Klubová sezona pomalu vrcholí a Obscure promotion si pro nás na její konečnou fázi připravilo hned několik zajímavých akcí a mezi nimi jako třešinka na dortu pro některé z nás byla zastávka dříve australské, nyní již mnohonárodnostní kapely DESTRÖYER 666 v rámci turné k nové desce „Wildfire“. Společnost jim přitom dělaly další dva projekty a to švýcarští BÖLZER a švédská one mam show TREPANERINGSRITUALEN. Žánrově víceméně nesourodá partička, jejímž hlavním pojítkem byl vliv black metalu, který však každý z vystupujících míchal v trochu jiném poměru a k trochu jinému základu. Celá tato nesvatá společnost si pak dala dostaveníčko v úterý večer v pražském klubu Nová Chmelnice.
Startovní čas 19:30 stíhám s drobnou rezervou, takže přicházím rovnou na začátek ambient/industrial/blackového TREPANERINGSRITUALEN. Přiznám se, že jsem měl před koncertem obavy, co to bude zač. Přeci jen ambient není zrovna můj šálek černé kávy a na klidu nepřidalo ani zjištění, že celé vystoupení obstarává jediná osoba. A záležitost to byla vskutku obskurní. Celé to mohlo náhodnému kolemjdoucímu( a vlastně i mně) připadat jako taková podivná verze karaoke, kde se na podiu přiopile potácí řádně zarostlý, zmalovaný Rumcajs z hodně hlubokých a temných koutů lesa Řáholce ověšený kostmi či jinými proprietami a něco neartikulovaně řve do tu industriálních, tu ambientních melodií, pouštěných na pozadí. Pódium bylo přizdobeno svíčkami, oltářem s lebkou, svícnem a kadidlem. Atmosféra však přesto trpěla kvůli světlu, jež venku již na večer panuje a jež prosvítalo skrze nezakrytá okna Chmelnice. Asi to nedovedu ani řádně ohodnotit, neb to bylo ve výsledku natolik zvláštní a jedinečné, že to se musí vidět. Přesto musím říct, že můj dojem byl ve výsledku spíše pozitivní. Chlapík má u mě body hlavně za to, že má kuráž na to vylézt sám s tímto na pódium. Přítomné posluchače v sále však nejspíše příliš nezaujal, protože se po prvotním nadšeném srocení, kdy se přišli podívat, co to tedy hraje, pomalu ale jistě vytratili do předsálí a k baru. Vydrželo nás tedy do konce vskutku jenom pár, což však zpěvákovi bylo jistě zcela lhostejné, k publiku za celou dobu nepromluvil, pauzy na potlesk nedělal (popravdě nešlo ani poznat kde končí a kde začínají jednotlivé skladby, pokud vůbec nějaké takové členění bylo) a po vystoupení okamžitě beze slova zmizel v zákulisí. Tohle vystoupení však bylo tak trochu dost mimo kurz zbytku této pekelné výpravy, ale zase jeden chlapík se svým malým midipultíkem aspoň v tourbusu nezabere tolik místa.
Následující BÖLZER zvedli počet vystupujících na dva a taktéž pokračovali v započatém večeru při svíčkách. Jak jsem psal, BÖLZER vystupují jako black/death duo s dvanáctistrunnou kytarou a bubny, nicméně bubeník se víceméně schovával za svojí soupravu a tak bylo hlavní nasazení opět na jednom člověku. Jejich frontman, kytarista a zpěvák v jednom, měl vizáž jak James Hetfield na konci osmdesátek, přičemž jeho pravačka pak při jeho zběsilé hře kmitala jak ruka puberťáka v říji. Tihle Švýcaři mají poměrně dlouhé skladby, takže jich za svůj set stihli tuším pět nebo šest, ale zato každá z nich byla jako přesně vražený hřeb do rakve. Rychle, syrově a jednoduše s nádechem okultní seance. Tohle již byla velmi dobrá volba předkapely a jistě nejsem sám, kdo si jejich vystoupení náležitě užil.
I DESTRÖYER 666 byli kdysi pouze projektem KK Warsluta, postupem času se však proměnili v plnohodnotnou kapelu, která si získala kultovní status nejprve na australské extrémní scéně a po přesídlení do Holandska nakonec i na světové. U nás však myslím takové výrazné obliby nedosáhli, snad i kvůli nepříliš časté koncertní aktivitě v naší kotlině. Ne všichni členové z původní australské sestavy mohli dlouhodobě zůstat v Evropě, takže Warslut musel nakonec sáhnout po nových spoluhráčích. A rozhodně nesáhnul po žádných amatérech a DESTRÖYER vytvořil vskutku světovou kapelu. Za bicí se posadil Per Karlsson ze švédských NOMINION, na basu hraje chilan Felipe Plaza z NIFELHEIM a druhé kytary se ujal Brit Roland C. Na současné thrash/blackové scéně jsou rozhodně jedni z nejlepších. Po nutné pauze mezi vystoupeními a krátkém intru tak již přichází hlavní hřeb večera plného rouhání, kdy KK Warslut odpálil celý set slovy: „We are Destroyer and we bring Wildfire.“ Po úvodní „Wildfire“ pak přichází další novinka „Traitor“. Reakce obecenstva byla zatím celkem vlažná, snad i kvůli neznalosti materiálu, neboť nová deska je skutečně ještě teplá z lisovny. Do ticha jako v hrobě, které panovalo v sále o pauzách mezi skladbami, si rýpnul i sám Warslut, ale celá kapela se tím vůbec nenechala odradit, a i když jejich snahy vyhecovat publikum často vycházely lehce na prázdno, jako správní profíci dávali do koncertu všechno. Až při hitovce „I Am The Wargod“, které tedy ještě předcházel „A Breed a Part“, se lidé konečně osmělili a začali pařit. Následovaly dvě další novinky „Live and Burn“, „Hounds at ya back“, po nich pak „Sons of Perding“. Nové skladby zní výrazně více heavymetalově, staroškolský zážitek z koncertu to však nijak neruší, spíše naopak - jako bych se propadal daleko více proti proudu času. Hlavní tíhu vokálu sice nese Warslut, ale Felipe a Roland mu zdatně asistují a to nejenom v refrénech, často mají své vlastní party a svojí skladbu si tak kromě bubeníka odzpíval každý. Členové navíc nebyli na podiu vůbec statičtí a pokud zrovna nebyli zaměstnaní u mikrofonu tak se neustále snažili dělat show a poskakovali někde po stage. V druhé půlce setu pak došlo na fláky jako „The Calling“, „Satanic Speed Metal“, naprosto luxusní našláplý cover od MÖTORHEAD: „Iron Fist“, „Black City“ a nakonec „Trial By Fire“. I přes celkem vlažné vyvolávání to kapela nezabalila a po krátkém odchodu do zákulisí přidala ještě pecku „Lone Wolf Winter“. Celkově se nedá výkonu DESTRÖYERŮ nic vytknout, byla to profesionálně odvedená práce.
A všichni, kdož přišli, mohli jistě odcházet spokojení. Zvuk pravda občas pokulhával, ale s tím už se nejspíš musí božuhell na Chmelnici asi počítat. Návštěvu odhaduju asi na 60-70 lidí, přičemž překvapivě byla velká část cizinců, hlavně němčina byla hodně slyšet. Co se organizace týče, tak nelze nic vytknout. Obscure promotion zvládli vše na výbornou a děkuji jim za parádní večer.
Fotky: Ignor
