Když před šesti lety vlítla na scénu norská smečka KVELERTAK, tak každý, kdo nestrká hlavu do písku, musel zbystřit. Nešlo jinak. KVELERTAK na svém stejnojmenném debutu přinesli natolik atraktivní mix metalu (a nejen jeho), že řeči typu „nejžhavější rokenrolová parta“ měly svou váhu a nezbylo mi než s nimi souhlasit. Jejich neotřelý mix v podstatě všeho se zaříznul do hlav a nikomu nevadilo, že se na něj během poslechu vyvalí pasáže jak od FOO FIGHTERS až po TAAKE. Vše sedělo, fungovalo, bylo to zábavné a netrčela z toho žádná křeč.
Věci se mění a tak už druhá deska „Meir“ hodně lidí nudila, zároveň však dokázala kapelu dostat na jiné – větší koncertní pódia. A těch pár rejpalů z UG scény kapele vynahradila xkrát větší armáda těch „nových“. Pamatuju si, že jsem s „Meir“ ze začátku bojoval, vadily mi na ní některé momenty a v podstatě i celé skladby, které se jevily hodně podbízivě a až lacině. Nicméně ve finále jsem se s drobnými výhradami s albem naučil žít a nabídlo mi spousty příjemných chvil, kterých naštěstí bylo neustále dost na to, aby stálo za to desku poslouchat.
Od novinky nešlo čekat nic jiného než další přiblížení se k stravitelnější podobě toho jejich moderního rokenrolu. A ono tomu tak je. Zcela bez překvapení. KVELERTAK si drží své know how a v tomhle směru se jim není co divit. Na první pohled zní stále syrově a drsně. Tohle tvrzení potvrzuje hned úvodní věc „Dendrofil for Yggdrasil“, která dá vzpomenout na ty největší black metalem načichlé pecky, které se kapele podařily v minulosti vymyslet. Úvod naprosto skvělý, nakopávající a za závěrečnou gradaci si zaslouží víc než jen uznalé poplácávání po zádech. Skladba je skvěle kompozičně propracovaná a je z ní cítit, že KVELERTAK vědí jak složit chytlavou věc. Jenže potom přijde velké vystřízlivění v podobě pilotního klipu „1985“ a člověka přejde chuť poslouchat dál. Tolik nudy, kýče a podbízivosti směrem k publiku, kterého nechcete být součástí, jsem od KVELERTAK neočekával. Do solidnějších kolejí zajede třetí „Nattesferd“, ale potom už se zase deska točí v rovině potřetí vyluhovaného čaje a to je právě ten největší problém, který s „Nattesferd“ mám.
Podstata KVELERTAK je zachována. KVELERTAK jsou hned jasně identifikovatelní, kapela si v té šílené mase našla svůj styl, ale… Jedno velké ale tvoří právě to, že už až na pár výjimek a to opravdu spíš jen určitých pasáží než celých skladeb, nedokáží přijít se silnými songy. Momentů jako je thrashový začátek „Berserkr“, nebo už zmiňovaná první věc, je na desce žalostně málo. Neurodilo se. Problém je i to, že většina skladeb plyne v unylejším tempu, bez silnějších momentů a co je nejhorší, často vítězí podbízivá forma. Když to řeknu ošklivě, bojím se, že si KVELERTAK momentálně užijí víc posluchači na Masters of rock než na Brutalu a tohle je stav, s kterým se nechci ztotožnit.
Pochvalu si KVELERTAK zaslouží za to, že neustále zpívají norsky a za zařazení hostujícího ženského vokálu, který výraz určitě oživil, nejlépe pak v předposlední „Heksebrann“. Nemůžu tvrdit, že jsem od KVELERTAK čekal něco zásadního, ale tentokrát jsou ty silné momenty ve velké defenzivě a ač nerad, musím říct, že „Nattesferd“ je suverénně nejslabší deskou, jakou kdy tihle seveřani nahráli. A v podstatě nevidím důvod proč se jí dál zaobírat.
Seznam skladeb:
- Dendrofil for Yggdrasil
- 1985
- Nattesferd
- Svartmesse
- Bronsegud (SSQ)
- Ondskapens Galakse
- Berserkr
- Heksebrann
- Nekrodamus
Čas: 47:06
Sestava:
- Erlend Hjelvik – vocals
- Vidar Landa – guitar, piano
- Bjarte Lund Rolland – guitar
- Maciek Ofstad – guitar, vocals
- Marvin Nygaard – bass
- Kjetil Gjermundrød – drums
