Švédští nestoři WATAIN dali metalovému a především černěkovovému umění mnoho. Triumvirát z města Uppsala už je dnes možné nazvat legendárním. Jejich satanismem nasáklý black metal doznal své vrcholné formy především na albech „Casus Luciferi“ a „Sworn to the Dark“. Zde švédští prezentují satanismus v nejryzejší formě. Inspirace DISSECTION je zde sice naprosto zřejmá, nicméně tyto dva záseky odolaly času a stále se jedná o prvotřídní záležitosti.
Před pěti lety ale WATAIN svým fanouškům mínění o kapele moc neulehčili. Erikova banda se totiž vydala směrem ku neznámým vodám epických balad. „The Wild Hunt“ bylo pro mnohé album naprosto nepochopitelné, ale na straně druhé se jednalo o jistý krok vpřed. Quorthonem poznamenané balady byly pro „true“ legie fanoušků rázným ústupem z již nastolené cesty. Můj osobní názor je takový, že jsem tuto změnu vzal vcelku s klidným srdcem. Byly zde sice slabší kousky, ale taktéž povedené monumenty.
Švédští mají jednu zásadní výhodu; již od roku 1998 mají stálou studiovou sestavu. Co by za to většina kapel dala. Možná i proto hudební fanoušky zarazila změna hudebního směřování. Čisté vokály v některých skladbách, které mimochodem Erik zvládá skvěle, byly v podstatě až šoková záležitost. Člověk by se zde ale neměl opájet přílišnou předpojatostí - „Wild Hunt“ je stále kvalitní a svěží album.
Když WATAIN oznámili vydání nového alba s názvem „Trident Wolf Eclipse“, vyvstala otázka, kam že se trojice vydá. Napovědět ale mohla již velice krátká stopáž. Jedná se o pouhou půlhodinu materiálu. Zde se dalo očekávat, že na balady nebude čas. Pouze nihil. Název „Trident Wolf Eclipse“ se zdá být pro WATAIN vlastně nadmíru typický. Erik také sám uvádí: „Cítím, že kombinace těchto tří prvků byla vždy skvělá reprezentace WATAIN. Trident Wolf... ztělesňuje útok, dravou povahu a temnotu zvláštního druhu. Tento zvláště temný, divoký lov je z těch, který obsahuje mnoho zajímavých a základních pojmů, které se velice blízce týkají WATAIN.“
Dalo se tedy velice jasně usuzovat, že novinka WATAIN bude spíše agresí, nežli rozjímáním. A to se také potvrdilo. WATAIN se vrací k animálnímu primitivismu, jenž je jejich povaze tolik vlastní. Nabízela se otázka, zdali byl tento postup jakási omluva rozčarovaným fanouškům, nebo jsou švédští opět nedostatečně nakrmení zhoubnou agresí. To ale Erik taktéž záhy vysvětluje pro web MESSCHERP.: „Byli jsme velice odhodláni napsat nový materiál a byli jsme si naprosto jistí, že vstoupíme do studia a přineseme naprosto surový materiál. Když jsme ty surové prvky daly dohromady, okamžitě jsme si uvědomili: tohle bude fakt nasraný album! Dospěli jsme k závěru, že toto je to, jakým směrem se chceme dát.“
„Trident Wolf Eclipse“ jakoby by vytáhlo kostlivce ze skříně a vrátilo se o pár dekád proti proudu času. Už z první skladby je zřejmé, že zvukově se jedná o naprostý chlív a kytarová sekce je neskutečně dřevní. Takové agresivní DARKTHRONE riffování. Agresivita je doménou dvou prvních skladeb. Trojici se nedá upřít naprosto skvostný tah na branku! Erik plive síru a kytary, jak jsem již psal, jsou totálně dřevní rubačka.
„But first our flesh must burn
To flame our minds must turn
Until we stand erected
Perfected and prepared
Like spearheads of Satan's host“
„Teufeslreich“ zvolní. Kytary se dokonce dopouští i melodičtějšího rouhání. Když se ale dostávám k melodiím, je to jedna z věcí, které mi na novince chybí. Jasně, WATAIN to vzali za jiný konec, ale skvostné vyhrávky, alá „Lawless Darkness“ chybí. Album by tak doznalo mnohem vyšší pestrosti. Takhle satanužel spadá, nebojím se říct, do občasné nudy. Nehledě na to, že skladba „Furor Diabolicus“, ač má příjemný spád, něco připomíná. Schválně se soustřeďte na refrén a zavzpomínejte na doby minulé. Erik a spol. se dopouští něčeho, co už bylo dávno vyřčeno.
„For dark are they indeed
The depths we now must traverse
Steeply they stretch into night unmapped
Where stars like lidless eyes gleam“
„Ultra (Pandemoniac)“ je výborná vypalovačka. Podle mého nejvydařenější skladba na „Trident Wolf Eclipse“. Studiově zní výborně, nakopává, a věřím, že na živo si své místo najde taktéž. Mimoto se zde, jako v jiných skladbách, nachází barbarská rychlo-sóla. Líbí se mi, jak sólová vyhrávka vystřelí a během pár sekund zas zaleze do útrob špíny. Tam si to říká o nezřízené násilí pod pódiem! Skladba, která celé dílo zakončuje bez dodatečných bonusů, jest „The Fire of Power“, jež nijak nezaostává a je naopak monolitem, který uchvátí majestátní atmosférou. Watain zde ustupují od nastoleného řádu a konají spíše poklidnou mši.
Když budu hnidopich, tak budu tvrdit, že mi nakonec alba chybí nějaká hymna typu „Stellarvore“ či „Casus Luciferi“, ale to je věc nepodstatná.
Nebudu kázat, že je „Wolf Trident Eclipse“ kdovíjak výbornou nahrávkou, protože tomu tak zcela není. Je to nahrávka, která je sympatická, neurazí, ale ani vyloženě nenadchne. Nicméně se jedná o cestu zpátky v čase do dob totálně barbarských a syrových. Věřím, že právě toto budou někteří z fanoušků velice kvitovat.
Seznam skladeb:
- Nuclear Alchemy
- Sacred Damnation
- Teufelsreich
- Furor Diabolicus
- A Throne Below
- Ultra (Pandemoniac)
- Towards the Sanctuary
- The Fire of Power
Čas: 34:44
Sestava:
- H. - bicí
- P. - kytary
- E. - vokál, basa
