Tak a je to tady. Na každého jednou dojde. I já jsem byl šéfem z redakce obdarován poslední nahrávkou VENUSIAN DEATH CELL, ať ukážu, co všechno mé uši vydrží. Tento jednočlenný hudební pokus asi nemusím nikomu ze čtenářů Fobie dlouze představovat, protože David Vora je neodbytný démon, jenž se snaží už několik let trýznit uši naší redakce. Tak trochu jsem pátral a zjistil, že pisálci z Fobie je banda pitomců, co nemá nic lepšího na práci než psát rozsáhlé recenze na tuto zbytečnou a stále se rozšiřující sbírku pokusů. Není se tedy čemu divit, že nás výše zmíněný „umělec“ pravidelně zásobuje svými zběsilými nahrávkami, aniž by mu vadilo, že veškeré jeho snahy vedou vždy a pouze k jednomu bodu z deseti.
Nicméně i já, stejně tak jako někteří přede mnou, cítil zodpovědnost a vložil CD do mechaniky svého přehrávače. Snad jsem v té době byl pod vlivem nějakého kosmického kolapsu, či v mozku odumřel pud sebezáchovy a tak jsem zmáčknul to magické tlačítko hrát. Dnes, tedy pár týdnů od tohoto otřesu, můžu říct, že to bylo naposledy, co jsem si do mého vysněného stroje vložil nosič s takovýmto virem. Nejspíš jsem si tehdy myslel, že se klientovi jedné z mnoha psychiatrických klinik v Dublinu udělalo lépe a došlo k hudebnímu zlepšení. Namísto toho se zdá, že sedativa, která užívá, jej stále drží někde za hranicí reálna. Tóny, jež se linuly z beden, zněly jako od ohňů domorodých indiánů někde v Jižní Americe. Docela reálně jsem v představách viděl irského blázna, jak poskakuje v trenýrkách z palmového listu a s kopím v ruce kolem ostatních, když je v ústavu k večeři opečený buřt. Stejně tak jako nezklamala hudební produkce, nezklamal ani obal. Opět se jedná o ruční práci se vším, co k tomu patří. Texty jsou napsány jak jinak než rukou a titulní stánku zdobí obrázek v duchu výtvarné výchovy mladších dětí ve školce. To vše je navíc nalepené na reklamní leták výrobce CD. Jediná věc, kterou se sluší pochválit, je logo. Jeho vzezření je náš hrdina věrný už od roku dva tisíce sedm a tak to má být. Aspoň každý ihned pozná, že tohle nemůže nikdo myslet vážně.
Jenže on to ten pacholek asi vážně myslí. Jinak si nedovedu vysvětlit, proč pravidelně posílá obálku se závadným obsahem přes půlku Evropy. Jen by to ten klučina Irská mohl dělat více ekologicky. I přes veškeré nedostatky tohoto záznamu nápadů mě na tomto nosiči nejvíce vadí, že je na materiálu, který ještě stále neumíme recyklovat. Ano, je to tak, tahle nahrávka poputuje s komunálním odpadem na skládku. Tedy přesně tam, kam patří.
Vím, že jsem vám zvuky bubínků na této placce moc nepopsal, ale beru to tak, že úkolem recenzenta je především informovat okolí o nové nahrávce. To jsem sice splnil, ale vím, že v případě VENUSIAN DEATH CELL to stejně nikoho zajímat nebude. Protože ten člověk to prostě nemá v hlavě v pořádku.
Tak Davide! Jako bylo to sice dobré jo. Třeba ten nezměněný tvar loga, ale dneska, dneska nemůžu jinak než ohodnotit jedním bodem. Věřím, že inspirace je přehršel a proto doufám, že ti ji nějakými léky krapet utlumí. Protože někteří lidé ve východní Evropě po poslechu tvého materiálu mají strach opět zapínat přehrávač.
Seznam skladeb:
- Schizo
- Fallen
- Choking
- Hearty
- Souless
- Suffocation
- Solid
- Squander
Čas: 16:12
Sestava:
- David Vora - vše
https://myspace.com/venusiandeathcellvortex
