Bulharská skupina EUFOBIA funguje od roku 2003, ale k debutu se propracovala až v roce 2010. O rok později si pospíšila s druhým počinem a do třetice se prezentovala loni, kdy vydala eponymní album. To mi sice pošťák doručil v roce vydání, ale k souvislému poslechu jsem se dostal až v chladných lednových dnech. Dlouho jsem CD nechával ležet ladem, protože minulá nahrávka Bulharů mě nebavila, nicméně slušnost velí se k albu vyjádřit, když už kapela nelitovala prostředků a poslala jej ke zhodnocení.
Zajímavostí je určitě skutečnost, že na vydání participovalo ministerstvo kultury, což je z pohledu metalového dění v České republice věc neslýchaná. Buď je na bulharském ministerstvu nějaký osvícený fanoušek okrajové muziky, nebo v tom EUFOBIA umí chodit; hlasuji pro bé, což dokládají odehraná turné po boku ONSLAUGHT, SUICIDAL ANGELS, VADER, GORGOROTH, IMMOLATION či BROKEN HOPE. Tah na bránu co do propagace tedy kapele ze Sofie nechybí, stejně jako sázka na solidní grafiku obalu, o kterou se postaral C. Chioreanu. Přední strana se mi sice nelíbí, ale obrázek dostane jiný rozměr, když se booklet rozloží jako leporelo - kromě fanatického řečníka a armády vojáků bez tváří se objeví i kulisy v podobě velkolepých staveb, na nichž visí prapory připomínající totalitní režim. Na druhé straně skládačky je fotka kapely za mřížemi a texty - v tomto směru kvalitní práce.
Minule jsem trochu žehral na zvuk, tentokrát zní nahrávka o něco lépe, byť žádný zázrak to není. Ale zvuk není tím, co by poslech limitovalo, nástroje jsou pěkně čitelné, kytary mají ten správný sound, basa ve výsledném mixu nedopadla jako chudý příbuzný, snad jen bicí zní sterilně - jak zvukem, tak tím, že jsou srovnané jako podle pravítka.
Ale pojďme k muzice - první poslech mi nepřinesl žádný zajímavý zážitek a připomněl mi má slova na adresu předchozí placky „Cup Of Mud“: „Skladby jsou nesourodé (jak v kontextu alba, tak jednotlivé tracky), nahrávka nemá ani spád, ani neplyne klidně, pořád se sice něco děje, ale já se v tom ztrácím a marně hledám nějaké záchytné body v podobě silného riffu nebo třeba melodie, refrénu...“. Nicméně moje druhé jméno je Trpělivost (úsměv), tak jsem dal chlapcům z Balkánu další šanci a pak ještě několik - ono to celkem odsýpá, když deska trvá 30 minut. A taky jsem se v muzice začal orientovat a v některých pasážích i našel zalíbení, ve většině se ale s EUFOBIÍ nepotkáváme... Hned úvodní song „Graveyard“ je typickým příkladem, kdy to drhne... kytarové vyhrávky se poslouchají příjemně, ale groove pasáže jsou tuctové, a vůbec největší problém mám s vokály. Už minule jsem žehral, že zpěvákům chybí výraz a za tím si stojím i tentokrát - sice přibyl deathový murmur, ale vysloveně průměrný. Stejně se to má i s dalšími polohami - obecně nahrávku právě zpěvy posílají minimálně o bod níže, protože muzika se v řadě případů docela povedla. Třeba dvojka „Hater“, asi největší hitovka plná kytarových kudrlinek, které se trefují do vkusu fanouškům heavy/thrashe, nebo crossover thrashe, chcete-li. I tempo se mění, pomalejší pasáž má zajímavou náladu, z níž se vyklube hutnější úsek; na něj navazuje tupa tupa rytmus a následuje chytlavé kytarové sólo. Jen ten vokál, upachtěnost sama, škoda.
EUFOBIA nabízí i ostřejší riffy, ale i heavy metal, takže v tom svém variování různých metalových subžánrů pokračuje nehledě nalevo napravo. Hlavní skladatel Nikola Niki Bojakov to tak cítí a těžko mu vyčítat, že si nedá říci a vyrábí kočkopsa, když to tak dělá od začátku. Takže v „Devotion“ začne plouživou melodií, aby záhy přidal plyn, ale jen na chvíli, následně se topí v podivném nezařaditelném rock/metalu, vrací k ploužení, přidá nějaké prog momenty, kterými nešetří ani v „Fat Sack of Shit“, kde to ale s variabilitou „přeťáp“. Na deathmetalové území vyráží EUFOBIA opatrně, v „Unspoken“ jde spíše o jakýsi podivný hybrid death metalu a rock´n´rollu, snad tedy death´n´roll, ale fanoušci old schoolu se tady asi radovat nebudou... (je to přece jen modernější).
Abych to shrnul: Určité úseky se mi zamlouvají, určité ne, instrumentace kvalitní i neotřelá, vokály mě iritují - takže celkově průměr.
Seznam skladeb:
- Graveyard
- Hater
- Liquid of Creation
- Devotion
- Fat Sack of Shit
- Unspoken
- Lust
- Scarecrow
- Cyber Pervert
- Tears of Defloration
Čas: 30:09
Sestava:
- Nikola Niki Bojakov - guitar, vocals
- Ivan Van Cock Gemijev - guitar
- Blagovest Blago Petrov - drums, vocals
- Stefan Steff Abajiev - bass, vocals
