Ahoj Tomáši, jelikož počítám, že ne každý fanoušek bude mít při vyslovení Tvého jména úplně jasno, myslím si, že bude docela fajn, když nám o sobě na úvod řekneš pár slov.
Ano, máš pravdu, většině lidí moje jméno nejspíš nic neřekne. Většinou jsem totiž hrál pod pseudonymem nebo jsem se nikam ani nepsal. A i dnes jsem si vlastně zvolil jméno, které používám - Thomas Vain – (je to ryze z praktických důvodů). Primárně jsem byl vždy „jen“ kytarista a hlavně pouze studiový hráč, což mi prakticky zůstalo dodnes. S rozhodnutím vytvořit vlastní projekt, ve kterém budu sám svým pánem, jsem musel převzít i role baskytaristy a zpěváka.
Já sám jsem Tě zaregistroval jednak, jako spolupracovníka PAČESSE na jeho sólových aktivitách a rovněž, jako hosta na posledním CD kapely ASGARD. Jak vlastně došlo ke spolupráci s výše zmíněnými muzikanty?
S klukama se známe strašně dlouho a PAČESS je kamarád – v tom opravdovém slova smyslu, že kdybych cokoliv potřeboval tak vím, že se na něj mohu kdykoliv obrátit. PAČESS produkoval jak svoji desku, tak desku ASGARD a měl zájem o spolupráci. Navíc kvůli mně koupil Peavey 5150 a nechal ho potáhnout bílou koženkou. Vlastně jsem tak ani nedostal možnost odmítnout. (úsměv) I když zmíněné kapely nereprezentují můj styl, tak jsem moji účast vzal zároveň jako výzvu a zkušenost.
Máš na svém kontě ještě nějaké další hostovačky, případně působení v některých jiných kapelách?
Ano, bylo toho celkem dost. Rád bych vše vypsal a okomentoval, ale abych se vyhnul spekulacím nebo reakcím, které by nebyly adekvátní a neměl bych možnost na ně reflektovat, a abych čtenáře nezatěžoval zbytečnými a prázdnými informacemi, tak jen v kostce – spolupracoval jsem a spolupracuji jak s kapelami, tak například s divadelním souborem nebo reklamní agenturou.
Momentálně je Tvou hlavní hudební náplní projekt MISTRESS OF 999. Představ nám tuhle záležitost a řekni nám zároveň něco bližšího o tom, co Tě vůbec přivedlo na myšlenku ji vytvořit?
Když téměř 20 let děláš hudbu a zjistíš, že to vlastně děláš sám a ostatní na tvé práci jen participují, tak je MO999 pouze logickým vyústěním. Není to jakási umělecká ješitnost a podobně, ale položíš si otázku – pokud tam není ta přidaná hodnota, kterou chceš, tak proč trávit dny na zkušebně, atd? Takže jsem opustil všechny hudební aktivity a začal od začátku. Zpracoval jsem skladby až do bodu zpěvu. No a pak jsem si řekl: „Neřeš to, nazpívej to sám, vždyť je to jedno. Dneska stejně zpívá každej.“ (úsměv)
V létě letošního roku jsi vlastními silami vydal debutové CD s názvem „Another Day In Hell…Again!“. Mou recenzi už si fandové mohli přečíst, ale jak bys obsažený materiál představil Ty sám?
Jedná se o melancholický metal s těžkými dobami a melodickými linkami. Je to emocionálně zabarvené album. Je o pocitech, většinou o těch negativních. Podle toho jsou psány i texty – život a ztracenost v něm. Vztahy, niterní záležitosti. Nicméně ve výsledku by mělo působit tak, že je v něm naděje, a že člověk musí mít nad vším jakýsi nadhled a musí se snažit rozumem ty emoce nějak korigovat.
Jak dlouho vlastně vznikaly skladby pro tohle album?
Ten časový interval se těžko určuje. Skladby jsou vytvořeny prakticky hned. Pracuji tak, že když mám nápad, většinou je otázkou 1 - 2 dnů, kdy je skladba hudebně hotová. Hned ho natočím, rozvinu, napíši text, nazpívám a je to. Jdu od toho. Aby ale písně mohly existova,t jako hudební dílo, tak potřebuji profi přístup ve vztahu ke zvuku. To znamená, že pak musím zavolat Dejana Petkoviče (Dejanssound), zeptat se ho, kdy má čas, já musím mít náladu a odhodlání a jdu k němu skladby přetáčet, aby se daly použít. To už je samozřejmě otázka týdnů i měsíců. Takže vlastní skladby netrvají dlouho, ale jejich zpracování do reprezentativní podoby, to je dlouhý proces. Takže dejme tomu, celé to trvalo 2 roky.
V dnešní době vychází spousta nahrávek a je hodně těžké se mezi nimi nějakým výrazným způsobem prosadit. Jaké jsou v tomto směru Tvoje ambice? Chtěl sis vydáním CD hlavně udělat radost nebo máš i nějaké komerční cíle?
V prvé řadě jsem si chtěl tak nějak „uklidit stůl“. Proto vzniklo CD. A protože mi Martin Korec neustále připomínal, že bych měl vydat vlastní CD, že to, co dělám, je dobrý. Takže mě tím dost motivoval a vlastně mě k tomu dokopal. Co se týče komerčního úspěchu – bylo by to samozřejmě fajn, ale to záleží na tolika faktorech a otázkou je, co z toho jsem schopen já sám ovlivnit. Asi každý sní o tom, že bude vydělávat tím, co ho baví a co umí nejlíp, ale sám jsi napsal, že prosadit se je opravdu těžké. Takže momentálně beru za splněný cíl vrácení nákladů za vydání CD a jako bonus pozitivní ohlasy na album.
Zkoušel jsi třeba pro vydání desky oslovit nějakou firmu?
Natočil jsem promo CD (je volně ke stažení na mém webu). Tady přišel na řadu PAČESS, který se toho ujal a sám promo rozeslal. Problém byl, že většinou měl kontakty pouze na vydavatele black metalu a nějak jsme ten můj styl neuměli zařadit, ale věděli jsme, že BM vydavatelství to zřejmě zajímat nebude… A musím říct, že jsme vlastně snad nedostali žádnou odpověď. Ani negativní a ani pozitivní.
Pro texty jsi zvolil angličtinu, což na jedné straně není asi vůbec překvapující, ale neuvažoval jsi o tom, že bys příběh MISTRESS OF 999 vyprávěl posluchačům v rodném jazyce tak, jako to dělá třeba již zmíněný PAČESS?
Ano. Uvažoval a uvažuji, a do budoucna to tak chci udělat. Problém je v tom, že není jednoduché napsat český text tak, aby nezněl hloupě. Pokud píšeš o věcech, jako já, tak je velice jednoduché sklouznout ke kýčovitosti nebo trapnosti. Proto ta angličtina. Neměla jiný účel, než jaksi nést melodickou linku a ať to hloupě. Proto jsou i na mém webu ke stažení překlady textů, aby si každý mohl udělat obrázek, o čem že to vlastně je. Zpívat o pocitech, emocích a podobně, je v češtině velice ošidné. A ve spojení s metalem obzvlášť. Mimo jiné, na promo CD jsou dvě skladby v češtině – „MistresS“ a „Epitaf“. Chtěl jsem znát reakce na texty. Mile mě překvapily, takže se budu snažit psát v češtině.
Co mi u pár skladeb nebo spíše v některých jejich pasážích malinko nesedí, jsou bicí, které předpokládám, že jsou programované. Nepřemýšlel jsi o využití živého bubeníka, který by tomu dal přece jenom zase širší rozměr?
Ano, máš určitě pravdu. Navíc, protože vše dělám sám, pracuji nestandardně. To znamená, že bicí dělám až nakonec a tím vzniká občas i pocit, o kterém píšeš. Konkrétní důraz může být jinde, než bys ho očekával, nebo měl být. O živém bubeníkovi jsem samozřejmě přemýšlel, ale zatím vítězí moje pohodlnost nad kvalitou. (úsměv)
Malou poznámku mám i k bookletu, jehož zpracování se mi líbí, ale samotná titulní strana mi přijde taková přeplněná a barevně zbytečně křiklavá. Jak Ty se na to díváš?
Dělal jsem ji sám, takže za ni nesu plnou odpovědnost. Ta barevnost a přeplněnost – ano, věřím, že to tak působí, ale i to by mělo být součástí významu a mého projevu. Je to nadsázka. Komiksové zpracování, které má říct – nesmí se to všechno tak vážně brát. MISTRESS reprezentuje to, co jsem si do ní vložil a to je i jisté množství ironie a sarkasmu. Je potřeba to brát s rezervou. Je to trochu i parodie na heavymetalové booklety.
Je MISTRESS OF 999 pouze čistě studiovým projektem nebo máš v plánu ho časem představit i živě?
Zatím o živém hraní neuvažuji. Ale nikdy neříkej nikdy. Záleží na zájmu. Nejsem ten typ, kterej někam pojede jen proto, že chce být na pódiu. A trávit spoustu času na zkušebně kvůli koncertu, na který přijde 5 lidí, považuji za zbytečné. Ale opravdu to nechávám otevřené.
Určitě je možné zmínit, že Ty se vyjma hudby věnuješ i psaní a před nedávnem Ti vyšla první kniha. Můžeš nám jí ve stručnosti představit a zároveň povědět, co Tě přivedlo k tomuhle koníčku?
Ano, vyšla mi kniha s názvem „Život s Laurou“. Je nepřímo propojena s CD a psal jsem ji strašně dlouho. A pár lidí ji četlo a stejně jako v případě CD mi začali říkat – vydej to! Tak jsem to udělal. Psaní mě baví, řekl bych, že snad víc než hudba. Navíc při vlastním psaní, kdy nepíšeš odborný článek, si můžeš psát, co chceš. Vše, co si myslíš a nemusíš to racionálně zdůvodňovat, vyrovnávat se s argumenty a hlavně se vyvaruješ tomu, že ti někdo řekne – no jo, ale tohle už někdo řekl, chybí citace a podobně. Takže to moje psaní je subjektivní a velice osvobozující od vnějšího tlaku na obsah i formu.
Jak píšeš na svém webu, muzikou a dalšími aktivitami se chceš především bavit. V letošním roce jsi byl ve vydávání věcí hodně aktivní, takže se Tě zeptám, jestli máš už teď nějakou vizi do dalších let nebo necháváš věci spíše volně plynout?
Myslím si, že tohle se naplánovat nedá. Nebo dá, ale nezachytíš v té hudbě pocit nebo momentální stav a pak se jedná o slepé skládání riffů a to já nechci. A ani to vlastně neumím. Nejsem ničím tlačenej, nikdo mi nic neurčuje a nikdo po mně nic nechce. (úsměv) Takže když budu mít čas a náladu, tak třeba něco zase napíšu, nahraju…, uvidíme. No a samozřejmě to bude hodně záviset na reakcích na „Another Day in Hell…AGAIN!“. Ty se mohou stát motivujícími nebo naopak demotivujícími. Uvidíme…
Tomáši díky moc za rozhovor a přeju Ti hodně zdaru do další tvorby.
Já děkuji – za otázky i recenzi.