Nejbližší koncerty
  • 28. 03. 2024Hrají: NAŠROT legendární hardcore ( Havlíčkův Brod ), NON...
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
ETEF 2024 (19.-20. 7. 2024)

Výčet Berryho aktivit je velmi dlouhý, v první části našeho povídání jsme se zaměřili na aktivity od 90. let zhruba do roku 2007.

Vydavatel, pořadatel, pisálek, manažer, muzikant... muž mnoha řemesel, který se v tuzemském hudebním podsvětí pohybuje přes dvě desetiletí, se aktuálně věnuje hlavně vinylovému světu, ať už jako vydavatel gramodesek, provozovatel webzinu věnovaného vinylům nebo pořadatel ankety o tu nej... desku roku. K tomu pořádá neotřelý festival, na který zve kapely z různých hudebních sfér, a vydává i cédéčka. Tudíž je na čase šumavského vlka pořádně vyzpovídat...

Ahoj Františku, vzpomeneš si ještě na svůj první kontakt s „tvrdou“ muzikou? Pocházíš z muzikální rodiny (hrála u vás doma nějaká muzika, když jsi byl malý?), nebo Tě k metalu, hardcoru a punku nasměrovali kamarádi? Ke kterému žánru jsi zprvu inklinoval nejsilněji? A co první koncert, utkvěl v paměti?

Berry: Johane, zdar. Cítím obsáhlej a zevrubnej rozhovor, procházku celou historií, budu se snažit odpovídat tak, aby to nebylo jak přes kopírák od mých vrstevníků, který už jsi takhle historicky vyzpovídal. První kontakt s reprodukovaným zvukem, to byl magnetofon a především pak gramofon, který jsme doma odjakživa vlastnili, ač to to na přelomu 70. - 80. let nebyl úplně standard každý rodiny. Formovaly mě především pop - rockový vinyly, obsahově prostě to, co bylo běžně dostupný v Supraphonu a tehdy jsem to považoval za velkej odvaz. Desky kupovala moje máma. Tvrdší muzika přišla později, ale opět nejprve tehdy dostupnou cestou - vinyly AC/DC, CITRON, BON JOVI, SCORPIONS. Metal nastoupil okolo roku 1990 současně s vydavatelským boomem, který zasáhl celou porevoluční republiku. Hltali jsme prakticky všechno, co vycházelo, ten odér nabitý svobody jsme si uvědomovali až ve chvíli, kdy přišla, ale o to víc to všechno chutnalo. Žánry jsem neřešil tehdy a snažím se je neřešit dosud. Každopádně, když se na ně zaměříme, dostal jsem se od zmíněnýho pop rocku až po noise core a tyhle mantinely, které vlastně žádnými mantinely nejsou, mě provází dodnes a nebude to jinak. Každopádně, nejsilněji jsem celou dobu inklinovat k thrash a death metalu, to jsou styly, které u mě nevyvratitelně zakořenily, ale kdybych si měl vybrat jeden jediný žánr, pravděpodobně bych zvolil alternativní metal. Kořeny s jistým přesahem. První koncert? Zřejmě FUTURUM a OCEÁN v Sušici na náměstí v rámci srazů mládeže, kdy bylo město obléháno nájezdy tisícovek žíznivých učňů a studentů. Psal se rok 1988.

Jak dlouho Ti trvalo, než jsi se z posluchače proměnil v aktivního hybatele? Co Tě přimělo k, jak se obvykle říká, podpoře scény? Jaký byl Tvůj první počin - psaní, nebo uspořádání nějakého koncertu?

Berry: Řádově jednotky let, recenze jsem začal psát do sešitu v roce 1992 a publikovat od roku 1993. Přiměla mě k tomu jakási forma deklarace fanouškovství až za hrob. Nikdy jsem se pak nemohl spokojit s tím, že bych byl jenom posluchač, chtěl jsem se kolem toho všeho točit, být součástí, čímkoliv přispět. Prvním počinem tedy bylo určitě psaní. První uspořádaný koncert však přišel záhy - v roce 1994.

Jak ses dostal k psaní o muzice? Tvé články se objevovaly v legendárním časopisu Metal Breath - byla to Tvá první pisatelská mise? Jak na spolupráci s Pavlem Maňasem vzpomínáš?

Berry: Fanzine Metal Breath jsem pravidelně kupoval a četl a když se v jednom čísle objevil inzerát stran hledání nových redaktorů, neváhal jsem ani chvíli a začal na psacím stroji přepisovat recenze ze sešitu. Měl jsem štěstí, Metal Breath měl v té době slušné renomé a prodával se v relativně vysokém nákladu, tudíž nebyla nouze o tzv. zpětnou vazbu, která člověku dodávala spoustu energie dělat věci dál a dál, energii doslova násobit. Byl to tehdy můj kmenový fanzin, ale pod různými pseudonymy jsem přispíval i do jiných zinů či časopisů. Na práci s Pavlem Maňasem vzpomínám v tom nejlepším, v počátcích mě provedl tehdejším zákulisím tuzemské scény a předal cenné kontakty, které v mnoha případech aktivně udržuji dodnes. Pavlovi časem došla potřebná energie, respektive mu přestalo dávat smysl pokračovat v činnosti, která se ve všech ohledech - vzhledem k zlatým věkům - značně smrskla, a scénu definitivně opustil. Jeho pohnutky určitě akceptuji a plně jim rozumím, každopádně já se rozhodl pokračovat dál - přece jenom jsem se do scény dostal až pár let po něm.

Pak vznikl Rinsing Stage, který jsi vydával zhruba pět let, během kterých vyšlo deset čísel. Co Tě v roce 1996 přimělo k jeho vydávání? Jak časopis vznikal - měl jsi tehdy počítač, nebo jsi vše psal na psacím stroji, stříhal, lepil, kopíroval...?

Berry: Rinsing Stage vycházel souběžně s Metal Breath. Asi jsem toho všeho měl ještě málo, toužil po vlastním časopise, svém plném projevu, nebýt jen součástí něčeho, víceméně striktně metalového. Tehdy jsem počítač neměl, všechno jsem psal na obrovském a těžkém psacím stroji, stříhal, vytrhával, kopíroval, lepil. Přesně, jak říkáš. Byla to úžasná kreativní práce a jsem rád, že jsem tuhle jedinečnou dobu zažil.

Co Tě v roce 2000 přimělo k ukončení vydávání Rinsing Stage? Co Ti vydávání fanzinu dalo a co vzalo? (úsměv)

Berry: Byly to zřejmě dva důvody - docházela potřebná energie, místo třech čísel za rok to vypadalo na jedno, tedy jakousi ročenku, a to mi přestalo ve stávající formě dávat smysl. Navíc, v tý době se rozšiřoval internet, který mě přišel jako úžasný nástroj s obrovským potenciálem a bral jsem jej tehdy jako alternativu, jejímž prostřednictvím jsem hodlal pokračovat. Ale cesta to byla ještě dlouhá. Mimochodem, od konceptu nikdy nezveřejněného 11. čísla Rinsing Stage jsem uvažoval o jakési vinylové ročence, respektive časopisu, který by dával prostor striktně vinylům. Ale myšlenka tehdy nebyla tak silná a došla realizace až v roce 2006, kdy jsem založil e-zine Vinyl Disk Musick, který na Rinsing Stage nepřímo navázal. Vydávání Rinsing Stage mi ve svý době dalo plnohodnotnou seberealizaci a vzalo prakticky všechen volný čas, ale neměnil bych ani za nic. Alespoň 10 čísel fanzinu by měl vydat každý fanoušek až za hrob.

V době, kdy Rinsing Stage vycházel, šlo o zvláštní úkaz, multižánrový časopis. Tehdy se metalová a hardcore-punková scéna příliš nebratříčkovaly, ty jsi byl jedním z mála, kteří je, netvrdím spojovali, ale reflektovali. Dostaly se k Tobě tehdy nějaké nesouhlasné reakce, nebo jsi za otevřenost sklízel pochvaly?

Berry: Mám pocit, že to všichni brali jako něco nezařaditelného a tím možná do jisté míry zajímavého. Občas se někdo vyjádřil kriticky, ale vždycky to byla jen informace o něm a jeho problému uzavřenosti. Poslouchat celý život jeden jediný žánr jsem považoval, považuju a vždycky budu považovat za svazující a nesvobodné. Nepřirozené.

Vedle Rinsing Stage jsi psal do lokálních Sušických novin, což byl, tuším, čtrnáctideník. Tam jsi psal poměrně podrobné reporty týkající se sušické scény, jmenovalo se to Sušický rockový puls. Zase - jak ses do novin dostal? Měl jsi při psaní úplně volnou ruku, nebo existovala nějaká „doporučení“ shora?

Berry: Tehdy jsem hltal heslo „mysli globálně - jednej lokálně“. Do Sušických novin jsem prostě jednoho dne napsal a během let vytvořil seriál o neuvěřitelných 80 dílech. Každý díl byla v průměru plnohodnotná půlstrana novinového formátu. Dneska tam napíšu už jen ojediněle a mimo Sušický rockový puls, který jsem před lety uzavřel. Nastoupily nový generace a bylo by násilné neuvolnit jim prostor. Tak jde život, je třeba mu nechat přirozený a plynulý běh, odejít včas, nesnažit se postavit běhu věcí. Při psaní jsem měl vždycky volnou ruku, cenzura chtěla zasáhnout jen jednou jedinkrát, ale nakonec nezasáhla ani jednou.

Kromě vydávání zinu jsi (spolu)pořádal koncerty, taky žánrově pestré. Většinou to asi byly klubovky o třech čtyřech kapelách, možná i něco většího...? Máš nějaký koncert z oné doby v živé paměti, protože byl něčím specifický, událo se na něm něco extra, nebo se naopak nepovedlo vůbec nic a byl jsi zklamaný, rozčarovaný?

Berry: Koncerty v 90. letech byly úžasný, tedy především stran návštěvnosti, která se nepočítala v desítkách jako dneska, ale ve stovkách. Návštěvnost 300 - 400 lidí jsme brali jako úspěch, ale zároveň jako jakýsi dobový standard. Tohle mám v živé paměti, stejně jako rok 1998, kdy na DYING PASSION, HAPPY DEATH a další přišlo poprvý jenom 50 lidí a v tu chvíli jsem si řekl - konec. Pořádat koncert pro 50 lidí, to je pod jakoukoliv úroveň. Dneska je koncert s 50 lidmi brán za relativně dobrý standard.

Už v devadesátých letech se konal festival Bouda (o kterém v jiné podobě ještě bude řeč) - měl jsi už tehdy s organizací akce něco společného?

Berry: Snažil jsem se externě pomáhat, jeden ročník třeba i spolumoderoval, ale jako pořadatel jsem tehdy nevystupoval. Byla to pro mě jakási škola, velký sousto, na který jsem se v tý době necítil a necítím ani dnes. Můj klid dnes stojí na víceméně komorních akcích v řádu maximálně stovek, ideálně ale desítek návštěvníků. Můj ideál je dělat festival, kde kdybych z nějakého důvodu nemohl být, proběhne i sám o sobě. Což se děje poslední roky s Boudou. Některé ročníky jsem si užil vysloveně jako regulérní návštěvník, žádné honění kapel, časů, hlídání lidí. O tom by svobodná akce neměla být.

Další Tvojí tehdejší aktivitou bylo vydávání hudebních nosičů, magnetofonových kazet - nebo i něčeho jiného? Kolik počinů jsi vydal? Podle čeho vybíral kapely, jejichž nosiče pak zdobilo logo Rinsing Recording?

Berry: Vydal jsem tři kazety ve formě demo - tape. Tedy svépomocí udělaný obal, doma roztáčené kazety, ale ve finále jakýsi oficiální či profi vzhled. Vyšla takhle dema indie rockových SCYTHE M (1996) a death beatové MORTIFILIE (1999), druhým počinem mezi těmito byla regulérní kazeta NAPALMED (1998) s materiálem nahraným konkrétně pro tento release. Kapely jsem vybíral podle srdce - co mi tehdy bylo nejbližší a dávalo mi smysl realizovat.

Odbočme teď trochu od záležitostí za scénou a pojďme na scénu, do zkušeben, do studií a na pódia. Ono se to asi moc neví, ale nějaký čas jsi byl aktivním muzikantem. Jak ses k baskytaře dostal? Já Tě zaregistroval v ASISTAR_T - měl jsi nějaké zkušenosti před ASISTAR_T?

Berry: Baskytara byla a je jediný nástroj, který jsem se snažil nějak uchopit, dostat se přes něj do hudby a poznat ji tzv. zevnitř. Jistou zkušenost jsem měl již zkraje 90. let, ale s ASISTAR_T jsem si osvojil jisté standardy, které jsem obratem ruky tavil v nestandardy.

Ani nevím, jestli jsi ASISTAR_T spoluzakládal, nebo jsi se připojil později? Znám jen 7“ EP „Dvojzemno“, na kterém ses podílel - vyšlo i něco dalšího s Tvým otiskem?

Berry: ASISTAR_T jsem spoluzakládal s kytaristou v roce 2001. Před jediným 7" EP „Dvojzemno“ vzniklo ještě demo „Dívky z kraje u Gondaru“, které jsme shodně nahrávali v Hellsoundu, tehdy v roce 2003 ještě v Přechovicích.

„Dvojzemno“ bylo vydáno v kooperaci několika labelů, jedním z nich jsi byl i Ty pod trochu utajeným názvem Sir Rex Puls Recording... To byl jediný zářez pod tímto vydavatelstvím, nebo toho vyšlo víc?

Berry: Ano, byl to jediný zářez, plánovali jsme další plnohodnotné 7" EP, materiál byl připravený a složený, ale celé to zkrachovalo na horšících se vztazích, nepochopení, rozdílném ideálu směřování - jak to většinou bohužel bývá...

Bavilo Tě být členem kapely - zkoušky, příprava materiálu, nahrávání, koncerty? Jak dlouho jsi se hraní věnoval? ASISTAR_T už asi nefungují - proč ta kapela skončila?

Berry: Všechno mě nadmíru bavilo, zkoušeli jsme poměrně přísně dvakrát týdně, já to celý bral mj. i jako proniknutí na druhou stranu mého psaní recenzí, pochopení mnoha souvislostí, které dokud nezažiješ, nemáš šanci jim porozumět na základě jakkoliv detailního líčení. Hraní jsem se věnoval cca 7 let a opět - ničeho nelituji, ani toho konce, který byl začátkem zase něčeho dalšího. Kapela po mém odchodu fungovala ještě zhruba rok, ale pak se rozpadla definitivně.

Nějaký čas jsi taky vedl management MORTIFILIE - jak ses k téhle „profesi“ dostal? V jakých letech jsi byl oficiálně manažerem?

Berry: To je mi hotový dotazník, trochu se mi z tý vší historie svírá hrdlo, ale zatnu zuby a budu pokračovat. Managemement MORTIFILIE jsem dělal během let 1999-2014, ale ve srovnání s regulérním managerem jsem mohl jet maximálně na 15 procent. Nejde dělat tolik věcí současně a všechny naplno, občas je třeba nějakou aktivitu ukončit, často je to i k dobru věci. Kapela se o sebe začala starat sama a výsledky jsou jednoznačně lepší. Mimochodem, mým odchodem založila vlastní spolek na podporu death metalu a především pak festival Metal Madness, do kterýho bych já osobně nikdy nešel, byť má dnes skvělý ohlas a za sebou už tři parádní ročníky.

Tenkrát byly úplně jiné možnosti jak dát o kapele vědět - co všechno jsi měl na hrbu? Co v tomto ranku považuješ za největší úspěch?

Berry: Žádoucí bylo všechno, od propagace, přes jednání s vydavateli, po organizování koncertů. To je aktivita na plný úvazek, máš-li ji dělat na 100 procent. Úplně jiné možnosti, tak bych to asi neformuloval. Byla jiná doba v tom, že fanoušci nebyli přisátí na internetu 24 hodin denně 7 dní v týdnu a marně bojující s nadmírou informací - a kapel bylo cca stokrát méně. Čili, když si někam poslal dopis s nahrávkou, většinou ses dočkal reakce. Samozřejmě za předpokladu, že ta kapela za to stála, což o MORTIFILII platilo a že jsme s tímhle názorem nezůstali sami v České republice, svědčilo vydání debutového a druhého alba u španělského labelu. To považuji za jeden z úspěchů, dalším pak koncertování kapely na největších tuzemských festivalech. Ale stejnou měrou považuji za úspěch to, že kapela přestála i jisté interní krize a funguje stále ve stejné sestavě, stále hraje jako o život, dělá parádní muziku a její členové se jejím prostřednictvím smyslupně seberealizují.

Kolem roku 2000 ses na chvíli odmlčel - v posledním Rinsing Stage jsi své důvody podrobně popsal... Můžeš je ve zkratce uvést? Jak dlouho Ti „nečinnost“ vydržela? (úsměv) Věnoval ses muzice jako posluchač, fanoušek, nebo jsi na nějaký čas úplně „vypnul“?

Berry: Možná jsem se odmlčel veřejně, ale nikdy jsem nevypnul, vždycky jsem byl doslova potopený v muzice a nejinak je tomu i dnes. V tebou zmíněném období jsem pracoval na stavbě kapely a všechno šlo z přirozenosti a náročnosti věci stranou.

Pokračování...

Vinyl Disk Musick zine
Magick Disk Musick label
Magick Musick fest

 


Zveřejněno: 03. 06. 2017
Přečteno:
3908 x
Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

03. 06. 2017 17:28 napsal/a immortal
Paráda
Jo, tak tohle super počtěníčko. Bejt to knížka, tak ji hltám každým písmenem. Fotka dobrá, jen ty repráčky by mohli bejt větší (smích).
03. 06. 2017 08:17 napsal/a Coornelus
Takhle je to pěkně
Moc pěkné čtení. Z obou stran paráda. Pro mě se zde objevily nové informace a navíc musím pochválit fotku :-)))