Dan Friml to s MEAN MESSIAH nemá lehké. Několikrát se mu sestava v nejméně vhodnou dobu rozsypala a hledání nových spoluhráčů nebylo snadné. Až loni, po cca dvouleté hibernaci, se na Dana usmálo štěstí, respektive Miloš Meier, který v Danově studiu nahrával bicí pro své projekty a při té příležitosti se smluvili, že nahraje bicí i na nový počin MEAN MESSIAH. Pak se přidala baskytaristka Lenka Čechová a trio do toho začalo šlapat – nahrálo nové album, natočilo videoklip a chystá se na koncerty.
Už z klipu ke skladbě „Fire“ a z fotek a videí ze studia bylo patrné, že je kapela politá živou vodu. Úsměvy na všechny strany, energie na rozdávání – a je to patrné i z dalších songů. Jejich autorem je Dan (jak hudby, tak textů), ale myslím, že přínos Miloše i Lenky je taky významný, protože rytmika je výrazná; samozřejmě v tomto směru více vynikají bicí, které jsou všudypřítomné a kreativně zahrané, baskytara je lépe slyšet v pomalých partech.
Album ale načíná totální vyhlazovák. Když jsem poprvé spustil přehrávání, napadlo mě (samozřejmě nelogicky, protože jsem do mechaniky vložil CD), že přehrávám desku na vysoké otáčky a ona by měla hrát na nízké. Takové tempo dáma a pánové na začátku nasadili – nevím, kolik je to BPM, ale kam se hrabou party, které mastí powerviolence. (úsměv) Takto pojatý začátek alba i songu považuju za odvážný, ale velmi povedený. Ona se sice titulní píseň postupně promění a není to jen o tom intenzivním ataku, nicméně šok na úvod by měl zafungovat stoprocentně a zasít semínko pochybnosti, co že to ten Dan Friml sakra vyvádí. Předpokládám, že každý posluchač pak vydrží, aby si ujasnil, kde se MEAN MESSIAH momentálně nachází, a myslím, že dojde k názoru, že v nejlepší formě. Mělo by to tak být samozřejmě u každé kapely, že se neustále zlepšuje, vyvíjí, ale tady to vnímám silněji. Když vzpomenu na debut „Hell“ a porovnám jej s novinkou, vývoj je patrný ve všech směrech; záměrně jsem vynechal předchozí album „Divine Technology“, aby byl kontrast vyšší. Zatímco prvotina valila a valila, aktuální počin je variabilní a vedle totálních masakrů nabízí i tempa střední a pomalá – prostě různá.
Když se vrátím k úvodní „In Infinite Illusion“, tak po onom zběsilém úvodu, který je i tak plný různých střípků, následuje volnější pochodová pasáž, která je chytlavá a skladba má vlastně dva záchytné body – to se u songů na „Hell“ dělo sporadicky. Tady to platí neustále, skladby se vyvíjejí, proměňují, objevují se sóla a další zpestření. A co platí o muzice, platí i o zpěvu. Dan si s hlasivkami vyhrál, vytáhl z hrdla všemožné polohy, od extrémních a expresívních přes ostré po melodické, někdy asi taky upravené nějakými mašinkami, což je dalším kladem nahrávky – ne ty mašinky, ale ta různorodost.
První polovina alba mi přijde silnější, „I See Black“ není taková řezničina, objevuje se v ní víc syntetických zvuků, zpěv je hnaný přes efekt, místy je to hodně robotické, ale zároveň opět zapamatovatelné, díky melodickým partům se dá mluvit o hitu. O „Fire“ už jsem se zmínil, pocitově mi přijde písnička podobná předchozí „I See Black“, opět návykové melodie, přepestrý zpěv, k tomu proměnlivá muzika, další sázka na jistotu. V „Clouds“ hostuje zpěvačka Viktorie Surmová a pracuje se zde s romantikou či gotikou, je to takové uhlazenější a zastřené v mlze, nikam se to nežene, atmosféra zdánlivě odlehčená, ale klidně by taková muzika mohla znít v hororu.
Druhá polovina CD už tolik překvapení nenabízí, ale to je logické. Ono kdyby byly písně seřazeny opačně, psal bych zpočátku o pětce až osmičce jako o svěžích skladbách plných zajímavých nápadů, proplétajících se melodií a proměnlivých temp, o střídání nářeznických a volnějších partů, o specifické náladě „Right Now“, o kolotoči „Midnight“, který boduje i kudrnatým sólem, nebo o další pocitovce „Ashes“, kterou poutá příbuzenský vztah s „Clouds“. A ostatních dodal, že něco ve smyslu slov v tomto kratším odstavci.
Drobné zdržení při výrobě je při pohledu na obal snadno omluvitelné. Ono když si někdo vymyslí takovou kombinaci, asi se nemůže divit, když mu to dodají později. (úsměv) Není to sice digipack, CD je vloženo v klasické plastové krabičce, ale booklet – taky standardní knížečka – je navíc vložený do plastového třílistu, na kterém jsou vytištěné pěkné perokresby; snad je design patrný z obrázků v galerii. Každopádně originální řešení, které svědčí o kreativitě autora, kterým je… opět Dan.
MEAN MESSIAH nahráli nejlepší desku své existence, o tom nemůže být sporu. Nebudu už opakovat jednou vyřčené o pestrosti, síle apod., jen dodám, že nejsem znalcem podobně laděné tvorby zahraničních interpretů a tudíž nedokážu porovnat s nikým, kdo se pohybuje v podobných sférách. Zato dokážu uznat, že zvuk se tentokrát povedl výrazně lépe než u „Hell“; není tak zahuštěný, je přehlednější a nejspíš má i větší dynamický rozsah.
Seznam skladeb:
- In Infinite Illusion
- I See Black
- Fire
- Clouds
- Crash Test
- Right Now
- Midnight
- Ashes
Čas: 39:21
Sestava:
- Dan Friml – guitars, vocals
- Miloš Meier – drums
- Lenka Čechová – bass
