Nejbližší koncerty
  • 22. 09. 2020Osud žen bez domova nám není lhostejný. Proto jsme uspořá...
  • 26. 09. 2020Selfexile, Narcoleptic, Ytivarg, Shampoon Killer, Incarna...
  • 26. 09. 2020Farářova sluj / Orthodox club Vystoupí: ETERNAL EVIL - bl...
  • 26. 09. 2020Hrají: ZNOUZECTNOST ( Plzeň ), NAŠROT ( Havl. Brod ), ATO...
  • 26. 09. 2020Po vydařeném letním blackmetalovém večírku jsme se rozhod...
  • 27. 09. 2020Koncert skupin POWER 5, MY PUSE a THE PANT. Akce je v ned...
  • 03. 10. 2020Hrají: XIII. STOLETÍ ( Jihlava ), STOKER ( Brno ), KELWIN...
  • 09. 10. 2020Hrají: VISION DAYS ( Brněnec ), ZPUTNIK ( Praha ), DRIÁK ...
KLADIVO NA PÝCHU

CD 2016, 2P Production / heavy-power-thrash metal / Česko

Dávno již legendární ARAKAIN vydal své patnácté řadové album, včetně výběrů, živáků a dalších neřadovek čtyřiadvacáté a s připočtením reedic, singlů nebo videonahrávek přibližně čtyřicátý titul. Přesnějšímu číslu brání skutečnost, že některé počiny vyšly v několika různých verzích. Teprve ale historicky podruhé došlo na digipack, jenž vypadá velmi pěkně, leč o přílišné invenci nesvědčí fakt, že coby již druhý obal v řadě a čtvrtý celkově nabízí jen graficky ztvárněné áčko, tentokrát úměrně názvu alba stylizované do nějakých magických klikyháků.

Prvotní dojem z alba může být takový, že je snad až zbytečně dlouhé. Pro někoho bude zřejmě hůře poslouchatelné a vstřebatelné na jeden zátah a s rostoucím časem může uvadat pozornost. Samotné písně sice nejsou nijak extrémně rozsáhlé, většinou kolem čtyř až pěti minut, jenže šestnáct kousků představuje docela vysoký a v rámci řadovek dosud nejvyšší počet. Ačkoli časově není tou nejdelší, jíž zůstává sedm let starý „Restart“, menší redukce by nahrávce asi prospěla. Současně lze připustit, že jako obvykle se podařilo napsat natolik vyrovnaný materiál, že je velmi obtížné přemýšlet o tom, co by případně bylo vhodné oželet. Hudebně většinou silné písně nemusejí fungovat vždy na první pokus, ale s opakovanými poslechy mají rostoucí tendenci.

Autorsky tentokráte těší především Mirek Mach, jehož příspěvky i přes potřebné ostří nepostrádají výraznou melodičnost, jak o tom dobře svědčí hned úvodní „Hra s ohněm“, titulní „Arakadabra“ či „Insomnie“. Trochu hůře si stojí svižnější a jednodušší „Kazatel“, kde se místy jen opakuje zmíněný název, naopak k tomu nejlepšímu náleží nádherně „zpívající“ kytarou vybavené „Nenávidím“, jehož napůl baladické ladění skvěle graduje pronikavým refrénem.

Coby zkušený autor si obstojně vede i Jiří Urban, silný hlavně v kytarových aranžích a rytmických změnách. Nejvíce se mu povedlo „Peklo“, znamenitě kombinující tvrdé a akustické kytary, kteréhož kontrastu s o něco menším úspěchem využívá také „Vyděšenej“. Thrashovou rutinou páchne dobře namazaný „Stroj“, ale zejména pak v převážně rychlém tempu kvapící „Velkej je svět“, jenž rovněž může zaujmout a potěšit zvláště starší metalové pamětníky.

Naproti tomu Zdeněk Kub asi opravdu není v právě vrcholné tvůrčí formě, byť po minulém mlčení alespoň něco málo napsal. Lépe si vede drtivě rozjížděný „Král Slunce“, jenže on i „Kruhy v obilí“ znějí malinko křečovitě a částečně je rozjasňují až refrény.

Jestliže dosud uvedení dlouholetí členové jsou spíše metaloví tradicionalisté, věkově mladší zpěvák Honza Toužimský dodává albu trochu modernější pojetí a jeho výrazné autorské zapojení nutno jen vítat. Něco již naznačuje ostře řezající „Diesel“ nebo podobně laděný „Nero“, tuto tendenci ale ještě více prohlubuje riffově podladěný „Big boss“, svou značnou tvrdostí a hutností vnášející do zvuku souboru alespoň špetku něčeho jiného. Možná trochu překvapivě napsal i svižnější a odlišně znějící palbu „No stres“, jejíž jako z dávných časů vystřižený lehkonohý motiv připomíná některé klasické songy ze starých desek. Když už se zdá, že nedojde na žádnou typickou baladu, až v samém závěru přichází jediná pod názvem „Ve vlasech tvých“, která i přes počáteční průměrnost roste s vypjatým refrénem, nicméně k těm pamětihodným se zřejmě nezařadí.

Zvukově a výrazově soubor jednoznačně naplňuje dlouhodobé předpoklady, kdy na heavymetalové či thrashmetalové kořeny v zájmu širší posluchačské přístupnosti roubuje výraznou melodičnost a to celé dále lehce přizpůsobuje současnému znění. Žádné nečekané překvapení či výrazné vybočení se rozhodně nekoná a vše se odehrává v převážně tradiční linii, v rámci jednotlivých písní nebo dílčích pasáží však s poměrně patrnými rozdíly ve zvuku kytar.

Rovněž tempově se album zdá být dostatečně pestré, ovšem s menším dluhem vůči oběma krajním polohám, neboť zjevně převládají střední či mírně svižná tempa. Několik málo thrashových nářezů se zde rozhodně najde, ale buď působí trochu nedůrazně a člověk si je umí představit ještě drtivější, nebo zůstává jen u krátkých náznaků, kdy se skladba rozjede tvrdě a rychle, ale vzápětí ji zpomalují často umírněnější a změkčující zpívané pasáže. Také vyloženě akusticky jemné či pomalé momenty se prosazují spíše jen výjimečně. Současně se zdá, že dříve, zvláště v té nejthrashovější éře, pánové dokázali tvořit členitě komponované skladby, kdy dávali prostor i dlouhým a čistě instrumentálním pasážím, zatímco v pozdějších letech se dlouhodobě drží spíše písničkové linie, respektive jakéhosi kompromisu mezi metalovou úderností a rockovou melodikou.

Tradiční menší úskalí novější éry souboru představují řemeslně obstojně zvládnuté, ale myšlenkově spíše tuctové texty. Kromě téměř všech členů kapely se na nich podílejí také Macků, Plachá, Fabien a Fojtík, celkem tedy osm lidí. Ať už si o Brichtových názorech lze myslet cokoli, především v této formaci často prokazoval zřetelné literární přednosti, zatímco současní textaři si počínají způsobem, kterým neurazí ani nenadchnou. Jenže i přesto, že nadšení se nekoná a vrcholné české slovní mistry nutno hledat jinde, přítomné verše jsou stále ještě docela silné na to, aby nepůsobily rušivě, a dobře tak slouží jakožto platforma pro Toužimského vyzrálý zpěv.

Samozřejmostí je excelentní zvuk, produkce či instrumentace a v těchto směrech naprosto perfektně odvedená profesionální práce, obtížně dosažitelná většinou jiných skupin. Přestože současné špičky českého metalu se nacházejí ještě o něco výše, zatímco tento soubor patří na absolutní vrchol už jen co do popularity, jako asi jediný vzešlý z věhlasné generace osmdesátých let se může opřít o trvalé fungování, tvůrčí intenzitu i vysokou formu. Tohle album rozhodně nepřekonává staré klasiky jako „Thrash The Trash“ nebo „Apage Satanas“, ze sedmi pobrichtovských však patří spíše k těm lepším a v rámci čistě Toužimského éry je možná vůbec nejlepším. Byť s nutným dodatkem, že kvalitativní rozdíly mezi jím nazpívanými pěti alby nejsou nijak velké.

Seznam skladeb:

  1. Hra s ohněm
  2. Peklo
  3. Diesel
  4. Král Slunce
  5. Nenávidím
  6. No stres
  7. Vyděšenej
  8. Arakadabra
  9. Kruhy v obilí
  10. Nero
  11. Stroj
  12. Insomnie
  13. Big boss
  14. Velkej je svět
  15. Kazatel
  16. Ve vlasech tvých

Čas: 65:55

Sestava:

  • Honza Toužimský – zpěv, kytara, baskytara
  • Jiří Urban – kytara
  • Mirek Mach – kytara
  • Zdeněk Kub – baskytara
  • Lukáš „Doxa“ Doksanský – bicí

 

www.arakain.eu

 


Zveřejněno: 07. 06. 2016
Přečteno:
3008 x
Hodnocení autora:
7 / 10

Autor: Oliva | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

09. 06. 2016 08:21 napsal/a Bhut
Ara Kain
Mne ta deska kupodivu nechává chladným. Je to takový standard, který hrajou od té doby, co jsou v podobné sestavě - takže asi od Warning. Po-Brichtovské období mi nejvíc sedlo na Metalmorfoze, to jsem si celkem užíval. Pak už se to prostě vytrácelo až to zakotvilo na jakémsi průměru. Každopádně se obávám, že za našimi hranicemi, by tahle kapela ohlas moc nesklidila. Jinak k tomu thrash metalu, tak ten Arakain hrál snad jen na dvou prvních deskách ne? Pak už to bylo poctivé hard \'n\' heavy. A k Archeology - tam je dobré vědět, že jde o desku vykopávkovejch věcí jak ostatně v bookletu desky vysvětlují. Proto i ten název atp.
08. 06. 2016 22:55 napsal/a immortal
Jo...
s tím se dá souhlasit, ale nevím co by mne donutilo si to album poslechnout celé. V poBrichtovské éře již v kapele nevidím žádný zásadní přínos. Už z posledního alba s Brichtou Archeology jsem měl rozporuplné pocity, no a nakonec Aleš odešel. Pořádnej thrash to už nikdy nebude.
08. 06. 2016 21:55 napsal/a Oliva
Není každá skladba stejná
Ono v případě Arakainu je trochu matoucí dělat si obrázek podle jedné jediné skladby. Některé písně na novém albu, například \"Nenávidím\", \"No stres\", \"Big boss\" či \"Ve vlasech tvých\" jsou po hudební stránce vzájemně natolik odlišné, že by je mohly hrát 4 různé kapely. A podobně tomu bylo i na většině předchozích alb.
08. 06. 2016 14:48 napsal/a immortal
Zaplať Satan...
Zaplať Satan, že už tuhle kapelu neposlouchám. Z prapůvodního thrashe nezbylo téměř nic. Onehdá hráli jednu skladbu (ani nevím název) na Beatu a dle mého názoru je to řadí do škatulky heavy rock. Prostě to byl čajíček a nic to ve mne nezanechalo. Text byl katastrofální, jak z nějakého zábavového agra. Nevím jestli tohle má být česká TOP kapela. Dle návštev na koncertech asi jo, ale dál nic víc, nic míň.