Na sklonku roku 2022 vyšlo „poslední plánované řadové album“ E!E. Možná někdy vyjde i „poslední neplánované řadové album“, možná ne, ale jedno je jisté – čekání si fanoušci příbramské skupiny mohou zpříjemnit výletem do minulosti a poslechem desky „Děláme co můžem“, která poprvé vyšla v roce 1998 na CD. Nyní díky chocholatému ptáčkovi došlo na vinyl, respektive vinyly dva, první je standardní černý a druhý byl fialový s barevným stínováním v počtu 182 kusů, a když píšu byl, tak byla limitka klasicky vyprodaná, než by jeden řekl E!E.
Obal ctí ducha prvního vydání, respektive přední strana je totožná, zadní lehce modifikovaná – na CD byl vzadu jen seznam skladeb, na LP jsou fotky muzikantů se jmény a nástroji plus údaje o nahrávání. Uvnitř přebalu je přiložený list na velmi kvalitním papíru s texty ke všem písním. Grafika obalu je učesaná, přehledná, obsahově vydání splňuje kritéria těch, kteří mají rádi řád.
„Děláme co můžem“ je nahrávka, která je v historii kapely v jednom zásadním směru unikátní. Zpěv „zbyl“ na Petra Bakalerova, protože dlouholetý frontman Bořivoj Řehoř se rozhodl pověsit mikrofon na skobu. Chvíli to i vypadalo všelijak, osud kapely byl nejistý, ale „pozůstalí“ se semkli a nahráli album, na kterém nezapřeli předchozí tvorbu, ale zároveň si, podobně jako řada dalších punkových kapel, sem tam zahráli trochu ska či reggae.
Texty spojuje písmeno „o“. Většina písniček je „O něčem“, případně na „O“ začínají, což je docela vtipné řešení. Nutno doplnit, že názvy lehce klamou, protože např. hned úvodní „O lásce“ je sice o lásce, ale naruby. (úsměv) Nebohá slečna dostává „výpověď“ ze vztahu poněkud drsnějším výrazivem: „Proto ti říkám, táhni do hajzlu, jinou si najdu v každým pajzlu.“ Ani píseň „O ženách“ neoplývá romantikou, „O Praze“ zase není o Malé straně, ale o malé straně, na kterou si odskočit není v centru snadné. Ministr zdravotnictví taky na textaře nezapůsobil, stejně tak práce, zato hospody a alkohol patří mezi věci oblíbené. (úsměv) Jako v minulosti a později v budoucnosti neřeší E!E problémy celého světa, ale veršují s nadhledem o běžných situacích, o partnerských vztazích a o chlastu.
Hudebně je album primárně punkrockové. Zdánlivě jednoduché a chytlavé odrhovačky, při pozornějším poslechu se dají objevit i další roviny. Začátek je klasika, „O lásce“ je svižný kousek s klasickými žánrovými slokami a chytlavým refrénem, ve kterém se k Bakčovi přidávají ve sborech kolegové a místy i díky ostřejším vokálům skladba zhrubne. Samozřejmě praští do uší jiný než zažitý zpěv, ale mně Petrův hlas přijde v pohodě, do muziky se hodí a časté vklady ostatních činí zpěv pestřejším. Pestrá je i hudební rovina, po vypalovačce následuje volnější, melodická věcička s tralala kytarovou linkou „O Praze“, „Opepři to“ pak po-ska-kuje i v rytmech ska, takže nálada je veselá. Radost ostatně tryská z celé desky, i další kousky na první straně plynou v pohodovém duchu, z písničky „O ženách“ doslova sálá letní atmosféra, až na ten lehce nekorektní humor v textu; dnes už by asi kapele různí strážci dobrých mravů kapele spílali. Stejně tak se nenosí reklama na tabákové výrobky, kterým asi pánové holdují (nebo holdovali), když o nich prozpěvují v další chytlavé věcičce. A pak je tu překvapení, cover skladby „Král a klaun“ od Karla Kryla, což je v originálu skvělá písnička, kterou E!E logicky pojali po svém a nutno říci, že i punkový kabát songu sluší – a přitvrzení taky. A úvodní riff vypůjčený od THE CLASH do toho taky pěkně zapadá. „O králi“, jak svou verzi příbramští nazvali, je skvělý cover; když si vzpomenu na jalové provedení Daniela Landy, musím E!E velebit, a nic na tom nemění fakt, že song zkrátili a na konci přidali pár vlastních slov. „Ovšem“ je typický punk made in England 77, což lze uvést i na adresu skladby „Oudech“, v níž nechybí typické „va a a áááu“ ani další sbory. A to už jsme na druhé straně, na které mi moc nevoní reggae „O sluníčku“; ta by asi měla navozovat letní pohodičku, ale nějak to nefunguje, za mě nejslabší položka kompletu, navíc nejdelší… Zlatá „O práci“, pocta buď a) skupině PARTA BRUSIČE KARHANA (která fungovala na Příbramsku v polovině osmdesátých let), nebo b) divadelní hře Parta brusiče Karhana. (smích) Nebo se o žádnou poctu nejedná. (úsměv) I tak je to jedna z lepších věcí, s výraznou baskytarou a sloganovitým textem. Ještě lepší je „O životě“, další rychlá záležitost s návykovým refrénem, nebýt onoho prokletého „óóooóóu“, šlo by o vrchol alba, na který tedy tímto pasuju „O lásce“. V „O Číhalovi“ hostuje Martin Číhal, což nevím, kdo je, ani nepoznám, který hlas mu patří, ale na závěr alba je to slušný provzdušněný vál, který v refrénu připomene ZNOUZECTNOST, což je známka nejen punku, ale i kvality. Závěrečnou instrumentálku „E!Estrálku“ moc nechápu, hlavně začátek, cca třicet sekund nějakého cinkání – poté se hraje chvilku dravý punk, chvilku melodický – nejlepší je právě pasáž, škoda, že není nazpívaná a využitá jako standardní píseň, protože by se mezi ostatními neztratila.
E!E jsou kapelou, která se za 37 let existence nahrála řadu povedených desek, odehrála stovky koncertů a zaujala několik generací fanoušků klasického punku. Nikdy si na nic nehrála – ani na bojovníky, ani na rebely, vždycky chtěla rozdávat radost – a to se jí dařilo i před šestadvaceti roky, kdy vyšlo album „Děláme co můžem“, které za ty roky nezestárlo a pořád má potenciál zaujmout nejen pamětníky, ale i mladší ročníky, které mají rádi tradiční formu punku.
Reedice – nebodováno.
Seznam skladeb:
- Strana A
- O lásce
- O Praze
- Opepři to
- O ženách
- O varování ministra zdravotnictví
- O králi
- Ovšem
- Strana B
- Oudech
- O sluníčku
- O práci
- O životě
- O Číhalovi
- E!Estrálka I+II
Čas: cca 45 min.
Sestava:
- Petr Bakalerov – kytara & zpěv
- Petr Stawarz – kytara
- Petr Mottl – basa
- Roman Vojtíšek – bicí
Host:
- Martin Číhal – zpěv (12)
- Bořivoj Řehoř – ...byl to vždycky dobrej gauner...
