Nejbližší koncerty
  • 22. 08. 2020Rotten Fest Open Air 2020 22.8.2020 venkovní areál Sklu...
  • 05. 09. 2020Montana Metal Fest: Depresy, Dehydrated, Orkrist, Morn...
  • 05. 09. 2020Třetí ročník open air festu konajícího se v areálu Kaliko...
  • 05. 09. 2020Sušice - Chatová osada LUH mini D.I.Y. open air festival...
  • 12. 09. 2020Farářova sluj / Orthodox club Vystoupí:AGGRESSIVE TYRANTS...
  • 18. 09. 2020V rámci svého minitour nás poctí svojí návštěvou mocní SI...
  • 19. 09. 2020BUGRFEST je rodinný metalový fest pořádaný čtyřmi bratry....
  • 24. 10. 2020Třetí pokračování pravidelně nepravidelný grind party v C...
ETEF 2020

22. 4. 2016, Café V lese – Praha

Malý festiválek v malém sklepu malé pražské kavárny, takový byl jedenáctý Trilobit Fest. Proběhl 22.4.2016 v Café V lese kousek od Náměstí Míru. Jako nepražákovi mi dalo chvíli zabrat, než jsem onu kavárnu našel (smartphone s mapou a navigací nevlastním, takže jsem se musel spoléhat jen na svoji fotografickou paměť a následně na vlídné obyvatele Prahy, kteří mě nasměrovali správně).

Začátek byl dosti nezvyklý – oficiální start v 18:30 (všichni víme, jak to se začátky je), já dorazil o necelou hodinu později, docela naštvaný... Ale z nějakého důvodu se „čekalo na mě“ – po příchodu jsem zjistil, že první kapele, příbramským UNINVITED, se opozdil zpěvák a zbytek kapely byl nucen odehrát improvizovaný jam, dokud opozdilec nedorazil, což bylo asi tak 10 minut po mém příchodu. Dá se říci, že jejich neštěstí bylo moje štěstí.

UNINVITED – jak jsem již psal, kluci měli ze začátku smůlu, že byli nucení odehrát delší čas bez svého zpěváka, což pro ně bylo frustrující, ale i v této situaci podali skvělý výkon! Každopádně se všem ulevilo, když zpěvák Mory konečně dorazil a mohlo se tedy „správně“ začít. Kapelu bych označil jako mix tvrdšího i jemnějšího rocku a grunge. Kvůli dost malým prostorám docela trpěl celkový zvuk, což byl ale případ všech kapel. U UNINVITED se to projevilo konkrétněji tak, že bicí byly zvukově dominantní (bubeník se s tím nepáral) a basovka byla spíše potlačená, takže bylo těžší si ji vychutnat. Ale kluci podali jednoduše skvělý výkon, i přes celkový stres a zpěvák dokázal v klidu zpívat i velmi dobře screamovat, přestože bylo vidět, že klidnou chůzí se na místo nedostavil.

SCHRÖDINGEROVA KOČKA – o této kapele mi v superlativech vyprávěl kamarád, pořadatel Trilobita, tak mě dost zajímalo, jak zní živě. Ona už jejich sestava – saxofón/zpěv, baskytara/pedálový synťák, bicí – působí lehce netradičně. Můžu říct, že všechna superlativa kamaráda jsou více než přesná! Nebudu se pokoušet je zaškatulkovat, nemělo by to cenu... Spíš to řeknu tak, že i přes nástrojové obsazení se od nich nedočkáte žádné veselé, juchavé dechovčičky, či jazzu, který se hodí pouštět do PéÁčka kaváren, nebo pro pomoc s usnutím. Ne, to fakt ne... Prvky jazzu tam jsou, ale stejně tak tam jsou prvky tvrdší a temnější muziky a celková avant-gardnost tomu dodává šťávu. Nejvíce mě zaujal basák Martin, který z půlky používal svojí basovku spíš jako kytaru a onen pedálový synťák jako basový podkres celku. Zpěv byl též vynikající a i když tvořil minoritní část vystoupení, vždycky bylo jasné, že tam má být a že je o co stát. Jeho dynamika, která byla kombinací skoro monotónního mluveného slova a lehčího zpěvu až po srdcervoucí řev, je přesně to pravé, co chcete slyšet do hudby této kapely. Texty se radši pochopit nesnažím – avant-garda je avantgarda... Pokud na to máte koule, musíte je vyzkoušet (ideálně živě)!

FIVE SECONDS TO LEAVE – na ně jsem se těšil nejvíce, i když jsem pořádně ani nevěděl, co hrají... Post-rock, post-metal a tak nějak podobně, to je můj šálek čisté, filtrované vody. Charakteristika jejich výstupu je jednoduchá – hlasitý kopanec do všech tělních částí! Když jsem si předtím trochu stěžoval na dominanci bicích, tady bicí skoro ani neměly šanci prolézt. Na to, že se jedná o tři kluky, jejich hluková mašinérie odpovídá minimálně pěti až šestičlenné kapele. Sice na koncerty chodím zásadně se špunty v uších (mám speciální hudebnické, co frekvenční spektrum řežou rovnoměrně a výsledný zvuk není přebasovaný) a celkově nemám rád hlasité zvuky, ale FStL jsem si náramně užil. I jejich řezavý, výškový zvuk, plný efektů byl mému muzikantskému srdci blízký. Ano, bylo by lepší si je poslechnout ve větších prostorách, kde se zvuk může rozprostřít a všemu bude lépe rozumět (tady bylo lepší sledovat, co který hudebník hraje a snažit se tu linku najít v celkové zvukové kouli), ale zase si říkám, že by to možná nemělo takovou atmosféru... Velká škoda, že se sklepení dost vyprázdnilo při této kapele, ale proti gustu... Tak či onak bylo jejich vystoupení skvělé a rád je uslyším znovu! Jejich set navíc, bohužel, neměl z důvodu povinného konce ve 22:00 dlouhé trvání. I tak ale svojí hudbou sdělili dost.

Celkové shrnutí? Festiválek se opravdu povedl, i přes mnohé stresy a nepřízeň osudu. Skvělé kapely, které hrály různé styly a tím si vzájemně nijak nekonkurovaly, předvedly unikátní zážitek. Celková návštěvnost byla kolem 70 lidí. Díky tomu měla celá akce spíše komornější atmosféru. Doporučuji sledovat stránku café na Facebooku, až se zase něco objeví (akce se pořádají nepravidelně, ale vícekrát do roka) a bude to splňovat vaše hudební chutě. (úsměv)


Zveřejněno: 25. 04. 2016
Přečteno:
2796 x
Autor: Pan x | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář