Coornelus:
Na Bílou sobotu se konal v Praze černý večírek, na kterém se sešly tři party, které tuhle barvu vyznávají a její smysl naplňují... a to doslova. Polská FURIA zavítala do pražského sklepa smíchovského klubu Underdogs' a navrch s sebou přivezla jako support spřízněné krajany THAW a litevské AU–DESSUS.
Ve sklepním prostoru, který nabízí dost místa, ale méně soukromí (záchody jsou vážně punk), se kromě vlezlého chladu sešlo něco kolem stovky fanoušků divné hudby. To tak úplně neplatí, samozřejmě z mého pokřiveného pohledu, o prvních vycházejících hvězdičkách AU–DESSUS. Ti se prezentují black metalem moderního pojetí, kde je nejvíc cítit francouzský přístup k věci. Ostatně jejich loňské a nutno připomenout velmi kladně přijaté album, vyšlo právě u francouzského vydavatelství Les Acteurs De L´Ombre, které se na podobnou hudbu zaměřuje. Ačkoliv mi kapela zní z desky slušně, nějaké velké nadšení ve mně jejich tvorba nevyvolala. Dobré, ale co dál? Proto pro mě byl jejich koncertní set příjemným překvapením. AU–DESSUS mě dokázali vtáhnout do hry mnohem více, než jsem doufal a v podstatě mě po celou dobu bavili. Skvěle fungovalo rozumné střídání střednětempých pasáží, které si chvílemi tykaly se sludge, s těmi pro black metal klasicky sypacími a i díky dobře vyvážené dynamice měl jejich set sílu. AU–DESSUS nejsou žádní inovátoři, vezou se na momentální moderní vlně, ale svou práci odvádějí dobře a umějí ji naživo prodat.
Poláky THAW jsem nikdy nesledoval. Loňskou desku jsem před akcí lehce naťukl a po první skladbě vypnul. Jejich forma násilně tlačeného sludge s výraznou složkou elektronických nervy drásajících zvuků a prvky black metalu, aby to bylo ještě zlejší, mi v případě THAW přijde nezajímavá. Pětice černooděnců v Praze předvedla zřejmě standardně dobrý set, protože pár lidí se prohýbalo v pase do rytmu s výrazem, že je vše OK. Můj dojem z THAW byl ale jiný. Přijde mi, že je to vše tlačené na sílu a za každou cenu se jejich pojetí snaží být temné a to mi jejich set prostě nedokázal vyvrátit. Kapela sázela na hutné sludge riify, noisemaker a jeden z dvojice zpěváků doplňoval kytary hlukovými zvuky… vše asi bylo na svém místě, ale mně tohle přišlo málo.
Jak je patrné, na akci jsem vyrazil kvůli FURII. Tahle parta mě upoutala svým posledním dílem „Księżyc milczy luty“, na které pasuje jenom jedno slovo – divnost. Pokroucený black metal, v kterém se střídají pomalejší pasáže, v kterých hraje velkou roli proklatě vysoko vytažená basa, je sice zvláštním úkazem, ale i když některé pasáže zní dost zlomyslně, nemám z kapely pocit, že by to před sebou, na rozdíl od kolegů THAW, tlačila na sílu. FURIA má odvážný repertoár, do kterého zařadila songy z vícero desek, ale jak jsem očekával, nejvíc mě dokázaly upoutat skladby jako „Grzej“, nebo závěrečná stoner riffem obdařená „Zwykłe czary wieją“, která krásně vystihuje podstatu současné FURIE, která si hraje to, co se jí zlíbí. Z divočejších věcí zabrala punk rytmikou obdařená „Opętaniec“ z předposlední desky „Nocel“ a i starší blackmetalové kousky měly své kouzlo, které v sypačkách narušovala zvukově blbě vyvážená Nihilova kytara a celkově zbytečně přepálený zvuk. Ale klub FURII slušel. Konečně jsem si tuhle partu mohl na plno užít živě, protože na loňském Brutalu v davu polských Hujerů a ve spěchu na následující MAYHEM jsem si ji tak úplně nevychutnal.
Opat:
Náročný metalový velikonoční víkend započal sobotní slibnou akcí ve smíchovském Underdogs‘, kam se dopravila trojice formací FURIA, THAW a AU-DESSUS. Každá z nich přistupuje k žánru jiným způsobem, každá z nich je něčím zajímavá, a tak očekávání nebyla nízká.
Existenci AU-DESSUS jsem při poměrně značném promu francouzského labelu Les Acteurs de l’Ombre Productions zaznamenal, šanci jejich debutové fošně „End of Chapter“ jsem ale dal až chvíli před pražskou zastávkou. Přeci jen jsem před škatulkou post-black lehce obezřetný, po počátečním boomu, který mě neminul, se vyrojilo množství skupin, které už mě i přes obecnou oblíbenost příliš nebavily. Litevští borci ale už z desky dali najevo, že nejde o žádné otravné sáhodlouhé pidlikání a umělé vytváření emocí, nýbrž že umí také pořádně přibrousit. A naživo mi přišli ještě nabroušenější. Čtveřice zahalených maniaků do show vlétla s velkým nasazením, mnoho nápadů mají AU-DESSUS skutečně silných, žádný prostor na nudu v těch čtyřiceti minutách neposkytli. Do karet jim hrál i velmi vyvážený zvuk. Za mě velmi příjemný start a hodně mě bavil výkon baskytaristy, který se s tím vůbec nepáral a občas base pořádně naložil přes většinu strun.
THAW z polského Sosnowiece nováčky už nejsou, na scéně fungují od začátku dekády a stihli mimo jiné vydat už čtyři řadové počiny. Osobně mě nejvíc zaujala „Earth Ground“ z roku 2014, další dva počiny už mi k srdci tolik nepřirostly. I zde ale dobře zapůsobilo koncertní představení. THAW (naštěstí) nehráli jen z posledního alba „Grains“, namíchali zajímavý koktejl nového drone/sludge/blackového materiálu s černější starší tvorbou a mě to bavilo. Sice jsem si zpočátku musel zvykat na pořádnou nálož decibelů, jejichž hladina se oproti AU-DESSUS skutečně zvýšila, ale k této hudbě to prostě patří. Na druhou stranu vše (až na sypačky) v pořádku vyniklo, tlak to byl obrovský, ale ne nesmyslný. Občas až primitivní riffování podpořené zběsilým bicmanem Michałem, ponuré anti-gradace do naprostého bláta měly sílu. Doma asi nové desky stejně příliš nepojedu, ale tahle hudba má naživo úplně jiné grády a energii a THAW to v Praze dokonale předvedli. Lámalo to kosti, bylo to noisy a zlé.
Debaty o tom, zda uvidíme celou FURII před nutným úprkem na poslední vlakové spojení směr Plzeň, vzaly za své už před začátkem. To je asi moje tak jediná výtka k celé akci, že je na facebookovém eventu několik měsíců informace o konci v 23:30 a nakonec se to v den koncertu změní oznámením, že FURIA má začít v jedenáct. A navíc byl lehký skluz, takže místo v jednu jsme domů dorazili v půl šesté ráno. Ale kdybych měl z vystoupení Poláků odejít po chvíli, musel bych si utrhnout hlavu.
Čtveřice mě totiž naprosto odrovnala. Důkladně zahalena v mlze se zajímavou světelnou hrou rozjela set rozvláčnou „Zabieraj łapska“, jejíž vystupňovaný závěr je naprosto perfektní, a já se do nekrofolkové show severních sousedů okamžitě ponořil. FURIA zahrála téměř celou poslední desku „Księżyc milczy luty“, lehce zabrousila též do „Nocel“ nebo „Marzannie, królowej Polski“, alba „Grudzień za grudniem“ a „Martwa polska jesień“ byla podle očekávání vynechána (škoda, takovou „Jeszcze i jeszcze“ bych si dal s chutí).
Co se týče zvuku, zůstal poměrně hodně nahlas, v blackovějších pasážích to byl trochu bordel, ale stále v rámci únosnosti. Hodně mě bavil nahallovaný Namtarův virbl v pomalých dupačkách, kterých je v tvorbě FURIA plno. A musím říct, že jsem Poláky docela obdivoval, když si na polovinu jedné ze skladeb nechali úplně vypnout světla na stagi, že bez problémů trefovali správné tóny na hmatnících. (úsměv) Celkově byl koncert FURIA od začátku do konce nesmírně intenzivní a čtveřice u mě ten večer jasně zvítězila, avšak celá akce i obě další kapely zaslouží pochvalu.
