Ve Volyni se počtvrté konal nástupce festivalu Open Hell Festu s názvem Enter the Eternal Fire, tentokrát v trochu jiném pojetí. Zatímco v minulých letech dali pořadatelé roli headlinera zahraničním formacím (kupříkladu loni ASSASSIN a DEMONICAL, nechyběli ani precizní OUTRE; o rok dříve zase IMPALED NAZARENE), tentokrát byly hlavními taháky české legendy MASTER’S HAMMER, HYPNOS a ROOT. Akvizice zpoza české kotliny měly spíše odpolední/podvečerní časy až na norské FAANEFJELL, kteří uzavírali páteční program. (Opat)
Loňský report z tohoto festivalu jsem zakončil slovy: „I kdyby se na letáčku s playlistem neobjevila dvě jména headlinerů na příští rok, kterými by měli být MASTER'S HAMMER a ROTTING CHRIST, tak mám dopředu rozhodnuto“. Nebylo o čem přemýšlet, protože loňský ročník v příjemném prostředí volyňského koupaliště rozhodl za mě. Řekové sice odpadli, ale zmiňovaní MASTER'S HAMMER a na druhý festivalový den avizovaní ROOT nebo HYPNOS určitě stáli za účast. A že návštěvnost bude velká, bylo zřetelné i podle množství aut parkujících podél nábřeží Volyňky směrem k festivalovému areálu. Měl jsem štěstí, neboť padesát metrů od brány se uvolnilo místo, což byl pokyn pro střelhbité jednání. A již nezbývalo než vkročit do plamenů „věčného ohně“ a začít užívat první dny dovolené. (4horsemen)
Přesně po roce jsme se zase sešli… ve Volyni na ETEF. Po třech ročnících, které se trochu potýkaly s návštěvností, si letos do malebného prostředí prvorepublikového koupaliště na břehu Volyňky našlo cestu mnohem více fanoušků, akce se poprvé dostala z červených čísel a už od začátku se hrálo do slušně zaplněného hlediště. Na zvýšeném počtu návštěvníků vidím samozřejmě hlavně pozitiva, kulisa byla na všechny kapely během prvního dne důstojná a na většinu bouřlivá. Podíl na větším zájmu měly samozřejmě hlavně skupiny, často se stávalo, že nás někdo zastavil s tím, že trio MASTER´S HAMMER, ROOT a HYPNOS považuje na největší klenoty tuzemského metalu, že tyhle kapely poslouchá třicet let (u HYPNOS samo s dovětkem, že to byl nejdřív KRABATHOR), že poprvé viděl některou partu v roce 1988 apod. Doufám, že kromě těchto tří lákadel se projevilo i krásné prostředí a taky přívětivost akce k návštěvníkům, které nikdo neomezoval, stanovat mohli zdarma přímo v areálu a najíst se a napít za nefestivalové ceny. Všechna čest Vlastovi, který občerstvení provozuje, že nechal ceny na běžné úrovni, tzn., že desítka a jedenáctka byly ze 25 korun, dvanáctka za 35,-, megaklobása za 50,-, kus masa za 60,-. To už se dnes opravdu nevidí… Jediným negativem více než 500 platících byly problémy s parkováním, okolí areálu není na takový počet aut dimenzováno a příjezdová komunikace byla nacvakaná a hůře průjezdná. (Johan)
Naše DéPéHá trio opět dostalo důvěru vítat kapely a nosit cajky na pódium a z pódia, tudíž jsme většinu času trávili v backstage, což mělo své výhody i nevýhody. (úsměv) Výhodou bylo, že jsme se potkali se všemi muzikanty ještě před vystoupením (i po něm), že jsme mohli sledovat, jak se která persona na koncert připravuje, nevýhodou, že jsme neměli šanci vidět sety komplet z hlediště. Ale vždycky bylo možné se na chvíli „utrhnout“ a hlavně – i ze zázemí, příp. z pódia bylo možné zhlédnout všechny kapely, často s lepším zvukem, než který se linul mezi fanoušky. Když už jsem u zvuku, ten byl z mého pohledu jedinou kontroverzní záležitostí prvního dne. Když už jsem se vydal na výlet před stage, tak jsem často hledal místo, kde jsem byl spokojený. (Johan)
Do Volyně se vždy těším už proto, v jak příjemné atmosféře festival probíhá, a nejinak tomu bylo i letos. V pátek jsme dorazili ještě před startem programu, prostor pro kempování už se pomalu, ale jistě plnil (rozhodně rychleji než v předchozích letech). První lahvové Plzně, první pozdravy s přáteli, se kterými jsme během festivalu prokecali hodiny a já jim za to děkuji. (Opat)
Zanedlouho po mém příchodu otevřela ETEF českobudějovická kapela AFTER RAIN a to za slušné podpory fans, kterých už bylo po celém koupališti nespočet. Po areálu se táhla doomová tryzna, která měla po čtyřech albech a zhruba šesti letech fungování kapely v tomto roce koncertní premiéru. Silné funerální melodie střídaly občasné svižnější úseky. Kombinace dámského vyššího táhlého vokálu s Radkovým hlubokým, skřehotavým i melodicko-civilním hlasem byla velmi příjemná. A to ženský zpěv v metalu moc nemusím. Příjemný poslech byl zakončen poctou Fusatému a to skladbou „Bohu nemilý“. (4horsemen)
Úvodní AFTER RAIN jsem zatím sledoval spíše z povzdálí. Ačkoli jsem příznivcem jiných metalových odnoží, poslední deska „The Funeral Marches“ z roku 2015 mě docela bavila a i naživo to Jihočechům příjemně šlapalo, hrubé Radkovy vokály se dobře doplňovaly s hlasem nové zpěvačky Andrey, ostřejší pasáže se střídaly se zadumanými (ač bych tedy škatulku doomy black/death trochu poupravil). Zvukově se zatím nepodařilo úplně vyvážit veškeré nástroje a osobně jsem se zatím spíše rozkoukával, takže nějaké výraznější hodnocení oželím. (Opat)
Prakticky se všemi kapelami, které se během pátečního (pod)večera vystřídaly, jsem byl spokojený. Čest vstoupit do věčného ohně jako prvním připadla českobudějovickým AFTER RAIN. Ti se v roce 2018 stali ze studiového projektu koncertující kapelou, jejíž sestavu tvoří samé protřelé tváře nejen jihočeského undergroundu: Václav Votruba, Jakub Vondrka, Petra Votrubová, Andrea Michálková, Radek Popel, Micula Parva, David Hradílek. Překvapivé je zejména angažmá křiklouna YTIVARG Muculy Parvy za bicími, ale on má za sebou i bubenické štace. Silná sestava nalákala nečekaně početné publikum, zvuk relativně přál a muzika oscilující mezi táhlými doomovými plochami a black/deathmetalovými nájezdy se na rozjezd ideálně hodila. Své určitě sehrálo i zařazení kláves a pěveckého dua Radek-Andrea, což přispělo k pestrosti i naléhavosti. (Johan)
Na plzeňskou PANYCHIDU se předpódiový prostor už solidně zaplnil a pětice tak mohla naplno rozjet show, v níž nechyběly obvyklé koncertní taháky jako „Running out of Rules“, „Moon, Forest, Blinding Snow“, „Ryhope“, „The Great Dance of Dionysus“ nebo novější „The Livonian Werewolf“. Kapele to šlapalo bez nějakých zádrhelů a postupně rozproudila notnou dávku diváků. Trochu zvláštní dojem ze zvuku, kdy chvílemi překrývaly kopáky s basou veškeré ostatní instrumenty a posléze by je člověk pohledal, mi byl osvětlen těmi nejpovolanějšími, že to bylo způsobeno haprujícím elektrickým proudem. (Opat)
Druhý slot patřil PANYCHIDĚ. Když pánové hrábli do strun, nastalo srocení davu. Tolik lidí, kolik přiběhlo podpořit PANYCHIDU, se loni nesešlo ani na ASSASSIN! Pod pódiem se začalo okamžitě vesele skotačit, kapela do natěšeného davu sázela své hitovky plné parádních melodií a výsledkem bylo jedno z nepůsobivějších vystoupení prvního dne. Plzeňští paganized black´n´heavy metalisté přehráli průřez tvorbou od „Paganized“ po poslední majstrštyk „Haereticalia - The Night Battles“, takticky nasadili hlavně chytlavé kousky nutící do tance a pařby, třeba takový „Josafat (The Gathering)“ má živě uhrančivou sílu, a nejen on. Bouřlivá atmosféra musela muzikanty sakra těšit, není divu, že odcházeli z pódia s úsměvy. (Johan)
Temná i melodická a zároveň divoká byla PANYCHIDA. Možná, kdyby už nebylo denní světlo (koncem jejich setu bylo teprve půl osmé), tak bych řekl, že jejich vystoupení bylo vrcholem prvního festivalového dne. V setlistu nechyběly staré věci, tak ani ty novější, jakou je třeba „Josafat“ z alba „Haereticalia...“ a také singlovka z loňského roku „Prokletí Christlova dvora“. PANYCHIDA mě nezklamala nikdy a také tentokrát to bylo velmi zdařilé vystoupení. (4horsemen)
První zahraniční akvizice dorazila z Německa. INSULTER přísahají na staré pořádky, sami říkají, že jsou hodně old school. (úsměv) Jejich mix převažujícího thrashe a doplňkového deathu trochu doplatil na „nedostatek kytar“, s jednou kytarou byl zvuk takový chudší, takže zpočátku jsem nebyl z produkce sympatických chlapíků úplně na větvi. Ale když se člověk zaposlouchal do práce každého jednotlivce, bylo evidentní, že nehrají jen klasickou old school hoblovačku, naopak hrají zajímavě, což dokládal nejen basák, jehož specifická hra byla hodně výrazná, ale i kytarista svými nápady, hlavně v druhé polovině setu, nejvíc v závěrečné hitové palbě, která musela potěšit každého kovaného fanouška thrashe z poloviny osmdesátých let. A vzít za to pánové uměli i u baru, hlavně druhý byli hodně rozpustilí… (úsměv) (Johan)
Němečtí INSULTER nás přinutili vrátit se o řádku let zpět. Staroškolské pojetí thrash metalu se spoustou deathových vyhrávek připomínalo prvopočátky kapel SLAYER, METALLICA anebo jím podobných. U některých skladeb podobnost čistě náhodná (úsměv). Nakonec tomu napomáhalo samotné vzezření zpěváka a kytaristy v jedné osobě. Jako kdyby byl rok 1983 a viděl jsem Hetfielda. Dlouhé blond vlasy, nábojnicový pás... INSULTER obstojně rozdělil první večer, který se bude čím dál tím víc balit do černého sukna. (4horsemen)
Při německých thrasherech INSULTER jsme se už připravovali s MALLEPHYR na následující set, který samozřejmě sám nebudu hodnotit. Naše subjektivní dojmy byly velmi příjemné, hrálo se nám velmi dobře a odezva a atmosféra byla fantastická, děkujeme vám za ni. Úplná koncertní premiéra skladby „W.Y.I.D.“ na závěr snad též nedopadla špatně a po čtyřicetiminutovce jsme odcházeli ze stage vyčerpaní, ale též nabití ohromnou energií. Ještě jednou díky všem a speciálně Rámusovi s Honzou za již druhou možnost se na tomto skvělém festivalu objevit! (Opat)
Další černotou večera byli rokycanští MALLEPHYR, kteří rozpoutali smrtelně rychlou jízdu. Poprvé jsem MALLEPHYR viděl vloni na Žižkově vraždícím palcátu v Táboře, kde mě příjemně překvapili a tak jsem byl na ně docela zvědavý. Zaujala mě nejen rychlá a precizně technická práce bubeníka, ale i vokální projev Opatův, který dokázal ukočírovat brutální blackový řev a v mezičase přecházel do klidnějších (mluvených) poloh hlasu či murmuru. Nahuštěná hudba s ostře řezající kytarou bylo přesně to, na co jsem čekal (úsměv). Nicméně se mi tentokrát zdálo, že některé skladby byly až příliš dlouhé, například „Anti-Human". (4horsemen)
MALLEPHYR a další srocení černých duší. Rokycanští pekelníci servírovali svůj black/death masakr s přehledem zkušených harcovníků, i když fungují teprve čtyři roky. Až se mi tomu nechce věřit, kapelu už jsem viděl tolikrát, jako kdyby fungovala let deset. (úsměv) Přitom kvartet v podstatě od začátku existence produkuje nadprůměrnou muziku, která vedle oněch masakrózních pasáží nabízí i spoustu valivých úseků ve středních tempech, melodie i různé polohy zpěvu, včetně čistého. MALLEPHYR samozřejmě sázeli hlavně na dosud jedinou velkou desku, ale jestli se nepletu, vytáhli z rukávu i jeden kousek z debutového dema a přidali i ochutnávku z chystaného nového alba, na které se už teď těším. Další kvalitní vystoupení, navíc „v kůži“, takže kluci odcházeli z pódia promočení na kost. A bylo to jednak nasazením, jednak počasím, protože celý pátek bylo ideální, teploučko, také ti, kteří zrovna nechtěli poslouchat metal, se vesele koupali. (Johan)
Koupal se i předák MASTER´S HAMMER. (úsměv) Franta si myslím pobyt ve Volyni užíval, došel si zaplavat, trpělivě a s úsměvem se věnoval fanouškům, kteří se s ním chtěli fotit, nebo podepsat desky, totéž platí i pro zbytek kapely kempující a relaxující celé odpoledne v backstage. Ve 22 hodin ale legrace skončila, přesně na čas za to pánové vzali a pod pódiem se sešikovali skoro všichni, kteří ještě dokázali stát na nohou. (úsměv) Hodinový set byl postaven a prolínání legendárních fláků s novými skladbami, samozřejmě nechyběly monolity „Mezi kopci...“, „Každý z nás...“, „Géniové“, „Věčný návrat“ nebo „Zapálili jsme onen svět“, ale ani oblíbené kousky z novodobých alb (mj. „Panuška“, „Vracejte konve na místo“, „Fascinator“, „Linkola“), závěr pak podle očekávání a hlasu lidu patřil „Jámě pekel“. Set z mého pohledu dokonalý, nasazení kapely příkladné a vůbec to všechno bylo výborné, hlavně tedy zezadu. Opět jsem ale pod pódiem bojoval se zvukem, který mi neseděl, takže jsem prošel dokola kolem a našel místo, kde jsem nebyl zklamaný, ale ani úplně spokojený. Nicméně názory se různily, spousta lidí odcházela ze seance nadšená. (Johan)
Poklizení našeho harampádí a vydýchání nám zabralo nějaký čas, takže jsem MASTER’S HAMMER vnímal spíše z backstage či posléze z povzdálí, lépe jistě jejich set popíší kolegové. Měl jsem možnost legendu vidět už několikrát, ať už při dvou společných koncertech s UMBRTKOU (kdy zejména ten brněnský gig byl velmi vydařený), loni na Brutal Assaultu (kde mě to až tak nevzalo) a též na Czech Death Festu. Na MASTER’S HAMMER je znát, jak si postupem času vše sedlo, pětice se sehrála na výbornou a koncerty probíhají naprosto jistě. Zvuk měli na výbornou, jediné, co mě mrzí, byla neslyšitelnost Silenthellových tympánů… tenhle nástroj to má často zvukově spočítané, je to škoda. Věřím, že MASTER’S HAMMER věrné fanoušky, kterých se ve Volyni sešlo velké množství, potěšili. Já sice nepatřím k těm, kdo v raných devadesátkách uctívali „Ritual“ či „Jilemnického okultistu“ (ani jsem nemohl!), ale vystoupení mělo šťávu. (Opat)
Do Volyně jsme všichni přijeli nebo přišli hlavně na MASTER'S HAMMER. Po intru se rozjela řádná pekelná mela. Úvod a konec koncertu patřily kouskům z raného období kapely a zbytek obstaral převážně „Fascinator“, přičemž stejnojmenná skladba otevřela tento blok. A „Každý z nás“ byl fascinován, jací „Geniové“ jsou pánové „Linkola“ a Štorm (a spol.). „Ve věži ticha“ jsme však nebyli, neboť fascinace nad zvukem, který byl brilantní, neměla konce. Všichni společně „Zapálili jsme onen svět", od plic si zahulákali okultisto nihilisto „Vracejte konve na místo“, pod pódiem se vytvořila i opravdová „Jáma pekel“ a k dokonalosti nic nechybělo. Právem tato kapela patří nejen mezi klenoty českého (black) metalu. Není třeba více slov, není potřeba více psát, není co dodávat. (4horsemen)
Po tomto „velkém“ koncertu nastal čas se „porozhlídnout“ po areálu. Doplnit nějaké tekutiny a při té příležitosti prohodit pár slov se známými, třeba od nás z Hořovic. BOHEMYST jsem tím pádem poslouchal na půl ucha. Rázný set plný temných vyhrávek se mi začal posléze jevit monotónnějším a začalo platit to, co jsem napsal u MALLEPHYR o délce skladeb. Nicméně bych to asi svedl na únavu a příště budu dávat větší pozor, až na následovníka AVENGER natrefím. (4horsemen)
Když už měl Honza narychtované bicí, mělo smysl pokračovat v řadách BOHEMYST. Není to legrace, mlátit do bicích skoro dvě hodiny, ale Honza je profík a zvládl to v pohodě. BOHEMYST (každý snad ví, že jde o přímého následovníka AVENGER, bez změny sestavy, ale se změnou repertoáru) odehráli podobný (možná i stejný) set jako při premiéře v dubnu, rukopis pánů muzikantů se proti AVENGERU změnil i nezměnil, a tahle šalamounská slova si lze vysvětlit tak, že místy mám pocit, že poslouchám nové věci AVENGER a místy je to jiné. Nechybí valivé pomalé pasáže na hranici doom metalu, ani blackmetalové totál marše, které připomenou třeba „Godless“. Hlavně je to ale temné, mystické i epické, výborně zazpívané i zahrané. Chtělo by to nahrávku, abych si ve skladbách udělal pořádek. (úsměv) (Johan)
Poslední kapelou, kterou jsem v pátek zhlédl, byli BOHEMYST, tedy post-AVENGER v totožné sestavě, ale s částečně odlišným hudebním vyzněním. Pro jihočeskou skvadru to byl teprve třetí koncert s novým materiálem, sehranost z dob předchozích ale byla znát. A v podstatě i kompoziční návaznost, zejména rychlejší pasáže by se na desce AVENGER určitě neztratily, zároveň se ale BOHEMYST oproti dřívějšku občas ponoří do doom metalových vod. Občasné krkolomné pasáže a charakteristický kytarový styl ale jasně evokují předchozí působiště všech zainteresovaných. Mě osobně stále mrzí, že AVENGER skončili, neboť poslední deska „Mír v harému smrti“ byla velmi vydařenou a naživo jsem si vždycky rád dal fláky jako „Duševní chirurgie“ nebo „Goddess“, BOHEMYST jsou ale zajisté důstojným nástupcem. (Opat)
FAANEFJELL, to byla doslova norská neandrtalská rodinka, hlavně zpěvák, hlava rodu s velmi slušným outfitem pravěkého lovce (úsměv). Smysluplná skočná melodická severská hudba mě však oslovila jen částečně. Z prvopočátku jsem jejich set opět procoural po areálu, ale ke konci jsem se zúčastnil veselí přímo v samém jádru paganského zla. Kapela nakonec dala k dobru jeden přídavek, neboť dosavadní rány kyjem ještě nestačily a fanoušci si přídavek vykřičeli. A já můžu konstatovat, že první festivalový den i večer se vydařily. (4horsemen)
Závěrečnou veselici obstarali norští trollové FAANEFJELL. Od kapely jsem čekal spíše hopsa hejsa do lesů, ale pánové drželi balanc mezi chytlavostí a tvrdostí na ideálním rozmezí. Do vyložených halekaček se prakticky nepouštěli, zato hráli jako stradivárky, instrumentálně to byla paráda a k výbornému dojmu pomohl konečně i zvuk. Nevím, kde byla předtím zrada, ale najednou byl zvuk v pohodě, všechno bylo na svém místě. A výsledkem bylo skvělé zakončení pátečního programu. Avizovaný pagan black metal občas přesahoval i k death metalu, všechno valilo, pánové se u toho bavili a publikum taky. (Johan)
Fotky: Zuzka Palková (ty pěkné), Johan (ty nepěkné)
Videa:
MASTER´S HAMMER – „Zapálili jsme onen svět“ (Berry)
MASTER´S HAMMER – „Každý z nás“ (Berry)
MASTER´S HAMMER – „Estetika ďábla“, „Linkola“ (HavranNB)
