O tom, jak je česká metropole napěchovaná akcemi, svědčí čtvrteční (4. 4.) „municipal play list“. Agilní Kreas Promotion v podzemních prostorách Underdogs´ pořádali BAHRATAL s ABYSMAL GRIEF, v horních patrech Eternie řádili BRAUNCHOLDA, ve Zborovské vyprodali MARDUK místní Futurum a na strahovským kopci kázali anarchopunkoví CONFLICT. Věřím, že by se ještě podobně vykutálená společnost toho večera na území Prahy našla. (Jindra)
Čtvrtý měsíc, čtvrtá akce. V současné době mi dává smysl věnovat jeden až dva dny v měsíci živé muzice. Možná je to málo, ale každý třetí týden kvůli zaměstnání nemůžu moc daleko od hnízda, což ale není hlavní důvod – tím je fakt, že už jsem koncertů a festivalů navštívil tolik, že už mě málokterá akce dokáže zmobilizovat. Cestou do Prahy na ABYSMAL GRIEF a BAHRATAL jsme si povídali o tom, že už ten zápal trochu vyhasíná, že už nemusíme být za každou cenu všude, kde se něco šustne… ale když se v Česku šustnou ABYSMAL GRIEF, byť v pracovní den a ne úplně blízko od domova, jede se. Samotnému by se mi moc nechtělo, ale chvíli byla ve hře varianta do Prahy busem, tam sraz s Coornelusem a zpátky s kamarády, kteří vyrazili už dopoledne na MARDUK. Pak se ale přidal Jindra, který se obětoval coby řidič, takže pohoda, příjemná společnost, zastávka v Dobříši a doplnění výpravy o třetího kamaráda. (Johan)
Na potemnělou stage nastoupil jako první jednočlenný český projekt GARADRAK hrající pro mě obskurní žánr dungeon synth, v globálních recenzích označovaný jako medieval ambient music. Výrobě zvuku vyluzovanému jakýmsi mixpultem nerozumím, a tak jsem se snažil alespoň pozorovat změny rytmu, melodie nebo aranže na základě umělcova štelování potenciometrů a šoupátek na obřím pedal boardu. Bohužel žádnou korelaci jsem nepostřehl, což bude asi pouze můj problém. Sice píši obskurní, ale v koutku mojí opravdu titěrné fantasy duše mám v merku třeba VYŠEHRAD nebo nějaké věci od kontroverzních BURZUM, ale to je opravdu výjimka. Pohádkově zasněnou performanci zakuklence nořícího se v čím dál tím více neprostupné mlze (a bude hůř) opouštím po několika minutách a odebírám se na druhou stranu sklepní lodě, abych si vybral nějaký slušivý T-shirt. (Jindra)
GARADRAK provozuje dungeon synth, což je směr, kterým se nevydávám ani zřídka, jednoduše mě tahle avantgardní muzika neoslovuje. Ze zvědavosti jsem se na chvíli na performanci zakukleného chlapíka podívat zašel, ale syntetické zvuky mě nedokázaly zaujmout natolik, abych vydržel cca třicetiminutový set. Dal jsem přednost sociální interakci. (úsměv) Překvapilo mě, kolik známých tváří se v Underdogs´ objevilo a obecně slušná návštěva čítající pětasedmdesát platících. (Johan)
Ti určitě nepřišli jen na ABYSMAL GRIEF, ale mnozí hlavně na BAHRATAL, někteří dokonce měli v plánu po českém black metalu vyrazit na švédský do nedalekého Futura. BAHRATAL každopádně v současné době táhnou – a právem. Jejich koncerty jsou peklo, o čemž jsem se letos přesvědčil podruhé a podruhé mě celý set bavil. Pražští divočáci sypou parádní vyhlazováky, které jsou kromě té zběsilosti díky barevným kytarovým partům zároveň chytlavé. Dost dělá i vizuál, maniakální zpěvák v drátěné kukle a pomalovaní muzikanti. Cca třicet minut uteklo sakra rychle, ale délka setu při nasazení všech, nejen nahoře, ale i v hledišti, ideální. (Johan)
Středověkou spojitost GARADRAK s následujícími BAHRATAL bylo možné odečíst pouze ve zpěvákově drátěné kápi a jeho meči, kterým několikrát prořízl štiplavou mlhu. S pražským spolkem se pojí jisté kontroverze, které zajímají pouze ty, kteří chtějí na konceptu BAHRATAL něco kontroverzního najít. Morbidní a zlověstné zvuky z nejhlubšího pekla tvoří převážně kytarový tandem David Vála & Vojta Jasanský, kteří jsou aktivní také v ansámblech VOLE (David) a SNĚT (Vojta) a malý velký démon, zpěvák Marek Zeman. Ti, co přišli ve čtvrtek do sklepení smíchovského Underdogs´, zajímal hlavně hudební výraz, který jako vždy zabíjel. Black metal prorostlý punkem jako bůček bez kosti smrděl tou správnou zatuchlinou, která páchla sklepením na sto honů. Největší poprask se spustil při skladbě „Baba Vanga“ z poslední desky „Kladivo intolerance“. Ta tvořila základ celého gigu, a tak další songy jako „Brambory a chmel“, „Cäcilie M“, „Demiurgův knír“, „Jablko poznání“ nebo nová „Achnatonův chrám“ nenechaly v klidu většinu z přihlížejících. (Jindra)
BAHRATAL jsou momentálně jednou z top českých blackmetalových kapel. Jejich loňská deska se mi dostala pod kůži, a tak jsem ocenil skladby z ní přehrané. Na první dobrou nekompromisní syrová blacková flákota pod povrchem nabízí víc než jen zdánlivou řezničinu, na to je nejen kytarová sekce příliš rafinovaná. Za mě velmi dobrý koncert, byť když jsem kapelu viděl poprvé a podruhé, bavila mě víc, možná to tenkrát bylo díky lepšímu zvuku, který byl ve čtvrtek v Praze poměrně dost ohulený. (Coornelus)
Den po tomhle koncertě jsem byl u nás v maloměstě na akci, kde hráli PRAGO UNION. Hlavní tahoun kapely Kato měl na sobě triko s nápisy „Pohřební hlídka“ a „Trocha smrti nikoho nezabije“. Tato hesla by ale víc než k mistrovi vtipných slovních spojení ladila právě s ABYSMAL GRIEF. Italští páni smutečních písní zavítali popáté do Čech a opět to bylo silné. Kdybych kapelu už v minulosti neviděl, asi by mi spadla brada. Ten koncert měl všechno, co se od kapely očekává. Nescházela specifická teskná atmosféra, kterou by ABYSMAL GRIEF mohli vyučovat; ne nadarmo jsou Italové mistři hororů. Oproti minulým koncertům dorazilo i víc fans, kteří si hudbu těchto originálních muzikantů užívali naplno. V playlistu nechyběly songy, které se z počátku pohybovaly v gotickodoomových vodách, kde se objevovaly výrazné klávesy, které byly jako vždy tak kýčovité, až byly vlastně geniální. Ke konci kapela začala drhnout „SABAŤÁRNU“ v podobě hymny „Crypt Of Horror“, která i přes svou jednoduchost láme v pase. Další dvě na to navazující stonerové věci „The Samhain Feast“ a cover od DEATH SS „Chains Of Death“ strhly pod pódiem slušný mosh. Dojmy jsou jako vždy, když jsem odcházel z koncertu této kapely, skvělé. Jasně, nebylo to jako poprvé nebo podruhé, ale i tak jsem nadšený a vůni kadidla, které kapela používá k dotváření atmosféry, cítím při psaní těchto řádků ještě teď. Na závěr musím pochválit naprosto skvělý zvuk. (Coornelus)
Hlavním tahákem samozřejmě byli italští pohřební umělci, kteří, jestli správně počítám, hráli v Česku popáté. Viděl jsem je třikrát a pokaždé to byl zážitek, počtvrté rovněž. ABYSMAL GRIEF mi přijdou jedineční, těžko hledat podobně laděnou kapelu, i když někde určitě něco podobného existovat bude. A nejen „někde“, v průběhu koncertu mi sem tam na mysl přicházeli ROOT – to když hrály prim klasické jednoduché riffy, které od ROOT zněly z demáčů z osmdesátých let; nebo MOONSPELL – to když jel takový ten kolotoč nutící lidi do tance, což v případě portugalských upírů činívá hitovka „Alma Mater“. Ale to jsou jen takové střípky, celou mozaiku tvoří všechny nástroje, a pokud bych měl jeden vypíchnout, byly by to varhany. Ty zní jako ve filmovém hororu a dodávají hudbě italské kapely onu tajemnou jedinečnou atmosféru, kterou podtrhuje charismatický frontman Labes, který opět nezklamal a předvedl se jako ten pravý obstaravatel pohřbů. Lidi se bavili královsky a poměrně hojně se tancovalo, jako kdyby se nehrál doom metal. (úsměv) Ono to s ABYSMAL GRIEF není s tím doomem stoprocentní, svižnějšími party se nešetří a mnohdy je to docela nářez. Hodinový set utekl velice rychle, přídavek se nekonal – a bylo to tak správně, protože po dech beroucím koncertu by návrat muzikantů a zpěváka nedával smysl. Mně výlet do Prahy každopádně smysl dával a byl jsem rád, že jsem ABYSMAL GRIEF a BAHRATAL – jedny po dlouhé a druhé po krátké době – viděl. (Johan)
Před setem italských funebráků z Janova ABYSMAL GRIEF mně kolega Coornelus doporučil, abych porušil svůj zvyk a neokouněl při přípravách pódia. Italové si vytvořili jako zkušení hrobaři okázalou zákristii plnou bohoslužebných předmětů vykuřovanou nejen mlhovačem, ale také vonnou pryskyřicí evokující scénu hrobové hrůzy. Jak světelně nenáročná kapela je, podtrhuje fakt, že jsem si asi tři songy myslel, že přijeli bez klávesového chrliče. Nenáročná hudba stavěná na riffech kytaristy Regena Gravese a repetitivních klávesách s příměsí píšťalových (kostelních) varhan v harmonii s vokálem podaným s jedinečně hrozivým tónem tvoří osobitý italský doom metal, který si troufám říci nikde jinde nenajdete. Vystoupení se ani zdaleka nepodobalo nějaké requiem za spásu duše zemřelého. Při funébr marších jako „Borgo“, „Nomen Omen“ nebo „Ruthless Profaners“ podtrhujících skvělé hymnické písničkářství kapely se zapomnělo na pocity ze smrti a smutku. Vrácenka na zápěstí v podobě razítka už dávno ztratila kontury, ale klenot nekrodoomových archivů ještě stále doznívá. (Jindra)
Fotky: Jindra
