Deník (Bridget Jonesové) Štěpána M.
20. února 2016: Váha – 84,2 kg, červený střik, třináct ležáků, několik meruňkovic, jeden velký rum (dobré), nudlová polévka, pečená krkovice, knedlík, zelí, 289 301 kalorií, možnost, že ještě někdy budu sexovat nebo po tom zatoužím: 0.
Nádherné sobotní ráno přímo vybízí dát si něco víc než kafe. V chladivém ranním vzduchu je střik ideálním vstupem do volného dne. Musím se ale krotit, možná budu někdy během dne řídit (stalo se, když si manželka zapomněla doma makrelu a jáhly, a já se musel pro tuto pochoutku vracet ve chvíli, kdy nakupovala v Kauflandu). K manželčiným rodičům se těším, vepřová od tchýně je jako vždy bezchybná a pak to klidné odpoledne s tátou Láďou, neskutečný balzám na duši pravidelně prokládaný protivínskými jedenáctkami. Nic moc se neřeší, miluju piva – mlčenlivé soudruhy. Domů se vracíme kolem páté a u roztápějícího se kotle saju další krýgl, což dobrýho nic jistě nevěstí (Fanánek). Než mě před sedmou vyzvedne Korek (neobyčejný fešák, ale to se opakuji), jsem osvěžen osmi chladnými pivíčky a předsevzetí, že jednou nějaký písecký koncert prožiju relativně střízlivý, bere za své. Dány naposlouchané nepatrně mám, a lokální grupy, mohu říci, celkem znám. Nicméně než se sálem rozezní řízná polka (Fanánek) v podání KAOSQUAD měním lokalitu a mířím do Krušovic (to, že je tohle pivo obecně hnusný, mi v danou chvíli už celkem nevadí). Chlapácká pozdravení s mnoha, mnoha známými a vřelá objetí se dvěma Evami a rotyka může spustit. Ještě stojím relativně pevně, obzvlášť když jsem rozkročen a na stehýnku drhnu imaginární kytaru. KAOSQUAD se mi líbí, zvuk je na prostory Píčka slibný. Chlast cítím čím dál víc a mám neodbytný pocit, že bych měl Kozlovi odhrnout vlasy ze zapoceného obličeje, vždyť mu musí při zpívání vadit. Před LAHAR mám naprosto jasno, pivo a kořalka je to nejlepší, lepší než holky, a že byly pěkný a zábavný, to se ví, že vážně maj všechno, co maj mít (Fanánek), a dokonce v danou chvíli je alkohol půvabnější a přitažlivější než metal. Karma Bůček mě zve na rum, piju ho, povážlivé. Pivo, ty vole, mně ty Krušovice fakt chutnaj. „Tady všude je Řecko“, skáču do lidí a nechám se nosit, vznáším se, chytám se vzduchotechniky, jdu „cestou slepou“, ač zvuk stojí za prd, poslední zbytky životní energie věnuju LAHAR. Je to asi paráda, mám žízeň, jak to? Dám si pivo, kořalku, pivo, Dány si už nepamatuju. Jediný, co vím, že zvuk první kapely, asi UNDERGANG, byl hanebný, takový nějaký hučení nebo co, nevím. Nevím nic. Prý jsem vzadu usnul, po probuzení vrávorám a pak se kácím mezi stoly.
21. února 2016: Nevážím se, protože stát rovně na váze nedovedu, zapomněl jsem počítat, tak nevím, kolik mám piv, na kalorie a sex kašlu.
Trochu mě bolí něco na lebce, přiblble čumím do zrcadla a zjišťuju, že mám Gorbačovovo znamení, takovou mírnou odřeninku... a strašidelnou žízeň!
Johanovy dojmy nezahalené alkoholem
20. února 2016: Jídelníček, pitelníček, váhu a další nehudební záležitosti nechám stranou, byť opakovaný vtip teprv začíná být vtipem. Je sedm večer. To už mi je jasný, že tentokrát se budu muset obejít bez přátelský společnosti, protože metalisti jsou zároveň sportovci, takže jeden si huntuje tělo při fotbale, druhej při judu a třetí při ležení u televize. Sedám teda do auta sám, je hnusně (leje), ale do Písku je to kousek a ideální parkování před klubem se taky počítá. Sotva vlezu do Píčka, nestačím počítat známý tváře, takže o zábavu je předem postaráno. Kromě tradičních jihočeských fešand a fousáčů čumím s hubou dokořán na „nového“ Korka, taky Peťan si pořídil něco jako „účes“, ještě větší překvapení mi chystají dorazivší pražští špinavci z MÖRKHIMMEL a taky „paní Columbová“ – už věřím, že se Slávek voženil, když manželku vyvez.
Nálada je víc než veselá, KAOSQUAD ji podporujou tím nejlepším možným způsobem, pořádným námrdem, kterej u nás v týhle podobě nikdo nehraje. Death/grindový válec sázel jeden válec za druhým, za půl hodiny bylo vymalováno, a stihl se i jeden zlodějskej flák, kterej Kozel představil (doufám, že jsem dobře rozuměl...) jako AUTOVŠI. Oni si vůbec blonďáci dělaj hlavně prdel, ale přitom drtí muziku, která naživo zabírá a tak není divu, že pod pódiem se strhla menší mela.
Větší mela se strhla po devátý večerní, kdy se do toho pustili LAHÁRA. Z pódia se valily pecky plný skvělých nápadů, melodií, sólíček, ostrých rifů, prostě thrash jak má bejt, což všichni kvitujou s povděkem už několik let a několik let taky pořádají letecký dny. Tentokrát se nad hlavama těch umírněnějších objevovaly samý známý ksichty, který si za svý sportovní výkony zaslouží jmenovat: Peťan, Štěpán, Lukáš. Nebyli jediní, přidalo se i pár dalších, ale největší rotyku dělali ti, kteří sepisují články pro tento obskurní zine, s výjimkou usedlého autora tohoto odstavce. LAHAR tentokrát oprášili pár starších songů, ale ono je víceméně jedno, co hrajou, když většina lidí na place zná všecko zpaměti a vesele si zpívá/řve, „Řecko“ asi nejvíc... Zvuk sice mohl bejt i lepší, vepředu to prej byla docela soda, ale vzadu u baru bylo co do zvuku líp a já si LAHAR užil jako vždycky, nebo i o něco víc než třeba v lednu ve Strakách v Jiskře.
Na UNDERGANG jsem byl celkem zvědavej. Neznaje ani notu jsem čekal něco na způsob OBITUARY (jak sliboval plakátoprogram) s chorobným vokálem (jak sliboval v diskuzi u recenze Kubánec). Jenže ouha, oboje byla bouda... Leccos lze svíst na blbej zvuk (no blbej... katastrofickej jak pitomej americkej film), zbytek na kapelu, která produkovala čistokrevnej chaotickej bordel bez ladu end skladu. Třikrát jsem odešel, třikrát se vrátil, jestli se jako něco nezlepšilo, ale bylo to marný, bylo to marný, bylo to marný (3x). První Dánové mě nebavili, ale nebyl jsem jedinej, protože počet lidí na sále znatelně poklesl. U někoho to ani nebylo tím, že by ho kapela nebavila, ale tím, že si večer užil podle kréda úplně nejlepší je vypít se jak hovado. Dva potácející se borci stihli zahučet v backstage mezi židle a stoly, prospat se, jeden navíc vykydal večeři na podlahu... no zvěř, co vám mám povídat.
DEIQUISITOR hráli mnohem techničtěji, ale ani jejich produkce mi nějak nesedla. Přišlo mi to pořád stejný, stejný, stejný... Bubeník sice řezal do škopků jako stroj, kytarista s nevímkolikastrunnou kytarou se taky snažil prohánět prsty sem a tam, ale mě to zase bavilo asi pět minut a pak jsem radši někde zevloval a kecal s malou princeznou a pak křísil Bridžeta Džounse, aby byl tak laskav a napochodoval se mnou k autu, že jej a opatkovanýho umělce rozvezu po domovech. Cesta byla napřed dlouhá (to když si vzal slovo Gorbačovův dvojník), pak krátká (to když nás hrdina jedné noci opustil vykřikuje, že má žízeň a jde si dát do kotelny pivo) a nakonec rychlá, takže jsem v jednu mazal do pelechu, za což směřuje dík pořadatelům, kteří zajistili hladkej průběh akce a dodržování harmonogramu. Za zmínku pak určitě stojí víc než slušná návštěva čítající víc jak sto deset metalu chtivých duší. Písek prostě metalem žije jako málokteré jinačí město a tak není divu, že se brzy ve stejný sestavě (divácký) potkáme na velekoncertu ČAD, LAHAR, GRIDE a RABIES v Papíráku. Za uši si zapište datum: 16.4.2016.
(úsměv) si přimyslete prakticky za každou větou.
The basketball diaries (Lukáš)
20. februára 2016: Váha – 68 kg, nekonkrétne množstvo jedenástiek, tri panáky domácej pálenky, nepublikovateľné, nepublikovateľné, jedno hnusné maté, čočka na kyselo, veganský guláš a domáce perníčky (kalórie sa mi počítať nechcelo), možnosť, že niekedy ešte budem sexovať alebo po tom zatúžim (na stupnici od 1 do 10): 11.
Lenivosť. Vynikajúca vlastnosť. A sobotné ráno je priam ideálne na to, aby som sa len tak nerušene váľal v posteli a užíval si jednu z mojich obľúbených činností. No z krásnej idylky ma náhle preberie Rockyho 5kilová hlava, ktorá do mňa narazí silou buldozéra a hneď je mi jasné, že mi takéto poflakovanie (opäť) neprejde. Vyrážame na prechádzku, moja lenivosť sa vzápätí mení na majstrovské výkony v hode tenisákom a s postupne plynúcim časom sa čím ďalej, tým viac teším na večer. Veď, čo môže byť lepšie ako akcia v Písku? Obzvlášť za spoločnosti štyroch výborných kapiel, ktoré sú v tom našom milovanom undergrounde zárukou veľmi vysokej kvality... Rockyho „odkladám“ na bezpečné miesto a do južných Čiech vyrážam s Márou a celou pražskou výpravou, ktorú náhodne stretávam v buse. Popri popíjaní výbornej domácej slivovice nám cesta krásne ubieha a po necelej hodinke a pol si už môžeme vykračovať upršaným Pískom a nasávať death metalovú atmosféru. Ten death metalový puch je prítomný všade okolo nás, najmä v okolí zimného štadiónu a priľahlom kostolíku s pár náhrobkami, u ktorých sa nesmieme zabudnúť vyfotiť. Kecáme, popíjame pivko a vychádzkovým tempom smerujeme k historickému centru mesta, kde sa chlapci ubytujú. Následne naberáme kurz Pyramida, kde máme zraz s Peťanom a spol. Zrážame k sebe stoly a hneď sa točí pivko, panuje výborná nálada, každý je maximálne spokojný a pred nami je noc plná death a thrash metalu. Proste nádhera! Pred siedmou hodinou sa už teda presúvame do Píčka, Žroutovi platím vstup, ktorý zaokrúhľujem na 200 Kč a na pamiatku dostanem krásnu vstupenku, ktorú si šetrne schovám do bundy.
Zase smer bar, ďalšie pivko a na pódiu to už rozbaľujú KAOSQUAD. Na trio z Blatnej som bol veľmi zvedavý, pretože som s nimi ešte nemal tú česť. Chlapci do nás okamžite pália ostrými a naša sekcia sa presúva do prvého radu pred pódium, kde okamžite začína zbesilý headbanging a pot strieka na všetky strany. Ako z kapely, tak aj z nás. Kozel s Víťanom si prehadzujú vokály a dokonalý mix deathu a grindu s odkazom na mená ako TERRORIZER, REPULSION a iné legendy doslova ničí všetko, čo mu stojí v ceste. Veľmi výžívný set hneď na úvod, kde zazneli aj veci z aktuálnej tvorby kapely.
Po zhruba polhodine si musím dôjsť pre pivnú pomoc, zakecávam sa s kamarátmi, ktorých je v Píčku fakt požehnane a pomaly sa všetci pripravujeme na LAHAR, pretože ako je zvykom, čaká nás peklo. To je zase tanec! Od začiatku setu to v klube vyzerá ako na bojisku, vzduchom lietajú končatiny i celé ľudské telá a všetkých to náramne baví. Zvuk síce trošku zaostáva, ale v tejto chvíli je to absolútne jedno. Spolu s Inym si zase odkričíme refrény niektorých skladieb, zaposilujeme bicepsy pri nosení kamarátov ťažších váhových kategórií a výdych prichádza až s posledným úderom do bicích. Bolo to tradične skvelé a ja sa už teším do Budějovic (4.3.2016, LAHAR, BRUTALLY DECEASED, YTIVARG, BUT).
Zase je na rade pivná pomoc, nejaký ten gulášek na doplnenie síl a pohreb sa môže začať. Dánska death metalová smečka UNDERGANG do Česka zavítala na samotný záver svojho miniturné s krajanmi DEIQUISITOR. UNDERGANG sa na pódium postavili ako tretí a klubom sa začal šíriť ten najšpinavejší death metal, aký som za posledný dobu počul. Dunivá basa rezonuje celým mojím telom a keď sa k tomu pridá spevákov odporný vokál, ktorý má tendencie ustreliť mi hlavu, tak mi nezostáva nič iné, len sa doširoka usmiať a užívať si každý tón. Exkurzia do raných 90. rokov je dokonalá. Smrť, strach, špina, skazenosť, rozklad. To sú slová, ktoré dokonale vystihujú atmosféru koncertu. Na divoké tance momentálne nemám chuť a tak len stojím s pivkom v ruke a s veľkým záujmom to celé sledujem. No vďaka alkoholu už moja pozornosť postupne odchádza a počas DEIQUISITOR sa už skoro vôbec nesústredím na dianie na pódiu a radšej postávam pri bare a lejem do seba ďalšiu krušovickú jedenástku. Ale aj u nich ide o klasický death s odkazom na doby, kedy death metal prežíval zlatý vek a ja som v tom čase ani len netušil, že existuje elektrická gitara... Koncerty skončili, chuť na párty stále pretrváva, a tak nie je iná možnosť, než sa presunúť tam, kde to dnes celé začalo. Do Pyramidy. Hmm... určite sme hrali fotbálek, ale čo sa dialo potom, ostane tajomstvom aj pre mňa...
21. februára 2016: Váha – 68 kg (to sa nezmenilo už 10 rokov), relatívne dobrá kondícia (asi to jedno nealko maté zabralo), prebudenie v rezidencii u Kolářů.
Na moje prekvapenie ma nič nebolí, vstáva sa mi celkom dobre a tak po výbornom obede od Peťanovej maminy vyrážam naspäť do Prahy, čo je celkom smutný fakt. Asi sa budem musieť presťahovať na jih, pretože sa tam vždy cítim naozaj výborne (úsmev).
P.S. Veľká vďaka Žroutovi, Peťanovi a všetkým pánom z LAHAR za to, že nám pripravili ďalší nezabudnuteľný večer plný nielen dobrej muziky!
Fotky: Ignor
Sykyho galerie
20. února 2016: Váha – 84,2 kg, červený střik, třináct ležáků, několik meruňkovic, jeden velký rum (dobré), nudlová polévka, pečená krkovice, knedlík, zelí, 289 301 kalorií, možnost, že ještě někdy budu sexovat nebo po tom zatoužím: 0.
Nádherné sobotní ráno přímo vybízí dát si něco víc než kafe. V chladivém ranním vzduchu je střik ideálním vstupem do volného dne. Musím se ale krotit, možná budu někdy během dne řídit (stalo se, když si manželka zapomněla doma makrelu a jáhly, a já se musel pro tuto pochoutku vracet ve chvíli, kdy nakupovala v Kauflandu). K manželčiným rodičům se těším, vepřová od tchýně je jako vždy bezchybná a pak to klidné odpoledne s tátou Láďou, neskutečný balzám na duši pravidelně prokládaný protivínskými jedenáctkami. Nic moc se neřeší, miluju piva – mlčenlivé soudruhy. Domů se vracíme kolem páté a u roztápějícího se kotle saju další krýgl, což dobrýho nic jistě nevěstí (Fanánek). Než mě před sedmou vyzvedne Korek (neobyčejný fešák, ale to se opakuji), jsem osvěžen osmi chladnými pivíčky a předsevzetí, že jednou nějaký písecký koncert prožiju relativně střízlivý, bere za své. Dány naposlouchané nepatrně mám, a lokální grupy, mohu říci, celkem znám. Nicméně než se sálem rozezní řízná polka (Fanánek) v podání KAOSQUAD měním lokalitu a mířím do Krušovic (to, že je tohle pivo obecně hnusný, mi v danou chvíli už celkem nevadí). Chlapácká pozdravení s mnoha, mnoha známými a vřelá objetí se dvěma Evami a rotyka může spustit. Ještě stojím relativně pevně, obzvlášť když jsem rozkročen a na stehýnku drhnu imaginární kytaru. KAOSQUAD se mi líbí, zvuk je na prostory Píčka slibný. Chlast cítím čím dál víc a mám neodbytný pocit, že bych měl Kozlovi odhrnout vlasy ze zapoceného obličeje, vždyť mu musí při zpívání vadit. Před LAHAR mám naprosto jasno, pivo a kořalka je to nejlepší, lepší než holky, a že byly pěkný a zábavný, to se ví, že vážně maj všechno, co maj mít (Fanánek), a dokonce v danou chvíli je alkohol půvabnější a přitažlivější než metal. Karma Bůček mě zve na rum, piju ho, povážlivé. Pivo, ty vole, mně ty Krušovice fakt chutnaj. „Tady všude je Řecko“, skáču do lidí a nechám se nosit, vznáším se, chytám se vzduchotechniky, jdu „cestou slepou“, ač zvuk stojí za prd, poslední zbytky životní energie věnuju LAHAR. Je to asi paráda, mám žízeň, jak to? Dám si pivo, kořalku, pivo, Dány si už nepamatuju. Jediný, co vím, že zvuk první kapely, asi UNDERGANG, byl hanebný, takový nějaký hučení nebo co, nevím. Nevím nic. Prý jsem vzadu usnul, po probuzení vrávorám a pak se kácím mezi stoly.
21. února 2016: Nevážím se, protože stát rovně na váze nedovedu, zapomněl jsem počítat, tak nevím, kolik mám piv, na kalorie a sex kašlu.
Trochu mě bolí něco na lebce, přiblble čumím do zrcadla a zjišťuju, že mám Gorbačovovo znamení, takovou mírnou odřeninku... a strašidelnou žízeň!
Johanovy dojmy nezahalené alkoholem
20. února 2016: Jídelníček, pitelníček, váhu a další nehudební záležitosti nechám stranou, byť opakovaný vtip teprv začíná být vtipem. Je sedm večer. To už mi je jasný, že tentokrát se budu muset obejít bez přátelský společnosti, protože metalisti jsou zároveň sportovci, takže jeden si huntuje tělo při fotbale, druhej při judu a třetí při ležení u televize. Sedám teda do auta sám, je hnusně (leje), ale do Písku je to kousek a ideální parkování před klubem se taky počítá. Sotva vlezu do Píčka, nestačím počítat známý tváře, takže o zábavu je předem postaráno. Kromě tradičních jihočeských fešand a fousáčů čumím s hubou dokořán na „nového“ Korka, taky Peťan si pořídil něco jako „účes“, ještě větší překvapení mi chystají dorazivší pražští špinavci z MÖRKHIMMEL a taky „paní Columbová“ – už věřím, že se Slávek voženil, když manželku vyvez.
Nálada je víc než veselá, KAOSQUAD ji podporujou tím nejlepším možným způsobem, pořádným námrdem, kterej u nás v týhle podobě nikdo nehraje. Death/grindový válec sázel jeden válec za druhým, za půl hodiny bylo vymalováno, a stihl se i jeden zlodějskej flák, kterej Kozel představil (doufám, že jsem dobře rozuměl...) jako AUTOVŠI. Oni si vůbec blonďáci dělaj hlavně prdel, ale přitom drtí muziku, která naživo zabírá a tak není divu, že pod pódiem se strhla menší mela.
Větší mela se strhla po devátý večerní, kdy se do toho pustili LAHÁRA. Z pódia se valily pecky plný skvělých nápadů, melodií, sólíček, ostrých rifů, prostě thrash jak má bejt, což všichni kvitujou s povděkem už několik let a několik let taky pořádají letecký dny. Tentokrát se nad hlavama těch umírněnějších objevovaly samý známý ksichty, který si za svý sportovní výkony zaslouží jmenovat: Peťan, Štěpán, Lukáš. Nebyli jediní, přidalo se i pár dalších, ale největší rotyku dělali ti, kteří sepisují články pro tento obskurní zine, s výjimkou usedlého autora tohoto odstavce. LAHAR tentokrát oprášili pár starších songů, ale ono je víceméně jedno, co hrajou, když většina lidí na place zná všecko zpaměti a vesele si zpívá/řve, „Řecko“ asi nejvíc... Zvuk sice mohl bejt i lepší, vepředu to prej byla docela soda, ale vzadu u baru bylo co do zvuku líp a já si LAHAR užil jako vždycky, nebo i o něco víc než třeba v lednu ve Strakách v Jiskře.
Na UNDERGANG jsem byl celkem zvědavej. Neznaje ani notu jsem čekal něco na způsob OBITUARY (jak sliboval plakátoprogram) s chorobným vokálem (jak sliboval v diskuzi u recenze Kubánec). Jenže ouha, oboje byla bouda... Leccos lze svíst na blbej zvuk (no blbej... katastrofickej jak pitomej americkej film), zbytek na kapelu, která produkovala čistokrevnej chaotickej bordel bez ladu end skladu. Třikrát jsem odešel, třikrát se vrátil, jestli se jako něco nezlepšilo, ale bylo to marný, bylo to marný, bylo to marný (3x). První Dánové mě nebavili, ale nebyl jsem jedinej, protože počet lidí na sále znatelně poklesl. U někoho to ani nebylo tím, že by ho kapela nebavila, ale tím, že si večer užil podle kréda úplně nejlepší je vypít se jak hovado. Dva potácející se borci stihli zahučet v backstage mezi židle a stoly, prospat se, jeden navíc vykydal večeři na podlahu... no zvěř, co vám mám povídat.
DEIQUISITOR hráli mnohem techničtěji, ale ani jejich produkce mi nějak nesedla. Přišlo mi to pořád stejný, stejný, stejný... Bubeník sice řezal do škopků jako stroj, kytarista s nevímkolikastrunnou kytarou se taky snažil prohánět prsty sem a tam, ale mě to zase bavilo asi pět minut a pak jsem radši někde zevloval a kecal s malou princeznou a pak křísil Bridžeta Džounse, aby byl tak laskav a napochodoval se mnou k autu, že jej a opatkovanýho umělce rozvezu po domovech. Cesta byla napřed dlouhá (to když si vzal slovo Gorbačovův dvojník), pak krátká (to když nás hrdina jedné noci opustil vykřikuje, že má žízeň a jde si dát do kotelny pivo) a nakonec rychlá, takže jsem v jednu mazal do pelechu, za což směřuje dík pořadatelům, kteří zajistili hladkej průběh akce a dodržování harmonogramu. Za zmínku pak určitě stojí víc než slušná návštěva čítající víc jak sto deset metalu chtivých duší. Písek prostě metalem žije jako málokteré jinačí město a tak není divu, že se brzy ve stejný sestavě (divácký) potkáme na velekoncertu ČAD, LAHAR, GRIDE a RABIES v Papíráku. Za uši si zapište datum: 16.4.2016.
(úsměv) si přimyslete prakticky za každou větou.
The basketball diaries (Lukáš)
20. februára 2016: Váha – 68 kg, nekonkrétne množstvo jedenástiek, tri panáky domácej pálenky, nepublikovateľné, nepublikovateľné, jedno hnusné maté, čočka na kyselo, veganský guláš a domáce perníčky (kalórie sa mi počítať nechcelo), možnosť, že niekedy ešte budem sexovať alebo po tom zatúžim (na stupnici od 1 do 10): 11.
Lenivosť. Vynikajúca vlastnosť. A sobotné ráno je priam ideálne na to, aby som sa len tak nerušene váľal v posteli a užíval si jednu z mojich obľúbených činností. No z krásnej idylky ma náhle preberie Rockyho 5kilová hlava, ktorá do mňa narazí silou buldozéra a hneď je mi jasné, že mi takéto poflakovanie (opäť) neprejde. Vyrážame na prechádzku, moja lenivosť sa vzápätí mení na majstrovské výkony v hode tenisákom a s postupne plynúcim časom sa čím ďalej, tým viac teším na večer. Veď, čo môže byť lepšie ako akcia v Písku? Obzvlášť za spoločnosti štyroch výborných kapiel, ktoré sú v tom našom milovanom undergrounde zárukou veľmi vysokej kvality... Rockyho „odkladám“ na bezpečné miesto a do južných Čiech vyrážam s Márou a celou pražskou výpravou, ktorú náhodne stretávam v buse. Popri popíjaní výbornej domácej slivovice nám cesta krásne ubieha a po necelej hodinke a pol si už môžeme vykračovať upršaným Pískom a nasávať death metalovú atmosféru. Ten death metalový puch je prítomný všade okolo nás, najmä v okolí zimného štadiónu a priľahlom kostolíku s pár náhrobkami, u ktorých sa nesmieme zabudnúť vyfotiť. Kecáme, popíjame pivko a vychádzkovým tempom smerujeme k historickému centru mesta, kde sa chlapci ubytujú. Následne naberáme kurz Pyramida, kde máme zraz s Peťanom a spol. Zrážame k sebe stoly a hneď sa točí pivko, panuje výborná nálada, každý je maximálne spokojný a pred nami je noc plná death a thrash metalu. Proste nádhera! Pred siedmou hodinou sa už teda presúvame do Píčka, Žroutovi platím vstup, ktorý zaokrúhľujem na 200 Kč a na pamiatku dostanem krásnu vstupenku, ktorú si šetrne schovám do bundy.
Zase smer bar, ďalšie pivko a na pódiu to už rozbaľujú KAOSQUAD. Na trio z Blatnej som bol veľmi zvedavý, pretože som s nimi ešte nemal tú česť. Chlapci do nás okamžite pália ostrými a naša sekcia sa presúva do prvého radu pred pódium, kde okamžite začína zbesilý headbanging a pot strieka na všetky strany. Ako z kapely, tak aj z nás. Kozel s Víťanom si prehadzujú vokály a dokonalý mix deathu a grindu s odkazom na mená ako TERRORIZER, REPULSION a iné legendy doslova ničí všetko, čo mu stojí v ceste. Veľmi výžívný set hneď na úvod, kde zazneli aj veci z aktuálnej tvorby kapely.
Po zhruba polhodine si musím dôjsť pre pivnú pomoc, zakecávam sa s kamarátmi, ktorých je v Píčku fakt požehnane a pomaly sa všetci pripravujeme na LAHAR, pretože ako je zvykom, čaká nás peklo. To je zase tanec! Od začiatku setu to v klube vyzerá ako na bojisku, vzduchom lietajú končatiny i celé ľudské telá a všetkých to náramne baví. Zvuk síce trošku zaostáva, ale v tejto chvíli je to absolútne jedno. Spolu s Inym si zase odkričíme refrény niektorých skladieb, zaposilujeme bicepsy pri nosení kamarátov ťažších váhových kategórií a výdych prichádza až s posledným úderom do bicích. Bolo to tradične skvelé a ja sa už teším do Budějovic (4.3.2016, LAHAR, BRUTALLY DECEASED, YTIVARG, BUT).
Zase je na rade pivná pomoc, nejaký ten gulášek na doplnenie síl a pohreb sa môže začať. Dánska death metalová smečka UNDERGANG do Česka zavítala na samotný záver svojho miniturné s krajanmi DEIQUISITOR. UNDERGANG sa na pódium postavili ako tretí a klubom sa začal šíriť ten najšpinavejší death metal, aký som za posledný dobu počul. Dunivá basa rezonuje celým mojím telom a keď sa k tomu pridá spevákov odporný vokál, ktorý má tendencie ustreliť mi hlavu, tak mi nezostáva nič iné, len sa doširoka usmiať a užívať si každý tón. Exkurzia do raných 90. rokov je dokonalá. Smrť, strach, špina, skazenosť, rozklad. To sú slová, ktoré dokonale vystihujú atmosféru koncertu. Na divoké tance momentálne nemám chuť a tak len stojím s pivkom v ruke a s veľkým záujmom to celé sledujem. No vďaka alkoholu už moja pozornosť postupne odchádza a počas DEIQUISITOR sa už skoro vôbec nesústredím na dianie na pódiu a radšej postávam pri bare a lejem do seba ďalšiu krušovickú jedenástku. Ale aj u nich ide o klasický death s odkazom na doby, kedy death metal prežíval zlatý vek a ja som v tom čase ani len netušil, že existuje elektrická gitara... Koncerty skončili, chuť na párty stále pretrváva, a tak nie je iná možnosť, než sa presunúť tam, kde to dnes celé začalo. Do Pyramidy. Hmm... určite sme hrali fotbálek, ale čo sa dialo potom, ostane tajomstvom aj pre mňa...
21. februára 2016: Váha – 68 kg (to sa nezmenilo už 10 rokov), relatívne dobrá kondícia (asi to jedno nealko maté zabralo), prebudenie v rezidencii u Kolářů.
Na moje prekvapenie ma nič nebolí, vstáva sa mi celkom dobre a tak po výbornom obede od Peťanovej maminy vyrážam naspäť do Prahy, čo je celkom smutný fakt. Asi sa budem musieť presťahovať na jih, pretože sa tam vždy cítim naozaj výborne (úsmev).
P.S. Veľká vďaka Žroutovi, Peťanovi a všetkým pánom z LAHAR za to, že nám pripravili ďalší nezabudnuteľný večer plný nielen dobrej muziky!
Fotky: Ignor
Sykyho galerie
