Jestli jste četli můj report z předchozího pokračování, tak víte, jak jsem si nad povedeným koncíkem výskal, takže na další Apocalypse jsem jednoduše nemohl chybět. Sestava oproti té minulé (která se ukázala jako kvalitní) vyhlížela neméně bytelně s headlinerem v podobě známých TROLLECH a s trojicí atraktivně exotických blackových spolků z Pobaltí. Naši zemičku pak krom skřítků z Plzně reprezentovaly ještě dvě skupiny vyznavačů smrtícího kovu z Čech i Moravy.
S novinářským nádobíčkem jsem vyrazil do Husovic do už notoricky známého kultur.zařízení, v němž se poslední čas odehrála nejedna metalová akce. V šest večer je ve Svatoboji ještě docela mrtvo, ale první kapela se už pilně chystá na pódiu. Není jí nikdo jiný, než známí RETURN TO INNOCENCE z Mladé Boleslavi, kteří od svého založení v r.1998 mají na svém kontě dvě řadovky a spoustu odehraných koncertů. V jejich hudbě se mísí doom i death, nebo jak sami členové říkají ?tragedy metal?, na který jsem velice zvědav, neboť kluky vidím naživo poprvé. Zaplňuje se i prostor pod pódiem, dveřmi proudí dovnitř další a další návštěvníci(e), sál konečně ožívá a RETURN TO INNOCENCE zahajují svůj doom/deathový nátěr. Už na první pohled je vidět, že RETURN TO INNOCENCE do Brna přijeli ve značně osekané sestavě; kapela hraje bez violy, kláves o ženském zpěvu ani nemluvě. Přesto je na čtveřici muzikantů poznat, že umí zahrát i bez nich. Od počátku hutný valivý spíš-death (že by ?Fire Purgatory??) s poctivým chropťákem dává tušit herní ostřílenost a zkušenost, kteréžto ale nedělají téměř žádný dojem na publikum. Ohlas u fans je nulový. Nikdo ?netančí?, a když se vál dohraje, skoro nikdo nezatleská. Výzvy Axe (g,voc) k publiku (?rozpaříme to?) se míjí účinkem a dodávám, že nezaslouženě, RETURN TO INNOCENCE totiž hrají svůj death/doom zatraceně dobře (hlavně materiál z ??In The Deep?), i když je zvuk celé kapely ochuzený o výše uvedené složky. Ale nic naplat, celý set se dál odehrává ve smutné a frustrující atmošce, rychlé i pomalejší songy jedou jeden za druhým se stále stejným efektem, lidi pod pódiem ubývají a nepovšimnut zůstává i tradiční závěrečný cover od Moonspell ?Alma mater?. Bez ohledu na názor publika tvrdím, že RETURN TO INNOCENCE patřili k nejlepším kapelám večera s ještě v poho zvukem a zasloužili si větší odezvu.
Poté, co obecenstvo dalo nevybíravě první kapele najevo, na jaký že žánr se to vlastně sem přišlo bavit, nastoupili první zahraniční hosté. Lotyšský DARK DOMINATION (true black) bych pasoval na překvapení večera. Kapelu tvoří pět ultraortodoxních týpků s naprosto perfektní satanskou image, dojem ostatně udělali hned při nástupu. Mohutný vokalista Lord Messir krátce představil svou do železa zakovanou kapelu a odhalil dva podnosy se zvířecími hlavami na bocích scény (že neuhodnete, co to bylo za zvířátka?), jejichž očička ozdobil dýmícími tyčinkami (prskavky??). MAYHÉÉM, aaaaaaarrrrgh!!!! To ale nebyl zdaleka konec. Pět zavilých nalíčených tváří se během krátkého instrumentálního intra nehnutě koncentrovalo na první výbuchy pekelných ohňů a když introdukce konečně dozněla, nastala ta pravá smršť. Černý kov v podání DARK DOMINATION je typ toho vyhlazovacího hyperblacku ve švédském stylu (Marduk), který ani na okamžik nepoleví v rychlosti a nasazení. Pozor, od švédských mistrů se však Lotyši lišili jednoduchostí své hudby, riffy se ve skladbách na můj vkus opakovaly až moc často za sebou. Na Messirovi byly poznat death metalové začátky a jeho vokál byl zajímavou směsí skřehotáku a murmuru, jó, ten hlas vystoupení pěkně přitvrzoval! Gejzíry temné energie, rychlosti, blasfémie a opravdové nenávisti se vzdouvaly stále výš a výš, gradovala také zajímavá a dobře nachystaná pódiovka (?svaté? přijímání s krví, zuřivé dupání po krucifixu, atd.) a konečně probudil se i kotel, který ovládli fanoušci až z Lotyšska a rozpoutali v něm pekelnou pařivou atmosféru. Sympatické na DARK DOMINATION bylo, že dali do svého premiérového zahraničního gigu všechno a udělali důstojnou propagaci své čerstvé (už druhé) placce. Dojem z jejich našláplého a zběsilého vystoupení kazily jen dvě věci; první byl trochu zahulený zvuk a druhou už zmiňovaná jednoduchost kytar, která místy docela nudila. Přesto píšu DARK DOMINATION za jejich vystoupení plný počet bodů, právě kvůli jejich úsměvné show se satanistickým vánočním stromečkem, křížkem a dalšími fajn zvrácenostmi. :-))
Česká scéna kontrovala a na ještě žhavá prkna nastoupili plzeňští TROLLECH, kteří sice nehrají tak rychle, ale jejich forest black si už stačil získat řadu uznání nejen u nás. Z vhkého zamlženého hvozdu, z mechu a kapradí se pozvolna vynořila charakteristická trojice bílých skřítků s kytarami a paintem a jala se nejprve čarovat s nevyhovujícím zvukem. Na TROLLECH byli návštěvníci (včetně mě) evidentně nejvíce zvědaví a stále se zaplňující byl toho jasným důkazem, uši našpiclovali taky přítomní Lotyši. Jak nejspíš všichni víte, plzeňské komorní trio už léta s malou přestávkou hraje bez živého bubeníka a bicí si programuje. Přesto tento malý handicap jim to na deskách i na živo zní dobře a nečekám, že se někdy sestava TROLLECH zakulatí do suda (i když kdoví?).
Probíhající zvukovka mě burcuje z diskuse, a s pivem v ruce si klestím cestu skrz postávající hloučky fans pod jeviště. A právě včas. Před devátou vystoupení naší blackové jedničky konečně začíná a ohlas u mocného zástupu fanoušků je okamžitý. Už od začátku mají TROLLECH nepřéhlednutelný úspěch, pod pódiem je naprosto brutální narážečkový bordel, ruce se radostně vzpínají do výše a páča se točí do rytmu. Odvázaná atmosféra se rychle přenáší i na muzikanty a šéf Asura s Morbivodem po levici a Johannem po pravici, se zato fanouškům odvděčí dlouhým pestrým vystoupením plným staré i nové tvorby, dosud nevydaných skladeb a jednoho coveru. Kromě nových záseků (Zelená ruka jara, Země obrů) si na své přijdou příznivci poslední desky (Ve stínu starých dubů, V rachotu hromů) i skákavější starší tvorby (Palindrom). Vystoupení sklízí ohromný úspěch i přes na lesní poměry až moc schmutzig zvuk, který nemilosrdně tupí obě kytary, a i přes některá nedorozumění přímo na pódiu :-). Když už hodina reje lesních bytostí pomalu končí a utancované víly se ukrývají zpět do nitra majestátných stromů, brány říše TROLLECH se potichu zavírají, tu ještě žízniví poutníci naposledy vyvolávají strážce této země k návratu mezi lidské bytosti. Jejich vroucí přání je vyslyšeno a tři skřítci se znovu chápou svých dřevěných inštrumentů a dávají zaznít immortalovské klasice ?Blashyrkh?, kterou kdysi pánové Abbath a Demonaz coby dvojice na skalách se klátících a poskakujících postaviček proslavili stejnojmenným zábavným klipem. Nutno dodat, že naši TROLLECH se jim svými kreacemi v potoce a v spadaném listí lesa na posledním albu výrazně přibližují. Přídavek to byl každopádně parádní a konečně s prima ostrým zvukem!
Po úspěšném vystoupení Trollech přišla řada na blackové Lotyše. URSKUMUG na to šel znovu přes zajímavou image. Jestli Trollech ve svých trochu neforemných oblečcích vyhlížel jako vzorná parta skřetů, tak URSKUMUG je svým potrhaným pagan textiláckým outfitem ještě překonal, takže to na pódiu vypadalo jako na srazu hadrářů. Naneštěstí vzhled byla jediná zajímavost, kterou ještě docela mladý spolek nabídl. Hudebně to totiž byla bída; muzika URSKUMUG není nic jiného než zběsilá bezduchá blacková hoblovačka, navíc příšerně jednotvárná. Na dojmu nepřidával ani monotónní Krauklisův zpěv, který byl dost mimo rytmus. České publikum zareagovalo stejně jako u první kapely a na Lotyše se ?nechytalo?. Kapela nezaujala ani mě, studení zůstali dokonce samotní Lotyši, které si pobaltské kapely přivezly s sebou na koncert! Když se nedaří, hrají se covery (a jistě, nejen tehdy). Znechucený URSKUMUG se na závěr přeci jen vzepjal a hodil do placu docela vyvedenou ?Sleeping Beauty? od Tiamat. A touhle starou perlou doomu taky skončil?
Zajímaví byli Estonci LOITS, z pobaltské trojky nejzkušenější kapela (vznik 1996). LOITS hrají black metal, ten je ale teď hodně zpomalený a říznutý rock?n?rollem. V případě LOITS se dokonce používá výraz flak?n?roll :-)). Minulý rok romantickým Estoncům vyšlo další řadové album s vesměs kladnými recenzemi a současným jarním turné LOITS přijeli oblažit také naše ouška. A vůbec se v Brně nepředvedli zle. Po počátečních potížích se zvukem a odpohluchy začali LOITS svoji blackovou pohodovku. Tempo skladeb bylo, až na nějaké to zrychlení, vcelku poklidné a hrál se celkem čitelný black-rockec s příjemně řezavými výlety do výšek. Kdybych měl hudbu LOITS k někomu či něčemu přirovnat, vybral bych asi Samael, kteří sice hrají mnohem hutněji, ale LOITS se jim přibližují vokálně. Právě pronikavý krákot Mr.Lembetu byl naprosto výborný a skvěle svou citlivou prací s hlasem doplňoval tuto pohodovku. Ke klidnému dojmu z kapely přispívala taky veskrze civilní image a absence jakýchkoliv black metalových propriet. K čtveřici černě oděných chlapíků se tu a tam přidávala i klávesačka Karje (i když klávesy jsem v jejich setu zrovna dvakrát nezaslechl). I přes různé reakce v sále se mi neotřelí LOITS líbili a jejich black plný historických a melancholických nálad ve mně zanechal docela příjemný dojem.
Zbývala poslední skupina večera (BARRACUDA) a většinové blackové publikum se již začalo vytrácet. Na thrash deathovou BARRACUDU z Olomouce zůstalo už jen pár desítek zvědavých metalistů a při jejím vystoupení se v bledě modrém zopakovalo to, co při setu Return To Innocence. Umně namíchaná směs deathu, thrashe a HC se až na pár otevřenějších jedinců naprosto míjela účinkem, pařba a vrtule kytaristů víc lidí nerozpohybovaly a potlesk byl také spíš symbolický. Přitom koncertně zkušená BARRACUDA není žádná druhá liga (předskokani Napalm Death) a jejich netuctový technický sypec byl tím nejtvrdším nátěrem večera (a to hráli bez basy). Martin za mikrofonem předváděl deathový vokální chlív vysoké kvality, nářez to byl nelítostný a kapela se stačila probrat i nejstarším materiálem. Tlesk, tlesk, kluci ? tohle byla dobrá tečka za festem!
Šesté pokračování Apocalypsy se vyznačovalo jasy i stíny. Na jedné straně se opět podařilo dát dokupy zajímavou a kvalitní sestavu kapel, které až na jednu nezklamaly, na druhou stranu přišlo akci podpořit o něco méně fanoušků než minule a často se laborovalo se zvukem (který paradoxně nejvíc seděl právě hutným deathovým kapelám). Přesto tato akce konaná bezprostředně po finančně náročném Zlíně měla u black metalové obce ještě solidní ohlas a úspěch, a tak ji taky v konečném součtu hodnotím.
