F: Obligátní otázka na začátek, popiš minulost, vznik, nahrávky atd??
Matěj: Negative Face vznikli někdy v roce 1995 jako malý projekt, za kterým se skrývali lidé z různých kapel a v dubnu téhož roku se nahrálo první demo "In The Positive". To obsahovalo jen dvě skladby v celkové délce cca 10 minut. Šlo o mix deathu doomu a rocku, potažmo grunge. Další rok, tedy 1996 jsem se rozhodl z projektu udělat regulérní partu. Obešel jsem pár přátel a začalo se zkoušet. Ještě v prosinci 96 se konal první koncert, ale pak nastal koloběh personálních rošád, což kapelu opravdu hodně zbrzdilo. Přesto se nakonec v nadešlém roce 1997 podařilo v Hostivaři nahrát 52 minutový materiál " The Dance Of The Mournful Clown" (Tanec smutečního klauna), který v roce 1998 vychází na CD. Personální změny i nadále pokračovaly, a tak do dnešního dne nebylo možno nacvičit v klidu nový materiál. Snad nová sestava alespoň chvíli vydrží a v tomto roce tří nul něco nahraje. A kdo že to dnes v Negative Face působí?? Z původních členů jsem zbyl jen já, tedy Matěj - kytara, zpěv. Ze sestavy, která nahrála CD je to zpěvačka Klára a bubeník Martin. Mezi nováčky patří klávesistka Bára, druhý kytarista Štěpán a basák Aleš.
F: Materiál Vám měla vydat anglická firma, proč z toho sešlo?
Matěj: V létě 1998 jsem odjel se zpěvačkou do Anglie, kde jsem kontaktovali několik firem a dali jim nějaká ta promo-CD. Nakonec jsme se zalíbili člověku, který rozjížděl nový label Dragon records. Ten přislíbil vydání na podzim téhož roku. Když jsme se ho pak z Čech snažili kontaktovat, tak nebyl k sehnání. Nakonec se podařilo našemu bubeníkovi mluvit s oním vydavatelem a ten mu suše odpověděl, že na to teď nemá čas. Tak jsme šli radši od toho a album vydali sami. Ještě že jsme do Anglie neposlali datku.
F: Materiál byl natočený v roce 97, proč vyšel až o dva roky později?
Matěj: Hlavní důvod byl v tom, že jsme vždycky čekali na vyjádření nějaké firmy a nakonec to dopadlo tak, že jsme se rozhodli album vydat sami, jenomže na to jsme neměli dost peněz. Nakonec jsme CD udělali ještě ke konci roku 1998 a kazety až v roce následujícím. Teď už to můžu říct, ale jednu chvíli to vypadalo, že nás vydá domácí BONTON. Nakonec z toho sešlo z toho důvodu, že jsme se trefili do doby, kdy se moc neprodávaly ani zaběhlé firemní kapely. Přesto jsme se prezidentovi této mamutí firmy zalíbili. To by byl dobrej fórek, kdyby nějaký experimentátory NF vydali. No, nevyšlo to a s tou Anglií taky ne. Takže pokud má někdo o debut zájem, tak je k mání na kontaktní adrese buď MC (90,-) nebo CD (250,-).
F: Kdo píše texty v kapele?
Matěj: Já, ale to ti asi stačit nebude. Co tou otázkou chceš říct? Mám se tu jako rozpovídat o čem jsou? Asi jo. Takže, no ?..já teď nevím o čem jsou. Když to píšu tak se různé pocity mění v slova, ale o čem to je ? nevím. To mi připomíná, jak kdejakej učitel či literární kritik dokáže všelijak rozebírat básně nejrůznějších lidí a vidí v tom něco, co by daného spisovatele ani ve snu nenapadlo. V recenzích na album psali, že jde o poesii, někdo dokonce napsal, že by člověk mohl litovat, že nejsou v mateřštině. Z toho mám teď fakt nos hodně nahoru, ale o čem jsou texty??snad něco poví někdo jiný z kapely ?.aha, já na všechno odpovídám sám?ale ty se vlastně ptal, kdo je píše?.texty píšu já (smích).
F: Na kazetě je nápis "Láska je to nejhlavnější", co jste tím mysleli, má to nějkaý Váš hlubší význam??
M: Naší muziku jsem nazval experimentálně pozitivní, a tak se snažím na každou nahrávku najít nějaký citát, který by image kapely podpořil. A co je víc krásnějšího a pozitivnějšího než Láska? Na předchozím materiálu "In The Positive" jste se mohli zase dočíst něco v tom duchu jako : "Chovej se tak jak chceš, aby se jiní chovali k tobě. Pokud někdo sleduje analogii s Biblí nebo novověkou filozofií je na správně stopě.
F: Je v Praze těžké najít zkušebnu, nemáte s tím problémy?
M: Jak začít? Když jsem začínal jako mlaďoch s kapelou MASTURBACE, spolu s mýma bratrancema Štěpánem a Martinem, tak jsme se přesídlili s krabicema a španělkama do půdního obydlí nad hlavama našich prarodičů. Postupem času jsme španělky měnili za elektriky s kombama a krabice za bicí. Jediné co jsem do dnešního dne nevyměnili je zkušebna. Jsme opravdu vděčni, že zde můžeme hrát, protože sehnat levně zkušebnu nebo dokonce zadarmo opravdu není lehké. Byla totiž doba, kdy jsem odešel z MASTURBACE a hrál jen v NF a tak jsem musel hledat novou zkušebnu a to bylo opravdu těžké. Pořád se měnila místa a jezdilo se i mimo Prahu, jen aby bylo kde zkoušet. Nakonec ale Martin i Štěpán přišli do NF a já se vrátil do původní zkušebny. V dnešní době jsme navíc po třech letech oživili naši domovskou masturbaci, takže máme zkušebnu společnou. Problém však se zkušebnama je a ne jenom v Praze, ale to asi znáte sami.
F: V Praze je celkem silná scéna, kámošíte s některejma kapelama?
Matěj: Scéna je tu opravdu silná, že už ani nestačím registrovat co tu je za nové kapely, i když jsem se o to pokoušel v minulém čísle zinu MELODY GARDOS, který vydávám. Kde jsou ty doby, co tu kromě zavedených spolků jako ARAKAIN, TÖRR apod. hráli jen HERMAPHRODIT, MASTURBACE, KAVIAR KAVALIER, R. MORTHIS a VIBRATHÖRR. Dneska je tu kapel jak mraků. často spolupracujeme např. s DEMIMONDE (jejich nový matroš je naprosto super, doporučuji), s A. SPAWN (ty se teď jmenujou jinak, ale jak to teď nevím), M.A.C. OF MAD a s již zmíněným VIBRATHÖRREM (oni i M.A.C. jsou vážně 100%ně živé kapely, jejich vystoupení je fakt nášup). Jen pro zajímavost napíšu pár jmen kapel z Prahy nebo jejichž část zde působí, abyste si udělali obrázek: SURVIVAL, MASTIX, DEPRESSIVE REALITY, NANOOCK, INTERVALLE BIZZARE, ALIENATION MENTAL, SWANSONG, KATHARSIS, MASAKRÁTOR, BOOLSHIT, DIZORDERZ atd. Nářez co? A to jsem opravdu nevyjmenoval všechny.
F: Co pořádání koncertů v Praze, to asi taky není snadný?
Matěj: Na pořádání koncertů si zase až tak moc stěžovat nemůžu. Možná to bude znít namyšleně, ale pokud chceme udělat akci, tak vždy máme kde. Problém je spíš se zvukem. Když hrajeme v Rock Café, tak je to fajn, to samé platí o již skoro zapomenutém druhdy kultovním klubu Prosek. Ale jinde to se zvukem za moc nestojí. Chce to spíš vlastního zvukaře na čemž už tak trochu pracujeme. Jediný problém je, když chci pozvat více jak tři kapely (i tři už někdy znamenají problém). Takže fesťáky, které pořádáme napůl s agenturou METALBEER jsou v Uhříněvsi na okraji Prahy. A jak tak sleduji scénu, to samé se děje i jinde viz Black Pes Klub v Klánovicích. Ale rozjíždějí se tu i nové kluby, tak uvidím, jak dlouho vydrží. Zde narážím na zkrachovalý klub Industry, který se mi opravdu moc líbil, i když zvukově za moc nestál.
F: Jaký je váš názor na oblečení, jehož materiál pochází ze zvířat?
Matěj: Od pradávna se lidé oblékali do přírodních materiálů, které různě zpracovávali. Samozřejmě převažovaly živočišné tkáně, kůže, kožešiny apod. Jenomže jak se lidé vyvíjeli, zjistili, že se dá spousta věcí vyrobit i bez zvířecího utrpení. Proto nesnáším takové ty rádoby dámy narvané v pravých kožešinách, ale nevadí mi to třeba u eskymáků, kteří mají jiné podmínky k životu a nějaká náhražka by jim asi nepomohla nebo u přírodních národů, kteří jsou úplně jinde ve vývoji, než naše přecivilizovaná civilizace. Vadí mi kožešiny, ale už tolik ne výrobky z kůže hospodářských zvířat. člověk jakožto všežravec bude vždy vyhledávat vedle rostlinné i živočišnou stravu a jak naložit s kůží, kostmi apod. rozhodně ne to vyhodit, to by nebylo vůči zvířeti důstojné. Tak je lepší z kůží vyrábět kožené výrobky a z kostí třeba kostní moučku. Tady je důležité to, aby ta zvířata až do poslední chvíle žila v dobrých podmínkách a nebyla stresovaná. Navíc stres je chemická reakce. Pokud někdo sní maso stresovaného zvířete, tak vlastně pozří dané látky a je nervóznější a má to neblahý vliv na jeho organizmus. To jsem se ale dostal někam úplně jinam, ale když už jsem se dostal až sem, tak dodám, že když už to zvíře bylo zabito, tak by se měl každý chovat tak, aby nebylo zabito zbytečně. Neplýtvat s jídlem, nevyhazovat ho apod.
F: Díky za rozhovor, něco na závěr?.
Matěj: Taky moc děkuju za rozhovor. Mějte se všichni fajn. Ať se daří s kapelou i časákem. To je asi vše.
