Ahoj, máte venku nové album, ale to není jediná změna. Tou nejvýraznější je asi změna jazyka textů, přešli jste od angličtiny k češtině. Co vás k tomu vedlo?
Ahoj, zdravím tebe i čtenáře mého oblíbeného zinu. (úsměv) Vzhledem k tomu, že tuzemská doomová škola ve mně zanechala poměrně zásadní stopy, přál jsem si mít české texty už v úplných počátcích tvorby. Chvíli mi trvalo, než jsem k tomu Kaťase přesvědčil, protože se toho z pochopitelných důvodů obával. Texty pro „Hlubiny“ vznikaly pomalu už před dokončením debutového alba „Theia“. Chtělo to zkrátka dostatek času, debat a Kaťasových výletů se sluchátky a blokem na bar do Klubu malých pivovarů.
Témata textů jsou typicky doomová, dalo by se říci... Na první pohled není jasné, zda se jedná o koncepční příběh, ale jakási nit skladby asi spojuje. Můžeš osvětlit, o co se v tomto směru jedná?
„Hlubiny“ jsou koncepční album s jasnou příběhovou linkou, ale mnohdy alegorickými texty. Jasné rozměry tomu pak přidá hraná projekce natáčená v lokacích, kde se děj odehrává a kterou budeme prezentovat na nadcházejících koncertech. Doporučuji ti přijít a podívat se, následně si pustit desku znovu a prohlédnout si u toho booklet. Třeba ti pak „Hlubiny“ dají jiný zážitek než předtím.
Texty píše zpěvák – v jakém horizontu? Vznikají až na hotovou hudbu, nebo naopak zhudebňujete Kaťasova slova?
Kaťas píše texty vždy do hudby, ale u „Hlubin“ jsme si vyzkoušeli trochu jiný proces. Sepsali jsme si scénář k desce, takže jsme věděli, co chceme konkrétními skladbami vyjádřit a jakou by měly mít náladu. Myslím, že nám tento model skládání sedl a dle mého názoru je tu i slyšitelný rozdíl ve stavbě při srovnání s debutem.
V jaké fázi materiálu vyrážíte nahrávat? Máte vše stoprocentně připravené, nebo ještě ve studiu hodně věcí měníte?
Na obou deskách to bylo v podstatě stejné. Vždy máme představu o zvuku, který bychom od Honzy v Hellsoundu chtěli, dorazíme tam tedy vždy s hotovými předprodukcemi skladeb. Nahráváme si je ve zkušebně, takže mu předám projekty a pak začneme přehrávat jednotlivé linky. Je ale pravdou, že jsme zatím při obou návštěvách dovezli i čerstvě dokončené skladby. Na „Theie“ to byl „Guilt“, na „Hlubinách“ „Apatie“. Mě ale práce pod tlakem baví a s Honzou se nám dobře spolupracuje, takže mi nedělá problém vymýšlet různé aranže společně až na místě. Tenhle přístup ale bohužel nesdílí klávesista Míša a dohání ho k šílenství.(úsměv)
Jestli se nepletu, tak „Hlubiny“ vznikaly v Hellsoundu zároveň s albem „Epigrammata“ ET MORIEMUR. Jak fungovala logistika? Měli jste jasný harmonogram kdy-kdo-co, nebo jste nahrávali třeba podle nálady?
Ano, rozhodli jsme se nahrávání desek spojit a ušetřit tak nějaké finance. Odehráli jsme se SELF parádní koncert na Hellenic Darkness a druhý den vyrazili do Hellsoundu. Datel nejdříve nahrál bicí pro obě kapely, po něm dorazili basáci a střídali se. Následně jsme se vrhli na kytary. Vzhledem k tomu, že jsme měli stejné kytaristy, bylo to docela náročné, linky se totiž nahrávají zdvojeně. Pak nás čekaly klávesy pro SELF-HATRED, sbory a housle pro ET MORIEMUR a nakonec se nahrávaly vokály. Během pobytu jsme si též odskočit zahrát do Lampy s oběma kapelami a našimi kamarády CALLIOPHIS, takže to bylo opravdu poctivé hudební soustředění. (úsměv)
Považuješ nahrávací „dvoják“ za dobrý nápad, nebo to byla spíš komplikace? Jak dlouho jste se ve studiu zdrželi?
Já jsem si to užil, ale vzhledem k tomu, že při SELF jsem musel být u všeho a Zdeněk se nemohl účastnit nahrávání všech linek pro ET MORIEMUR, strávil jsem nakonec v Hellsoundu skoro tři týdny se dvěma přestávkami. Přijížděli mi různé skupinky lidí, takže jsem se tam nenudil a vzpomínám na to rád, ač to bylo náročné a do reality se mi pak vracelo jen velmi těžce. Byla to sice zajímavá zkušenost, ale takovou šílenost už raději opakovat nebudeme. (úsměv)
Ty a bubeník Datel fungujete v obou kapelách, takže jste toho měli dvakrát tolik. Nestalo se, že by vás přepadla únava, nebo letargie, že toho prostě bylo moc a nešlo to podle předpokladů?
A tehdy hrál v obou kapelách i Pája, který z nás bojoval při nahrávání asi nejvíc. Má časově náročnou práci a navíc nám ve studiu ohlásil odchod z ET MORIEMUR. To už je ale taková klasika, k nové desce vždy patří nový kytarista. Kromě toho ale překvapivě k žádné zásadnější únavě materiálu nedošlo. Já se do Hellsoundu vždycky těším a Datel byl dostatečně motivovaný mít vše brzy nahrané. Když měl hotovo, mohl sedět na zápraží a popíjet pivo, nebo se těšit na výlet do místního restauračního zařízení.
Kolik lidí se nejvíc najednou u Honzy Kapáka sešlo? Měli jste to jako dvoukapelní soustředění a mejdan, nebo jste se střídali, každý přijel, nahrál to svoje a zase odjel? Některé kapely berou pobyt ve studiu jako příležitost k bujarému veselí – co doomaři? (úsměv)
Honza se nám smál, že jsme si přivezli automaticky sud piva. Když se ho prý na to před příjezdem ptala kapela ŠTAMGAST, řekl jim, že by bylo lepší spíš nahrávat a tak ho nechali doma. Na naši obranu je ale nutné říci, že si volíme jen kvalitní pivní substráty od malých pivovarů a že více se pilo zásadně večer, kdy se k nám připojil i Honza. Občas se ve studiu objevili i ti, kteří zrovna nemuseli nic nahrávat a přijeli jen popít a poslechnout, jak se hudba formuje. Hodně se i vzájemně obohacujeme kapelami, které jsme zrovna objevili, a dost se diskutovalo i při pouštění některých klasických alb. Díky Honzovi jsem třeba začal poslouchat Rachmaninova. Byly to velmi příjemné večery, na které rád vzpomínám.
Na kolik procent jsi spokojený se zvukem? Mně přijde skvělý, CD opravdu „hraje“, ale ten, který byl u toho, možná slyší něco, co běžný posluchač nevnímá...
Sice už na desce zase slyším věci, které bych teď udělal jinak, ale jsou to spíš detaily a podle mě i přirozený vývoj. Se zvukem jsem stále spokojený a už přemýšlím nad tím, jak to uděláme příště.
„Hlubiny“ vyšly v Rusku stejně jako váš debut. Měli jste se Solitude smlouvu na dvě (nebo víc) alb, nebo jste jim hotový materiál poslali a až poté vyjednávali?
Už při debutu jsme podepsali smlouvu jen na jednu desku a u „Hlubin“ tomu bylo stejně tak. Nabízíme vždy hotový produkt, nechtěl bych se prezentovat demem s rozpracovaným zvukem. Sice to pak logicky posune datum možného vydání, ale zatím se to osvědčilo. Solitude Productions nám nabídli vydání i bez přemlouvání, což mě velmi těší.
Měli Rusové výhrady k textům v češtině? Museli jste jim vysvětlovat, o čem album pojednává, nebo na to nekladli takovou váhu a zajímala je hlavně muzika, výraz zpěváka, prostě dojem, který nahrávka budí?
Když jsme měli hotové texty a řešili jejich rozložení v bookletu, tak jsem si uvědomil, že je nesmysl, aby tam bylo cokoliv v angličtině. Byl jsem zvědav, jak na to label zareaguje, ale neměli s tím žádný problém. Jen jsem jim sepsal ve zkratce info článek, aby věděli, co se na desce odehrává.
Máte v tomto směru nějaké ohlasy od fanoušků a hudebních kritiků ze zahraničí?
Velmi mě potěšilo, že se ozvalo pár recenzentů i posluchačů, kteří měli zájem o texty. Cítili, že se v hudbě skrývá nějaký příběh a chtěli vědět, zda jejich domněnky byly správné. Jsem rád, i přes počáteční pochybnosti, že lze vydat album v jakékoliv řeči. Hudba má zkrátka univerzální jazyk.
Výroba CD a bookletu proběhla v Rusku? Souhlasil vydavatel s tak kvalitním papírem, nebo to dokonce vzešlo z jeho hlavy? A co CD s proužkem obsahujícím název kapely a alba? To vymyslel kdo? Jsou pro vás tyhle věci (kvalitní booklet, vylepšené CD) důležité?
Solitude Productions vydává zatím stále pouze klasické CD a domnívám se, že výroba probíhá v Rusku. Nikdy mě ale nenapadlo se na to zeptat. Na obou deskách máme docela obsáhlý booklet a s danou tiskovou kvalitou jsme spokojeni, celkové grafice desky se věnujeme hodně. Pit-art byl nápadem labelu a my jsme samozřejmě nebyli proti, zaujalo nás to.
O design obalu se postaral Sachtikus. Fotky, z nichž jedna zdobí přední stranu a zbytek dokresluje náladu písní, jsou působivé... Vybírali jste z velkého množství obrázků, nebo nechali všechno na grafikovi?
Stejně jako jsme měli scénář pro hudbu, hodně jsme přemýšleli i nad tím, jaké konkrétní výjevy budou v bookletu na jednotlivých stranách. Každá fotka tak doplňuje to, co se odehrává v textech. Sachtikus nám fotil koncertní fotografie ze Žižkostela na minulou desku a později jsem zahlédl jeho fotky s postprodukcí evokující olejomalby. A to byly přesně ty nálady, které jsme potřebovali pro „Hlubiny“. Jsem opravdu rád, že jsme se rozhodli právě pro něj a pokud to s námi ještě vydrží, rád bych s ním spolupracoval i nadále.
Co přesně znázorňuje motiv na přední straně bookletu? Slečna vztahující ruku k rozbíjejícímu se zrcadlu, za kterým se otevírá neznámý prostor... Jak ta fotka vznikala? Rekvizity byly při focení na místě, nebo jsou do obrázku implantovány?
Příběh „Hlubin“ začíná coverem a končí poslední fotkou. Znázorňuje poslední chvíle jedné ze dvou hlavních postav. Všechny fotky do bookletu a většina filmových záběrů pro projekci se zaznamenaly na chatě patřící rodině Pájovy ženy v Čekanicích na jihu Čech. Fotka je vrstvená a focení probíhalo docela dlouho. Museli jsme přibít spoustu hřebíků na zdi, různě navrstvit kousky lana a posouvat dlaně kolem rámu obrazu. (úsměv)
SELF-HATRED jsou vnímáni jako typická doommetalová kapela, občasné výlety k death/black metalu jsou považovány jako obvyklé zpestření. Je vám v těchhle mantinelech dobře, považujete se za tradicionalisty?
Já jsem poměrně konzervativní člověk a nedám dopustit na nahrávky staršího data už jen kvůli různým obdobím, kdy je člověk poslouchal. Většina doomových žánrů je o kombinaci doomu s něčím dalším, takže si stále připadám jako tradicionalista. I přes to ale poslouchám téměř nepřetržitě velké množství hudby rozličných žánrů, ve které by se asi dalo najít pojítko melancholie. Experimenty si užívám zase v ET MORIEMUR, jako kytarista netvořící žádné riffy a taková kombinace mi opravdu vyhovuje.
Často se píše, že nejlepší období pro doom metal v ČR byly devadesáté roky a dění zejména na severní Moravě a taky že dnes už to není ono, kapel je málo atd. Na druhou stranu když dnes člověk některé ty letité nahrávky poslouchá, neubrání se úsměvu (jistě, kouzlo měly, ale řemeslo...) a počiny ET MORIEMUR a SELF-HATRED jsou o poznání vyspělejší a kvalitnější. Souhlasíš? Nebo taky „trpíš“ nostalgií? (úsměv)
Desky, na kterých jsem se podílel, zhodnotit objektivně nedokážu, to nechám raději na jiných. Trpím velkou nostalgií, dodnes si pouštím staré kazety, od útlého dětství poslouchám metal a punk. Ten mi dokázal, že i s příšerným zvukem se dá stvořit nahrávka, která člověka provází celý život a je pro něj zásadní. A tak, i když si užívám zvukově vytříbených desek, silné hudební zážitky čerpám i z nahrávek, které jsou dnes pro někoho neposlouchatelné, ale pro mě nestárnou.
Kolik je u nás v současnosti doommetalových kapel, které považuješ za spřízněné duše? A co říkáš na trend sludge/doom záležitosti? Oslovuje tě tento žánr, který je špinavější než tradiční doom?
Známe se osobně téměř se všemi kapelami, které se zde kolem doom metalu všech možných podob motají, baví mě je sledovat. Tento žánr zde produkují lidé, které mám opravdu rád, a je vždy skvělé se s kýmkoliv potkat. Nejvíc jsme se ale sblížili patrně se SOMNUS AETERNUS, jsou to srdcaři a díky nim se pro nás stalo Brno druhým domovem. V doomových subžánrech si vždy dokážu najít oblíbené kapely a ani sludge není výjimkou, takže se třeba hodně těším na novou desku V RUKOU OSUDU.
Pojďme zpátky k SELF-HATRED. Klasický závěr – jak to máte s koncerty a kde vás budou moci fanoušci do konce roku vidět živě?
Máme teď před sebou dvě akce, na které se hodně těšíme. Ve čtvrtek 27. 9. zahrajeme doma v Plzni Pod Lampou se SOMNUS AETERNUS a 29. 9. se ukážeme v Brně na Melodce. Pořádající SOMNUS AETERNUS si tam navíc pozvali skvělé KAUAN a DOOMED, bude to párty jako řemen. Doporučujeme vám tyto akce navštívit, protože budeme premiérově hrát celé „Hlubiny“ i s projekcí a k tomuto konceptu se již v budoucnu vracet nebudeme.
A kam budou směřovat vaše další kroky? Máte už nějaké jasné plány, třeba téma dalšího alba, nebo momentálně odpočíváte? (úsměv)
Chvíli jsme odpočívali, ale stále jsme zkoušeli a pomalu dávali dohromady nápady na novou desku. Ty jsou teď již zformované a začínají vznikat nové skladby. Takže to vypadá, že SELF-HATRED ještě nekončí a budeme se i nadále snažit o obohacení hudební kultury. (úsměv)
Facebook
YouTube
www.solitude-prod.com
