Ahoj. Po předchozím albu „Vnitřní tma“ jsi vysvětloval, proč se prodlužují intervaly mezi vašimi alby. A ono prodlužování trvá, od předešlé nahrávky uplynulo pět let, zatím nejdelší časový úsek mezi vašimi počiny. Jsou příčiny onoho čekání stejné jako před pěti lety? (Tehdy jsi říkal, že za tím je předprodukce nových skladeb a taky dostatek již nahraného materiálu, takže skládat další skladby nemáte tak úplně zapotřebí…)
Materiál začal vznikat již v roce 2013, a velmi pozvolna. První nápady přišly pod dojmy z lesních výletů různě po republice. S jistou skladbou jsem přišel, ostatním se to moc nezdálo. Po čase jsem přišel s další skladbou, zase se to ostatním moc nezdálo. A měli pravdu, že to chtělo trochu jiný přístup. Po nějakém čase zas přišel impuls, a to bylo to už to pravé, najednou nápady přišly, pod jejich dojmy jsem také úplně předělal i ty předchozí skladby, anebo jsem zachoval pouze fragmenty textu. Následně také konečně přišel se svými nápady Asura i Throllmas, pak se povedlo dát dohromady pracovní podobu skladeb na celé album docela rychle, celé to dobře zafungovalo. Následně to ale zase nějaký čas trvalo, než měl Sheafraidh čas nahrát a zpracovat bicí, pak zas bylo potřeba nahrát kytary, basu a vokály naostro, ujasnit si ještě různé detaily. Další fáze byla práce na zvuku, to také potřebovalo čas. To všechno se teoreticky dá udělat během pár měsíců, ale nám holt to trvalo pár dalších let.
A druhá návaznost na předchozí rozhovor – minule jsi říkal, že chuť možná přijde na minialbum nebo split s jinou kapelou. Tyhle plány sice nebyly konkrétní, ale… Byly v nějakém okamžiku aktuální? Nebo to tak nějak vyšumělo?
Tato myšlenka byla zrušena. A ani si nepamatuji, že někdy byla. Možné to je.
Celkem záhy po vydání „Vnitřní tmy“ jste oznámili, že se vracíte zpátky do lesů. Takže další podobný dotaz jako v předešlém rozhovoru z roku 2013, leč naopak – temná zákoutí lidské mysli vám přišla vyčerpaná, nebo jste usoudili, že váš trade mark, lesní black metal, je víc – a hlavně k TROLLECH prostě příroda patří?
Sám jsem tehdy vnitřně cítil, že pokud bude vznikat další materiál, bude to muset být návrat k tomu starému pojetí. Měli jsme i myšlenku vrátit i staré logo, ale na to nedošlo. Lyrické uhnutí na Vnitřní tmě bylo dočasné, v tu chvíli to pro nás mělo smysl, nadále už ne, ale vyčerpané není nikdy nic. Ani voda.
Pojďme k novému albu. To má na dnešní dobu neotřelý obal, na titulní straně je fotka kapely. To bylo dříve normální, dnes už o tváře muzikantů na front coverech člověk prakticky nezavadí… Jak vás to napadlo?
Sice jsem nad tím moc nepřemýšlel, ale je to fakt, že z posledních let si nevybavuji, kdo by měl na titulní straně foto kapely, snad krom nějakých živáků. My se k tomu konkrétnímu pojetí přiklonili hlavně kvůli starým IMMORTAL, jejichž dílo bylo pro TROLLECH vždy velkou inspirací. Věděli jsme, že to takhle bude vcelku nezaměnitelný obraz, zatímco kdyby tam bylo jen logo a nějaký lesní výjev, zcela by to zapadlo mezi tisícem stejných obalů.
K novince jste pořídili sadu zajímavých propagačních fotografií. Kde fotky vznikaly? Když jsem viděl, jak stojíte na okraji nějakého srázu, nebylo mi dobře po těle, protože výšky nesnáším… Z kapely s tím neměl nikdo problém?
Všechny fotky vznikaly na skalách pod hradem Radyní. Tam jsme se fotili na většinu alb, je to takové naše místo. Museli jsme dávat pozor, spadnout by se tam někde dalo, ale dobře to tam známe a problém rozhodně nebyl.
A nějaká zajímavá příhoda z focení by se našla, nebo šlo vše podle plánu a bez výjimečných událostí? Podle údaje v bookletu se o painty postarala Hellhuntress, jak to probíhalo? Měli jste v lese zrcadla a potřebné vybavení, nebo jste se nechali namalovat doma?
Děti s vychovatelkou jsme tentokrát nepotkali, jen Throllmas pro naše obveselní předváděl za skalami nějakou legrační bytost, takže jsme se tam řezali smíchy. Hellhuntress nedělala warpainty na naše obličeje, nýbrž obrazy lesa, co jsou uvnitř obalu. Sebe jsme zmalovali přímo u hradu se zrcátkem v ruce, stejně jako to děláme na koncertech.
Stylový je i booklet, přehledná grafika, kvalitní papír, šestnáct stran – měli jste v tomto volnou ruku, Alex neměl k obalu žádné připomínky, jako že to bude dražší, když je tolik stran a tak pěkný papír?
Měli jsme docela volnou ruku, co se týče obsahu a podoby, Alex tam chtěl jen své vydavatelské náležitosti. Rozsah stran a barevnost jsme takhle měli už vícekrát. Zřejmě kdybychom chtěli digipack nebo něco takhle extra, že už by to z jeho strany nešlo, ale to nepotřebujeme, standardní provedení v plastové krabičce úplně stačí.
Autorem obalu jsi ty – děláš na grafice sám, nebo se o tom bavíte všichni a všichni taky dávají připomínky?
S Asurou to probíráme hlavně. Udělal jsem několik návrhů, on se pak vyjádřil, k čemu se přiklonit, vymyslel jaké písmo použít a podobně. Ostatní mohou mít také připomínky, samozřejmě. Přes čtyřnásobnou kontrolu tam však zůstal jeden překlep.
Přijde mi, že „Každý strom má svůj stín“ je návratem do dob, kdy jste se nacházeli „Ve stínu starých dubů“ nebo „V rachotu hromů“. Vnímáte to taky tak, jako jakýsi návrat ke kořenům? Bylo záměrem připravit nahrávku, která naváže na období před cca 15 roky?
Ano, bylo záměrem, byť nenuceným, aby to navázalo na album „V rachotu hromů“. Přirozeně jsme dostali chuť přesně to udělat.
Co bys řekl fanouškům na názory, že se opakujete, nebo že dokonce vykrádáte sebe sama? Jaké podstatné rozdíly jsou mezi patnáct let starými alby a tím současným?
Názory fanoušků si rád poslechnu a případné takové konstatování potvrdím. Podstatný rozdíl oproti tomu starému jsou živé bicí a pak zvuk prakticky všech nástrojů. Přesto bylo záměrem i s těmi současnými zvukovými možnostmi se nějakým charakterem přiblížit té tehdejší náhodně vzniklé barvě zvuku.
Které vaše album je nejúspěšnější, nejprodávanější, na které chodí i po letech od vydání objednávky a kladné reakce? Tipl bych si „V rachotu hromů“...
„V rachotu hromů“ zřejmě skutečně má nejvíce ohlasů. Platí to ale spíš o všech albech až po „Skryti v mlze“. Já to sám za sebe vnímám podobně, jsem s tím albem spokojen i po těch letech, zatímco u následných mám s odstupem různé výhrady.
Nová nahrávka vznikala v průběhu tří let, což je poměrně dlouhé období. Jak takové dlouhé nahrávání probíhalo? Po jednotlivých skladbách? A které nástroje ve kterém studiu? Disponujete v kapele hned dvěma…
Jak už jsem naznačil u první otázky, když byly připravené pracovní verze skladeb, Sheafraidh nahrál naostro bicí na všechny skladby ve svém KSV studiu. Pak nějaký čas nahrávky upravoval a nastavoval zvuk. Hotové bicí mi poslal přes internet, já pak ve své domácí pobočce svého studia (prostě doma) nahrál během několika týdnů všechny hlavní kytary a basu. Od kytar byl zaznamenán pouze syrový zvuk z kytarového snímače. Opět jsme se sešli v KSV studiu, a byla to zas jiná jeho pobočka než v případě bicích, a prohnali jsme záznamy kytar krásným přístrojem značky Kemper. Poté jsem průběžně nahrál ještě akustické kytary zas u sebe, také Throllmas přišel nahrát některé části. Plynuly a plynuly měsíce, možná celý rok, a byly v další pobočce mého studia nahrané i všechny vokály. Nic již nebránilo práci na finálním mixu a masteringu, některé dílčí práce na tom jsem dělal já, úplně finální zvuk dokončil Sheafraidh.
Když jdete nahrávat, máte vše komplet připravené, nebo něco doděláváte ve studiu? Myslím třeba texty – jsou textaři, kteří píší slova na poslední chvíli a stres jim vyhovuje, jiní potřebují klid a v textech se nimrají, pořád něco vylepšují… jaký je váš případ?
Nesnáším termín „textař“, fuj. Jak plyne z předchozích odpovědí, naše nahrávka nevzniká tak, že se jdeme všichni na dva týdny zavřít do nějakého studia, které obsluhuje někdo cizí, a tam musíme něco stihnout dokončit. Takže není ani žádná poslední chvíle, každý kousek práce na nahrávce má tolik času, kolik mu sami chceme věnovat. Texty psal Asura a já, většinou dříve, než vznikaly samotné skladby. K drobným úpravám kvůli frázování docházelo, ale to ještě v rámci pracovních verzí, pak už se to ponechalo.
Texty jsou samozřejmě v češtině a vzdáváte v nich hold přírodě i živlům. Někdy je to romantické, někdy dramatické, ale ze všech těch slov je cítit (snad to nebude u black metalu bráno jako změkčilost – úsměv) láska k lesům, horám, jezerům… Pořád se vydáváte do přírody načerpávat sílu a inspiraci?
Podobně jako na starých albech jsme psali inspirováni vlastními pocity z lesních putování. Já do přírody chodím celkem často pořád a potřeba vyjadřovat ty dojmy přichází. Psal jsem dokonce i o stejných konkrétních oblastech jako tehdy, částečně podle skutečnosti, částečně zasněně. Jsou tam hlavně lesy u Plzně a kolem Berouna. A je tam i výlet na Kokořín.
Ve všech písních jsem našel vodu. Což je na jednu stranu logické, když jde o jeden ze základních živlů. Ale je to náhoda, nebo v tom byl záměr?
Voda je všude v přírodě, všude kolem nás, přirozeně na ni dochází ve všech textech.
Letos jste plnoletí, dva roku uplynou jako nic a TROLLECHU bude dvacet let. Už máte představu, jak tohle výročí oslavíte? Nebo nemáte oslavy rádi a nic extra se konat nebude?
Nic zvláštního neplánujeme, zrovna tohle je celkem jedno.
A klasický závěr – plány na nejbližší období, koncerty (bude jich víc, nebo jen pár do roka), turné (přemýšlíte o něm?)… a jak dlouho budeme čekat na další album?
Budou trika, možná mikiny, také vyjde LP edice nového alba u českého labelu Nasphyr Records. Kolik bude koncertů a kde, závisí hlavně na tom, kdo nás kam pozve a zda se navržené termíny trefí do našich časových možností. Budeme rádi, když toho klapne více než poslední dva roky.
Facebook
Bandzone
Bandcamp
Ketzer Rcs.
