Už šestkrát jsme na tomto místě a v tomto čase bilancovali (roky 2017, 2018, 2019, 2020, 2021 a 2022), zároveň přinesli i jakýsi výhled na rok následující. Předchozí (pro)rokování si můžete osvěžit zde:
2017
2018
2019
2020
2021
2022
Předchozí ohlédnutí jsme zakončovali různě, v letech 2017 a 2018 jsme neviděli budoucnost Fobie zrovna růžově, v roce 2019 jsme vyhlíželi světlo na konci tunelu v podobě nového designu, v roce 2020 se ho dočkali my i čtenáři, ale objevil se jiný problém, zatracený virus, který radikálně změnil poměry týkající se koncertování, a v roce 2021 to v tomto směru bylo obdobné. Rok 2022 vrátil kapely od února na pódia a do konce roku už žádné uzávěry nenastaly, takže počet koncertů a tím pádem i reportů se výrazně zvýšil, skoro k normálu z let 2017–2019. V roce 2023 to bylo obdobné, žádné restrikce, počet reportů obdobný jako před rokem, teoretický nárůst se nekonal, a když to vezmu podle sebe, tak důvodem může být směs několika záležitostí.
Tou první je fakt, že nemládneme, průměrný věk aktivní části redakce se asi pohybuje kolem padesátky a elánu k objíždění akcí ubývá. Už mě nebaví jezdit každý druhý víkend někam dál, nechci nadávat na pořadatele, že nedodrželi předem oznámený program a akce se o hodinu protáhla, nechci jezdit na koncerty, které jsou dopředu naplánovány přes půlnoc a na poslední kapelu vydrží hrstka diváků, nechci se vracet domů ve dvě ráno… S věkem nejspíš souvisí i skutečnost, že už jsem skoro všechny kapely viděl, a to několikrát, jak na klubových, tak festivalových pódiích. Modus operandi se zužuje, jet někam dál než 50 km se mi většinou nechce, možná jednou za rok do Prahy a pak samozřejmě (zatím, každý rok si s kamarády říkáme, že asi naposled) na Brutal. V roce 2024 to nevidím jinak…
Reporty
2017: 97
2018: 101
2019: 105
2020: 43
2021: 40
2022: 86
2023: 88
Z rozhovorů máme pořád pořád celkem radost, respektive z toho, že se nám skoro daří držet kadenci 1x týdně, každou neděli, a neskromně si myslíme, že na českém internetu ani papíru za rok více rozhovorů s tuzemskými kapelami nebo personami nevyšlo a naši interpreti nemají moc jiných možností se vypovídat. Pořád se snažíme i o to, aby rozhovory byly adresné, otázky byly ušité kapelám na míru, aby to druhou stranu bavilo a neodpovídala na dotazy, na které „odpověděla“ v tiskovce k vydání alba. Počet lehce poklesl, důvodem jsou i dvě nepříjemné věci:
- kapely, které si dovolím označit slovem debilní; to je tak, že kapela je celá žhavá, když jí rozhovor nabídneme, a po obdržení otázek na ně neodpoví – co s ní? Příště nic, žádná reakce na jakoukoliv její žádost, jednoduše nasrat;
- kapely, které mají zájem, ale odpovědi na deset až patnáct otázek jim trvají nikoliv dny, ale týdny, a těch týdnů je čím dál častěji víc a víc; k tomu bych dodal, a už jsem to kdesi psal, že já mít kapelu, tak se přetrhnu, abych odpověděl co nejrychleji a co nejlépe… ne všichni na to asi mají hned čas, nebo chuť, nebo nevím, ale pokud to s kapelou myslí vážně, měly by být reakce rychlejší; v tuto chvíli, jestli mě neklame paměť, čekáme v redakci na pět rozhovorů, na některé déle než měsíc. Úbytek je ale samozřejmě dán i naší slabší formou, ona se někdy těžko hledají zajímavá témata do rozhovoru s kapelami, které už jsme vyzpovídali několikrát, a samozřejmě je to i tím, že na víc jsme nenašli síly nebo čas.
Rozhovory
2017: 52
2018: 47
2019: 50
2020: 61
2021: 56
2022: 54
2023: 42
Počet recenzí klesá a nic s tím neuděláme. Důvody jsou podobné jako u reportů nebo rozhovorů – čas, chuť. 172 článků není pravda málo, ale byly lepší časy… Ostatní náležitosti týkající se recenzí trvají. Cca dvě třetiny recenzí se týkají domácí produkce, což je částečně dáno tím, že nám nahrávky na recenze posílají zejména tuzemské kapely nebo vydavatelé, částečně i naším zájmem o tuzemskou produkci, kterou si sami nezřídka pořizujeme a následně o svých nákupech referujeme. Z uvedeného čísla je dvanáct článků označených jako tipy, v nichž se objevují přehledy chystaných alb, dva články pak obsahují Topy vydaných alb u nás a v cizině, takže skutečných recenzí je o něco méně (158), ale i tak jich je pořád celkem dost.
Recenze
2017: 261
2018: 225
2019: 196
2020: 230
2021: 221
2022: 194
2023: 172
Po období hibernace se probrala sekce Ankety, kde se objevilo 12 článků, což je poměrně slušné číslo. Ve čtyřech případech šlo o rozhovory, které se teoreticky mohly v rozhovorech objevit (tím pádem by jich bylo 46 + mohly v prosinci vyjít 4, které jsou na čekačce, a byli bychom na 50), ale s ohledem na totožné otázky všem respondentům jsme je zařadili do anket. Dalších osm mělo za cíl přiblížit čtenářům názory členů redakce na různé aktuální nebo obecné problémy nebo záležitosti.
Jinak rok 2023 nepřinesl žádné redakční personální změny, počet odchodů rovná se počtu příchodů rovná se nule, i když pravda někteří redaktoři nebo dopisovatelé přispívají skromněji. Ale o tom už jsme psali minule, většina redaktorů má ještě další aktivity, část redakce se podílí na tištěných zinech Telepatie a Buryzone, nebo mají ještě další blog, další působí coby pořadatelé koncertů a festivalů, manažeři kapel, muzikanti nebo mají jiné aktivity, kterým věnují část volného času. Sem tam přispěli i externí dopisovatelé, jsme za ně rádi, protože fungují jako zpestření toho našeho klasického způsobu psaní.
Plány na rok 2024 jsou úplně stejné jako ty na rok 2023: udržet Fobii tam, kde je. Tudíž denní aktualizace – kromě novinek přinášet denně jeden článek.
Věříme, že přineseme aspoň tolik reportů jako letos.
Budeme se snažit udržet kadenci rozhovorů každou neděli.
Doufáme, že se podaří zachovat počet recenzí.
Trochu bokem si dovolím jedno zamyšlení. Kam metalová nebo hardcorová nebo undergroundová amatérská publicistika směřuje? Navážu tak na jednu z otázek ve výše zmíněné anketě, kde jsme odpovídali, zda si myslíme, jestli webziny přežijí, nebo zmizí v propadlišti dějin. Rok 2023 opět nepřežily nějaké relativně životaschopné projekty, které tu byly dlouhé roky a najednou šlus. Hard Music Base v podstatě ze dne na den s tím, že obsah webu zmizel z očí, Kids And Heroes to oznámili dlouho dopředu a 31. 12. 2023 se odmlčí s tím, že články na webu zůstanou (jak dlouho, to je samozřejmě otázka). Za roky, které se věnuju hudebnímu dění i s prsty na klávesnici, už webzinů skončila celá řada, ale skoro žádný nový nevznikl. Pamětníci si možná vzpomenou na Payo, Abyss, Mortem, Sicmaggot, Allmetal, Volumemax, Whiplash, Tuberculosis, Innocence, Metal Swamp, Metalzone, Metalworld, Metalnation, Brainsmash nebo Metalmassacre, k tomu existovaly i ziny, které přežily do dnešních dní, takže byla možnost najít články asi na dvaceti portálech. Dnes? Co bude dál? Vznikne nový webzin? Nebo naopak další zanikne? Uvidíme…
Zářivý není ani prostor tištěných zinů a magazínů. Pařát skončil v roce 2022, Kids And Heroes na papíru rovněž, naopak slušně běží Parambucha s půlroční periodicitou, každý rok vychází Telepatie, Buryzone, celkem pravidelně Noise Master, Go And Kill nebo How Can Limo Kid Kill Your Dreams?, takže hlavně hardcoroví fanoušci mají po čem sáhnout. Snad fyzické čtivo vydrží.
Závěrem děkujeme všem čtenářům, muzikantům, vydavatelům a pořadatelům za dosavadní přízeň zájem o naše snahy a do nového roku 2024 přejeme pevné zdraví, hodně radosti ze života, spoustu zajímavých nahrávek a dobrých koncertů.
