Ahoj Dante, známe se nějaký pátek a hned v úvodu tohoto rozhovoru musím říct, že mně připadáš jako zajímavý týpek s tím, co děláš a kolik toho zvládáš nejen kolem hudby. A tak mě napadlo tě tak trochu vyzpovídat a představit čtenářům Fobia zine.
Ahoj Pájo. Díky za pozvání.
Je pravda, že i přes moji vrozenou lenost se pokouším na všech frontách dělat, co mě baví a málo toho není. Někdo by řekl, že jsem renesanční člověk s ambicemi, zatímco jde prakticky ve všech případech o souhru náhod, prořízlou hubu a štěstí na lidi. (úsměv)
Nebudu nikterak chodit kolem horké kaše a moje první otázka bude směřovat na tvé manažerské aktivity kolem kapely DETHERITORY, protože to je ten první článek který jsem vnímal v době, kdy jsme se seznámili a který nás tak trochu sblížil. Jak ses k manažerské činnosti dostal, respektive co tě s DETHERITORY spojuje?
S DETHERITORY tomu bylo zrovna tak: Jejich frontman Maylo je dlouhé roky můj kamarád a protože původní sestava DETHERITORY, ještě pod názvem RECENT REACTION, nesla spoustu nežádoucích aspektů, na které jsem upozorňoval, došlo na přerod v DETHERITORY. Po zkušenostech s nápady, které jsem jim předkládal, se sami jednohlasně rozhodli, že ze mě svého manažera udělají a já souhlasil. Vyzkoušel se nějaký marketing, udělala se první akce pod naší taktovkou, protože bylo potřeba získat fanouškovskou základnu a málokdy se kapela dostane na větší koncert bez předešlých referencí.
Takto vznikl tehdejší první ročník klubového minifestivalu Sacral Torture festival, na to konto vlastně vznikl i Goatsucker Art Production. Od té doby se DETHERITORY posunuli na daleko zajímavější úroveň. Kroky to jsou sice malé, ale nikdo hned nevyprodal klub, natož třeba malou sportovní halu v Holešovicích. Největší úspěch zatím byl, že díky družbě s kapelou INSANIA proběhl už pátý koncert DETHERITORY v příjemně plném pražském Rock Café. Nyní DETHERITORY koncertují takřka pravidelně alespoň jednou za měsíc a chystají desku. Ambice jsou, chuť taky. Za rok a tři čtvrtě existence mají na kontě něco kolem 25 koncertů, což je při dnešním množství kapel docela hezké číslo. Taková práce, ale nikdy nekončí a snad se to bude sunout jen dál a dál.
Takže plány do budoucna v případě DETHERITORY jsou. Na jejich profilech, ať už je to Bandzone nebo Facebook, jsou k poslechnutí první studiové nahrávky. V jakém studiu nebo kde byly nahrány, protože vůbec nejsou k zahození. Už mají DETHERITORY vybrané studio k nahrání alba? A jaké jsou ohlasy na skladby, které mají venku?
Tyhle dva singly se nahrávaly ve spolupráci Radka Svitáka a Martina Kuklíka. Pravda je taková, že na nahrávání byl celkem tlak z mé stany a nikdo z DETHERITORY na to nebyl plně připraven. Bylo ale nutné spustit nějaký prezentační materiál a představit lidem, co DETHERITORY hrají předtím, než proběhl zmiňovaný koncert v Rock Café. S albem je to složité. Koncerty něco vydělají, kluci také přispějí, ale naprosto profesionální studia jsou bez sponzora v nedohlednu. Musíme pracovat s tím nejlepším, co nám nabízí přátelé a získané známosti. V tomto případě si tedy v plném rozsahu bere desku na triko Miki z kapely MIEA, ke kterému máme naprostou důvěru. Ohledně ohlasů na skladby, no… (úsměv), řekněme, že DETHERITORY jsou spíš válec na živo než z přehrávačů. Na YouTube, kde jsou singly nahrané, mají zprůměrované přehrání kolem 600. Není to zlé, ale v té době to mělo spoustu much. Udělalo se hodně úprav a věřím, že nové verze, které bude obsahovat deska, mají úplně jinou úroveň. Tak jako tak, pro fanoušky jsou tyto skladby naše vlajkové lodě, a pokud se nemohou dočkat, než zase uslyší DETHERITORY živě, moc jiných možností než YT není. (úsměv)
Skladby „Born in December“ a „Descending“ mají střednětempý mustr s valivou rytmikou, do které se corově zařezávají kytary a ksicht skladbě hodně dává vokál, který se nese povětšinou v civilních zpěvných polohách, ale zas na vyváženou se objeví i hrubozrnný až štěkavý hlas. Které kapely ovlivnily tvorbu, kde DETHERITORY čerpají inspiraci?
To je právě ono. Ani v nejmenším není možné DETHERITORY škatulkovat a pro jejich specificitu není ani úplně jednoduché vybrat koncerty s vhodnou účasti kapel, kam kluci zapadnou. Právě kombinace vlastní invence a vzorů je docela členitá. Najdou se prvky SYBREED, SUFFER WELL, BLEEDING THROUGH, ale třeba i GOJIRA. V původní sestavě DETHERITORY byl zpěv zdvojený. Frontman Maylo ale disponuje poměrně velkým rozsahem, a tak se ukázalo jako lepší řešení, když bude sám zastávat oba zpěvy. Jeho takřka přirozený growl i harsh vokál a nyní už se nějakou dobu intenzivně věnuje vyladění čistého zpěvu. Vše pak dává dohromady perfektní kontrast. Celý výsledek bude v závěru efektivní, jako granát hozený do plného kurníku. Prostě masakr! (úsměv)
Právě na dva zpěváky jsem se chtěl zeptat, protože podle nahrávky to tak i slyším. A GOJIRU jako vzor jsem někde i vystopoval. Dobře. Každopádně i ostatní spoluhráči Mayla jsou na poměrně mladý věk bandu docela vyhraní. Kluci před DETHERITORY někde hráli, nebo jsou ještě v nějaké kapele aktivní, anebo je to dřinou ve zkušebně? A můžeš je trochu víc představit?
Ano, je to tak. Všichni už za sebou mají nějakou kapelní zkušenost. S nástroji se každý z nich mazlí minimálně devět let, někteří i daleko déle, což při každodenním hraní udělá svoje. I tak ale na sobě každý z nich cítí, v čem je potřeba se zlepšovat, a to je dobře. Zpěváka mají chlapci skutečně jen jednoho. Jak jsem již zmínil, Maylo je můj dlouholetý kamarád, který se dostal do Prahy po vyučení. Perfektně zvládá přechody mezi čistým zpěvem, growlem a harsh vokálem. To vytváří optimální balanc pro hudbu, kterou chlapci hrají. Je frontman s osobitým přístupem k životu a kytarista, jehož myšlení ovlivňuje množství temných vizí o budoucnosti lidstva a hudební vzory, které jsem uvedl v předešlé otázce. Basák Dan a kytarista Kuba spolu pracují a již dříve spolu hráli v kapele SEVENTY ONE. Tam se jejich cesta rozdělila. Dan pokračoval v DESTROY THE SILENCE a Kuba v RECEPT a NIGHT FIGHT. Na společné cestě metalem je opět spojilo právě hraní v DETHERITORY. Co se bubeníka týče, nikdo o něm nic neví. (úsměv) Snad jen to, že byl jako miminko nalezen v korpusu kopáku a místo dudlíku cumlal ulomený kus paličky, což mu zůstalo osudným. (úsměv)
DETHERITORY mají pár dobrých koncertů za sebou, například již se zmíněnou legendou INSANIA. Myslím, že jsem zaregistroval dvě akce s nimi. Všiml jsem si, že kluci hráli i na festivalu Back to the Symbolic, předskakovali italské partě METHEDRAS… S INSANIÍ tak trochu tuším, odkud vítr fouká, a ty ostatní akce jsou trochu o štěstí, anebo je to tvoje manažerské know-how?
Asi tak jako všude je otázka koncertů společné téma celé kapely. Kluci se obecně snaží aktivně vyhledávat nabídky, ale naštěstí se od úplného začátku posunulo fungování k bodu, kdy pořadatelé kontaktují nás, což je samozřejmě příjemnější. I tak by se dalo říct, že převládající procento akci, kam kluci vyjedou, bývá přihrávka z mojí strany. Především co se týče těch větších. Moje otravnost nezná mezí, a tak jako správný promotér tlačím své ratolesti, kam jen to jde, dokud se to neprojeví. METHEDRAS se povedli náhodnou známostí basáka, ale co se týče různých festů, obou koncertů s INSANIÍ - Rock Café, Cross Club atd., jedná se především o mou práci. Což vlastně zaštiťuji právě pod pseudonymem, alter egem Goatsucker Art Production.
Měl jsi v minulosti, před DETHERITORY, nějaké manažerské aktivity?
Manažerské aktivity jsou vlastně docela silné slovo. Občas mám problém uspořádat si dohromady dvě jednoduché činnosti, ale u těch ostatních věcí jsem si tak nějak jistej tím, že to prostě ukecám. (úsměv) Co se ale týče přímo manažerské činnosti, tohle byl takový opravdový začátek. Sice jsem se s tím už v minulosti zapletl, ale velmi okrajově a spíše z pohledu práce produkce.
Co ty a INSANIA? Já vím, že jsi jejich velký fanoušek a nakonec to bylo určitě tvé přání dostat se na jejich koncert z té druhé strany, z pohledu promotéra. Byl jsi v Brně na křtu alba „GRRRotesky“ na Flédě a pak ve zmiňovaném Rock Café jste hráli na pražském křtu. Které album INSANIE si považuješ, anebo které tě nejvíc nadchlo? Třeba mně se hodně z poslední doby líbí „Zapal dům poraž strom…“
INSANIA je takový můj doprovodný prvek většinu života. I když jsem obecně fanouškem mnohem temnějších vod, tak zrovna INSANIA je takový pomyslný periskop do jiné dimenze z bubliny deathu, blacku, thrashe a dalších mně bližších žánrů. Nikdy jsem nebyl nijaký velký lingvista, zato jsem ale napsal hodně šuplíkových básní a rozepsal několik knih. Proto mě asi oslovila právě INSANIA. Poly a jeho texty mají charisma a v českých vodách se jim blíží snad jen MASTER’S HAMMER, bavíme-li se především o ovládnutí jazyka. Množství metafor, myšlenek, dvojsmyslů a skrytých poselství je prostě balzám na duši, kterou drtí ze všech stran slizkost okolního světa.
Před mnoha lety jsem koupil od Polyho jeho legendární zelenou kytaru, která předcházela jeho tzv. růžovému freudovskému období, jak sám říká. V té době jsem si řekl, že mám jen dvě možnosti. Buď záložním kapelu, kde budu aktivně hrát právě na tento skvost z dílny Zdeňka Vavruše, nebo se alespoň dostanu do kruhů undergroundu a budu se podílet na práci takových kapel, abych si právě mohl někdy vyzkoušet a užít tu druhou stranu koncertu a to právě třeba s INSANIÍ. Za roky, co na ně jezdím, jsou z nás dobří známí, a tak to zas až takový problém nebyl a to včetně obou posledních křtů, přičemž v Rock Café se mi ten cíl splnil.
Alba mám rád všechna, pravda, že víc ty starší, a s každým dalším mi trvá déle si k němu najít cestu, ale každý prochází nějakým vývojem. Kdybych ale měl jmenovat aspoň to, které pro mě bylo dost zásadní, bez přemýšlení pálím „Kult hyeny“!
Tak nějak vím, že máš básnické střevo a píšeš, ale než se k tomu dostaneme, tak prozraď, které hudební fláky máš ještě rád, která kapela tě baví nebo co tě naposled zaujalo z metalu, rocku… něco jiné z hudební branže?
Obecně jsem takový multižánrový koktejl, ačkoliv se to nezdá, díky mé ortodoxní černotě v šatníku a celkovému vzhledu. Pubertu i své další bytí jsem prožil na mixu heavy, industrial, black, death, thrash metalu. To jsem ale doplňoval například PRODIGY nebo technem. Dnes jsem možná lehce víc zaujatý právě death a black metalem, ale jsou prostě věci, ke kterým se s láskou vracím víc než často. Například KORN, SLIPKNOT, NIRVANA nebo P.O.D., PRODIGY jsou stálicí a mimo to prakticky mě cokoliv zaujme od interpretů všech žánrů.
V poslední době je nejčastější skladbou v mém denním playlistu například WATAIN - „Legion of the Black Light“ nebo DOPE - „Die Mother Fucker Die“. (úsměv) Co mě opravdu nadchlo v poslední době, byl vysněný samostatný koncert kapely TURMION KÄTILÖT v ČR. Jejich discofilně industriální psycho metal (nevím jak jinak to označit) je naprostý kult. Show byla ohromující, stejně jako práce s publikem a jejich pokoncertní pokec s fanoušky.
Co se týče přímo branže, bohužel jsem se začal setkávat s určitou vyhraněností vůči některým kapelám, a to v souvislosti s aktivitami pár jejich členů a následnou „diskriminací" jejich posluchačů. Ti pak trpí neprávem stigmatem nepohodlných návštěvníků jistých akcí a klubů jen proto, že je baví hudba, přitom samotné názory muzikantů ani nesdílí. Stačí špatné tričko a konflikt je na světě. V tomto případě ale asi každý, kdo se pohybuje po pražské klubové scéně, ví, odkud vítr vane.
Jak už jsi zmínil, tvé alter ego je produkční firmička Goatsucker Art Production, která vznikla v návaznosti s DETHERITORY. Bral jsi vznik agentury prvotně jako promotérskou iniciativu pomoci této kapele, popřípadě jiné, nebo se ti v hlavě již rodil nějaký plán, kam její činnost nasměrovat, tak jak to pozoruji v současnosti? Anebo to bereš stylem padni komu padni, prostě jak se naskytne příležitost?
Je to vlastně tak, jak píšeš. Po prvním Sacral Torture festivalu mi bylo jasný, že to nebyla poslední akce, kterou jsem si vzal na triko nebo na které jsem spolupracoval. Primárně pracuju v tomto směru pro DETHERITORY a kapelu PALE DEATH, kde jsem přímo členem, a tak mi přišlo jako dobrý nápad nějak zaštítit své služby, aby to bylo atraktivní pro nově příchozí klienty. Zprvu jsem to bral jako bránu do světa undergroundu a možnost zastupovat množství kapel. Protože je ale těžké držet krok s konkurencí, nabralo to svůj vlastní směr. Aktuálně je to tak, že kdo má zájem, osloví mě ohledně pomoci s vedením stránky nebo propagací, případně uspořádáním nějaké akce a tím si buduji svou malou základnu. Velký úspěch je třeba moje podpora projektu Unlimited Freedom - Ritchie, což je urbexer, který bude v polovině dubna vydávat s pomocí Goatsucker knihu o své návštěvě Černobylu. Kniha ponese název Černobylský deník - Zápisky Stalkera a už teď trhá prodejní rekordy nakladatelství Epocha přesto, že je teprve v předprodeji. Tomu ale velice napomáhá mé spojení právě s Ritchiem, který má svou na české poměry ohromnou fanouškovskou základnu čítající kolem 30 tisíc sledujících.
V Goatsucker vše dělám sám a protože je to prakticky neziskovka, ani bych si nemohl dovolit honorovat z minimálních procent nějakého partnera. Vše to vyžaduje obrovské množství času a to je kámen úrazu. Člověk se tím dnes neuživí, pokud si ho vyloženě neplatí nějaký klub jako svého stage manažera, a tak mi nezbývá než vše řešit ve volnu mimo své hlavní zaměstnání, některé naléhavé domluvy i v něm. V každém případě, padni komu padni je asi to nejpřesnější vyjádření fungování Goatsucker.
Podpora projektu Unlimited Freedom zní zajímavě, ale než se dostaneme ke knize, pojďme se ještě trochu hlouběji ponořit do Goatsucker Art Production. Na tvém „dítěti“ leží propagace , respektive propojení s vícera aktivitami nejen z hudební branže, i když hudba může vše spojovat. Samozřejmě kromě výroby merche nebo literatury jsem zaregistroval poezii, malířství, fotografii a různou jinou kreativní činnost a tímto se vracím vlastně i k mé první otázce.
Pokud mám shrnout působení Goatsucker, jedná se v praxi o práci pro komunitu stojící kolem metalu a životního stylu s ním spojeného. Jde především o celoživotní spříznění s tímto žánrem, ale ani v nejmenším bych se nebránil výzvě zapůsobit i v odlišných subkulturách.
Právě ze zmíněných zdrojů sbírám talenty, ale povětšinou se mi spíše povede navázat spolupráci s někým, kdo má již nějaké jméno a hned v začátku se dají plánovat větší projekty či spojení s dalšími lidmi než dostat někoho z nuly do povědomí či dokonce na pomyslné výsluní.
Goatsucker je aktuálně jakýmsi skrytým patronem, který vlastně realizuje myšlenky svých svěřenců. Mezi ty patří umělecký projekt Hnisvit, obsáhlé sdružení umělců Infernalismus pod vedením dekadentního malíře Sandra Dragoje, zmínění DETHERITORY, Unlimited Freedom, PALE DEATH, DESCENT. Dále pak externě různě vypomáhám lidem, kteří si chtějí udělat svou vlastní malou akci o pár kapelách, případně různé besedy a výstavy. V tomto směru pracuji spíše jako konzultant nebo promotér, který zajistí prostory či případný doprovodný program. Na závěr sám pro uvolnění svých frustrací píšu satirické články na mou FB stránku „Nic než hejt“, tam sdílím otevřeně své názory na okolní dění a uvolňují tak stres z nedostatku času a neustálého psychického vypětí. Šlo by to i jinak, ale na to ten čas právě chybí. (úsměv)
Teď jsem zahodil své poznámky… (úsměv) „Nic než hejt“, cituji: „Že nenávidím naprosto všechno a všechny bez rozdílu je vlastně skvělá věc. Člověk má miliony možností na co nadávat a udržet si tak příjemnou hladinu nenávisti a endorfinů v rovnováze“. Jedna z mála publikovatelných věcí. Ale neber mě doslova, protože z větší části s tím, co zveřejníš, souhlasím, nakonec se i pobavím… Občas to bývá drsné, ale i život je takový (může být). Ale vše zní zajímavě, nevím, jestli se z toho dá čerpat (určitě), ale za zveřejnění by to stálo. Přemýšlel si o tom?
Servítky si neberu i přes znovu nastolenou cenzuru některých dnešních témat, to je svatá pravda. Občas si i sám řeknu, jestli to už není přespříliš a nekoleduju si o nějaké tahanice. Když se ale budeme bát říkat, co si myslíme a co je v dnešní době špatně, kdo jiný to za nás udělá? Ačkoliv jsem měl bezpočet podobných výpotků i na svém osobním profilu, na vydání publikace postřehů z „Nic než hejt“ obsahuje stránka i můj osobní inventář pořád málo materiálu a někdy prostě není čas ani na to psaní, tudíž toho zkrátka není dost. Krom toho, dnešní doba nepřeje fejetonům neznámých autorů, natož takového řazení, muselo by se jednat o nějaký mikronáklad hrazený z vlastní kapsy pro známé, protože na moje výroky by si asi jen těžko nějaké nakladatelství trouflo.
Cituji: „Dlouho se tu nic neobjevilo. To bohužel neznamená, že bych pod vedením Budhy došel k osvícení a naučil se na všem hledat něco krásného“. Tvůj životní postoj je odlišný od většiny s tradičnějšími hodnotami, ale tím nesděluji, že enormně vybočuješ, ale taky nejsi veden standardně hlavním proudem lidstva, vlastně se i o tom pořád bavíme. Jak vnímáš okolí za zdmi tvého subkulturního světa, o tom je blog „Nic než hejt“, ale jak vnímá okolí tebe? Máš maximální podporu v tom, co děláš? Máš pozitivní zpětnou odezvu?
Tohle je hodně těžká otázka. Sám se sebou vedu neustálé vnitřní spory a asi bych radši nikdy nedošel chvíle, kdy by se mě pokusil posuzovat nějaký odborník. To by se totiž nemuselo líbit ani jednomu z nás. (úsměv)
Já jen nesnesu blbost, nelogické jednání, nevychovanost a bezohlednost. Nevadí mi žádné menšiny, žádné názory, žádné postoje, ale jakmile v něčem figuruje jedna z výše jmenovaných věcí, kritikou, a řekl bych že více než oprávněnou, vskutku nešetřím. Vybočuji asi pouze tím, že dnes vyžaduji od společnosti hodnoty, které jsou už prakticky zapomenuty.
V profesní stránce jsou naštěstí jen pozitivní reakce. To je ale kouzlo umění vyjít si vstříc a potkat se uprostřed. Pak jsou obě strany spokojené a vše obvykle dopadá dobře. Ohledně mých názorů a postojů se názory okolí nejspíše různí. Předpokládám, že jsou tři skupiny lidí, kteří mě mají v povědomí. Ti, co mé názory sdílí, berou mě jako osobnost, co má zkrátka své manýry a projevují mi přízeň. Další jsou běžní lidé z okolí, ti vnímají to, že je nějaký Kozodoj, ale co, proč a jak už není jejich starost, a tak jsem pro ně jen flek v zorném okruhu jako každý, koho potkají na ulici. Ti poslední by mi prostě nejraději dali přes hubu, ale nikdo mi to neřekl do očí.
DETHERITORY
PALE DEATH Facebook
PALE DEATH Bandcamp
Goatsucker Art Production
Unlimited Freedom - Ritchie
Černobylský deník
Foto poskytli: Danteslav Kozodoj, Zdeněk Šimon, Unlimited Freedom - Ritchie, kapely DETHERITORY a PALE DEATH
