Kanalizační úderka STÍNY PLAMENŮ se rok, měsíc a půl měsíce po minulém albu hlásí znovu o slovo. „Šum v pološerech“ je jejím sedmým až osmým řadovým albem, to podle toho, jak se kdo dívá na „Výpravy za pravdou špíny“, které obsahují znovu nahraný starší materiál s jedinou do té doby nezveřejněnou skladbou. Metalová encyklopedie ji bere jako řadovou, já bych se spíš klonil k neřadové záležitosti, ale ve finále je to asi jedno, důležitější na výše uvedených cifrách je fakt, že STÍNY PLAMENŮ jsou hodně pracovitou kapelou, i když zpočátku byl hodně pracovitý hlavně Lord Morbivod, který projekt táhl sám.
Ale současná sestava už je nějaký čas pohromadě a na aktuálním počinu jsou u nicku Lord Morbivod uvedeny pouze položky „produced“ a „graphics“, což by mohlo svádět k myšlence, že tentokrát se na komponování i nahrávání podíleli všichni čtyři členové kapely a možná už nejde o dílo jedince. Ale ať tak, nebo tak, ve finále je rozhodující dojem při poslechu, resp. dojmy dva. Při tom domácím nehraje dělba práce roli, při živém to z mého pohledu bylo vždycky výborné.
Obecně mám pro kapely s Morbivodovou účastí slabost a v podstatě se mi veškerá tvorba líbí, tu více, tu méně. STÍNY PLAMENŮ patří jednoznačně do kategorie „více“, produkují přesně ten typ black metalu, který mám nejraději. Rychlý (většinou), přehledný, melodický... výborně nazpívaný. Morbivodovi je perfektně rozumět každičké slovo, i přesto, že tu a tam texty chrlí s hodně rychlou kadencí.
Bubeník do toho taky mlátí s hodně rychlou kadencí, hned první skladba letí v hodně rychlém tempu, aby ne, když „stokám vládne Satan“! A ten by se jistě s nějakým šmrdláním nespokojil. (úsměv) Tři ze čtyř skladeb první strany lze označit za vyhlazováky, tempo je úchvatné a převládá skutečné běsnění, nicméně běsnění pečlivě vystavěné, s občasnými krátkými oddychovými pasážemi, po kterých to pánové zase rozbalí a valí... Při vší té intenzitě ale nezapomínají na melodie, kterými je každá skladba prostoupena v míře možná nečekané, takže se dá mluvit o chytlavosti na žánrové poměry neobvyklé. Ale tak to bylo na většině předchozích nahrávek kapely, takže ono o žádné velké překvapení nejde. Možná je deska v kontextu tvorby kanalizační družiny o fous extrémnější, ale i v rámci onoho extrému se objevují výjimky potvrzující pravidlo, ať už ve formě zmiňovaných zpomalovaček, v nichž vyniká temně bublající baskytara, nebo v podobě pomalejší hypnotizující skladby „Oddech par“, která stylově ukončuje áčkovou stranu gramodesky.
Béčkovou zase rozjíždí vypalovačka, která naplňuje dříve zmíněné atributy, takže tempo je zběsilé, melodie chytlavé, řev zlý a právě „Bledé cesty čistírenských muk“ působí asi vůbec nejsilnějším dojmem ze všech osmi stop. Na záda jim dýchá kytarové kvílení ve „Flexibilní stoce“, kde se prsty pánů kytaristů opravdu vyřádily, navíc je to opět přitažlivé, a nevadí ani krátké parodicky laděné vokální vstupy. Ono je potřeba přistupovat k poslechu s notnou dávkou nadhledu a taky je dobré nechat pracovat fantazii, protože texty jsou opět plné kuriozit, které u žádné jiné kapely k dispozici nejsou. Což je samozřejmě notoricky známá a omílaná skutečnost, ale kdyby někdo netušil... Morbivod v textech míchá skutečné zážitky z výprav do prostorů, kde to moc nevoní, s rozsáhlou mytologií skládající se z řady postav, které v kanalizaci páchají dobro i zlo. Nad vším bdí samotný Satan, který se podle všeho „zdrží“ (jak je psáno v „Dějinách krve“). Specialitkou budiž poslední song, „Synchronizace vod“ popisuje situaci z loňského května, kdy v pražských čtvrtích Dejvice a Bubeneč řada lidí (přesně 130) trpěla průjmy a PVK (jen ignorant netuší, že jde o Pražské vodovody a kanalizace) situaci, která se týkala 32 000 obyvatel, řešily přistavením 60 cisteren s pitnou vodou – přesně takhle o tom Morbivod referuje. Pro někoho úlet a věc zralá pro psychiatra, pro příznivce kanalizační šlechty věc samozřejmá.
Samozřejmou věcí se začíná stávat i to, že album vyšlo na vinylu (i CD), což mi pochopitelně dělá radost. Vinyl je klasicky černý, obal v podstatě strohý, ale nic důležitého nechybí. Vlastní deska je vložená do vnitřní kapsy k velmi bytelného papíru, jednu stranu okupuje fotografie podzemního kanálu, druhou fotka muzikantů „on stage“ a texty. Vrchní přebal zdobí další podzemní fotka s postavou kráčející do jakéhosi tunelu, zadní strana obsahuje fotky pánů muzikantů, seznam skladeb a další fotku čehosi vznášejícího se (snad) nad vodou... Limitovaný náklad čítá pouhých 111 kusů.
Zvuk je ve srovnání se soudobými produkcemi úplně jiný. Nevím, jestli jde o specialitu vinylu, ale konečně jsem si mohl zatočit zesilovačem pěkně doprava, aniž bych okamžitě ohluchl. I tady platí slova o přehlednosti, nahrávka je čitelná a dokonce jsem si ji vychutnal i ve sluchátkách, kde to taky hraje parádně.
Komu se líbily předchozí nahrávky STÍNŮ PLAMENŮ, bude opět spokojen, komu kanalizační tématika zahalená v klasickém blackmetalovém hávu přišla v minulosti nepatřičná, nejspíš zůstane pořád bokem (když už Morbivod tak často v textech cituje sám sebe, proč bych nemohl použít na závěr recenze jeho oblíbené slovo... /úsměv/).
Seznam skladeb:
Čas: cca 30 min.
Sestava:
www.facebook.com/stinyplamenu
www.stinyplamenu.net
www.nasphyr.cz
Ale současná sestava už je nějaký čas pohromadě a na aktuálním počinu jsou u nicku Lord Morbivod uvedeny pouze položky „produced“ a „graphics“, což by mohlo svádět k myšlence, že tentokrát se na komponování i nahrávání podíleli všichni čtyři členové kapely a možná už nejde o dílo jedince. Ale ať tak, nebo tak, ve finále je rozhodující dojem při poslechu, resp. dojmy dva. Při tom domácím nehraje dělba práce roli, při živém to z mého pohledu bylo vždycky výborné.
Obecně mám pro kapely s Morbivodovou účastí slabost a v podstatě se mi veškerá tvorba líbí, tu více, tu méně. STÍNY PLAMENŮ patří jednoznačně do kategorie „více“, produkují přesně ten typ black metalu, který mám nejraději. Rychlý (většinou), přehledný, melodický... výborně nazpívaný. Morbivodovi je perfektně rozumět každičké slovo, i přesto, že tu a tam texty chrlí s hodně rychlou kadencí.
Bubeník do toho taky mlátí s hodně rychlou kadencí, hned první skladba letí v hodně rychlém tempu, aby ne, když „stokám vládne Satan“! A ten by se jistě s nějakým šmrdláním nespokojil. (úsměv) Tři ze čtyř skladeb první strany lze označit za vyhlazováky, tempo je úchvatné a převládá skutečné běsnění, nicméně běsnění pečlivě vystavěné, s občasnými krátkými oddychovými pasážemi, po kterých to pánové zase rozbalí a valí... Při vší té intenzitě ale nezapomínají na melodie, kterými je každá skladba prostoupena v míře možná nečekané, takže se dá mluvit o chytlavosti na žánrové poměry neobvyklé. Ale tak to bylo na většině předchozích nahrávek kapely, takže ono o žádné velké překvapení nejde. Možná je deska v kontextu tvorby kanalizační družiny o fous extrémnější, ale i v rámci onoho extrému se objevují výjimky potvrzující pravidlo, ať už ve formě zmiňovaných zpomalovaček, v nichž vyniká temně bublající baskytara, nebo v podobě pomalejší hypnotizující skladby „Oddech par“, která stylově ukončuje áčkovou stranu gramodesky.
Béčkovou zase rozjíždí vypalovačka, která naplňuje dříve zmíněné atributy, takže tempo je zběsilé, melodie chytlavé, řev zlý a právě „Bledé cesty čistírenských muk“ působí asi vůbec nejsilnějším dojmem ze všech osmi stop. Na záda jim dýchá kytarové kvílení ve „Flexibilní stoce“, kde se prsty pánů kytaristů opravdu vyřádily, navíc je to opět přitažlivé, a nevadí ani krátké parodicky laděné vokální vstupy. Ono je potřeba přistupovat k poslechu s notnou dávkou nadhledu a taky je dobré nechat pracovat fantazii, protože texty jsou opět plné kuriozit, které u žádné jiné kapely k dispozici nejsou. Což je samozřejmě notoricky známá a omílaná skutečnost, ale kdyby někdo netušil... Morbivod v textech míchá skutečné zážitky z výprav do prostorů, kde to moc nevoní, s rozsáhlou mytologií skládající se z řady postav, které v kanalizaci páchají dobro i zlo. Nad vším bdí samotný Satan, který se podle všeho „zdrží“ (jak je psáno v „Dějinách krve“). Specialitkou budiž poslední song, „Synchronizace vod“ popisuje situaci z loňského května, kdy v pražských čtvrtích Dejvice a Bubeneč řada lidí (přesně 130) trpěla průjmy a PVK (jen ignorant netuší, že jde o Pražské vodovody a kanalizace) situaci, která se týkala 32 000 obyvatel, řešily přistavením 60 cisteren s pitnou vodou – přesně takhle o tom Morbivod referuje. Pro někoho úlet a věc zralá pro psychiatra, pro příznivce kanalizační šlechty věc samozřejmá.
Samozřejmou věcí se začíná stávat i to, že album vyšlo na vinylu (i CD), což mi pochopitelně dělá radost. Vinyl je klasicky černý, obal v podstatě strohý, ale nic důležitého nechybí. Vlastní deska je vložená do vnitřní kapsy k velmi bytelného papíru, jednu stranu okupuje fotografie podzemního kanálu, druhou fotka muzikantů „on stage“ a texty. Vrchní přebal zdobí další podzemní fotka s postavou kráčející do jakéhosi tunelu, zadní strana obsahuje fotky pánů muzikantů, seznam skladeb a další fotku čehosi vznášejícího se (snad) nad vodou... Limitovaný náklad čítá pouhých 111 kusů.
Zvuk je ve srovnání se soudobými produkcemi úplně jiný. Nevím, jestli jde o specialitu vinylu, ale konečně jsem si mohl zatočit zesilovačem pěkně doprava, aniž bych okamžitě ohluchl. I tady platí slova o přehlednosti, nahrávka je čitelná a dokonce jsem si ji vychutnal i ve sluchátkách, kde to taky hraje parádně.
Komu se líbily předchozí nahrávky STÍNŮ PLAMENŮ, bude opět spokojen, komu kanalizační tématika zahalená v klasickém blackmetalovém hávu přišla v minulosti nepatřičná, nejspíš zůstane pořád bokem (když už Morbivod tak často v textech cituje sám sebe, proč bych nemohl použít na závěr recenze jeho oblíbené slovo... /úsměv/).
Seznam skladeb:
- side a:
- Borský sběrač
- Lesk mrtvých požárů
- Dějiny krve
- Oddech par
- side b:
- Bledé cesty čistírenských muk
- Flexibilní stoka
- Sesutí podzemních cest
- Synchronizace vod
Čas: cca 30 min.
Sestava:
- Lord Morbivod - vocals, bass, guitars
- Lord Sheafraidh - drums
- Lord Egon - guitars
- Lord Opat - guitars
www.facebook.com/stinyplamenu
www.stinyplamenu.net
www.nasphyr.cz
