Je brzké ráno. Hustá mlha halí vše do bílého pláště a pod bosýma nohama cítím kapky čerstvé rosy. Jak slunce pomalu stoupá a postupně rozpouští bílou mlhu, odhaluje všechnu zkázu předešlé noci. Všude hrála příjemná hudba, která dokonale dokreslovala náladu tou dobou již potemnělého dne. Poslední, na co si vzpomínám, je hořící oheň, a ve chvíli, kdy do něj dopadla černá lebka, se vše změnilo. Místo hudby se do mých uší začal vrývat zvuk hlomozu a v mozku jsem cítil hřejivý pocit zmaru. Industriálně laděné harmonie mě pobízely k tomu, abych pak stejně jako ostatní kolem mě vzal první hořící větev, která byla po ruce, a šel v jejím doprovodu sprovodit ze světa veškeré lži. Přál jsem si, aby v těch načervenalých plamenech shořel celý svět, protože nic jiného si stejně nezaslouží. Teď tu jen stojím v roztrhaných hadrech s tváří začerněnou popelem a nemohu uvěřit vlastním očím. To pod nátlakem hudby mé činy a chorobná mysl dokázaly v prach převrátit celý můj předešlý život. Odteď už vím, že svět už nikdy nebude jako dřív.
Když jsem poprvé o kapele 0N0 četl informace, ve kterých se až příliš často hovořilo o rozsévání hudebního šílenství s množstvím ambientních prvků, tak jsem vše bral s naprostou rezervou v podobě velkohubých propagačních praktik. Navíc číst o kapelách text je jako jíst kaši slánkou. Můžete ochutnat, ale hlad vám to nezažene. Proto nebyl důvod otálet a CD putovalo rovnou do přehrávače.
Během prvních vteřin je ke slyšení úvod jako od spousty industriálních uskupení, ale ihned, jak se rozjede první skladba, je jasné, že pánové nebudou mít s nikým ani nejmenší slitování. Mozek se ihned přepne do pozice nasávání hlukových stop s nepřeberným množstvím vokálů. Mnohokrát se u experimentálních kapel stává, že je jejich hudba na samotném prahu poslouchatelnosti. Většinou je to tím, že se posluchač nemá čeho chytit. Skladbám chybí základní kostra. To naštěstí u 0N0 nehrozí a tak je zmatek častokrát nahrazován přímějšími úseky, ve kterých je kladen důraz především na intenzitu. To vše je navíc prošpikováno nejrůznějšími zvuky a efekty, jež se navzájem jeden přes druhý překrývají. Nahrávka je kromě kytar a zpěvu celá naprogramovaná a věřte, že pokud bych si tuto informaci nepřečetl, tak bych tomu ani v nejmenším nevěřil. Protože například bicí mají dokonale reálný zvuk.
Jen se mi dlouho nedařilo identifikovat, proč si celek „Reconstruction And Synthesis“ dokonale vychutnám, ale o jejím opětovném spuštění musím dost uvažovat. Zpočátku jsem si říkal, že to bude její nedokonalostí, ale při dalších posleších mi došlo, v čem je zakopaný pes. Při délce bezmála padesáti minut jde o nadbytečnou porci hudebního šílenství. Možná, kdyby byla tato placka o nějakých deset, patnáct minut kratší. To bych asi častěji prožíval její příjemné mučení.
Nicméně posluchači, libující si v bizardně napjatých nahrávkách, plných neklidu, šílenství a špíny, jistě tohle dílko dostatečně ocení. Jen je otázka, k jak velkému počtu lidí se tento do hudby přetavený zmar dostane. O jeho vydání se totiž dle všeho muzikanti starají úplně sami. Dokonce si i k tomuto účelu založili svůj vlastní Label, pod kterým chtějí tuto zkázu šířit dále do světa.
Seznam skladeb:
- A Farewell to Conscious Shores
- Reconstruction and Synthesis
- Desolatry
- At Sixes and Sevens
- Lucid Transmutation
- Reformation/Absorption
Čas: 48:57
Sestava:
- Twisted – kytara, zpěv, programování
- Acidmilk – kytara, zpěv
- Sarkast – zpěv
http://ono0110.bandcamp.com/
https://www.facebook.com/ono0110
