Z repráků se na mě vyvalila energie Sepultury a Soulfly. Člověk by si řekl, to je docela slušná kopírka, ale bacha? Ektomorf jsou opravdu dobří. Dovolím si tvrdit, že mě jejich produkce dostala natolik, že mě toto album baví víc než nové počiny Soulfly a Sepultury dohromady. O to víc mě potěšilo, že jsem náhodou zahlédl plakát, který zvěstoval koncert této partičky v pražském Abatonu.
Nutno podotknout, že tento plakát byl jedním z mála, co jsem po Praze viděl a celá reklama na webzinech se týkala především křtu, pro mě neznámé, kapely Gaz69. To si myslím, že byla veliká chyba, stejně tak i volba prostoru v pražské Libni. Reklama založená na maďarských sepultorochrličích by jistě přilákala víc lidí, ale k naplnění Abatonu by to stejně nestačilo. Mám trošku dojem, že v poloprázdných prostorách klubu se toulali především novináři a výherci soutěží o lístky.
Koncert odstartovala kapela Glock 22, která v úvodu otevřela prostor pro naprosto příšerný a nečitelný zvuk, který se linul klubem po zbytek večera. Nakonec se mi podařilo najít místo, kde byl zvuk čitelný, ale o tom později. Glock 22 hrají docela zajímavou muziku. Místy se opírá o heavy metal 80. let, pak přechází přes klasický rock, až do dnešního pojetí nu-metalové muziky. Musím se ale přiznat, že mě skupina zaujala jen hudebně nikoliv vokálně. Frontmanka Zuzka Fenglová se, dle mého názoru, absolutně nehodila k celkovému výrazu skupiny. Zpívala sice dobře, ale její projev bych očekával spíše u nějaké vesnické zábavové kapely. Je to škoda, protože Glock 22 měli opravdu dobré aranže jednotlivých skladeb a velmi šikovné muzikanty (především mě zaujal bubeník). Ale to je asi věc názoru. Nicméně si neodpustím poznámku - a to, že se tato kapela absolutně nehodila do předprogramu Ektomorf.
To samé se dá říct o druhé skupině v pořadí. Tou byli Beltaine z Plzně. Já mám tuhle kapelu moc rád díky jejich debutu Bohemian Winter, ale jakožto dramaturg bych sáhl raději po Locomotive nebo Erosion Of Sanity než po nich. Beltaine byli na pódiu jako doma. Spustili svůj řízný death doom metal a odezva ze strany publika byla o něco větší než na předchozí kapelu. Zvuk byl stále úděsný. Člověk se opravdu musel hodně snažit, aby slyšel zpěvy a jednotlivé instrumenty. Chvíli jsem si stoupl za pódium, kde se z odlišného zvuku odposlechů dalo i něco z muziky Beltaine vytušit. Když však porovnám jejich vystoupení před rokem v klubu Pancor a tady, tak Pancor jasně vítězí. Je zajímavé, kolik neplechy udělá nepovedený zvuk. Kdybych skupinu neznal, řekl bych, že mě absolutně nezaujala. A pokud tomu tak bylo u některých z přítomných diváků, je to škoda. Hudební tvář kapely je totiž opravdu zajímavá. Střídání čistých zpěvů s nejrůznějšími hrdelními skřeky a murmurem podpořený silnými melodiemi se takto promyšleně neslyší každý den.
Pořádající kapela Gaz69 v čele se skvělým vokalistou Mladenem Djelmonem si připravila pro tento večer křest svého debutu Never In Love. Osobně si myslím, že by udělali lépe, kdyby album pokřtili v Sazka Aréně před Arakainem. Ale to asi nešlo, protože nejspíš album nebylo, v době jejich předskakování Arakainům, ještě na světě. I tento večer byl křest tak napůl. Křtilo se sice šampaňským, ale na CD bez obalu. Ty prý budou hotové až o den později (mimochodem chystaný druhý koncert ve Zlíně byl raději zrušen úplně). Ale k muzice kapely samotné. To, co jsem v šílené zvukové kouli zachytil se místy dalo i poslouchat. Opravdu jsem byl nespokojený. Pak mě napadlo vydat se na balkón. Tam však nikdo nesměl být. Prostor byl střežen chlapíkem ze security. Jenomže modrá páska na mé ruce dělala zázraky a já po chvíli usedl na balkóně. Světe div se, zvuk byl naprosto čistý. Konečně jsem to pochopil. Veškeré zpěvy a důležité nástroje vycházely z horních reprobeden. Ty však neměly šanci zasáhnout sál. Takže, teď konečně mohu s klidným svědomím napsat svůj názor na muziku. Gaz69 se sice v žádném případě nehodí před nadupaný Ektomorf (také nechápu, proč si na křest nepozvali jinou kapelu, bližší jejich stylu), ale sami energií oplývali. Jejich muziku bych zařadil někam na pomezí Alice In Chains, Queensriche a heavy metalu s nádechem tvrdého rocku ze začátku 90. let. Docela vkusně zahraná muzika mě ale po chvíli začala trošku nudit. Přesto je kapela správně nastartovaná a láska k muzice se jí upřít nedá. Uvidíme, jak se poperou s ?hudebním nebem? a s čím vyrukují příště. Nebylo to špatné, ale ani ohromující.
Konečně nadešla chvíle pro maďarské harcovníky. Ektomorf vypálili do lidí (dokonce se utvořil docela zběsilý kotel, pravda s ?rodinnou? atmosférou) skladbu Set Me Free z posledního alba. Ani nevím, jaký byl zvuk v sále. Energie, která z kapely přímo prýštila mě vtáhla do muziky tak mocně, že jsem po ?sto? letech opět řádil v kotli jako za mlada a užil si i skoky z pódia. Frontman Farkas Zoltán byl neodmyslitelnou ?kopií? Maxe Cavalery, co se hry na kytaru, zpěvu a pódiové prezentace týče. Jeho cikánská krav dodávala svěžest a zdravý vítr všem skladbám. Výborně komunikoval s publikem a to mu ?zobalo? z ruky ? co chvíli přítomní muzikanti rozeskákali všechny pod pódiem. Ono to není až tak těžké. Skladby jako The Holy Noise, Show Your Fist nebo Fuck You All si o to přímo říkají. Skupina předvedla znamenitý výkon. Jen si říkám, jaké to asi bylo hrát pro poloprázdný sál. Ale mám pocit, že je to upřímně bavilo a dali do koncertního setu všechno.
Koncert skončil a já se celý propocený vydal na cestu k domovu. Už nejsem žádný mladík, pomyslel jsem si, ale Ektomorf mě prostě dostali. Vy, co jste tam nebyli jste udělali chybu? už z toho úhlu pohledu, že si pravděpodobně příště (bude-li nějaké) management Gaz69 hodně rozmyslí, zda se do podobné akce vůbec pustí.
Fotky: Jirka Rogl
