Během letních prázdnin budeme servírovat ve formě osmi otázek anketu, na kterou budou odpovídat redaktoři tohoto webu.
Odpovídají: Johan, Mikael, Coornelus, Kubina, Bury, Horaguru, Jindra, 4horsemen, Berry, Peťan a Opat.
7. Baví tě objevovat nové kapely, nebo spíš sázíš no staré osvědčené klasiky?
Johan: Jedu novinky. Často někde čtu, jak vrstevníci říkají, že už nové kapely/nahrávky neposlouchají, že se vrací ke klasikám z mládí a ty jim ke štěstí stačí. Já to mám obráceně, poslouchám hlavně novinky a ke starším počinům se většinou vracím, když recenzuju aktuální dílko a chci si osvěžit předchozí tvorbu interpreta. Samozřejmě to neplatí o několika srdečních záležitostech, ke kterým se vracím opakovaně, řadu jich poslouchám v zaměstnání jako vyzkoušenou kulisu při práci. A jestli mě to objevování nových kapel baví? Jasně, že baví. Myslím, že to tak musí mít každý, kdo se v nějaké míře hudební publicistice věnuje; pokud tomu tak není, tak nejspíš provozuje retro webzin. (úsměv)
Mikael: Jasně, že osvědčené klasiky zůstávají, ale aktivně se zajímám i o nově příchozí seskupení. Troufnu si i tvrdit, že jsem během svého více než třicetiletého psaní o muzice dával těmto nováčkům velký prostor a kolikrát jsem je třeba i upřednostnil právě před těmi osvědčenými z toho důvodu, že jsem si říkal, že o nich už toho bylo napsáno hodně. Rozumím lidem, kteří zůstanou zakonzervovaní v nějakém historickém období a dál v čase už nikam jinam nejdou, ale tohle není moje cesta. A myslím, že i v budoucnu se budu nastupujícím skupinám věnovat, i když je možné, že už třeba ne v takovém množství.
Coornelus: Tady začínám uvadat. Je to tím, že už toho člověk slyšel tolik a objevit fakt něco, co mě odpálí, už nejde. V 90´vycházela nějaká formující deska snad každý týden. Co chtít teď? Samozřejmě se snažím držet v obraze a českou scénu mapuju podrobně, ale u zahraničí je to horší. Před cca osmi pěti lety jsem sjížděl kde co z žánrů kolem doomu, sludge, post-metalu, black metalu a hledal a pravdou je, že i našel, ale teď nějak nemám potřebu. Razím heslo začínajícího esoterika, jestli existuje něco sakra dobrého, ono si to ke mně dřív nebo později cestu najde.
Kubina: Tak tohle mě vůbec nebaví. Koho by bavilo ztrácet čas přehrabováním se stovkami nezajímavých skupin, aby našel aspoň jednu dobrou? Preferuju, když si nové kapely najdou mojí maličkost samy, haha. Staré osvědčené klasiky? Mám své koně a nemusí být vůbec staří. (úsměv)
Bury: Osvědčená kvalita většinou nezklame, nové kapely pak můžou překvapit. Co mě nebavilo kdysi, to mě málokdy začne bavit teď. Takže to bude asi tak 50 na 50. Kdyby mě nebavilo objevování, tak bych nikam nechodil a dokola protáčel staré kazety, co jsem si kdysi nahrál, až se pásky prodřou.
Horaguru: Copak o to, objevování mne baví, ale věc se má většinou tak, že počáteční explozi nadšení vystřídá po čase stav střízlivosti, v novince začínají probleskovat věci dávno slyšené a já zatoužím po originalitě starých mistrů.
Jindra: Ne že bych lačně lovil, kde co vyšlo, ale spíše hlídkuju, co vyvrhne podzemí na povrch zemský, hlavně v perimetru od Aše po Košice. Zahraniční věci nechávám na počítačovým algoritmu, co mi nabídne. Muziku poslouchám několik desetiletí, tudíž většina starých kdysi osvědčených klasik se za ta léta stala neposlouchatelnými, což je pochopitelný. Občas na nostalgii narazím, poslední dobou jsem znovu „objevil“ např. těžce synth-popový album „Disco!“ z roku 1985 od OK BANDU. Ale jenom z důvodu, že jsem si někde přečetl rozhovor se šéfem české pobočky Warner Music a v 90. letech zakladatelem vydavatelství Monitor Vladimírem Kočandrlem.
4horsemen: Starou klasiku samozřejmě poslouchám, ale hodně hledám, jsem v tom neuvěřitelný talent. (úsměv) Prostě mě hudba baví, poslouchám pořád něco. Každou chvíli natrefím na něco nového. Rockový, metalový svět je neuvěřitelně velký a pestrý.
Berry: Cíleně nebaví ve smyslu, že bych se nějak systematicky bavil hledáním nových kapel. Každý spíše sází na své osvědčené klasiky, respektive kapely a žánry, které ho ozářily v době, kdy se hudebně formoval. A je úplně jedno, jaká to byla doba nebo žánr. Tohle platí na všechny, vždycky to tak bylo a vždycky to tak bude. Kdyby mně teď bylo náct a protnul mě rap, pravděpodobně na něj budu přísahat, adorovat ho, psát o něm, pořádat koncerty a vydávat rapový desky. Trochu zesiluju, aby bylo jasný, co chci říci. To, že zrovna nás v určitý době protnul například metal, z nás nedělá lidi, kteří rozumí té jediné správné hudbě. Prostě to byla a je naše doba a okolo nás je zároveň mraky jiných vesmírů, ne lepších či horších, stejně důležitých pro jiné lidi, kteří třeba zase absolutně nechápou naše pohnutky k vzývání metalu, tj. naší doby, formování, náctiletého období atd. Touhle logikou teda úplně nejde přesedlat na například výhradní objevování nových kapel. Přirozenější je sledovat zejména svoji klasiku a sem tam kořenit těmi nejlepšími z nových.
Peťan: No jasně! Pořád je co objevovat, a to je na tom nejkrásnější. Je úplně fuk, jestli tě smete nová a neznámá deathmetalová kapela, anebo odkryješ nánosy prachu nad zapomenutým prog rockem ze začátku sedmdesátek. Efekt to je úplně stejný a miluju to! Všechna čest žánrovým klasikám, které vždy budou opěrnými body v dobách dobrých i zlých, ale kdo neobjevuje, chudne.
Opat: Baví mě to velice, občas se zadaří a člověk objeví už s debutem nějaký klenot a pak už napořád sleduje kroky kapely. Rád si rozšiřuju obzory, rád si poslechnu třeba kapely, které jsou přes některé členy personálně spjaty s něčím, co už mám delší dobu rád, i tak se dá objevit spousta kapel. Někde mě baví bubeník, tak si projedu vícero jeho projektů atd. A poslední dobou vzniká mnoho i nových formací, takže pořád je co objevovat. Nicméně také mám třeba období, kdy jedu jenom staré, stokrát oposlouchané věci... většinou je to u mě taková kombinace obého.
