Hledat v Klánovicích takový luxus moderní technologie jako bankomat je úkol vskutku nelehký. Ale po radě místních ?freaks? vše dopadlo k naší spokojenosti a tak jsme těsně před začátkem stáli připraveni a natěšení na věci nadcházející. Ačkoliv to tak zpočátku nevypadalo, sál se velmi utěšeně plnil a tak návštěva byla nakonec slušná. Ale postupně.
Jako první šli na věc finští Amoral. A na věc šli s death metalem. Většinou ve středním tempu a čerpali pak především ze starších tradic tohoto stylu. Nelze jim upřít nadšení, ale s originalitou si rande tihle mladíci příliš často nedávají. Přesto se hned od začátku našlo několik pařičů a každá skladba byla odměněna potleskem. Tleskal jsem i já, přesto jsem přesvědčen, že v našich luzích a hájích máme zdatnější zástupce tohoto stylu. Ale jako rozjezd koncertu to nebylo špatné. Překvapil jeden z kytaristů, který sázel do davu zajímavá sóla. Živě se to poslouchá příjemně, ale nevím, jestli bych si to opakovaně pustil doma z CD?
Následující Naglfar ze Švédska už byli jiné kafčo. Nástup jako vychřice. Od prvního tónu je vidět, že už mají něco odehráno. Nešlo neobdivovat zpěváka, který napochodoval do sálu, kde už v té době omrzliny rozhodně nehrozily, v dlouhém koženém kabátu a poměrně dlouhou dobu v něm setrval. Nicméně nakonec stejně zkončil pouze v triku se stylovým nápisem Midnight. Inu image je image :o) Ale to je pouze zcestný detail a marně hledám důvod, proč o něm píšu :o) Jo a vypadal jak brácha sira Luttinena. Ale důležitá je hudba a ta je v jejich podání znamenitá. Blacková vychřice tolik typická pro švédské kapely, protkaná zajímavými melodiemi a s patrným vlivem staré školy metalu. Paráda. Když srovnám prosincové vystoupení kolegů Marduk v Praze s Naglfar v Klánovicích, vítězí u mne druzí jmenovaní. Naglfar by měla 20.6.2005 vyjít novinka s názvem Pariah a kdo zúčastnil této akce, mohl s předstihem vyslechnout věci z ní. Hrálo se samozřejmě i ze zatím poslední studiovky Sheol a ke slovu se dostal i ještě starší zásek s názvem Vittra. Skvělá sehranost všech na pódiu, skvělé nápady a perfektní živá prezentace. Škoda jen, že jejich set utekl tak rychle. Pár kousků bych si ještě s chutí dal.
Při drobných úpravách na pódiu se do sálu začali hrnout další postavy a nikdo nemohl být na pochybách, na koho že většina přítomných dorazila. Finntroll provází pověst skvělé živé kapely a předem mohu oznámit, že naprostým právem. Měl jsem příležitost vidět jejich vystoupení v rámci festu v Praze v závěru minulého roku, kde rovněž zahráli skvěle, ale vlastní koncerty v klubech jim zjevně sedí ještě víc. Ostatně jejich hudba je k živé prezentaci jako dělaná. Stačila jediná skladba a všichni pod pódiem byli jejich. Hned od začátku se tančilo (no, tančilo?.), halekalo, skákalo? A když chvíli po začátku vystřihli Trollhammeren, bylo vymalováno! Připadal jsem si přesně jako v klipu na tuhle pecku. Stál jsem v zakouřené trollí noře, kde zarostlí vousatí a vlasatí trollové drhnou svoje pivní hymny pro jim podobné jedince :o) Super! Akorát jsem měl strach, že Black pes spadne :o) Refrén Trollhammeren řval snad úplně každý. I mě, většinou klidnému a rozvážnému účastníku koncertů, málem vyskočily hlasivky a upadla hlava. A tahle pecka samozřejmě nebyla poslední, která byla ze zatím posledního Nattfödd. Zazněla ještě stejnojmená šleha, Elityres, Fiskarens fiende (ten refrén je absolutně geniální!!!!), Det iskalla trollbodet, Ursvamp, nebo pomalejší Grottans barn, při které si bubeník ještě stačil vykouřit cigáro a culit se jak sluníčko. Ale kdo se těšil i na starší pecky, dočkal se. Například Jaktens tid ze stejnojmeného výtvoru, nebo Slaget vid blodsäv rovněž otamtud. Debut Midnattens widunder taktéž nezůstal opomenut. No prostě na své si přišel každý fanoušek jejich tvorby. Nadšení a zapálení všech na pódiu bylo obdivuhodné. Celá kapela v neustálém pohybu, hecování fans, paření? Radost pohledět. Zvuk celkem ucházející. Sice by to drobné zlepšení sneslo, ale slyšel jsem mnohem horší. Na druhou stranu, stál jsem přímo u repráků, takže? No prostě tenhle večer finští trollové se svojí směsicí metalu a folku zcela vyhráli. Zaslouženě. Jejich ?humppa? styl šlape perfektně. Opět jsem si potvrdil svůj názor, že hudba těchto opilců stojí a padá na klávesách, které jejich styl dělají přesně tím, čím je. V Praze jsme měli možnost vidět i novou obsluhu tohoto nástroje. Klobouk dolů, hrálo mu to. Navíc si koncert zjevně užíval. To ale všichni v sále. Ke konci setu už bylo v klubu těžké najít alespoň trochu toho vzduchu a vize finské sauny byla dokonalá. Po ukončení základního setu nezbytné přídavky a po hodině a čtvrt končí tenhle trollí mejdan. Škoda?
Další koncert za námi a naštěstí spousta dalších před námi. Snad se mi poštěstí to, že by nějaký byl i o víkendu, protože to vstávání ráno do práce je jak z pera Lovecrafta. Ale stálo to za to. Finntroll sice nepřeválcovali v Klánovicích o měsíc dříve hrající Enslaved, přesto se určitě bude jednat o jeden z nej letošních koncertů. Snad se s nimi zase brzy setkáme.
