ODRAEDIR fungují skoro patnáct let, ale na stránkách Fobie se zatím objevovali jen sporadicky. S vydáním nového alba je tedy načase to napravit a probrat nejen novou nahrávku, ale lehce zabrousit i do minulosti.
Ahoj, pojďme to vzít chronologicky – od založení. Kdo byl hlavním hybatelem dění v roce 2009, kdy jste kapelu zakládali? Do dnešních dnů zůstalo v kapele kolik členů zakladatelů, respektive kdy se zformovala aktuální sestava?
Petr: Začal jsi tedy zostra. Hybatelem jsem byl já, přiznávám. (smích) Pár let předtím, když mi bylo tak těch 15-17 let, jsem hodně sjížděl pořad Hard&Heavy na Beatu a poslouchal žánrově spřízněné kapely. No a v letech 2005-2009 vyšlo několik zásadních desek, které mě uchvátily. „Turis Fratyr“ a „Sagas“ od EQUILIBRIUM, „Victory Songs“ od ENSIFERUM, v roce 2004 vyšli WINTERSUN, v roce 2005 „Battle metal“ od TURISAS a v tu dobu jsem to všechno poslouchal, objevoval a bylo to pro mě jak něco nového a chtěl jsem se hráčsky přiblížit tomuto stylu. V tu dobu jsem začínal hrát na elektrickou kytaru (v 16 letech jsem si za těžce vydřené peníze v callcentru koupil svou první elektriku BC Rich Warlock, kterou mám doteď a přihlásil se do rockové školy na hru na elektrickou kytaru). V tu dobu jsme se také poznali s bubeníkem Davidem, který v kapele společně se zpěvákem Jakubem působí od začátku. Za dobu existence kapely jsme vyměnili basáka (konec roku 2011) a kytaristu (rok 2013). Oba dva členové v kapele působí dodnes.
Proč název ODRAEDIR – má tohle slovo nějaký význam?
Jakub: Ano, a dokonce velmi příhodný pro hudební využití. Jedná se jednu ze tří nádob, ve kterých se dle mytologie uchovává magická medovina. Tomu, kdo se jí napije, dává schopnost porozumění poezii. Když jsme kapelu zakládali, tak jsme se s tímto výrazem setkali v českém přepisu básně Hávamál. Ta symbolika pro nás byla jasná volba i za cenu horšího „uživatelského komfortu“. (úsměv)
V počátcích jste měli i klávesisty, podle dostupných pramenů se jich vystřídalo několik. Proč jste tento post později neobsadili?
Petr: Protože by nás bylo moc a nevešli bysme se s věcma do auta. (smích) Post klávesisty jsme nakonec uzavřeli, protože se nám nepodařilo nikoho najít – a v tu dobu jsme experimentovali se samply (orchestrální hudba, flétny, dudy atd.), u kterých jsme nakonec zůstali. Takže všechny orchestrální party a folkové nástroje, které v tvorbě používáme, nám aktuálně hrají z počítače a skládám je já v pohodlí domova.
Když se ještě ohlédnete k předešlým nahrávkám, jak na ně nyní nahlížíte? Nemyslím singly, ale dejme tomu demo, EP a debut.
Petr: K demu už se raději ani nevracím. (smích) V té době jsme měli sice hodně nadšení, ale chyběla nám jak hráčská zdatnost, tak zkušenosti s procesem nahrávání. Myslím, že na desce je to hodně znát, že jsme ji nahrávali „podomácku“. Kytary jsou nahrávané do počítače přes levný kytarový efekt, bicí jsou nahrané snad jen na dva nebo na tři mikrofony a vokály taky nahrávané doma a ještě potichu, aby na nás nevyběhli sousedi. Není tam žádná editace, ekvalizace ani mix & master. Taky nám to pak dali patřičně „sežrat“ v recenzích (zdravíme Sicmaggot, smích). Z jednoho úhlu pohledu je to možná chyba, z toho druhého je zase o to víc vidět ten obrovský rozdíl, který je mezi kvalitou dema a kvalitou aktuální desky. Rozdíl dvanácti let. EP už bylo nahrávané v profesionálním studiu na lepší vybavení. Debut je potom opět nahrávaný doma. K debutu se občas rád vracím a některé písně z něj si doteď rád poslechnu. A samozřejmě je taky hrajeme ještě naživo.
Pojďme k aktuálnímu albu – kde jste jej nahrávali?
Petr: Nahrávali jsme doma. Všechny rytmické kytary nahrával druhý kytarista Marek v „prádelně“. Nahrával přes externí zvukovku do počítače přes hlavu a IR efekt, takže žádné reproboxy a žádné mikrofony. Sólové kytary jsme nahrávali oba dva, rovněž přes externí zvukovku do PC a oba doma. Basa je taky nahrávaná přímo do PC přes efekt. Zpěvy jsme nahrávali ve zkušebně a bicí jsou programované přesně tak, jak je bubeník hraje naživo. V nadcházejícím singlu, který plánujeme, bychom ale chtěli bicí „živé“, nahrané ve studiu. Všechno je ale otázkou rozpočtu a pracujeme s tím, co máme. Ještě samply jsou taky samozřejmě programované.
Texty máte v angličtině – když se zeptám, proč, asi odpovíte, že v angličtině to lépe zní, že čeština se k téhle muzice moc nehodí a že napsat dobrý český text není snadné… O čem texty jsou? Nevím, jestli je na albu koncepční příběh, nebo má každý song jiné téma, protože moje angličtina je bídná a nebaví mě si texty složitě překládat… Zakládáte si na tom, aby měly texty nějaký hlubší význam?
Jakub: Důležitým faktorem pro nás bylo to, že když člověk zvolí mezinárodní jazyk, snáze se textem promlouvá k mezinárodnímu publiku, to je prostě pravda. Avšak ta pravda má i druhou stránku. Ano, jak říkáš, není to tak snadné. A já bych neřekl, že v angličtině to zní lépe, ale spíš v češtině to zní hůře… v mém podání… skutečně, zkoušel jsem to a dopadlo to strašně. (smích) Aby to znělo pro nás česky dobře, je v první řadě potřeba umět s jazykem pracovat, což mi prostě nejde. V druhé řadě si to vysvětluju taky tím, že mateřský jazyk vnímáme absolutně a o to jsme kritičtější. Nedávno jsem se setkal s výrazem „ghosting“ a čuměl jsem na to jak tele na nový vrata… Asi by tomu těžko někdo řekl duchování, protože to zní divně, stejně jako když někoho pronásleduje stalker, taky je nám divný říct, že je to stopař, ale pro rodilého mluvčího to stopař je… Napadá mě příměr s tím, že sám sobě se člověk na fotce často nelíbí. Buď se moc mračím nebo úsměv vypadá moc nuceně, oči moc zavřený nebo vykulený a tak dál… (smích) Takže když to vezmu trochu s nadsázkou, tak je pro mě jednodušší psát v jazyce, který nemám tolik „nakoukaný“… no a je to venku. (smích)
Teď k textům, v počátcích jsem se spíše držel smyšlených nebo inspirovaných příběhů s přírodní nebo mytologickou tématikou. Časem jsem začal více využívat severskou mytologii, kterou je již album „Vengeance“ prošpikováno skrz na skrz. Svým způsobem bych řekl, že mě baví vyprávět kus historie lidstva a „kódovat“ ji v textech písní v kombinaci s trochou vlastního pohledu. Hlubší význam textů tedy není v poselství, ale v tom, že verše odkazují na některé detaily nebo pojítka jednotlivých skladeb. Jejich hlavní koncept jsme napověděli třemi lyrics videi – o vlkovi, hadovi a vládkyni země mrtvých… a kam to směřuje? Skladba „Glacial Storm“, tedy Ledová bouře, asi mluví za vše. (úsměv)
Vaše muzika je mixem pagan/folk a melodického death metalu. Asi se dá mluvit o nějakých inspiračních zdrojích, hlavně v počátcích, takže které kapely vás ovlivnily tenkrát a které považujete za stylové vládce v současnosti?
Petr: Z kapel, které nás ovlivnily tenkrát, jsou to ENSIFERUM, EQUILIBRIUM, WINTERSUN, MOONSORROW, KORPIKLAANI, MÅNEGARM. Spousta z nich už ale nehraje to, co dřív, takže nám inspirací být přestávají. Z novějších kapel bych u sebe vyzdvihl AMORPHIS, CIVIL WAR nebo INSOMNIUM.
Jakým způsobem skládáte – zkušebna, síťový přenos nápadů, jeden hlavní autor? A roubování melodických pasáží v podání folkových nástrojů probíhá, až když je kostra skladby hotová, nebo rovnou skládáte jak metalovou, tak orchestrální složku?
Petr: Hlavní hudbu skládá kytarista Marek, je expert hlavně přes sloky a bridge. Refrénová epická a melodická stopa je zase mojí doménou. Takže já třeba často vymyslím refrén a Marek k němu složí to okolo, nebo naopak Marek přijde s nějakým nápadem a já ho rozvinu, vymyslím kompozici a přidám refrény. Jakmile jsou hotové kytarové linky, přijdou na řadu orchestrace. Takže v nějakém DAW nebo klidně i v programu Guitar Pro napíšu melodickou linku pro folkové nástroje, smyčce, chorály, exportnu v midi a na stopu pak „našroubuju“ reálný zvuk daného nástroje. Zpěv se skládá až nakonec, až je hotová kompletní hudba.
Orchestrace, nebo jak to nazvat, jsou poměrně hojné, byť ne všudypřítomné. Ale v obalu o nich není ani slovo, kromě flétny, na kterou hraje host. Takže jak vznikají tyhle linky, které nástroje jsou v nich zakomponovány? Čerpáte z nějakých databank?
Petr: Ano, většina orchestrální složky je skutečně složená v PC výše popsaným způsobem. Flétna v songu „The Inception“ je jednou z mála stop, která byla nahrána člověkem mimo kytary a basu. Melodie a orchestrace prostě napíšu v MIDI a pak použiji na tu linku nástroj z knihovny zvuků, případně to samé může udělat zvukař, který jimi taky disponuje. Matěj ze Soundcorn Productions tak například vybíral zvuk sólových kytar, aby dobře seděly k rytmikám a k bicím. To je nesporná výhoda „digitálu“, že si zvuk upravíš až dodatečně podle toho, jak potřebuješ. Můžeš změnit aparát, mikrofon, vzdálenost, ekvalizaci a všechno až ex post. Jinak některé nástroje jdou napsat snáze, jako třeba dudy, které není nutné ani dodatečně upravovat, jiné obtížněji, jako např. housle. Housle ale v hudbě používáme taky, třeba v intru „The Other Side“ nebo v závěrečné skladbě „The Last Say“. Pro dosažení vyšší úrovně „humanizace“, aby nezněly tak uměle, je třeba linku upravit. Některým tónům ubrat hlasitost, k jiným přidat skluzy, doplnit pauzy na přehmaty apod. Je s tím hodně práce.
Když se ještě otřu o obal, tak je určitě potěšitelné, že jste si dali záležet a vydali digipack s vloženým bookletem, nešetřili na kvalitním papíru, na pohled vypadá všechno pěkně, ale zase – chybí, kdo za tím vším stojí, takže kdo je autorem titulní strany, kdo grafiky?
Petr: Děkujeme za uznání. Obrázek je koupený od zahraniční firmy, která spolupracuje s grafiky a nabízí na svých stránkách různé artworky, které po objednání a zaplacení stáhne a kapela už na má na ten konkrétní obrázek výhradní práva. Je to už nějaký čas, takže ti bohužel neřeknu přesně, co je to za společnost, ale je jich víc. Zároveň tak ani nemohu prozradit ani jméno konkrétního grafika, protože to nevím. Obrázek jsme se každopádně rozhodli „vytěžit“ na maximum, takže se kromě frontu, backu a bookletu alba objevil ještě jako podklad na naší nové plachtě, vlk z obrázku je taky na rollupech na stagi a motivy z obrázku jsme využili i na tapetách pro PC a telefony, které si fanoušci mohou z našeho FB bezplatně stáhnout a používat.
CD jste si vydali sami. Oslovit nějaké vydavatelství jste ani nezkoušeli, protože jste chtěli mít všechno pod kontrolou, nebo se žádný label k vydání neměl?
Petr: Zkusili jsme ze srandy oslovit několik zahraničních vydavatelství, ale žádnou zpětnou vazbu jsme nedostali. Hudbu si vydáváme sami už od začátku v nižších nákladech, nespornou výhodou je svoboda a plná kontrola, CD prodáváme jen na Bandcampu a samozřejmě na koncertech, kde nás fanoušci rádi podpoří a je to navíc takové osobnější, protože je pro nás vždy pochvala, když za námi přijde nadšený člověk po vystoupení a touží si přidat naše CD do své kolekce.
Jak jste na tom s koncertováním? Na webu máte přehled, co jste v roce 2023 odehráli, kromě klubových akcí jsou tam i nějaké festivaly, jeden poměrně slušně obsazený i v Německu. Hrajete raději v těch klubech, nebo na větších pódiích? A jaké to bylo v Německu, byl to velký rozdíl proti hraní u nás?
Petr: Hrajeme radši na větších pódiích, protože se při vystupování rádi hýbeme. (smích) V Německu byla oproti ČR na první pohled znát vyšší „kupní síla. Ještě jsme pomalu nestačili slézt z pódia a už se kolem nás nakupili fanoušci a mávali nám před nosem padesátieurovkama. (smích) Za jeden koncert jsme tam prodali pomalu víc triček než v ČR za celý rok hraní. (smích) Publikum sice takové statičtější, ale lidé se bavili a svou „náklonnost“ dali najevo osobně po koncertě. Jeden chlapík tam dokonce chtěl i potítka našeho kytaristy. Ty sice na prodej nebyly, ale nakonec mu je nechal. Akorát teda nevíme, proč je chtěl a co s nimi dosud dělá, ale co, spokojenej fanda je naše priorita. (smích)
Co plánujete na rok 2024? Asi byste mohli oslavit patnáct let existence – v tomto směru už nějaké nápady máte?
Petr: K patnácti letům existence jsme si „nadělili“ vystoupení na druhé stagi festivalu Masters of Rock 2024. Oni slaví dvacátý rok, my patnáctý. To se nám to ale hezky sešlo. Více informací přineseme v budoucnu. Možná bychom taky mohli třeba vydat nějaký singl nebo nějakou kompilačku nebo možná nějaký tematický merchandise? V tomto ještě úplně jasno nemáme, ale určitě se o tom pobavíme, protože je to významné jubileum (ODRAEDIR už mají nárok na občanku), a třeba se taky poradíme s fanoušky, co by od nás chtěli slyšet, vidět nebo nosit. (úsměv) Moc děkujeme za příjemný a veselý rozhovor a těšíme se zase někdy v budoucnu.
