Vypadá to, že pořadatelé sušického festivalu Metal Madness mají uzavřenou exkluzivní smlouvu s přírodními živly. Počtvrté za sebou mít slunečné počasí, to už je na zápis do kroniky… A kdyby jen slunečné, opět bylo vedro, takže někteří otužilejší návštěvníci využili řeku vedle malebného areálu na břehu řeky Otavy k osvěžení, většina se ale osvěžovala něčím jiným. (úsměv) (Johan)
Při aktuální dopravní situaci na našich silnicích je každá cesta malým dobrodružstvím. Hlavně dálnice a silnice z Prahy na jih Čech slibuje mnohé… (Johan)
Je to tak, cesta na jihozápad mi kvůli dopoledním pracovním povinnostem dala zabrat a tím pádem stihnout plzeňské INNER SPHERE bylo nadlidským úkolem. Nedá se nic dělat, příležitost vidět tuhle mladou bandu se jistě ještě několikrát naskytne. (Coornelus)
Ze Strakonic jsme tedy vyrazili krátce před 14. hodinou, tj. v době, kdy se na Santosu začínalo hrát. INNER SPHERE tedy hráli bez nás… Cestou, která byla na rozdíl od pražsko-jihočeského martyria v pohodě, jsme nabrali kamaráda a kamarádku a do areálu vešli, když svůj set rozjížděla LUPARA: THE WIDOWMAKER. Ta to s námi v parném odpoledni neměla lehké, protože na místě byla spousta známých a taky jsme měli žízeň… a hlavně jsme se rozhodli pojmout festival v rekreačním duchu. Takže já jsem šel na pivko, k jehož konzumaci ke mně doléhaly tóny death metalu, který mi přišel takový ničím nevyčnívající. (Johan)
Měl jsem to podobně jako kolega, až na to pivo, ale LUPARA: THE WIDOWMAKER jsem chtěl dát určitě šanci. Tuhle pražskou smečku eviduji strašně dlouho, ale až v den festivalu zjišťuji, že kluky vidím poprvé naživo. Nějak jsme se míjeli a při poslechu jejich setu to má logiku. Death metal v jejich podání sází spíš na brutální stránku věci a tahle odnož kovu smrti jde v podstatě mimo můj záběr. Přesto jsem vyslechnul skoro kompletní set, který mě na Měsíc neodstřelil, ale ani nemůžu říct, že to bylo špatné. Kluci to neměli v sobotu jednoduché. Hráli pouze pro sedící lidi za ostrého svitu slunce a to jsou faktory, při kterých se prvotřídní koncerty prostě neodehrávají. (Coornelus)
Thrashe bylo letos méně, z toho jeden mně dosud úplně neznámý. Ze Slovenska dorazili HYPNOTIC, parta teenagerů, která momentálně dává muzice všechno a koncertuje jako divá. Kluci působili sympatickým dojmem, co se proslovů z pódia týká, a stejně sympaticky působil jejich thrash metal toho nejklasičtějšího ražení. Kapela zatím nemá oficiální nahrávku, ale počítám, že do roka a do dne se objeví pod Support Underground nebo Slovak Metal Army, protože hraje přesně tu muziku, kterou chtějí thrasheři slyšet. Poměrně pestré skladby nepostrádají zajímavé nápady, zpěvák s hlasem pracuje, ke spádu a atraktivitě koncertu přispěly i dva covery, přičemž ten první jsem někde prokecal a zapomněl, co to bylo, ten druhý („Inner Self“) už jsem si užil a pokyvoval si hlavou. A nejen u coveru, co jsem slyšel, mi přišlo zábavné. (Johan)
DISSOLUTION přijeli z Olomouce a my vyrazili k řece. Ale i z toho mála, co jsem ze setu slyšel, jsem byl potěšený. Měl jsem kapelu zafixovanou jako ortodoxní death metal a nikdy jí nevěnoval pozornost, ale při krátké zastávce u pódia jsem ocenil řadu pěkných kytarových vyhrávek a melodií. Překvapivě zajímavé a kvalitní vystoupení to (asi) bylo, ale my volili relax, abychom nabrali síly na kapely, na které jsme přijeli, a ty měly hrát v podvečer. (Johan)
Když jsme debatovali nad programem, přišlo nám zařazení PANYCHIDY v 17.20 jako ne úplně ideální. Popularita téhle kapely slibovala „plný dům“ a bouřlivou atmosféru, čemuž by svědčila pozdější hodina. My bychom PANYCHIDU posunuli až za F.O.B., ale ono to nakonec asi nehrálo roli, lidí se na plzeňskou partu sešlo nejvíc za celé odpoledne (a možná i večer) a atmosféra byla rázem úplně jinde než na předchozí vystupující. Skočné a chytlavé skladby zabíraly, z playbacku pouštěné dudy a flétny se dařilo pěkně nazvučit, ostatní nástroje zrovna tak a když k tomu připočtu, že kapela je výborně sehraná, instrumentálně silná a zpěvák ideální frontman, vychází mi koncert PANYCHIDY jako první vrchol akce. Vedle prověřených skladeb zazněla i jedna novější, česky zpívaná, ale teď si nedokáži vybavit, zda šlo o bonusovou věc z vinylové verze posledního alba, nebo něco čerstvějšího; každopádně čeština PANYCHIDĚ sluší a vůbec bych se nebránil jejímu častějšímu využití. Vedle dříve používané staroslověnštiny by to bylo další zpestření již tak dost barevné tvorby v rozmezí black až heavy metal. (Johan)
EXORCIZPHOBIA je fajn. V minulých letech jsem je moc často neviděl a teď za posledních pár měsíců už potřetí. A je to dobře. Líbí se mi jejich přístup k věci. Jestli hrají na BA, nebo na Santosu pro pár lidí, pořád to valí s nasazením, a je vidět, že je to stále baví. Mě to bavilo taky a užíval jsem si všechny své oblíbené skladby. Skoří anoncoval song z připravované desky a je potřeba říct, že už je sakra na čase. Tahle várka crossover thrash metalu v podání Krakonošů z Trutnova opět nezklamala. (Coornelus)
EXORCIZPHOBII jsme viděli před dvěma týdny na Brutal Assaultu, v Sušici to bylo prakticky stejné = dobré. Již několikrát jsme psali, že se ze zástupu tuzemských thrashovek EXORCIZPHOBIA vymyká, hraje o poznání melodičtěji, po americku, a že Skoří má zajímavě položený hlas, který k dané muzice pasuje; i vokál kapelu odlišuje od ostatních. (Johan)
Táborské komando F.O.B. působí na každém koncertu jako přírodní katastrofa. Což nemyslím hanlivě, ale naopak – každé vystoupení je živelné, plné pohybu a nasazení. A v Sušici to klukům sedlo. Zvuk měli asi vůbec nejlepší, zpěváka nejakčnějšího a vokálně nejpestřejšího a hudebně taky míchali a míchali… od death metalu přes metalcore k thrash metalu. I když ten thrash dnes vypadá ve spojení s víceméně moderní produkcí kapely „podezřele“, ve skutečnosti šlo o přidanou hodnotu, cover „Creeping Death“, který přihlížející pěkně rozparádil. Nutno uznat, že Mára tenhle hit zpívá perfektně, Hetfield hadr. (úsměv) (Johan)
I když jsem na začátku svého angažmá tady u Fobie podepsal smlouvu, že budu F.O.B. jenom chválit, ne vždy se mi to dařilo. Těch pokut za to… (úsměv) Ale tentokrát lichotit musím. F.O.B.áci měli jednoznačně nejlepší sound, kdy vše znělo tak, jak má, a navíc tahle kapela na pódiu vypadá. Že je zpěvák Mára charismatická osoba po všech stránkách, je věc známá, ale i zbytek kapely, především dnes už docela dost starý a šedivý basák Corbow, na pódiu řádí a tak to má u podobné hudby být. Ne vždy mi jejich muzika sedne, ty modernější postupy kytar nakombinované s čistým vokálem jdou trochu mimo mě, ale tenhle večer pro mě kapela odehrála jeden z nejlepších setů, jaký jsem kdy od ní viděl. A ta METALLICA byla opravdu vydařená. (Coornelus)
Momentálně mě nenapadá domácí deathmetalová kapela, která by mě dokázala nakopnout výrazněji než BRUTALLY DECEASED. Švédsko jim jde tak, že máte pocit, že všichni čtyři páni muzikanti mají odtamtud předky. V Sušici vystoupili jako naprosto suverénní parta, která to do lidí naláduje a zanechá po sobě kráter. Jediná vada na kráse byla absence basy, což se dá přežít. A prý už se v tomto směru blýská na lepší časy a nešťastně a hlavně zbytečně brzo zesnulý Ubina bude mít svého následovníka. Kapela zabrousila jak k debutu, tak pochopitelně nechyběly věci ani z novinky „Satanic Corspe“, kde v mých očích vyčnívala „The Art of Dying“. Kytary řezaly, nechybělo ani velké množství sól, bicí tepaly nemilosrdným stylem a nad tím vším vládnul jako vždy šikovný Žlába, který je prostě frontmanem na svém místě. (Coornelus)
Když začali BRUTALLY DECEASED, začal jsem stát ve frontě na večeři. A když BRUTALLY DECEASED dohráli, akorát jsem dojedl. Jen zpovzdálí jsem tedy registroval klasický nadupaný chrastivý death metal, který u nás právě BRUTALLY DECEASED hrají nejlépe. (Johan)
DISHARMONIC ORCHESTRA dost možná formovala moje srdce ukotvené v alternativním metalu. Vždycky dělali věci naopak standardům, měnili zvyklosti a bourali řád, který striktně vymezoval death metal. Sami se odsoudili k pozici outsiderů deathmetalové scény, ale když se jim v ní daří v celosvětovém měřítku, malou kapelou rozhodně nezůstali. Každá z jejich pěti desek je svým způsobem osobitý milník zvoleného žánru, ze všech se hrálo a i když se může zdát rozdíl více než 27 let mezi prvním a posledním albem, styčné body vyvěrají na povrch stále v plné síle. Koncert byl utkaný z celé historie, přesto působil kompaktně, a to i přes nepřeberné změny temp, kdy rozpohybovaní fanoušci během jedné skladby chtěj nechtěj zkoprněli, aby se vzápětí mohli opět oddávat přátelskému circle pitu. Trio sympaťáků, kteří si rozhodně na nic nehráli, nabídlo velmi silnou hodinu, po které zazněl přídavek parodující rap a hip hop zkraje 90. let. Byli jsme tam a zároveň v současnosti. Tohle byl sen. Děkuju! (Berry)
Hlavní kapelou letos byla rakouská (asi) legenda DISHARMONIC ORCHESTRA. Přiznám se, že mě v dobách, kdy se dalo mluvit o jejím věhlasu, tahle kapela úplně minula a k poslechu jejího materiálu jsem se dostal až v souvislosti s Metal Madness, abych věděl, do čeho jdu. Vynechal jsem death/grindový pravěk a poslechl tech/deathové skladby, které slibovaly zajímavý zážitek. Na živo to ale bylo takové zvláštní… přišlo mi, že poslouchám nikoliv death metal, ale bigbít. Sice technicky vyspělý, ale trochu vyčpělý – podobně znějí kapely, které se po letech nečinnosti vrátily, ale doba mezitím hodně pokročila. Navíc death metal je o agresivitě, a ta Rakušanům prostě chyběla. Ale aby to neznělo negativně – pánové neodehráli špatný koncert, řada fanoušků si jej užívala, nejvíce jeden v první řadě, který s kapelou hulákal texty a rozpoutával i malý mosh pit. Já ale čekal víc, nebo něco jiného… (Johan)
Naprostý souhlas s Johanem. Kapelu jsem v jejích progresivních dobách pochopitelně registroval, ale DISHARMONIC ORCHESTRA na mě vždy působili jako druhý sled. Ne špatný, ale špička byla jinde a když zůstaneme v Rakousku, tak třeba PUNGENT STENCH jsem měl o sedmimílové boty raději. DISHARMONIC ORCHESTRA hráli slušně, působili mile, ale kolikrát to byl prostě bigbít, který z dnešního pohledu, neznáte-li detailně minulost, je prostě out. (Coornelus)
Závěr již tradičně obstarala MORTIFILIA. Akce v době, kdy domácí začínali, nabrala jen lehký skluz, za což patří pořadatelům pochvala – a to ještě za skluz mohli Rakušané, kteří potřebovali přestavět bicí – takže kolem půlnoci se mohlo končit. Ono se o pár minutek přetáhlo, ale to bylo dané tím, že lidi nechtěli MORTIFILII pustit z pódia a požadovali přídavky. A tak došlo tuším na tři, včetně největší hopsačky „Just Funny Day“. MORTIFILIA byla ve srovnání s DISHARMONIC ORCHESTRA z mého pohledu lepší, intenzivnější, nadupaná, tohle byl death metal, s melodickými pasážemi a spoustou zajímavých nápadů. (Johan)
MORTIFILII bych zařadil do svého top 3 festivalu. Ke kapele si hledám neustále cestu, pořád k tomu maximálnímu nadšení něco chybí, ale tentokrát mi sedli docela dost. Několik hitových momentů vyčnívajících z té deathmetalové smršti se dokáže vetřít do hlavy a když člověk připočte instrumentální výkony všech zúčastněných, vychází mi slušné skóre. A kdyby na závěr festu nevystoupila v Sušici MORTIFILIA, nebylo by to ono. (Coornelus)
Konec dobrý, všechno dobré. Možná jo. Letos to pro mě byl nejméně atraktivní line-up ve čtyřleté historii festivalu, ale o tom, že sem vyrazím, nebylo už od loňska pochyb. Za prvé je tu krásně, Santos je nádherné místo, které sušickým závidím. Za druhé je tady vždy super počasí. Čtyři ročníky = čtyřikrát počasí do plavek. Snad to nezakřikneme. A nakonec se tu vždy sejde milá společnost fajn lidí… což je také jeden z důvodů, proč se sem vracet. Příští rok na viděnou. (Coornelus)
Fotky: Petra
