Minimálně ve dvou případech VEKTOR projevili velkou odvahu. V tom prvním se jedná o logo, jehož podobnost s jistou kultovní kapelou hraničí pomalu s drzostí. Podruhé, když se rozhodli, že jejich letošní deska bude dlouhá přes sedmdesát minut. Odvážným občas štěstí přeje a mezi vyvolené patří i tato kapela relativně mladých muzikantů. Dílo se vydařilo nadstandardně.
Mezi kolegy z redakce by se našly fundovanější osoby, které by o VEKTOR podaly zřejmě zasvěcenější zprávu, ale to by tahle deska do té doby taky mohla být zapomenuta a to by byla velká chyba. Jak je na mé osobě vidno, VEKTOR jsou schopni cílit poměrně širokým směrem a to i přesto, že disponují striktně metalovým výrazivem, kdy se dá tvrdit, že jsou metal až za roh. Pomáhají si k tomu v první řadě skvělými hráčskými výkony, což je pro styl, jaký si vybrali, základ, tím to ale teprve začíná. Oni totiž zřejmě nakopli zlatou žílu, protože těch nápadů kolik dokázali vymyslet a narvat na jedno album, je až obdivuhodné množství.
Doba mezi novinkou „Terminal Redux“ a předposlední deskou „Outer Isolation“ nabrala téměř pětiletý skluz. Ale přijde mi, jakoby v mezičase VEKTOR nedělali nic jiného, než skládali a do detailu pilovali materiál, který vyšel letos na jaře. VEKTOR jsou škatulkováni jako progresivní thrash metal, což je určitě pravda - největší porce desky je v rychlém tempu a nahrávce nechybí veliké množství sól. Podobně znějící najdete u spousty thrashových kapel, ale kolikrát člověka přepadnou i ty, za které by se nestyděli heavymetaloví hrdinové. Různých vlivů lze v hudbě VEKTOR objevit mnohem víc. Když jsem je slyšel poprvé (ano, „Terminal Redux“ je moje první seznámení s kapelou, starší alba jsem si poslechl až zpětně), přišlo mi, že slyším mix VOIVOD s DEATH. DEATH hlavně díky štěkavému vokálu a technické preciznosti, VOIVOD potom kvůli jejich experimentální povaze, schizo kytaře a experimentálnímu sólu hned v úvodní „Charging the Void“.
VEKTOR udělali hodně dobře, že na začátek desky vložili věc „Charging the Void“, která nejenže je naprosto geniální, ale hlavně je reprezentativní pro zbytek alba. Pro neznalého posluchače jejich tvorby může sloužit jako jakýsi rozcestník. Baví? Užiješ si celou desku. Nebaví? Nech bejt. Jak už jsem zmiňoval, VEKTOR mají pro strach uděláno. Kolik kapel v podobném žánru umístí na začátek devítiminutovou kompozici, při které jde hlava kolem. „Charging the Void“ je zapeklitá věc, ale při zorientování se v prostoru člověk nechápe, kolik skvělých pasáží dokázali vytvořit, splácat jedno přes druhé a přitom z toho vyjít jako vítězové. Nejlepší moment celé desky spatřuji v mistrovském sólu kolem šesté minuty. Tímhle mě VEKTOR totálně dostali. Ač nejsem přítel nějakých sól a metal póz, tenhle moment mě totálně rozsekal. Jenže to je jenom začátek. VEKTOR desku, která má přes sedmdesát minut ,nacpali podobnými chuťovkami v podstatě celou.
Prostředek alba patří lehce přímočařejším skladbám, které tomu svou délkou kolem pěti minut i odpovídají. Jako nejlepší se v tomto směru jeví šestá „Pteropticon“ se svým drtícím nástupem, kdy si při ní na koncertě headbangeři musí utřepat palici. Po svižném středu nahrávky přichází ke konci dvě věci trochu jiného charakteru. Předposlední devítiminutová „Collapse“ překvapí po té vší předcházející smršti svým baladickým začátkem, kde ploužákovému výrazu sekunduje i melodický vokál. Nicméně „Collapse“ se postupně rozjede do rychlejších temp a skončí klasickou polohou VEKTOR. Poslední záležitost „Recharging the Void“ v délce předešlou věc dokonce trumfuje, má něco přes třináct minut, což je na thrashmetalovou kapelu velká výzva. O to překvapivější je, že „Recharging the Void“ od začátku tepe v divokém tempu. Postupně se ale zpomaluje a díky vypomáhajícím hlasům a atmosférické kytaře připomene v těchto chvílích kapela technické deathmetalové spolky z kraje devadesátých let. Vsadil bych se, že takoví CYNIC nejsou VEKTOR ani trochu cizí.
Ač jsem se tomu sám divil, musím uznat, že mě VEKTOR v maximální míře překvapili. Mohla za to hlavně úvodní skladba, která se vyvedla za deset bodů, ale ani zbytek o moc nezaostává a nabízí toho k prozkoumání množství větší než menší. Do detailu vypiplaná záležitost, kterou sráží jenom neskutečná délka, kdy dokonale vstřebat celé album na jeden zápřah problémem docela je, ale chápu VEKTOR, že se jim nechtělo zbavovat se jakékoliv skladby.
Seznam skladeb:
- Charging The Void
- Cygnus Terminal
- LCD (Liquid Crystal Disease)
- Mountains Above The Sun
- Ultimate Artificer
- Pteropticon
- Psychotropia
- Pillars Of Sand
- Collapse
- Recharging The Void
Čas: 73 minut
Sestava:
- David DiSanto - kytara, vokál
- Erik Nelson - kytara
- Blake Anderson - bicí
- Frank Chin – basa
