Šakalův fanzin NOISE MASTER slaví třicáté číslo, což je prostě obdivuhodné numero. V dnešní době, kdy je všeho hromada, kromě peněz, s internetem umí i každé tříleté dítě, si jde Šakal neustále hlavou proti zdi a vydává časopis, který je sice dost punk, ale vždy se v něm najde něco zajímavého.
Jubilejní třicítka o obsahu 68 stránek v tradičním formátu A5 nabízí rozhovory, recenze, profily, cestopisy a najde se i recept na veganský pokrm. Musím říct, že tohle číslo jsem očekával s velkou netrpělivostí, protože jsem dopředu věděl, že v něm vyjde rozhovor se sedmou největší osobností tuzemského undergroundu dle ankety Břitva a to s jihočeskou ikonou Johanem (tak je to psáno v úvodníku), jinak hlavně naším milým šéfredaktorem. Rozhovor na dvanácti stránkách je hodně obsáhlý a výživný. Šakal se při vymýšlení otázek asi praštil do hlavy a políbila ho múza, protože jich vymyslel 35 (úsměv), ale nutno říct, že se mu povedly a tak nezbylo Johanovi nic jiného, než odpovídat. Jelikož vím, že sám nemá rád krátké odpovědi, tak je jasné, že se rozepsal a čtivo je to velmi zajímavé. Čtenář se dozví hodně o Johanovi samotném, ale i o chodu Fobiazine. Navíc u článku nechybí ani Johanovy fotky, na kterých mu to jako vždy neobvykle sluší. (úsměv) Parádní čtení a velká pochvala pro oba dva.
To rozhovor s URBURA je o dost slabší. Kapela z Valašska mi hodně připomíná svými odpovědmi KUTYA HARAP a jejich nemastné neslané odpovědi v rok starém rozhovoru, který jsem s nimi vedl. Odpovídající (kdo?) je poměrně málo sdílný. O trochu lépe vyznívá rozhovor s TERRORLHÁRÍTÁS, kteří už ale mezitím údajně ukončili činnost. Dvojčlenné komando hrající HC, punk, grind už je o něco otevřenější, ale také žádná sláva. U Erika, který se do Brna přestěhoval z Maďarska to lze pochopit. Jazyková bariéra a schopnost rozvést větu nemůže být logicky úplně na nejvyšší úrovni. Zato jeho parťák je na můj vkus stručný. Zkrátka obě dvě kapely se moc nepředvedly a jedná se o takové dost obyčejné rozhovory.
Klasicky Šakal informuje o svých objevech v profilech, kde představuje bordely z celého světa a to v okénku extreme hardcore. Pár profilů je i na staré evropské zapomenuté thrash party. Na začátku časáku je popis Trojky, jak s Verčou cestovali do Londýna a co v něm těch pár dní dělali. Londýn zní možná obyčejně, ale kdo jste tam byl? Na úplně poslední stránce je zápisník z cyklovýletu Zbyňi po Africe – Zimbabwe. Škoda, že je to jen jedna stránka, protože už jen vyprávění od člověka, který vzal kolo a jel do Afriky, je hodné obdivu. Zbyňova čeština, no spíš moravština, a výrazy jsou možná ještě víc než punk, ale nechybí mu vtip a docela rád bych si přečetl víc.
Největší počet stran zaberou recenze. Velkou porci zabírají recenze na vinyly, což je samozřejmé. Nechybí ale ani recenze jiných formátů, hlavně MC a pak hlavně pohledy na tištěné ziny a knihy, týkající se hudby. Tady je vidět, že Šakal skupuje všechno, co lze pořídit. Člověk si tak rozšíří obzory, jaké všechny možné ziny pod povrchem vychází. Je až s podivem, kolik vyšlo i hudebních knih a jsem sám za sebe rád, že většinu zde jmenovaných jsem četl nebo si prohlížel. Šakal se na rozdíl ode mě nezdráhá vysázet na dřevo prachy téměř za každou knihu s hudební tématikou a klidně si koupí i tu o Brutal Assaultu, kde nikdy nebyl. Jeho záliba v knihách mě zaujala, ale dost mě zaskočil text u recenze na knihu o Maxovi Cavalerovi, tady budu citovat: „Nemám rád knihy a nikdy tomu jinak nebylo. Maj malý písmenka a nejsou v nich obrázky, případně jich je pár. A jsou mnohostránkové. Hrozný. Ale pokud se jedná o muziku, dělám výjimky. A rád...“
Chtěl jsem pohled na tenhle plátek nějak smysluplně uzavřít, ale došel jsem k tomu, že bych opakoval Johanova slova ze starší recenze a tak je sem použiju, protože s nima na 100 % souhlasím: Xeroxované ziny si vcelku pochopitelně nehrají na nějakou propracovanou grafiku, Šakal používá jen a pouze word, ve kterém to sype tak, jak jej to napadne. Některé články nejsou co do layotu špatné, často je to ale slabota. Některé věci jsou vyloženě nepovedené a to hlavně pravopis, protože těch chyb, překlepů a prohřešků vůči mateřskému jazyku je tu prostě strašně moc. Nicméně i přes některá negativa musím před Šakalem a jeho snahou smeknout pomyslný klobouk. Vkládá energii do nízkonákladového časopisu a snaží se přinášet zajímavé čtivo do komunity coristů, crusterů a grinderů. A v tomhle světě se na nějaké vymazlenosti nehraje.
