Coornelus:
Na neděli byl do Prahy naplánovaný koncert, který bych nazval dva v jednom. Na jedné scéně se sešly dvě velice zajímavé kapely vyznávající temnotu, ale každá úplně odlišným stylem, přesto tohle spojení mělo smysl. Hlavním tahákem byli zřejmě pro většinu lidí angličtí potemníci DRAGGED INTO SUNLIGHT, kteří se pro pražskou zastávku spojili s francouzskými MONARCH. Tuhle už tak silnou dvojici kapel doplnil spolek tří chlapíků z dalekého Japonska – BIRUSHANAH. Teoreticky bylo zaděláno na parádní večer.
Určité obavy vzbuzovalo uveřejněné místo konání. Lokalita v pražských Modřanech byla pro mě, co se týče polohy, skvělou volbou, ale klub (prostor, sklad, garáž?) Mayapur pokojíček vzbuzoval menší rozpaky. Na druhou stranu pořadatelé akce Heartnoize jsou proslulí svými netradičními tipy na koncertní sešlosti, takže jsem se neobával žádného průseru. Díky klukům z této pořádající agentury jsem se podíval do vily na Štvanici, do sklepa Žižkostela, když to byl ještě skutečně sklep atd. Mayapur pokojíček sídlí v průmyslové zóně, kde hluk z aparátů, které jsou určené především pro technaře, mohl rušit leda tak zbloudilé vodáky na noční Vltavě, kam to bylo pár metrů. Koncertní prostor, ač budil zvenku pochybnosti, byl zevnitř naprosto vyhovující a asi tak 2x větší než třeba Modrá Vopice.
Lehce po osmé a tudíž dle plánu nastoupili zvláštní japonští BIRUSHANAH. Pro našince je už jen exotikou samotný jejich původ, ale nebyli by to muzikanti ze Země vycházejícího slunce, aby něco nebylo jinak. V jejich případě se jednalo o složení jejich ansámblu. K dvojici bubeník a zpívající kytarista přibyl do party třetí muzicír obsluhující bicí, a teď nevím, jestli je správným slovem nástroje, protože jeho sestava se skládala z kdejakých kovových věcí, na které se dal vyluzovat zvuk. K těm serióznějším patřil gong, s kterým se na konci setu mistr vydal mezi publikum, k těm netradičním patřil klasický plechový sud, zhruba tak pětka plech se vzorem, který se používá na kanály a základ pak tvořily kola, jenž vypadala jak disky od auta. K tomu pár trubek a nástroje byly na světě. Základ hudby BIRUSHANAH tvořilo něco jako sludge, ale kromě doprovodného „narušitele“ měl hudební základ minimální přidanou hodnotu. Sem tam nic neříkající rytmické závody byly nahrazeny přímočařejšími rytmy, které ale v kombinaci s kytarovými riffy vyzněly poměrně fádně. Úplně nejslabším dojmem pak působil vokál, který byl minimálně v 50 % slušně řečeno nic moc. Na oko slušné vystoupení, ale po prvním songu, kdy vyprchalo vzrušení z něčeho nového, se dostavila v mém případě nuda.
Pro mě nejočekávanější kapelou večera byli následující MONARCH. Tahle francouzská parta v čele se sympatickou Emilií podává svojí hudbu těžko stravitelným způsobem, ale v její valné většině tam „něco“ je. To něco zanechává silný pocit a dokáže člověka uzemnit. Jejich funeral sludge doom nabízí vždy nějaké rozuzlení. Skladby jakoby ze začátku házely posluchači klacky pod nohy a člověk byl tak nucen překonat nástrahu, než za ni slízne smetanu. Ale i odměny MONARCH podávají a těmi jsou katarzní konce skladeb, které kolikrát obsahují i něco jako melodie a jsou ve finále silným zážitkem. A to samé se dařilo i v pokojíčku. Emilie si uzmula největší prostor a přitahovala téměř veškerou pozornost. A to nejen díky zpěvu, ale i nezbytnému pultu se svícemi, který na jinak potemnělé scéně magicky přitahoval pohledy. V případě MONARCH čas plyne tak nějak jinak, skladby se přelévají a vlastně kolikrát ani netušíte, jestli začala nová, nebo se jedná o intermezzo. Každopádně po 40 minutách byl ohlášen konec, ale naštěstí se kapela nedala dlouho pobízet a přidala ještě jeden song. Což mohlo vydat na další čtvrthodinu, ale všechno bylo jinak. MONARCH vystřihli punkový cover od DISCLOSE, kterým sem tam své sety zakončují. A tohle oživení na závěr po hudbě, která byla tak hustá, že by se dala krájet, přišlo vhod. Emilie křepčila po pódiu jak utržená ze řetězu a logicky i pozměnila svůj vokál. Můj třetí živý kontakt s MONARCH zatím dopadl úplně nejlépe.
DRAGGED INTO SUNLIGHT jsou pro mě surovost. Už ze svých desek dokáží vytvořit enormní tlak. Ale to, co předvedli na živo, byl teroristický útok pomocí nástrojů. Obával jsem se, že kapela využije masivních aparátů určených na techno party, na které je Mayapur pokojíček zařízen, ale ač tomu tak bylo a zvuk mi už při noise intru rozvibroval bundu, musím říct, že výsledný sound byl naprosto čitelný a to i přesto, že se valil z beden jako lavina. DRAGGED INTO SUNLIGHT poměrně originálně míchají death metal se syrovým sludge a nechybí ani část black metalu. Je to podobná nekompromisní rychta, jakou uměli dělat ANAAL NATHRAKH, jenže s tím rozdílem, že to umějí podat naživo. Nihilistická pódiovka, na které nechyběl oltář, lebky a kouřovod, udělala, co se týče atmosféry, své. Kapela tradičně otočena zády k publiku přehrála věci z debutu a z posledního alba. Což i tak znělo skvěle, ale jelikož jsem si DRAGGED INTO SUNLIGHT oblíbil kvůli desce „Widowmaker“ a speciálně hlavně díky songu „Part II“, zamrzelo mě, že se z téhle desky nic nehrálo. Přesto se jednalo o set, který byl velice vydařený a to i přesto, že mi v noci hučelo v hlavě a to i navzdory použitým špuntům do uší.
Opat:
Do klubu s podivným názvem Mayapur pokojíček jsem dorazil až přesně se začátkem druhé kapely, francouzských MONARCH. S předstihem jsem slyšel pouze poslední řadové album „Sabbracadaver“ v rámci naposlouchávání na některý z Brutal Assaultů a musím přiznat, že mě pánové s dámou v čele studiově příliš nebrali a na festivalu jsem následně dal přednost jiným interpretům. Tentokrát už jsem tedy tento funerální sludge okusil a nakonec mohu říci, že živě mě MONARCH bavili o mnoho víc nežli z desky. Vystoupení mělo sílu, klasický hluboký a zvláštně zkreslený zvuk kytar, charakteristický pro tento žánr, se zařezával do kůže, basa nezůstávala nic dlužna a bicí party byly chvílemi zajímavě zašmodrchané, až se občas zdálo, že jde o improvizaci.
Hlavní devízou ale byl vokál slečny zvané Eurogirl, která se pouštěla jak do příjemných podmanivých poloh, tak do nervy cuchajícího řevu. A když zrovna neklela, tak se až nepřítomně kývala, vypadajíc jako smyslů zbavená. Tento dojem ale vyvrátilo závěrečné rozloučení, při kterém se z duchem nepřítomné až zlé paní změnila v naprosto příjemnou a za dobrou odezvu vděčnou usměvavou dámu. Zajímavostí byl také úplný závěr vystoupení, kdy po 40 minutách temného a pomalého drone/doom/sludge najednou MONARCH odpálili krátkou motörheadovskou vypalovačku.
Půlhodinka zvučení na pokec s přáteli a nastal čas na dávku britské misantropie a nenávisti. DRAGGED INTO SUNLIGHT byly důvodem mé návštěvy a už od začátku setu bylo jasné, že litovat nebudu. Vlastně už takovou předzvěstí byl masivní oltář se svíčkami, který se skvěl vpředu pódia a v podstatě zakrýval pohled na samotné členy. Ti pak k této anonymitě sami přispěli otočením se zády k publiku, z čehož jen občas upustili basák a vokalista.
Hudba DRAGGED INTO SUNLIGHT představovala neodrazitelný tlak od první skladby, od prvních úderů šlo o absolutně zničující záležitost. Setlist pětice sestavila výhradně z debutovky „Hatred for Mankind“ a nejnovějšího počinu „NV“, na kterém se podíleli společně s nizozemským šílencem Moriesem a jeho GNAW THEIR TONGUES. Songy jako „Volcanic Birth“, „Buried with Leeches“ nebo závěrečná „Lashed to the Grinder and Stoned to Death“ devastovaly vše živé, black/deathová syrovost s občas až screamo vokály v té nejryzejší podobě. Dávka prohnilých riffů a neskutečných bicích sypaček. A kdybyste mysleli, že si mezi skladbami aspoň trochu odpočinete, tak vůbec – po „nepříjemném“ intermezzu další a další válec. Nadechnout se šlo až s úplným koncem, do té doby jsem byl přikovaný k zemi a jen občas pařil dle nepravidelných rytmů.
Celému tomu nihilistickému projevu napomáhal také zvuk, který už byl možná na hraně únosnosti. Ve skladbách se dalo orientovat ještě tak nějak bez problémů, ale hlasitostně to bylo opravdu nekompromisní vystoupení a hrát DRAGGED INTO SUNLIGHT třeba hodinu, asi by mi praskla hlava. Na druhou stranu, bylo to dilema: únava už hrála svoji roli, zároveň bych ale ještě malou dávkou hnusu nepohrdl. 40 minut uteklo rychle, Britové se s nějakým loučením nesrali a fuck off.
Poprvé navštívený Mayapur z hlediska umístění potěšil, neboť se nachází kousek od zastávky tramvaje vedoucí skrz celou Prahu. Potěšil také z hlediska zvuku, sice byli DIS trochu na hraně, ale akusticky je to určitě dobře zvladatelný klub. Celkově dobrá akce, MONARCH překvapili, DRAGGED INTO SUNLIGHT zničili.
