Už v momentě, kdy se mi oznámení o konání této akce dostalo do zorného pole, bylo o mé přítomnosti v podstatě rozhodnuto. Mít tuhle holandsko-belgickou směsici téměř za barákem a zůstat sedět doma na prdeli, to je na dvě facky a kopanec k tomu. Štěstí přálo, neočekávané pohromy si vzaly dovolenou a nic tak nebránilo dotáhnout plány do zdárného konce.
Jistě není bez zajímavosti, ze smečky putují Evropou pod názvem Black Death Over Europe 2024 a valí to jednadvacet dní v kuse, bez jediného volna!
Svou třičtvrtěhodinku zahájili s úderem osmé BODYFARM a okamžitě mne zaujala více než dobrá kvalita zvuku. Ať už v pohledu na nabušený celek, snadno čitelné detaily, nebo jasně znějící sóla obou sekerníků, vše nasázeno s rutinérskou samozřejmostí. BODYFARM se našli ve staré škole death metalu, přesněji v její severoevropské odnoži a vůbec mi nedělalo problém přivřít oči a vrátit se do první půle devadesátek, na místo, kde to právě valí ENTOMBED, energie se zhmotňuje v obří pěst a potu je po kotníky. Z odehraných válů bych rád vyzdvihl válečný drtikol „The Swamp“ a závěrečný šlágr „The Dark Age“, ve kterém jim na řadovce zahostovala legenda Martin Van Drunen. Možná se dá Nizozemcům vytknout nedostatek invence a originality, vše je ovšem nahrazeno obřím nasazením a zápalem pro věc. Dobrý set.
Vše běží podle plánu a ve 21.10 vybíhá na pódium pětice muzikantů z rodiště druhého nejlepšího knižního detektiva všech dob, Hercula Poirota. O produkci CARNATION se dá v podstatě hovořit podle mustru s předchozího odstavce, s tím rozdílem, že se svá díla snaží obohatit o další vlivy. To by ve výsledku mělo působit pozitivním dojmem, ale faktem je, ze převládá spíše rozpačitost. Do deathového základu přihazují po špetce blacku, trochu groove, sem tam doom, ozdobí thrashovou rubanicí a celé mi to s jistou dávkou nadsázky připadá jako reklamní slogan – přistupte blíže, metal heads všech vyznání, u nás si vybere opravdu každý!
Ale dost hanění. Dle vyrčených slov by se mohlo zdát, ze to stálo za prd a nebylo o co stát, ale tak to není. Znovu hovoříme o nezměrné dávce nasazení a předané energii. Frontman Simon Duson se prakticky nezastavil, kapele to šlapalo parádně a nebýt výše zmíněných negativ, díky nimž jsem si prakticky nemohl vybavit ani jednu odehranou skladbu, riff či melodii, byl bych spokojený. Takhle to v souboji předkapel vyhráli s pohodlným náskokem BODYFARM.
Zlatý hřeb večera započal svůj výstup dokonce o několik minutek dříve oproti harmonogramu a okamžitě se mířilo o level výš (a to píšu se vší úctou k předskakujícím). Kvartet sahal převážně po kultovkách z legendárních fošen „Testimony Of The Ancients“ či „Consuming Impulse“ a třebaže jdu osobně tak trochu proti proudu a nejvíc cením „Spheres“ nebo „Exitivm“, nechal jsem se strhnout a pecky jako „Dehydrated“, „The Process Of Suffocation“, „Lost Souls“ nebo „The Secrecies Of Horror“ mi roztáhly ústa do stejně spokojeného úsměvu, jako to umí čerstvější „Morbvs Propagationem“ či „Deificvs“. Jediný pamětník raných začátků PESTILENCE Patrick Mameli zvládal bravurně jak svou bezhlavou sekeru, tak zpěv a o sóla se spravedlivě dělil s druhým kytaristou Rutgerem Van Noordenburgem. Všechny odehrané písně byly malým svátkem a laskominou pro uši milovníka smrťáka virtuoza, ale co mi od neděle neustále rezonuje v mozkovně, je pomalé, těžké tempo „Twisted Truth“ a v ní kontrastně rozkvetlá kytarová sóla. Ještě teď lapám po dechu a utírám při vzpomínce uslintanou hubu. Nemůžu si pomoci, ale závěrečná dvojice „Horror Detox“ a „Out Of The Body“ přicházejí strašně brzy. Sedmdesát minut uteklo doslova jako voda a po obligátním fotu s fanoušky je definitivní šlus.
Je mi vcelku šumák, co se píše a hovoří o charakterových vlastnostech Mameliho, nedělní večer se v Nároďáku odehrávala vysoká škola death metalu a přednáška pana profesora a jeho asistentů bavila královsky.
V celkovém shrnutí vlastně musím jen chválit, předkapely v pohodě, hlavní hvězda excelent, zvuk super a odhadem dvě stě padesát hlav vytvořilo odpovídající atmosféru.
Fotografie: Zdeněk „Greendeath“ Zelený
