Bergen je městem black metalu zaslíbeným. Vždyť odtud pocházejí legendy, jako GORGOROTH, IMMORTAL, TAAKE nebo ANCIENT. I v současnosti zdejší scéna žije, ač leckdo tvrdí opak. Otěže po matadorech přebírají spolky jiné, mezi něž můžeme zařadit třeba TORTORUM, SKYGGE a nebo právě GALAR, prezentující se melodickým black metalem s příměsí folku.
Vznikli roku 2004, za tu dobu mají na svém kontě tři alba a stihli se i představit českému publiku, například na některém z předešlých ročníků festivalu Phantoms of Pilsen. K žánru přistupuje dvojice Fornjot & Slagmark svojským způsobem, což dokazuje i rok starý počin „De Gjenlevende“, na kterém jim znovu zahostoval bubeník Phobos (AETERNUS, GRAVDAL, zkušenosti má také jako koncertní bicman GORGOROTH). Pojďme se na album podívat blíže.
Úvodní titulní skladba je protkána podmanivou akustickou kytarou, jež v kombinaci s melodic black metalovým základem tvoří silnou atmosféru. Tu bych ale nenazval nějak temnou, jak by se třeba v rámci žánru mohlo zdát příslušné, spíše je ze skladby cítit určitá naděje. Ač norsky nerozumím, cítím z ní jakýsi pozitivní závěr. Přesněji GALAR na albu znázornili cyklický proces transformace, jenž je starý jako sama historie lidstva. „Zima je obdobím naprostého šera, slabosti a neodvratné smrti, které vyzývá lidstvo, zvířata i rostlinstvo. Avšak je zde také naděje. Eventuálně nová éra Slunce ukončí zdánlivě věčnou temnotu zimy. S příchodem jara naděje a život znovu vzkvétá,“ uvedl ke konceptu „De Gjenlevende“ textař GALAR Jorge Blutaar. Zdá se tedy, že by spíše závěrečná kompozice „Tusen Kall Til Solsang Ny“ měla představovat onu naději, hudebně na mě tak ale působí i start alba.
V počátku prvního songu by se chtělo zdát, že GALAR upustili od čistých vokálů, po třech minutách nás už ale Are B. Lauritzen alias Fornjot se svým specifickým projevem přivítá. Přiznám, musel jsem si v minulosti chvíli na jeho barvu zvykat, ale s přibývajícími poslechy se dařilo. Přispívá k tomu i fakt, že Fornjot nemá problémy s nějakou falešností (se kterou jsem se pral třeba u posledních HELHEIM). Chápu ale, že podobný hlasový charakter nebude šmakovat všem, neb je opravdu specifický. Nutno však říci, že navrstvený čistý zpěv v rozdílných polohách působí opravdu zajímavě, stejně tak kombinace Fornjotova vokálu s hostující Tatianou Palancou v závěrečném eposu „Tusen Kall Til Solsang Ny“.
Není to pouze akustická kytara, jež „De Gjenlevende“ ozvláštňuje. Kromě zpěvu totiž Fornjot disponuje pianem (vynikající party, ať už v dvojce „Natt ... Og Taust Et Forglemt Liv“, v úvodu „Bøkens Hymne“ a nebo ve čtyřce „Ljós“, která je jakýmsi nemetalovým intermezzem) i fagotem. GALAR navíc znovu oslovili smyčcový kvintet a čtveřici muzikantů obsluhujících žestě.
Dvojka „Natt ... Og Taust Et Forglemt Liv“ je trochu více „sypací“, black metalovější, nepostrádá ale už zmíněnou klavírní vsuvku či čisté vokály. Vrchol alba pro mě ale přichází s následující „Bøkens Hymne“. Klavírní ouvertura následována kopákovou salvou za doprovodu standardního nástrojstva, ale také již zmíněných žesťů, patří mezi nejsilnější momenty „De Gjenlevende“. Zbytek skladby pak jede v nastolených intencích, tedy nadprůměrného a výborně složeného melodického blacku. Veškeré změny, kontrasty, gradace mají svůj smysl, žádné překotné zvraty se zde nekonají, a co je hlavní, melodie nejsou zbytečně podbízivé a vlezlé. Obvykle vyhledávám spíše syrovější a „hnusnější“ podobu žánru, GALAR mě ale naopak učarovali schopností pohladit, ale nevtírat se.
Po již zmíněné mezihře „Ljós“ následují závěrečné dvě rozsáhlé kompozice. Za malinko slabší považuji „Gjeternes Tunge Steg“, která nemá až tolik výrazných momentů, jako ostatní kolegyně. Poslední „Tusen Kall Til Solsang Ny“ už se ale svojí úrovní vrací ke zbytku desky, zejména úplný závěr s repetitivní melodií podbarvenou smyčcemi je nesmírně emotivní.
Na chválu na kompoziční stránku alba mohu navázat dalšími milými slovy na naprosto vyváženou produkci, v níž ani využití mnoha aditivních nástrojů nezapříčinilo při mixu jakékoliv problémy. Zvuk basy mi dost evokuje novější počiny krajanů z Hordalandu TAAKE. Uznalá slova náleží Bjørnarovi E. Nilsenovi (VULTURE INDUSTRIES), který se o zvuk postaral ve svém Conclave & Earshot Studiu. Mastering si pak vzal na svá bedra další ostřílený mazák: Herbrand Larsen (ENSLAVED).
O GALAR jsem už slyšel v době vydání "Til alle heimsens endar" (2010), tehdy mě ale příliš nezaujali a tak jsem počin odložil. S odstupem let mě i toto album svým způsobem chytlo, hlavní zlom ale přineslo recenzované dílko "De Gjenlevende". GALAR se zde ukazují jako vyspělá a kompozičně zdatná formace, jež si umně hraje s náladami a jíž se každý tón dá věřit. Pokud se říká, že třetí deska bývá zlomová, tak zde se o budoucnost nebojím.
Seznam skladeb:
- De Gjenlevende
- Natt ... Og Taust Et Forglemt Liv
- Bøkens Hymne
- Ljós
- Gjeternes Tunge Steg
- Tusen Kall Til Solsang Ny
Čas: 49:31
Sestava:
- A. B. Lauritzen – čistý vokál, piano, fagot
- M. Kristiansen – vokál, kytara, basa
- Phobos - bicí
