japonsko, Pákistán, Kolumbie…
Na plakátech máte kromě log mediálních partnerů i logo města Tábor – máte s městem dobré vztahy, podporuje vás nějakým rozumným způsobem?
Márty: Město Tábor akci dlouhodobě podporuje, takže zveřejnit logo je takřka povinnost…
Pomalu se dostáváme do současnosti – jak v poslední době vybíráte kapely? Hledáte a hledáte, nebo už se vám zájemci hlásí? Snažíte se mít jednoho headlinera, aby přitáhl lidi, a zbytek skládáte s ohledem na finance, sympatie?
Márty: Snažíme se o pestrost a to vlastně od začátku. Veškeré styly metalu, core atd. Někdy se u toho i zhádáme. (úsměv) Jak jsem psal, něco je stále o výměnách, kapely se hlásí samy a headlinera vybíráme. Samozřejmě, dnes, kdy je veliká konkurence festivalů a jiných akcí, tak se snažíme, aby akce byla zajímavá. K tomu pomáhá i fakt, že jde už dneska o tradiční akci. (úsměv)
Co vás na pořádání festivalu pořád baví? Akcí je obecně hodně, lidí chodí spíš méně, pokaždé to musí být nervy, jestli se to zaplatí, jsou s tím starosti…
Márty: Ano, jak to popisuješ, to přesně prožíváme, ale i tak je dost inspirace a pořád nějaké nápady jak to posunout dál. Samozřejmě, člověk asi musí být trochu sebemrskač, ale co máš jiného dělat, když tvých posledních 25 let je úzce spojeno s muzikou? Někdo sbírá známky, někdo moc pije a někdo píše. (úsměv) My pořádáme festival a vlastně taky pijeme. (úsměv) Dotáhli jsme to na 20 let a bylo by pěkné, dotáhnout to na 30 a třeba i dál. Víš, tady v Táboře je teď jedna akce a v názvu má nápis „po 56 letech“. Staří bigbíťáci, co v posledních letech oprášili svoji tradici z mladších dob. Spousta lidí, co by to pamatovali nebo hráli v těch kapelách, už samozřejmě nežije, ale i tak mají narváno. Takže tohle je i pro nás takovou inspirací, hnacím motorem pro to pokračovat dál. Když samozřejmě zdraví a okolnosti dovolí.
Kromě ŽVP pořádáte i další, už dá se říci, pravidelnou akci menšího rozsahu Metalová Brusírna. Můžeš tuhle letní kratochvíli představit? Kolikrát proběhla, čím se liší od Žižky a proč jste ji hned napoprvé nezařadili jako další ŽVP?
Márty: Je to k nevíře, ale tahle otázka mne donutila se zamyslet a uvědomit si, že letos byla Metalová Brusírna už podesáté, a my to prošvihli… (úsměv) sakra… první akce byla v roce 2009, děláme ji stabilně poslední pátek v červenci. Tuhle akci, nevím už, koho napadlo udělat, asi možná mě, musím se tu pochválit… (úsměv) Záměrem bylo udělat něco jiného než je Žižka. S majitelem prostor jsme se dohodli, akce je limitovaná časem, protože je to venku a ve městě, snažíme se skončit do desáté večer. Většinou je to o čtyřech kapelách, maximálně pěti a říkáme tomu gardenparty. Za relativně nízké vstupné spousta legrace… (úsměv) Možná by bylo dobré prozradit, že na příští rok plánujeme udělat akci dvoudenní, tedy pátek a sobota.
Pojďme na letošní ŽVP… zase se stěhujete, tentokrát do klubu Cadillac. Proč ta změna a jak nový prostor vypadá – co do prostředí, kapacity? Chystáte letos, když je to výročí, něco nového, nějaké zpestření, nebo vám nastolený formát vyhovuje a když funguje, není důvod nic měnit? Na co byste fanoušky chtěli nalákat?
Márty: Nechci tady spekulovat, ale bohužel došlo k uzavření klubu Milénium, což nás donutilo najít jiné prostory. Opět jsme měli možnost vybírat z několika prostor a rozhodli se pro klub Cadillac. Jedná se o bývalý sál univerzity, ke kterému je restaurace. Prostor je o něco menší kapacitou než Milénium, což bude možná opticky lepší, zázemí je ale stejně komfortní. Co se týče akce samotné, tak žádnou velkou změnu, kromě změny místa nechystáme, a co se týče jubilea, tak to bych zde odtajňoval překvapení. (úsměv)
