Nejbližší koncerty
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
  • 08. 04. 2024Pestilence se vrací do Ostravy! Tentokrát je doprovodí Ca...
INSANIA

Nejen o „Smutnici“ s Hankou a Radkem Hajdovými.

Dlouhých sedm let uteklo od předchozího alba „Návaz“, ale asi jen snílek může čekat, že budou kapely existující déle než dvacet let chrlit nahrávky jako v počátcích své existence. Důvodů je samozřejmě celá řada a každý je zná. Stejně tak důvody, které vedou ke změnám v sestavách – a těch potkalo SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY mezi „Návazem“ a „Smutnicí“ hned několik, na některých postech i dvě. Do kapely před nahráváním novinky přišly tři nové posily: houslistka Gabriela, bicmen Michal (ex-ENDLESS) a basák Standa alias Vjacki (ex-DYING PASSION), kteří vystřídali trio, jež si v kapele zapsalo epizodní působení. Ale jak známo, kapelu drží v rukou manželé Hajdovi, kteří se starají o hudbu i texty, takže se žádný výrazný stylový kotrmelec nedal čekat. (Pozn.: Úvod pochází z recenze na „Smutnici“.)

Ahoj, vydali jste album se smutným názvem, ale z reakcí rozhodně smutnit nemusíte. Když tak pročítám recenze, nenarazil jsem ani na jednu, která by „Smutnici“ nechválila, ze všech, i těch většinou kritických míst, se šíří samá chvála… Překvapily vás tak jednostranně přívětivé reakce? Objevila se vůbec nějaká recenze, jež by album zadupala do země?

Hanka: Přivětivé reakce a pochvalné kritiky nás opravdu překvapily. Pořád jsme čekali, kdy to přijde, kdy nás někdo srazí na kolena a rozseká na kousky, zatím žádná „zadupávací recenze“ nepřišla.  Já osobně jsem si myslela, že nám bude vytýkána spousta věcí. Např. jsem se obávala toho, že vystavění houslových sól bez zásahu Tomáše Kočka kritici roznesou na kopytech. Uvědomovala jsem si, že „Smutnice“ je první deska, kterou jsme si opravdu od prvního tónu až po ten poslední vymysleli sami, už proto, že Yossi chtěl, abychom mu předali materiál, který bude hotový a dotažený do  maxima. A ono to nějak zafungovalo a lidem se to líbí. Což je bezva. Konečně jsme dospěli. (úsměv)

Radek: Recenze venku nás teprve čekají, nechvalme dne před večerem. (úsměv) Třeba reakce na „Návaz“ byly ve Francii, Anglii či USA parádní, ale v Německu to zjevně „nedávali“. Dost možná se to bude opakovat.

Řada recenzentů poukazuje na výrazný kvalitativní posun proti předchozímu „Návazu“, mně ten rozdíl tak významný nepřijde, i „Návaz“ považuji za výborné album. Vy si nějakou zásadní diferenci uvědomujete? Díváte se na předchozí album jako na méně povedené, nebo jste s „Návazem“ pořád spokojení?

Radek: „Smutnice“ a „Návaz“ jsou jediné dvě desky, na kterých bych nezměnil ani tón. Sám netuším, jak moc jsou hudebně rozdílné, to musí posoudit naši posluchači. Pro nás je to samozřejmě přirozený vývoj, sice jsme nechtěli natočit „Návaz II“, ale ten rukopis je asi nezaměnitelný. Aspoň doufám. (úsměv)

Hanka: „Smutnice“ je dle mého názoru více přímočará a textově obratnější.
 
Od „Návazu“ uteklo sedm let, během kterých chvílemi nebylo o SSOGE moc slyšet. Když jsem si projížděl váš Facebook, všiml jsem si dvou vln změn v sestavě, ani jsem pořádně nevěděl, že k tolika výměnám došlo… holt když není nové album, o kapele se moc nemluví. V předchozím rozhovoru na Fobii Hanka představovala tehdy nové členy, vypadalo to růžově, ale po pár letech se situace změnila. Proč došlo k tak významným odchodům a proč se ani nová krev v kapele neusadila?

Hanka: Nová krev v kapele. Tři mladí kluci. Dva to vzdali v podstatě z rodinných důvodů, u třetího jsme se rozcházeli hráčsky. Přemýšlím, jak odpověď formulovat. Není jednoduché odsunout svůj osobní život na druhou kolej, obětovat veškerý volný čas kapele. Bez toho, že bys domů donesl výplatu za to, že Tě rodina o víkendech téměř nevidí. Ono to vypadá všechno jednoduše. Fanoušci Tě vidí na koncertě, odehraješ svou hodinku, na festivalech 40 minut a hotovo. Ale co je všechno za tím, aby kapela fungovala – to už vidět nejde. A je to opravdu o osobním obětování se. O velikém srdci, které musíš mít. A tvořit bez výhledu, že za to někdy něco budeš mít nebo že se Ti podaří posunout se do vyšší ligy. Tvořit, protože Tě to baví.
Kapela je malá sociální skupina. A každý člen v ní se vyvíjí a mění se jeho priority. Když nám bylo dvacet, měli jsme spoustu volného času a byli jsme bez závazků. Čím jsme starší, tím jsme zkušenější, ale je to všechno složitější. Zpětně si říkám, že k odchodu staré „Návaz“ sestavy – před mladou krví, která také odešla – došlo z jednoho prostého důvodu. Deziluze a vyčerpání pár let po vydání desky „Návaz“ u Season of Mist. Hledání chyb u druhých, proč nejsme tam, kde bychom chtěli být. Osobní, rodinné, zdravotní problémy k tomu a málem se rozsypalo i kapelní jádro.
Teď jsem ráda, že jsme opět na koni. Našli jsme nový smysl, novou cestu a prosekáváme se trním dál.

Minule jste představovali nové členy, tak to pojďme zopakovat… i když tentokrát dva ze tří nováčků na metalové scéně mají jméno z jiných kapel (jak došlo k tomu, že se k muzice vrátil Vjacki?), jen Gabriela vypadá jako „nepopsaný list“. Navíc vypadá hodně mladě, řekl bych, že je to jiná generace než zbytek kapely – jak mezi vás zapadla?

Hanka:

  • Začnu bubeníkem Miškou (ex-ENDLESS). Nejdříve jsme si Mišku od ENDLESS jen půjčovali, postupem času dal přednost nám. Je to excelentní hráč na bicí, kliďas, vždy precizně připraven. U hraní na bicí se tváří, jako by vyšíval. Nechápu. (úsměv)
  • Vjacki (ex-DYING PASSION, ex-DISSOLUTION) – basák Standa – člověk, který nikdy nesehnul záda a v životě toho zažil víc než my všichni dohromady. Svými party posunul album o patro výš. Cvičí několik hodin denně. Velký a skromný muzikant.
  • Gabka (ex-CLAWED FOREHEAD, ex-THE ENTROPIES, nyní NO AMBITION) – naše Gábuška. Čistá a precizní hra na housle a mladistvý elán. Opravdu je již jinou generací. Kdybych si v mládí pospíšila, mohla by být mojí dcerou. Zajímavé jsou i naše diskuze o životě, kdy polemizujeme nad různými tématy viděnými očima čtyřicátníků a očima mladé dvacítky. (úsměv) Získala si moje srdce, ovšem jednu výtku mám. Konečně by se mohla  naučit sólo do „Dvou stínů“. (smích)

Zapadli. A doufám, že na dlouho.

Radek: Troufnu si říct, že lepší rytmiku jsme nikdy neměli, koncerty v nové sestavě si fakt užívám, jen ty činely docela bolí. (úsměv) A Gábuška je zase taková čerstvá krev, zajímavý pohled jiné generace, který je často přínosem.

Housle hrají ve vaší muzice hodně výraznou roli. Podílela se Gabriela na skládání, nebo houslové party dostala napsané v notovém zápisu a nahrála to podle něj?

Hanka: Gabka je odkojená konzervatoří. Všechny party si přepisovala do not. Na skládaní se zatím nepodílela, připojila se k nám pár týdnů před studiem. Ale samozřejmě vnesla do nahrávání kus sebe, svého cítění a názorů.

„Smutnice“ je zajímavý název; když jsem si slovo smutnice hodil do internetového vyhledávače, objevily se mušky a recepty jak se jich zbavit. (úsměv) Jak jste na to pojmenování přišli? Ono je takové pěkně zvukomalebné, navíc dobře koresponduje s hudební náplní alba…

Hanka: Ani se neptej. (úsměv) Tyhle mušky moc dobře známe. Radek loni v létě dumal, jak se ty malé potvůrky, které se nám rojily z květináčů, jmenují. A vygooglil slovíčko „smutnice“. Mně zasvítily oči a řekla jsem: „Tak se bude jmenovat deska.“
„Smutnice“ je nádherné slovo. Evokuje mi atmosféru melancholického smutku. Takového krásného smutnění. Budu-li fantazírovat, může to být i bytost, která číhá v rákosí a zrcadlí naše emoce na hladině vody. Spatříš ji ve svém stínu nebo v slzách.

Asi málokdo čekal, že se vytasíte s tak energickou muzikou, jakou přináší „Ten, který ukoval Slunce“ a „Kdo z nás je víc“. V prvním případě skoro „behindovská“ jízda, v druhém dokonce koketování s death metalem. Kde se ve vás ona tvrdost vzala?

Radek: Nejsem samozřejmě takový „archivář“ jako ty, ale jsem si jistý, že jsem v mnoha rozhovorech po „Návazu“ řekl, že na další desce můžou být klidně daleko tvrdší věci. A jsou. Když jsme udělali základní riff ve „Kdo z nás je víc“, okamžitě jsem tam slyšel sypačku. A jsem si jistý, že tvrdší kusy budou i na další desce. Bo metal! (úsměv)

Tvrdost kompenzují folklórem načichlé křehčí skladbičky, jako jsou „Synečku“ nebo „Za nevěstou“, které se objevují pěkně symetricky, vždy po dvou skladbách metalovějšího ražení. Když jste skladby řadili, přemýšleli jste tímto způsobem, nebo třeba písničky následují tak, jak vznikaly?

Hanka: Je fakt, že první dvě písničky vznikly přesně tak, jak jsou na desku umístěny. Ale jinak jsme poslouchali písničky a zkoušeli, jak je seřadit. Tedy nakopávačky a rychlovky hned na začátek, pak zpomalit „Synečkem“ a zase rychlejší věc, prostě uspořádat to tak, aby to hezky odsýpalo, ale aby si posluchači stihli i vydechnout. Jistojistě jsem ale chtěla, aby album začínalo písní „Ten, který ukoval Slunce“ a končilo „Bezbřežím“. Obě písně tvoří rámec příběhu.

Texty mi přijdou jako sbírka poesie, v recenzi jsem je přirovnal k tvorbě K. J. Erbena. Když jsi texty psala, napadlo Tě to taky? Neříkám, že všechno je to baladické a posmutnělé, ale řada jich zrovna šťastně nekončí… Když je píšeš, jde Ti to lehce, nebo spíš ztuha, přepisuješ, přemýšlíš, přepisuješ a nakonec to ještě měníš ve studiu? (úsměv)

Hanka:  Ve studiu nikdy nic neměním. Texty mám na sto procent připravené. Mám moc ráda Erbena, staré české balady a období kritického realismu v literatuře. Nějak s tímto stylem psaní souzním, ačkoli píšu jinak, mají tyhle texty podobnou atmosféru. Pochmurný ráz, tragický konec, osudovost a nevyhnutelnost. Některé texty vychrlím za chvíli, jiné píši déle, přepisuji a vracím se k nim. Ale většinou, když přijde Múza, tak to jde rychle. Tak vznikl např. text „Bezbřeží“ – vzbudila jsem se v noci a psala. Slyšela jsem ta slova ve spánku. Kdo mi je našeptával, netuším. Ale spící Hajda to nebyl (smích)

Po „Návazu“ vydaném u Season of Mist jste se vrátili domů k Redblacku. Přitom posledně jste říkali, že smlouvu se Season máte na dvě alba? Došlo k jejímu zrušení ze strany labelu, nebo jste ukončení spolupráce chtěli vy? Redblack pak byla jasná (a jediná možná) volba, nebo jste s nahraným materiálem oslovovali větší firmy za hranicemi?

Radek: Popravdě už ani sám nevím, jak to vlastně přesně bylo. V době rozhovorů po „Návazu“ jsme smlouvu ještě pořád řešili a první nabídka byla na dvě alba. Nakonec se to ale změnilo jen na jedno. Vydavatelství Season Of Mist jsem samozřejmě přednostně nabídl i „Smutnici“. Líbila se, ale zároveň mi Michael (majitel) napsal, že by to neuměli „prodat“, protože jsou jako label jinde. Mimochodem jsme se teď potkali, poprvé osobně, v zákulisí Brutal Assaultu. Pochválil koncert, ale ten důvod (ne)vydání „Smutnice“ zopakoval..

Redblack CD vypravil velkoryse, digipack i booklet vypadají parádně. Kdo přišel s koncepcí obalu? Myslím kolovrátek na titulce (proč?), barevné řešení, černobílý booklet s perokresbami… kdo to všechno vymyslel a uskutečnil?

Hanka: Je to taková skupinová práce. Největší zásluhu má samozřejmě grafička Striga a fotografka Rosemary. Kolovrátek jsem na obalu chtěla. Symbolizuje právě onu osudovost, koloběh života. Kolovrat vyfotila Rosemary a se Strigou jsme si dali schůzku, kde jsme probrali detaily obalu. A ona pak už na sebe nechala působit různé síly a energie a tvořila a tvořila a tvořila.

Radek: Ano, základem obalu je snímek naší dvorní fotografky Rosemary. Ten si vytiskla výtvarnice Striga a do něj začala ručně malovat, pak přidala i jednotlivé stránky bookletu. To vše ve velikosti potřebné pro tisk vinylové podoby alba, takže se máte na podzim na co těšit!

A jaké jsou reakce na dřevěný megabox? Počítám, že to je vaše režie a Redblack se postaral jen o vydání základní CD verze. Předčil zájem vaše očekávání? Kapela vašeho formátu to má o něco snazší, je dlouhé roky na scéně, má věrné fanoušky, kterým už většinou není dvacet a tak mají peníze na nákup nějakého toho fajnového zboží, což je proti začínajícím skupinám určitě výhoda...

Hanka: Ano, jak říkáš. Dřevěný megabox je v naší režii. Moje očekávání zájem splnil. Kluci byli více skeptičtí, mysleli, že se limitovaných edicí prodá méně, ale zájem byl a stále je veliký. Ovšem rozhodli jsme se už daný počet stopnout. Přece jen jde o limitku.

Radek: Celý ten kolotoč od prvotní myšlenky přes výrobu až po balení a zasílání byl šílený, zase jsme o něco chytřejší. Ale reakce fanoušků jsou nadšené, tak to snad mělo smysl. (úsměv)

Před pár dny jste představili klip ke skladbě „Synečku“. Proč padla volba právě na tuhle skladbu? Je v tom i lehký kalkul, že by nejstravitelnější skladba mohla zaujmout i jiné publikum, než kdybyste zvolili nějaký větší rachot?

Hanka: Tak i tak. Režisérovi jsme dali na výběr tuším ze tří skladeb. Vybral si „Synečku“. Zpětně to může vypadat jako kalkul, nicméně byla to jeho volba jako nezasvěceného posluchače. Ovšem dám Ti za pravdu, že díky této skladbě se nám opravdu daří oslovovat lidi, kteří by si k nám cestu jinak nenašli.

Radek: Rádi bychom natočili i další klipy, nápadů je víc než dost, klidně i na nějakou tvrdší skladbu. Ale vše je hlavně o penězích, co si budeme povídat...

Jak dlouho trvalo natáčení klipu a jak jste si jej užili? Ono to na YouTube nebo v televizi vypadá jednoduše, že to je natočené za chvíli, ale to je povrchní pohled toho, kdo žádné natáčení nezažil na vlastní kůži… já to absolvoval jen jednou jako jakýsi technický support a přišlo mi, že se pořád na něco čeká… (úsměv) Než se natočí deset vteřin, hodinu se to chystá.

Hanka: Bylo to nejjednodušší natáčení, jaké jsem zažila. Dva dny jsme strávili hledáním nejlepších míst vhodných k natáčení, abychom pak šli najisto. Videoklip jsme točili další dva dny v úžasném prostředí Heřmanického rybníka, což je asi 10 minut autem z centra Ostravy. Randy přijel se svou kamerou a už se točilo. Žádné velké výpravy, štáby či kameraman. Randy je režisér i kameraman a střihač v jednom. Dopředu jsme byli domluveni na tom, jak asi bude klip vypadat, zbytek se improvizoval na místě. Randy byl úžasný v tom, že za kamerou na nás mluvil a naváděl nás, jak máme danou scénu zahrát nebo co máme dělat. Umí dobře vyhecovat.
Užili jsme si i spoustu vtipných chvilek. Například Hrncův pád do rákosí nebo moje řvaní. Točila jsem scénu, kdy naříkám nad ztrátou dítěte a zmateně pobíhám v rákosí. Musela jsem ryčet nahlas, aby to vypadalo věrohodně. Na místě byl se mnou jen Randy a Hrnec s Gabkou, kteří drželi bedýnku s muzikou. Asi 500 metrů od nás hlídal děti u auta basák Standa. Přiběhl s vyděšeným výrazem za mnou: „Nestalo se Ti nic?“ A já: „Ne, v pohodě. Co by se mi mělo stát?“ A Standa: „No, nejdříve mě napadl krokodýl (smích), ale pak jsem si řekl, jestli jsi nespadla do bažiny a nepropadla panice.“

S vizuálnem souvisí i nový web, který jste pojali moderněji, vše na jedné rolovací stránce. Kdo je autorem? Všiml jsem si, že to takhle má víc kapel, že je to asi současný trend… ale řada kapel ani stránky nemá, vystačí si s Facebookem a Bandzone. Jaký pro vás má ssoge.com vlastně význam?

Radek: Vlastní stránky dnes asi nemůžou Facebooku konkurovat, ale jistou sledovanost pořád mají. A s přibývajícími restrikcemi ze strany FB či jejich podivnou politikou (ne)zobrazování příspěvků je docela možné, že se jejich význam zase posílí. Nicméně ty naše stávající vznikly někdy v období „Relic Dances“, to jest kolem roku 2004. A čtrnáct let u webu, to je strašně dlouhá doba, designově i programátorsky. Klasická kovářova kobyla, co ti mám povídat. (úsměv) Naštěstí jsem střízlivě zhodnotil svoje časové možnosti a design i layout zadal šikovným klukům v Brně. Výsledkem je moderní jednostránkový web s responzivním designem, což znamená, že na své si přijdou i fanoušci, kteří pro surfování používají mobily nebo tablety. Rozcestník na Facebook, YouTube a Instagram samozřejmě nechybí, tyhle profily jsou dnes téměř nutností, pokud chceš udržet krok..

SSOGE už existují dvacet tři let… V kapele se samozřejmě vystřídala spousta muzikantů, ze zakladatelů už zůstal jen Radek, takže nejspíš otázka na něj – ptal jsem se podobně nedávno i jiných „zasloužilých muzikantů“ – co bys řekl v roce 1995 na otázku, kde bude tvoje kapela v roce 2018? A naplnila se tehdejší očekávání, nebo jste měli smělejší plány, nebo naopak byly někdejší představy překonány?

Radek: Vize pro rok 2018 byla v té době jedno velké sci-fi. Byli jsme mladí, neurvalí a plní elánu, jelo se spíš punkovým stylem a žili jsme hlavně přítomností. Hrát, tvořit, bavit se.. Je ale pravdou, že nějaké mety máme téměř od počátku. Nejdříve to bylo demo, pak první deska, potom další, pak třeba zahraniční vydavatelství, zahraniční producent. Snažíme se pořád někam posouvat, neopakovat se. Ať už byly plány jakékoli, dnes jsem hlavně rád, že tu pořád jsme a že nás hudba ještě pořád baví. Je mi jasné, že vyprodávat stadiony s naším stylem nikdy nebudeme, ale zbraně rozhodně neskládáme.(úsměv)

S historií souvisí ještě jedna událost, na CD nedávno vyšly oba demáče ze začátku vaší existence.  Když s tím Herdron přišel, řekli jste si pěkná vzpomínka i památka, nebo jste váhali, jestli tyhle pravěké nahrávky znovu pustit mezi lidi?

Radek: Přišlo mi to jako fajn nápad. Naštěstí jsem si obě dema kdysi nechal hodit na DAT-ku a později i na CD, takže technicky to nebyl problém. Kupodivu jsem dohledal i nějaké fotky. CD docela rychle zmizelo, takže svůj účel to asi splnilo. Herdron je blázen, ale díky za něj. (úsměv)

V roce 2020 byste měli oslavit čtvrtstoletí existence. Už o tom přemýšlíte? Bude nějaká velká oslava, něco speciálního, nebo si na to moc nepotrpíte? A jaké máte plány na letošní rok?

Hanka: To už je tolik let? Asi bychom mohli uspořádat nějaký speciální koncert se zajímavými hosty. Dokud se na nás dá ještě dívat. (smích)
Plány na letošek – jarní šňůru máme za sebou, letní festivaly taky. Na podzim vyrazíme koncertovat s našimi kamarády LUNATIC GODS u nás i na Slovensku a taky nás čekají další koncerty v Polsku. Přemýšlíme i nad akustickým setem..

Radek: Letos tohle a příští rok snad ještě víc. A dál. Uvidíme. Momentálně intenzivně jednáme s jednou německou agenturou, ale nechci to zakřiknout.

RECENZE

www.ssoge.com
Bandcamp
Facebook


Zveřejněno: 02. 09. 2018
Přečteno:
3491 x
Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář