Marty: Otázka na tebe Petře. Proč jsi ostříhanej nakrátko? Měl jsi dlouhý vlasy, potom mikádo, teď jsi nakrátko. Proč ses nechal ostřihat?
Petr: Ježišmarjá, ty vole, to je otázka jak cyp. To by bylo asi na dlouho to rozvádět. Prostě jednoho krásného večera nebo spíš noci jsem vstal a u zrcadla jsem to hodil na mikádo, ač nevím do dneška proč. A pak jsme se ožrali se svými kamarády jak ty svině a potom už to bylo jenom na vyholení, aniž bych si pořádně pamatoval proč. V podstatě jsem odboural i náušnici a tyhle všechny věci a uvědomil jsem si, že tyhle věci vůbec nepotřebuju k tomu, abych byl tím člověkem, za kterého se považuju. To znamená, že poslouchat doom metal, black metal, grind core nebo house můžu i bez toho, abych tak vypadal.
Jirka: Dan z TORTHARRY se nechal ostřihat úplně nakrátko a říkal, že měl trochu trému před prvním koncertem. Jak to působilo na tebe?
Petr: Úplně v pohodě, protože jsem si říkal, tak je to dole a teďka už s tím stejně nic neudělám a ani mi to nepřišlo nějak líto. Ale určitě potom přišel ten moment, kdy jsem pak stál skoro holohlavej na pódiu a cítil jsem se jako píča, protože jsem nemohl pařit a říkal jsem si, ty vole když začnu pařit, tak budu vypadat jak nějaký psychopat z nějaký hard coreový kapely nebo tak. Teďka vůbec nenarážím na hard core.
Márty: Teď už se budeme držet muziky. Vydali jste nový album. Co je novýho v kapele a trochu nám to nový album přibliž.
Petr: Album se nahrávalo v Žirovnici u Miloše Dodo Doležala, obsahuje 12 věcí a je rozhodně záměrně uděláno o něco tvrdší než předchozí desky. Říkám záměrně, protože opravdu už když jsme připravovali materiál na tuhle desku, tak jsme se snažili, aby vypadala syrověji a tvrději.
Hanka: Po Behind The Shadows jste se nechali slyšet, že dáte více prostoru Zuzčině krásnému hlasu a vlastně to tak vůbec není, je to právě naopak. Proč?
Petr: Ta pauza mezi poslední a předposlední deskou byla zhruba dva roky a to, že Zuzka bude mít více prostoru, jsme plánovali po Behind The Shadows, ale stalo se, že se všechno nějak změnilo.
Márty: Myslím si, že jako kapela pořád rostete, album od alba se mi to líbí čím dál víc. Slyšel jsem, že jsi nechal všechny svoje vedlejší projekty ležet a pracuješ čistě jenom na SILENTECH. Taky jsem četl, že děláš naprostou většinu muziky. Co mi k tomu řekneš?
Petr: No jo, asi to tak bude. Je to blbý takhle říkat, že dělám většinu hudby, ale fakt je takový, že nedělám úplně všechno, samozřejmě jsou tam momenty na kterých se podílel třeba Kiril, velice vyvedené momenty na té třetí desce a tak to je a tak to vždycky bylo.
Márty: Proč tady dneska s váma nebyl violoncellista Siki?
Petr: O Sikim jsem naposledy slyšel, že se pohyboval někde na pofidérní vesnické diskotéce a už nějaký dva měsíce nám vůbec nezavolal, takže to vypadá asi tak, aspoň si myslíme, že mu asi přišlápla krk jeho holka a že to s nim dál asi nepůjde.
Márty: Takže by se dalo říct, že vás opustil?
Petr: Nemáme s ním kontakt a už s námi hraje houslistka Pavla. Takže dvoje housle?
Márty: Ještě se vrátim víc do minulosti. Co se stalo s vašim basákem? Kiril hrál na violu a měli jste basáka, teď vlastně Kiril hraje na basu.
Petr: Museli jsme řešit různé kompromisy v kapele, protože Kiril má poněkud jiný přístup než Filip, nechtěl bych říct, že hraje třeba líp než Filip na baskytaru nebo podobně, ale sám Kiril je baskytarista tělem i duší, na violu akorát vystudoval konzervatoř a v momentě, kdy začínaly vznikat mezi Kirilem a Filipem a posléze mezi kapelou a Filipem problémy, tak jsme celou situaci vyřešili tak, že jsme obsadili na post baskytary Kirila.
Hanka: Texty na Behind The Shadows mi připadají hodně depresivní a ponurý. Jsou takové i texty na Themes nebo se nějak liší a kdo je píše?
Petr: Na poslední desce mi pomohl Wolf z Darkside, protože jsme měli málo textů a neměli jsme čas to překládat na místě a já nejsem tak znalý v angličtině, abych to všechno dokázal zimprovizovat. Texty na všech třech deskách jsem dělal já. S tou depresivností to bude asi podobné, akorát ten pohled na to všechno je trochu jinej. Já jsem v podstatě hodně depresivní člověk a většinou hodně smutnej a možná tak trochu zakomplexovanej. Ty texty jsou vyzrálejší, ale myslim si, že stejně depresivní na první i na poslední desce včetně některých melodií.
Márty: Jakej máte osobní vztah k houslistce Zuzce?
Petr: Já jsem s ní strávil většinu času, kterou jsem strávil v Silent Stream... Moje fungování v Silent Stream začalo hned po vzniku kapely vztahem mezi mnou a Zuzkou a teď nedávno to skončilo a ty vztahy se samozřejmě změnily. Můžu říct, že tu holku mam pořád rád a že se nestane nic takovýho, že by sme to řešili nějakým fiaskem, naopak jsme velice vstřícní k sobě navzájem a budeme jedině rádi, když Zuzka vydrží a nezblázní se do nějakého diskofila a nevysere se na to.
Jirka: Trochu mě zarazilo tvoje vystupovaní na některých koncertech. Tvoje vystupovaní jako frontmana bylo poněkud kontroverzní, fuckoval jsi do publika a tak. Co nám k tomu řekneš?
Petr: SILENT STREAM má svoje dobré koncerty a svoje hodně špatné koncerty, já o tom vím. Taky chlastám a důsledek toho někdy je, jak se chovám. Kolikrát se stane, ze švihnu s kytarou nebo tak a to je právě všechno výsledek nějakých depresí a znechucení z toho všeho, za které samozřejmě nemůžou lidi. To mě nejvíc mrzí, že to tak je, ale ten momentální pocit z toho všeho je takový, že to tak řeším. Tímto se omlouvám všem fans a doufám, že mi rozumějí.
Jirka: Takhle jsem to nemyslel?.
Petr: Rozhodně jsem na palici, kdo mě trošku líp zná, tak určitě ví, že jsem úplně psycho a prostě je to tak. Dneska jsem v pohodě?..
Márty: Minulej rok jste tu hráli taky v pátek, srovnej loňský rok a letošek, co lidi a tak? Jak se vám tu líbí?
Petr: Bahno je tu stejný, lidí je možná o něco víc, což mě překvapilo. Dneska jsme rozhodně nepili, minule jsme něco pili, ale dneska jsme byli celkem střízliví a překvapilo mě, že ty lidi to berou. Já sem měl vždycky z Čech strach, protože jsem tu nadělal spoustu špatnejch věcí a nedivil bych se, kdyby mi někdo natáhl přes tlamu. Ale dneska z toho mám velice dobrý pocit. Rozhodně je to tady v pohodě, já sem rád, že jsme přijeli.
Jirka: Otázka přímo jen na tebe, Kirile. Dřív jsi hrál na violu, teď jsi přesedlal na baskytaru. Viděl jsem tě pravděpodobně na jednom z prvních koncertů, kdy jsi takto hrál. Působil jsi na mě tak trochu nejistě. Dnes to bylo úplně něco jiného. Jak ty vnímáš ten tzv. "vývoj"?
Kiril: Takže já bych ti to vysvětlil takto. Hrál jsem ještě v nějakých kapelkách na baskytaru. Jenomže mám takový zážitky z konzervatoře, takovou nervozitu před koncertem. Nevím, jestli to je moje chyba, ale ten pocit mám od malička. Třeba když jsem hrál v první třídě v hudebce. V tomhle mi konzervatoř vůbec nepomohla a byla zbytečná. Do svých třinácti jsem poslouchal vážnou hudbu. Pak už mě to přestalo bavit, jenomže z toho jsem pochopil, že mi to muzikantsky moc nepomohlo. Když skládám hudbu, tak nepoužívám to, co mě naučili na konzervatoři. Spíš bych řek, že dělám opak. To se týká třeba harmonií. No a co se týká živýho hraní. Když jsem na pódiu, prožívám všechno spíš v sobě. V podstatě "nemůžu" ani pařit, je to všechno ve mně. Pak to každý vidí jinak. Nevím, jestli je to moje chyba nebo ne. Dávám do toho všechno?
Jirka: Teď bych se ještě vrátil k porovnávání. Zajímalo by mě, co by tě víc bavilo, uspokojovalo - jestli hrát na baskytaru nebo na violu?
Kiril: Když jsem hrál ještě na violu v SSOGE, zároveň s tím jsem hrál ještě asi ve dvou kapelách na baskytaru. Mě tohle vyhovovalo. Nikdy jsem nechtěl nějak narážet, že bych chtěl hrát na basu i v SSOGE. Nikdy jsem o tomhle nepřemýšlel. Takže to bylo překvapení i pro mě, když se kluci rozhodli, že já budu hrát na basu. Rozhodně jsem se nechtěl nějak pohádat s Filipem. Mě to bylo jedno, jestli hraju na violu, klávesy nebo basu. Tahle kapela se mi rozhodně líbí, takže mi to nevadilo.
Jirka: Zúčastnili jste se tributu ke kapele Master's Hammer. Zajímalo by mě jestli jsi tuhle muziku, tedy i tuhle kapelu poslouchal i ty?
Kiril: Víš já jsem takový člověk, že poslouchám skoro všechny styly. Nijak zvlášť nejsem vyhraněný jen na jednom stylu. Samozřejmě neposlouchám komerční sračky, to mě nebere. Pro mě je důležitý, abych z tý kapely, její muziky, slyšel nějakou energii. Prostě nějaký originální nápady.
Jirka: No spíš jsem to myslel, jestli jsi někdy přímo poslouchal tuhle kapelu nebo jestli jsi dělal cover bez toho aniž bys to někdy slyšel.
Kiril: No možná jsem na takovouhle hudbu nebyl připravený. Spíš jsem vždy poslouchal doom metal než black. Je to tím, že předtím jsem poslouchal gotiku a tak tíhnu víc k doomu.
Márty: Mám ještě jednu otázku. Jak jste spokojený s Tomášem Prekem z Redblacku?
Petr: Já jsem spokojenej. Co mi možná trošku vadí je, že ztrácím přehled, co se děje okolo kapely. Nemám k tomu ten přístup, třeba co se děje okolo obalu, spíš to jenom schvaluju, ale jinak jsem plně spokojenej.
Márty: Spokojenej s propagací se vším?
Petr: Já si myslim, že by tolik pro nás žádná jiná firma neudělala nebo do nás nevrazila tolik prachů.
Márty: Dobře. První album vám vydal Tomáš Košuta - Leviathan rec. co k tomu, když to srovnáš s Redblackem?
Petr: Vrátím se o pár let zpátky, když se natáčel Iron. Měl jsem opravdu velkou radost, snad ještě větší, než při dokončení třetí desky. Za to budu vždy vděčný Tomovi do tý doby, do kdy tady budu, za to, že to udělal. Pan Košuta i když někdy nevybíravě vybírá kapely, kterým vydává CD, tady dělá pro naše kapely a kapely z východu strašně moc a to si třeba vůbec někdo neuvědomuje. To, že vydá někomu CD, třeba naprosto neznámý kapele.
Márty: Hm, některý kapely na něj nadávají. Vydal jim CD a pak třeba nebyla taková propagace. Můj názor je ten, že teď to beru z pohledu kapely kdyby to vydal nám, udělám nebo jsem schopen udělat tu propagaci sám, ale nemám peníze to vydat. Proto mě štve, že některý kapely na něj nadávají.
Petr: Hm, jasně nemůžu než s tebou jen souhlasit, je to tak. Nechápu všechny ty lidi, kteří si neomaleně řeknou před první deskou " Tak teda Leviathan rec. určitě ne ". Nechápu to, je to obrovská pomoc, jakýmkoliv způsobem vydaný CD. Tu propagaci by si od začátku měla dělat ta kapela sama. Situace v metalu je dneska taková, těžko se někdo dostane k velký firmě.
Márty: Takže díky za rozhovor.
Petr: Jo taky dík, byla to pohoda.
