ETEF 2020

WHIPSTRIKER, APOKALYPTIC RAIDS

Sice se říká do roka a do dne, ale v případě brazilského útoku č. 2 platilo úsloví do dvou let a dvou dnů... přesně na chlup. 4. 11. 2014 se brazilské party (tehdy tři) představily v Písku poprvé, a protože měl jejich atak na jihu Čech úspěch, sáhli po nich pořadatelé znovu. Tentokrát to vyšlo na neděli, z čehož mohly panovat lehké obavy (počasí taky zrovna nepřálo), ale pořadatelé slibovali brzký začátek i konec, aby všichni práce chtiví mohli druhý den vyrazit do svých zaměstnání... A nutno s povděkem kvitovat, že akce opravdu začala před půl osmou a skončila krátce po jednadvacáté hodině, takže chvála pořadatelům, protože i dobrodruzi (blázni?), kteří přijeli z Plzně, Prahy nebo dokonce Jablonce nad Nisou (!!!) dorazili domů snad v rozumný čas.

Když jsme (DéPéHáčko) díky našemu milému dvornímu řidičovi Standovi vstoupili v 19.00 do klubu, bylo na místě nějakých dvacet fanoušků old school metalu, když ale první kapela začala rámusit, počet příchozích lehce přelezl padesátku. Což je myslím na nedělní večer velmi slušný počet. Navíc všichni dobře věděli, proč do Píčka vážili cestu... Proč? Protože mají rádi muziku z poloviny osmdesátých let, kdy se extrémní metalové subžánry teprve rodily a hranice mezi heavy, speed, thrash či black metalem nebyla tak striktní jako dnes, a kdy se do rachotu míchal i punk a rock´n´roll.

„Síla kapel typu WHIPSTRIKER je jednoznačně v malých klubech, kde to umí parádně roztočit, kde je mezi pódiem a fanoušky neznatelná hranice, kde stříká pot na všechny strany a kde se všichni chtějí hlavně vybláznit.“ To jsem napsal v recenzi na aktuální fošnu „Only Filth Will Prevail“ brazilského ve studiu tria, na pódiu překvapivě kvarteta - do sestavy totiž přibyl vlasatý Asiat (později jsem se v backstage dozvěděl, že rodilý Korejec). Kapela od začátku rozjela zábavné představení, které lze charakterizovat dalšími slovy uloupenými z výše citované recenze: „WHIPSTRIKER jsou staromilci, jejich kořeny tkví hluboko v osmdesátých letech, kdy se nerozlišovalo mezi heavy, speed, thrash či black metalem, kdy kapely mixovaly punk s rock´n´rollem i metalem, kdy nešlo o technickou vyspělost, ale o to vyřádit se a dělat muziku bez kompromisů. A to se WHIPSTRIKER daří i v roce 2016, kdy produkují z dnešního pohledu zastaralou muziku, která si bere z metalu i punku to, co si Vic zrovna usmyslí.“ Pro pořádek - Vic je tahoun kapely, který špinavým humpoláckým hlasem vykřikuje o typických metalových tématech a ještě přitom stíhá basu a nějakou tu rotyku. Té obstarával nejvíc právě korejský divoch, ale z celé kapely sálala radost z hraní, která byla znát i na druhé straně, takže ve vzájemné symbióze uteklo zhruba čtyřicet minut, během kterých první řady pařily, další se usmívaly, pokyvovaly hlavami a hlavně se bavily.

Od trochu jiného lesa na to jdou APOKALYPTIC RAIDS. Ti se drží spíše černého kopyta, ale okoukali jej u těch, kteří s ním na začátku osmdesátých let minulého tisíciletí začali, takže VENOM, HELLHAMMER a podobně. Apokalyptické rejdění bylo sice o poznání pomalejší než u předchozí kapely, ale působivé obdobně. Ač pouze ve třech, dokázali pánové podat svou ponurou tvorbu hodně věrohodně a pozornost publika dokázali udržet i díky rozumnému střídání pomalejších a rychlejších pasáží. V podstatě to na sále vypadalo stejně jako u předchozí partičky, vepředu divočina, včetně nějakých těch pokusů o skoky z malého pódia - když se k tomu nachystal Vejška, šly na mě mdloby (úsměv) - a včetně několika sólo pařbiček jedinců v zadní části klubu. Opěvování Lucifera a jeho společníků trvalo nějakou třičtvrtěhodinku, během níž samozřejmě nemohla chybět hymnická píseň, která dala kapele jméno, a nakonec došlo i na přídavek.

Jihoameričtí muzikanti (a jeden východoasijský) byli evidentně spokojeni, jak je fanoušci přijali, což dávali nepokrytě najevo, a možná neměli daleko k dojetí, protože odezva byla opravdu fantastická. Spokojenost panovala i se zvukem, který se prakticky celý večer dařil nad očekávání - snad jen v samotném úvodu byly bicí utopené, ale během chvilky se srovnaly. A propos - za bubny seděl celý večer jeden chlapík, který to dával nejen parádně, ale i s úsměvem a často i obráceným křížem z paliček nad hlavou.

Fotky: Ignor

Skalíkova galerie

Sykyho galerie

 

 


Zveřejněno: 10. 11. 2016
Přečteno:
2827 x
Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

15. 11. 2016 00:22 napsal/a immortal
Super!!!
Abych nezapomněl. Parádní akce a nejlépe prožitá neděle letošního roku. Opravdovej attack. Tomu se říká, jak správně naložit s načatý večerem. Velkej dík pořadatelům a kapelám. Na tohle přijdu zas a znovu.
10. 11. 2016 18:00 napsal/a Peťan
Díky !!!
Díky moc za report, fotky a všem co dorazili i v neděli večer!!! Stálo to za to, a věřím, že Brazilce ještě v budoucnu přivítáme :-)