Opět noc. Opět sedím se sluchátky na uších a v potemnělé místnosti, kde začínají tančit obrazce. Nejprve jen cáry bílé mlhy, které se občas překrývají jedna přes druhou. Postupem času nabírají na intenzitě a na malou chvíli, než se opět ztratí, dostávají jasnější obrysy. Nedokážu vzdorovat této zvláštní podívané a nadále se nechávám unést kmitajícími se duchy. Ti jsou ve své tvorbě stále intenzivnější, až najednou cítím, že nesedím doma v pohodlném křesle, ale kdesi v černém prachu Duhových hor na mrazivém Islandu. Půlnoční slunce sice i nadále svítí, ale chladný vzduch, co vane dolů z nedalekého ledovce, nedokáže ani tak dostatečně ohřát. Co mě opravdu překvapí, je klubko zmijí v suché trávě. Jedna se na mě podívala, ale protože cítí, že jsem jeden ze stoupenců kultu NAÐRA, jen se v tichosti otočí a odplazí do díry v sopečném prachu.
Historie této islandské zmije není nikterak dlouhá. Jedná se teprve o první nahrávku. Tedy pokud nebudeme počítat jediné EP v diskografii. To čítá pouhé dvě skladby, které se stejně nacházejí na tomto plnohodnotném nosiči. Pokud se podíváme na jména muzikantů, tak zjistíme, že nejde o žádná ořezávátka. Ono se není čemu divit, když je člověk z Islandu. Jediné místo, kde se dá uspořádat koncert, je Reykjavík a tak pokud si chce kapela více než jednou do roka zahrát živě, nezbývá než být členem aspoň tří uskupení. Tohle píšu schválně, neboť všichni členové jsou současně aktivní i v jiných kapelách. V těch se i navzájem potkávají.
K přehrávání jsem zprvu přistupoval trochu s despektem. Myslel jsem si, že půjde o takovou tu klasickou BM nahrávku pro ortodoxní černokněžníky. Naopak, po spuštění mě „Allir vegir til glötunar“ chytlo ihned od začátku. V celkem solidním zvuku se koupou moc hezky provedené kytary, které vytváří onu teplou atmosféru alba. Naopak bicí zní jako rány do polštáře, což mi k celkovému výrazu nahrávky naprosto vyhovuje. Občas se najdou i epické výlety za hranice žánru. Přesněji někam tam, kde žezlo přebírá heavy metal. Celek je příjemně podkreslený klávesami a občas doplněný o jiné nástroje.
Úplně nejvíc mi vyhovuje živočišnost celého materiálu. I přes slušnou délku většiny skladeb se během poslechu ani trochu nenudím. Chvíli je skladba krystalicky mrazivá, aby s dalším rifem opět roztála jako led. Jindy se o chladnou atmosféru postará zpěv, jenž má častokrát i zajímavý výraz. Nevím, čím to může být, snad množstvím síry v islandské vodě, že ani jedna skladba není jen jako doplněk celku. Texty sice nemám k dispozici. Ale i kdyby se tak stalo, stejně bych netušil, o čem vlastně jsou. Naðra totiž sejně, jako snad všechny kapely z tohoto ostrovního státu, zpívá v mateřském jazyce.
Na světě snad ani není příhodnější místo, odkud by mohla vzejít nahrávka, která je plná chladu a zároveň tepající živočišným teplem. Jen krajina, ve které se rodí ledovce a kde se na povrch dostává oheň země, může zplodit kapelu, která tohle všechno dokáže zkombinovat.
Seznam skladeb:
- Fjallið
- Sál
- Falið
- Sár
- Fallið
Čas: 38:50
Sestava:
- T. - kytara
- Ö. - zpěv
- G. - baskytara
- D.G. - kytara
- H. – bicí
http://nadra.bandcamp.com/
https://www.facebook.com/nadraisl
