Od tvého osobního tištěného díla přejděme k fanzinu Telepatie, jehož kolektivu jsi součástí. I když je to taková malá domů, vynechat tohle téma by bylo divné. Telepatie vyšla už v pěti ročnících, ty jsi nechyběl ani u jednoho. Jak vnímáš tenhle zin a co ty a hudební fanziny? Jel jsi v nich vždy, kupoval jsi vše, vybíráš si, sleduješ fanzinové dění?
Do teamu Telepatie jsem byl přizván v dobách, kdy se vše pozvolna peklo a ústřední tvůrce tohoto čtení mi průběžně oznamoval, že se mnou počítá, aniž bych o tom věděl. A tak jsem se k dílu postavil zodpovědně podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Zejména v momentě, kdy nastal zlomový bod, tedy konkrétní přípravy pro první číslo. Tam jádro Telepatie kovalo myšlenky do podoby, kterou dnes již mnozí znají. Nadšení, chuť, vůle a celá řada dalších potřebných atributů včetně materiálu a nápadů autorům nechybí stále a proto jsem rád, že na palubě tohoto čtiva pluji dál. Baví mě ta práce a ačkoliv to třeba vypadá, že přispívám poskrovnu (reálně tak dva články do jednoho čísla), tak té činnosti v pozadí zinu je mnohem víc a pro jednotlivá čísla nabývají na intenzitě s blížícím se časem uzávěrky. Nevím, jestli má smysl prozrazovat mou konkrétní svěřenou úlohu, ale pro mě osobně je důležité, že důvěra ve mě kladená nese své plody a že moje nervozita strávená nad každým číslem se nepromítá do výsledku v negativním světle. Tenhle zin je pro mě další rozměr, kterak být součástí toho obrovského hudebního soukolí. Díky určité myšlence, kterou uvnitř ctíme, mi nabízí cestu, kterak přistupovat k dílu jinak než jako k běžnému článku pro denní provoz webzinu. Je to fajn práce a to, že si zine stojí tak, jak si stojí, je nezměrnou odměnou.
Vlastně teprve v dobách, kdy jsme se prvně bavili o vytvoření něčeho nového, jsem se začal mnohem intenzivněji věnovat fanzinům. Samozřejmě, že jsem věděl, že něco takového existuje a už na základní škole jsem něco v tomto smyslu i vytvořil (dvě čísla titulované jako Virus). Ovšem dlouhou dobu jsem byl (a vlastně pořád jsem) spíše čtenářem klasických hudebních časopisů a to i těch okrajovějších, jako je/byl třeba Muzikus nebo Stereo, což není přímo čtení o kapelách a muzikantech. Asi za to může i fakt, že klasická podoba fanzinů na určitý čas zmizela z mého povědomí a spíše jsem v tomto směru rozvíjel přehled o webzinech.
Dnes aktivně sleduji několik tištěných fanzinů a jsem rád, že tu jsou, protože zase ta internetová osvěta klesá. Občas se sice stane, že mi něco uteče a taky všechno z tohoto pisatelského světa nemusím archivovat, takže jsem si jist, že je tu přítomna celá řada těch, které nesleduji a mohu je i jmenovat. Vím o nich. Vím, že toho existuje dost, ale vedle fanzinů tu jsou ještě klasické knihy, které mně byly vždycky velice blízké. Čili si vybírám, ačkoliv sleduji celkem s širokým záběrem.
Abychom byli kompletní, je třeba zmínit, že jsi i vydavatelem. Label se jmenuje Corrosion Plague Records. Můžeš ho představit? Jaká je idea, proč vůbec další label na scéně atd.?
Nápad dostal v roce 2018 na srazu Echoes Sarapis, kterého známe ještě jako bubeníka DEPTHS ABOVE, THE BOOK, dříve INFERNO a třeba ŽREC. Bylo to v rámci diskuze o kazetách, že jsme na ně pořád zcela nezanevřeli a že je máme svým způsobem pořád rádi. Trvalo nám celkem dlouho, než jsme se dostali k realizaci prvního titulu a snad mohu odhalit, že ty plány byly trochu odlišné, což pořád plus minus visí ve vzduchu. Ale detaily si ještě schovám. Nic víc než kladný vztah k MC formátu jako hudebnímu nosiči v tom nebylo. Prostě jsme to chtěli zkusit, když se tu ty možnosti objevily. Název vymyslel Sarapis, já jsem zase autor loga. Odkazuje na korozi a mor, což jsou témata, která lze propojit všelijak šikovně s metalovou scénou a obecně jde o úkazy zkázy a dekadence, což odráží i zaměření labelu. Chceme zůstat u kapel, které klokotají kolem black metalu. To, že v posledních dobách kazety vypluly na povrch až příliš viditelně, nás trochu zaskočilo, protože jsme se najednou ocitli na jedné lodi s hipstersky vyznívající vlnou. Tím návrat kazet může vyvolat klidně i smích a bláznovství. Proto se držíme trochu zpátky, ačkoliv nějakou propagandu pochopitelně tu a tam podnikneme. V provozu máme vlastní shop a odkaz na něj najdete na konci rozhovoru. Líbí se nám ten formát, máme k němu různorodé vzpomínky již od dětství, fascinují nás soudobé možnosti výroby a zároveň tím osaháváme vydavatelskou sesli. Další zkušenost a radost pro sebe sama vlastně. Nějakou vypočítavou filosofii bych v tom neviděl, ale to ti stejně vyhýbavě odpoví asi každý, kdo kazetový label má, aby nevypadal jako ten hipster nebo někdo, kdo se chce povozit na módním trendu. U nás je to fakt v tom srdečním svalu, ve kterém je hudba zakořeněna na všech hudebních nosičích. Žádný není špatný, člověk si jen musí zajistit kvalitní přehrávač a medium. Pak se nebudou kazety namotávat, cdčka zasekávat a vinyly přeskakovat (obecně vzato).
Ze světa hudby se přesuňme k tvému dalšímu velkému koníčku. Tím je pivo. Vlastně ty si pivo dokázal naládovat i do svých článků na Echoes. Každopádně vím, že tomuhle moku se rád oddáváš. Tím pádem o něm určitě rád mluvíš. Jakou pivní kulturu vyznáváš a sleduješ vše, co se kolem piva šustne? Spousta kapel si teď nechává vařit svoje piva atd., je to něco, co tě zajímá atd.?
Předně bych chtěl vymezit svoje postavení vůči pivu, abych náhodou nebyl mylně zaškatulkován do kategorie, ve které by mi nemuselo být úplně dobře. Nuže pivo shledávám jako ušlechtilý nápoj, stejně jako mnozí v takovém pojmu vidí pouze víno, případně drahé variace silnějších alkoholových laskomin. I v tom víně totiž najdeme produkty, které by sommeliérům zkřivily ústa už jen při vyslovení. U piva je to stejné. Existují zde subjekty, které na něj nahlíží jako čistě na průmyslový sortiment a podle toho se staví k výrobě a vlastně i obecné kultuře navzdory reklamním sloganům o čistotě původnosti, ale realita je často vyloženě smutná. Tudíž nejsem ten, co pivo pije jen proto, že pije pivo, ale proto, že od toho něco očekává. Sice na různých akcích toto často svým chováním vyvracím, ale snad výmluvně odkážu na nepatrný důvod a to ten, že mi chutná.
Ale abych své žvásty usměrnil k bodům v otázce: Na Echoes se mi svého času podařilo našroubovat několik poznatků, které jsem získal na svých putováních po pivovarech, ale tato kategorie je v současnosti v hibernaci. Moje aktivity v tomto směru výrazně klesly, jelikož byl žebříček priorit náležitě reorganizován.
Vyznávat nějakou pivní kulturu je v našich končinách docela oříšek, ačkoliv jsou tu snahy právě ji a český ležák zapsat na seznam nehmotného dědictví UNESCO. Fór je ten, že si nemyslím, že by naše aktuální pivní kultura byla hodna takového uznání. Není. Baví mě objevovat nové styly, příchutě a vlastně někdy i sledovat proměnlivost malých sládků v kvalitě, čímž nabývají zkušenosti na obou stranách. Líbí se mi určitá poetika zasahující třeba až do formy nádražek, které jsou často vnímány jako jedny z nejhorších náleven. Dnes to paradoxně může být vyhledávaný cíl. Mám rád autentičnost a snahu dělat věci od srdce podle svých možností. To platí vlastně i pro hudbu. Moje pivní kultura tedy znamená spíš putování, objevování a hledání čehokoliv, co mě nějakým výrazem trkne a nemusí to být zrovna věc, na které se dá dopředu stavět. Třeba když si uděláš pivovar v klášteře, tak to bude mít nějakou atmosféru víceméně bez větší snahy, ale když máš obyčejný lokálek, ze kterého čiší radost z toho, že zde můžeš nabízet místo k setkání a ještě se zajímavým produktem, tak to ten klášter klidně přebije vyššími trumfy, které se tam nenápadně skládají k sobě.
Co se těch kapel týče, tak o tom vím, ale většina těch produktů bývá promptně rozebraná, takže jsem se vlastně k nějakému vyloženě kapelnímu pivu pořádně nedostal. V tomto směru jsem docela obezřetný, protože dneska existuje nepřeberné množství reklamních předmětů a produktů včetně piva, které se sice mohou tvářit exkluzivně, ale ve výsledku to klidně bude kýč. Tam nastává taky otázka, proč to ta kapela chce dělat a co ji k tomu vede. Třeba kdyby PAČESS udělali edici v dřevěném boxu s třetinkovou lahví vlastní výroby, tak jsem první, kdo mává šrajtoflí. Ale když to samé udělá třeba KRYŠTOF, tak mě to vážně nezajímá. Je to prosté, PAČESS je kapela o pivě, protože tomu rozumí a zabývá se tím a komu se třeba nelíbí hudebně, tak věřím, že textově a symbolicky dokáže vzdělávat. Ti druzí jmenovaní jsou ten průmyslový bazmek.
Ještě bych se vrátil k hudbě a nerad bych zapomněl na fakt, že jsi byl i pořadatelem a snažil se dělat osvětu na Šumavě. Tebou velkorysé koncerty (navštívil jsem bohužel jen jeden, ale mám na něj silnou vzpomínku), byly pro tebe určitě silnou zkušeností a snad i zážitkem. Jak na tyhle akce vzpomínáš? A jak moc je reálné, že ještě něco v Kašperkách, nebo jinde, zorganizuješ?
V odpovědi nemohu vynechat kamarády, kteří stáli za kulturní osvětou v Kašperských Horách ještě přede mnou a nebýt jejich průkopnictví, nejspíš bych tam ani já nic nepořádal. Vlastně nás spojuje ještě vazba na prastarý punkový večírek Against Fest konaný v Milencích u Nýrska, ale to je mnohem starší a alkoholem dost zamazaná vzpomínka, ačkoliv se pro můj osobní život stala vyloženě zlomová. Nuže přátelé Ondra V. a Dan K. se jali v našem rodném kraji pořádat muziku v rytmu hardcore punku a takto uspořádali několik skvělých ročníků Wake Up Mountains festivalu. Já jsem se svou vizí Godless Night více méně kráčel v jejich šlépějích, ačkoliv několik rozdílů tam pochopitelně bylo. Zejména v dramaturgii. A jak na to obecně vzpomínám? Snažím se hezky, ale realita není nikdy jen veselá. Takže tam je několik kaněk, které ten malebný obraz hyzdí. Ty výraznější osvětluji v dobových reportážích na Echoes zine a ještě jsem pak sepsal svoje kibicování pro místní tištěný Zpravodaj (vyšlo v čísle 12/2015).
Ale vezmu to (věřím) ve zkratce: Alfou a omegou jsou vždycky místní lidé, kteří dokážou cokoliv podpořit nebo pohřbít. Mentalita kašperských obyvatel v drtivé většině patří do role věčných oponentů. Nadávat na všechno, aniž bych znal pravou podstatu případu, je prostě snazší než se trochu zamyslet. Proto jsem se setkal se silnou vlnou nevole ze strany křesťanské komunity, které se nejvíc nelíbilo logo akce a její název. Ono to mnohým takto řečeno přijde jako blbost, ale já byl doslova telefonicky bombardován a napadán za to “co jsem si to dovolil”. Musel jsem podávat několik vysvětlení atd. To, že pár lidí odmítlo platit vstupné (60-80 Kč) a nakvašeně odešlo, vykrystalizovalo u hlupáka, který mi rovnou jednu nandal mezi oči. Když pominu tyhle nešvary, které by šly odstranit (změna názvu, grafiky a výše vstupného), tak tu bylo úskalí v klubu samotném. Ten totiž nesplňoval úplně ideálně požadavky pro hudbu tohoto formátu, a tak tam byla veřejná produkce zrušena. Takže i kámoši z Wake Up Mountains činnost ukončili. Slíben nám byl náhradní prostor v umírající sokolovně, na kterou se měla vrhnout vlna rekonstrukcí. I po více než deseti letech od prvního slibu přestavby se s tím barákem (ať už klubem nebo sokolovnou) nestalo vůbec nic. Dost často jsme probírali a hledali místo, kde bychom mohli pokračovat, ale nic reálného se nekonalo v katastru Kašperek.
Nedávno se tu objevila skutečnost akci uspořádat na hradě, což se zadařilo klukům z PANYCHIDA, ale jsem si jist, že takovou akci nebude úplně sranda kočírovat v jednom nebo dvou lidech. Tím se dostávám k tomu, že pokud bych měl někdy něco organizovat, bude to spíš s někým v tandemu a s největší pravděpodobností mimo Kašperky. Rád o tom uvažuji a dopředu si vytvářím nápady, ale organizátoři mi jistě dají za pravdu, že realita je často zcela jiná. Dveře před tím nezavírám. Povídat by se o tom dalo mnohem detailněji a konkrétněji, protože třeba s některými účinkujícími se pořád potkávám, ale to by bylo na dlouhou debatu.
V létě máme na Fobii anketu mezi námi redaktory a poslední otázkou v tomhle bloku je ta, kde se ptáme každého na jeho názor na situaci kolem webů. Stejnou otázku položím i tobě. Myslíš, že hudební webziny přežijí, nebo zmizí v propadlišti dějin? Mají ještě v dnešní době váhu?
Zaniknou. Možná ne hned a možná se k nim začas nějaká duše vrátí a oživí je. Je to vývoj, takže buďme rádi za epochu, ve které žijeme a našli si v ní takovéhle zalíbení. Kdysi fungovala ještě řada blogů, což je dnes také mrtvá záležitost. Stejně tak velká fóra, kde se klábosilo a stahovalo hlava nehlava. Po hudebních webzinech už ale asi nic nenásleduje. A jestli ano, tak co, prosím? Budou tu asi kulturní sekce nějakých velkých zpravodajů, které budou mít zaručeně skvělé a topové články o METALLICE a TRAKTOR, ale underground už nebude mít zastoupení a zanícené pisatele. To je jak s platformami typu Facebook. Třeba když jsem se já osobně po dlouhé době rozhoupal k založení účtu na tomto portálu, abych získal přísun informací, které ke mně proklouzávaly čím dál obtížněji, tak jsem zjistil, že řada lidí funguje už jinde (Instagram a další). To mě fakt nebaví sledovat. Webziny jsou na tom stejně. Myslím. Je to forma zpravodajství, která bude pro mnohé neatraktivní, protože tam existují dlouhé články, které se musí číst a mají ještě ke všemu svérázný styl. Mnohým čtenářům stačí jen nadpis a hodnocení v recenzi, aby měli o tématu jasno. Dneska lidi psanému textu obecně nerozumí. Proto se společnost uchyluje ke smajlíkům, obrázkům, fotkám a krátkým videím. Na nic není čas. Až nás to jednou přestane bavit a přestaneme platit domény, přestaneme vkládat denní novinky, recenze a hodiny příprav k sepsání článku vytěsníme - bude tu ticho, ale otázka také je, kdo kromě nás si toho vlastně všimne. To naše zpravodajství váhu určitě má. Nemá smysl přesvědčovat se proč. Pro mě to tak je a zatím mě to baví, takže v tom hodlám pokračovat, dokud to půjde. Díky psaní jsem totiž objevil celou řadu skvělých lidí, které považuji za skutečné přátele a kamarády a jsou to lidi ze všech koutů naší republiky. Je to hezký svět. Škoda, že se do něj nikomu novému nechce vkročit.
Jdeme v tvém povídání do konce. Jaké máš na poli UG scény ještě vize, ambice…? A máš-li na srdci něco, co dosud nezaznělo sem s tím. Moc díky za tvůj čas odpovědi.
Vize a ambice? To zní dost závazně a taky by mi to mohl jednou někdo zpětně omlátit o xicht. Vize nemám a rád se nechám překvapit, co nám scéna nabídne (politická odpověď neznamenající nic, že). Ambice… z těch aktivit, které v hudebním světě mám, mi zbývá už asi jen založit kapelu, ale to shledávám jako nesmysl. Nějaké hudební pokusy jsem již po sobě zanechal a svého času i cvičil hlas, ale dnes už to nemá vejšku. I tak mě psaní zabírá dost prostoru, jelikož se tomu věnuji hodně do hloubky. Slova díků tu musím vyšpulit já, jelikož takový prostor je pro mě velkou poctou. Skutečně si toho velice vážím. Zároveň děkuji trpělivému čtenáři, že ty mé kostrbaté myšlenky přelouskal a třeba se některými nechal i infikovat. Takže teď už jen pár odkazů, kde najdete stopy mých aktivit:
https://www.echoes-zine.cz/
https://www.facebook.com/people/Telepatie-zine/100057234732726/
https://corrosionplague.bigcartel.com/
