Pohled první: Johan
Den před posledním dnem roku se v Praze zjevily dvě italské spřízněné party přísahající na old school punk crust core thrash black bordel. Původně mě předsilvestrovská akce nechávala v klidu, ale když se k účasti hlásil jeden kamarád za druhým, bylo mi vcelku fuk, kdo tam bude hrát, stačilo, že potkám spoustu známých a třeba se mi budou i kapely líbit, jak tvrdil vrchní pokušitel Coornelus. Takže po odpolední rodinné oslavičce hurá na Prahu, tedy nejdřív na Dobříš a pak na Prahu, na všemi velebenou Sedmičku, kde jsem ještě nikdy nebyl... Což je asi mega ostuda, ale nějak se nedařilo. Když jsem poprvé do legendárního klubu vkročil, nic to se mnou neudělalo... možná by se hodilo napsat, že na mě dýchla historie všech těch koncertů, o kterých odsud kamarádi referovali, že prostor má jakýsi genius loci a bla bla bla... ale nic, prostě normální ošuntělá cimra s nízkým stropem, ve které zatím nebyl skoro nikdo, protože jsme dorazili ve čtvrt na osm. Ale záhy začali přicházet kamarádi, a že jich bylo, (skoro)celé jižní Čechy, písecko, týnsko, strakonicko, prostě rodinná atmosféra. A když k ní začali drtit nástroje evidentně dobře naladění barbaři z Itálie, bylo vyhráno.
Obě jihoevropské party jsem před akcí jen letecky projel na netu, takže jsem moc nevěděl, do čeho jdu, ale s prvními tóny a údery jsem se ocitl v osmdesátých letech, v době, kdy se až tak neřešilo, jestli je to heavy, thrash nebo black... Italské trio BARBARIAN na to vletělo jako uragán, s nasazením a navíc s úsměvy, bylo vidět, jak to chlápky baví a bavilo to i lidi, aby ne, když muzika měla všechno, co má taková retro špína mít – drive, chytlavé momenty, sólíčka, zemité pravěké riffy (jeden jako kdyby vypadl z prvního dema FATA MORGANY, a myslete si klidně, že jsem se pomátl, ale „Hrabě Konrád“ tam prostě byl). Pánové se k tomu taky chovali jako v roce 1987, takže klasické pózy a kytary nahoru (ale jen tak akorát; basák před začátkem setu „varoval“ kytaristu, že strop je nízký a je třeba se „krotit“). 40 minut parádní muziky uteklo jako nic a já se celou dobu bavil s úsměvem na tváři.
Podobné pocity jsem měl zhruba dvacet minut i u druhé kapely večera, CHILDREN OF TECHNOLOGY. Kvartet, personálně provázaný s předchozí sestavou osobou kytaristy a se zrzkou ze SATURNINE na basu, spustil hardcore/punk rotyku, která opět čpěla starými dobrými pořádky. Nejvíce pozornosti na sebe zdánlivě strhával divočák s mikrofonem se zeleně zvýrazněnýma očima, mě ale bavil hlavně pohled na bubenici, která to řezala s pořádnou razancí a nad bicími doslova vlála. Zpěvák v poněkud úchylném odění (kožešina na ramenou...) vyváděl, muzika donutila pár divochů v čele s výstavním očírovancem k pogu... všechno OK, ale po dvaceti minutách se kapela začala tak nějak opakovat, motat ve stejném kruhu, takže prvotní nadšení vystřídala spokojenost bez nadšení. (úsměv)
Celkově ale první exkurzi v klubu s Bondovým číslem v názvu hodnotím veskrze kladně, kromě kapel se mi líbil fakt, že prostor je nekuřácký (takže mě nebolela druhý den hlava a nesmrděl jsem kouřem), končí se v parádních 22 hodin (takže jsem doma zalehl úderem půlnoci) a zvuk byl u první kapely dokonalý, u druhé dobrý.
Pohled druhý: Bubu
BARBARIAN a CHILDREN OF TECHNOLOGY spojuje nejen postava Boryse Crossburna, frontmana BARBARIAN, který teď v CHILDREN OF TECHNOLOGY drtí i kytaru. Ač první parta vyznívá víc metalově a druhá punkově, obě přísahají na HELLHAMMER, CELTIC FROST, VENOM a MOTÖRHEAD.
Krátce po osmé nastoupili BARBARIAN. Trio se na nové nahrávce „Faith Extinguisher“ posunulo od typického HELLHAMMER/CF soundu trochu víc do heavy vod, což bylo slyšet i naživo. Přibylo melodií a vyhrávek, ale pořád se bavíme o melodiích ve výše zmíněném duchu a špinavém old school soundu. Jejich starší tvorba mě baví víc, takže když zněla třeba „Serve in heaven, reign in hell“ z eponymního debutu, u které máte pocit, že se na pódiu každou chvilku vynoří Tom G. Warrior, byl jsem na vrcholu blaha.
Ústřední postava CHILDREN OF TECHNOLOGY, frontman DeathLörd Astwülf je nepřehlédnutelný týpek, který klidně zkombinuje futuristický warpaint, boa a pásy pyramid. Kapela mu ale v soutěži o nejlepšího křížence punkera s Mad Maxem velmi zdatně konkuruje, takže na pódiu můžete sledovat solidní kabaret. Hudebně mě jejich desky „It's Time to Face the Doomsday“ a „Future Decay“ docela baví, ale koncert mi po cca půl hodině začínal splývat. Možná je to tím, že všechny jejich studiové nahrávky mají pod půl hodiny a skončí dřív, než mě stopáž připraví o pozornost. (úsměv)
Pohled třetí: Peťan
Poslední koncert letošního roku byl znám dlouho dopředu. Mezi svátky se nic moc zajímavého na metalové scéně nekonalo a tak jediným řešením byla strahovská Sedmička za účasti dvou italských kapel CHILDREN OF TECHNOLOGY a BARBARIAN. O den dříve jsme za to řádně vzali v jedné z píseckých hospod, však se také pilo na Lemmyho, a mně celou středu bylo ouvej (smích). Na Sedmičku jsem tak vyrazil skoro z posledních sil. Očekával jsem nejen dvě výborné kapely, ale hlavně poměrně dost kamarádů, kteří si Italy nenechali ujít. A to se potvrdilo. Nakonec mohlo být v klubu nějakých 80 fans, z velké části oděných do triček a mikin MOTÖRHEAD…
Žádný support se tentokrát nekonal a jako první začali krátce po osmé hodině hrát BARBARIAN. Tuto trojici jsem objevil pár let zpátky, když u Doomentia records vyšlo jejich splitko s BUNKER 66. Od začátku zdobil BARBARIAN výborný zvuk, což ostatně na Sedmičce bývá pravidlem. Z pódia se bez výraznějších přestávek a proslovů valil přímočarý a old schoolový black/speed/thrash/punk/metal čerpající v dávných časech velikánů CELTIC FROST nebo VENOM. Rouhavé, zašpiněné, dřevní. BARBARIAN ve svém setu sáhli hlavně po jejich posledním počinu „Faith Extinguisher“ z loňského roku. Se stoprocentní jistotou jsem očekával hitovku „Total Metal“, ta ale nepřišla a to ani jako přídavek. Více než půlhodinka old school masakru se vší parádou. I ve třech lidech lze zahrát parádní rotyku. S druhou kytarou by to byl ještě hutnější nářez, i tak ale kytarista/zpěvák Borys „Crossburn“ Catelani zvládal odehrát všechny party na výbornou. Skvělý set.
Zato CHILDREN OF TECHNOLOGY znám již dlouhou dobu. Několikrát se objevili i v Česku. Po pauze vynucené personálními změnami jsou zpět a to v parádní formě. Jejich loňské album „Future Decay“ je povedená záležitost a jeho efekt se čtveřici okořeněné dvojnásobnou dámskou účastí podařilo přenést i do živého provedení. Pravdou je, že BARBARIAN se mi líbili o něco víc, ale ten mix metal/crust/punku v podání CHILDREN OF TECHNOLOGY byl také plný energie, špíny a živelnosti. CHILDREN OF TECHNOLOGY měli trochu nahulený zvuk, a tak jsem druhou polovinu setu sledoval z větší dálky. Na pódiu se znovu objevil Borys, který s přehledem dával oba koncerty za večer. Bubenice Giovanna taktéž sypala parádně. Ústřední postavou je frontman Paolo aka DeathLörd Astwülf. Ten vládl svým řevem i místy ječákem, za který by se nemusela stydět kdejaká speedová kapela. Snad jen ta současná image kapely se mi tolik nelíbí. Místo kožešiny bych se radši vrátil k onášivkované vestě (úsměv). Zaznělo i několik starších skladeb, mezi kterými u mě zvítězil válec „It's Time to Face the Doomsday“. Konec krátce před desátou.
Po skončení následuje nákup v distrech, pivka, někdo panáky. Čas je i na fotbálek, kdy společně s Lukášem uhrajeme cennou remízu 2:2 na zápasy proti Squadra azzura reprezentovanou D.D. Prowlerem (basa BARBARIAN) a DeathLördem Astwülfem (vokál COT). Za smíru se rozcházíme a pomalu mizíme k domovu. Díky, byl to fajn večer! Jo a abych nezapomněl – největší headbanger byl tentokrát Johan, který vydržel obě bandy uprostřed v kotli (úsměv).
Fotky: Coornelus
Den před posledním dnem roku se v Praze zjevily dvě italské spřízněné party přísahající na old school punk crust core thrash black bordel. Původně mě předsilvestrovská akce nechávala v klidu, ale když se k účasti hlásil jeden kamarád za druhým, bylo mi vcelku fuk, kdo tam bude hrát, stačilo, že potkám spoustu známých a třeba se mi budou i kapely líbit, jak tvrdil vrchní pokušitel Coornelus. Takže po odpolední rodinné oslavičce hurá na Prahu, tedy nejdřív na Dobříš a pak na Prahu, na všemi velebenou Sedmičku, kde jsem ještě nikdy nebyl... Což je asi mega ostuda, ale nějak se nedařilo. Když jsem poprvé do legendárního klubu vkročil, nic to se mnou neudělalo... možná by se hodilo napsat, že na mě dýchla historie všech těch koncertů, o kterých odsud kamarádi referovali, že prostor má jakýsi genius loci a bla bla bla... ale nic, prostě normální ošuntělá cimra s nízkým stropem, ve které zatím nebyl skoro nikdo, protože jsme dorazili ve čtvrt na osm. Ale záhy začali přicházet kamarádi, a že jich bylo, (skoro)celé jižní Čechy, písecko, týnsko, strakonicko, prostě rodinná atmosféra. A když k ní začali drtit nástroje evidentně dobře naladění barbaři z Itálie, bylo vyhráno.
Obě jihoevropské party jsem před akcí jen letecky projel na netu, takže jsem moc nevěděl, do čeho jdu, ale s prvními tóny a údery jsem se ocitl v osmdesátých letech, v době, kdy se až tak neřešilo, jestli je to heavy, thrash nebo black... Italské trio BARBARIAN na to vletělo jako uragán, s nasazením a navíc s úsměvy, bylo vidět, jak to chlápky baví a bavilo to i lidi, aby ne, když muzika měla všechno, co má taková retro špína mít – drive, chytlavé momenty, sólíčka, zemité pravěké riffy (jeden jako kdyby vypadl z prvního dema FATA MORGANY, a myslete si klidně, že jsem se pomátl, ale „Hrabě Konrád“ tam prostě byl). Pánové se k tomu taky chovali jako v roce 1987, takže klasické pózy a kytary nahoru (ale jen tak akorát; basák před začátkem setu „varoval“ kytaristu, že strop je nízký a je třeba se „krotit“). 40 minut parádní muziky uteklo jako nic a já se celou dobu bavil s úsměvem na tváři.
Podobné pocity jsem měl zhruba dvacet minut i u druhé kapely večera, CHILDREN OF TECHNOLOGY. Kvartet, personálně provázaný s předchozí sestavou osobou kytaristy a se zrzkou ze SATURNINE na basu, spustil hardcore/punk rotyku, která opět čpěla starými dobrými pořádky. Nejvíce pozornosti na sebe zdánlivě strhával divočák s mikrofonem se zeleně zvýrazněnýma očima, mě ale bavil hlavně pohled na bubenici, která to řezala s pořádnou razancí a nad bicími doslova vlála. Zpěvák v poněkud úchylném odění (kožešina na ramenou...) vyváděl, muzika donutila pár divochů v čele s výstavním očírovancem k pogu... všechno OK, ale po dvaceti minutách se kapela začala tak nějak opakovat, motat ve stejném kruhu, takže prvotní nadšení vystřídala spokojenost bez nadšení. (úsměv)
Celkově ale první exkurzi v klubu s Bondovým číslem v názvu hodnotím veskrze kladně, kromě kapel se mi líbil fakt, že prostor je nekuřácký (takže mě nebolela druhý den hlava a nesmrděl jsem kouřem), končí se v parádních 22 hodin (takže jsem doma zalehl úderem půlnoci) a zvuk byl u první kapely dokonalý, u druhé dobrý.
Pohled druhý: Bubu
BARBARIAN a CHILDREN OF TECHNOLOGY spojuje nejen postava Boryse Crossburna, frontmana BARBARIAN, který teď v CHILDREN OF TECHNOLOGY drtí i kytaru. Ač první parta vyznívá víc metalově a druhá punkově, obě přísahají na HELLHAMMER, CELTIC FROST, VENOM a MOTÖRHEAD.
Krátce po osmé nastoupili BARBARIAN. Trio se na nové nahrávce „Faith Extinguisher“ posunulo od typického HELLHAMMER/CF soundu trochu víc do heavy vod, což bylo slyšet i naživo. Přibylo melodií a vyhrávek, ale pořád se bavíme o melodiích ve výše zmíněném duchu a špinavém old school soundu. Jejich starší tvorba mě baví víc, takže když zněla třeba „Serve in heaven, reign in hell“ z eponymního debutu, u které máte pocit, že se na pódiu každou chvilku vynoří Tom G. Warrior, byl jsem na vrcholu blaha.
Ústřední postava CHILDREN OF TECHNOLOGY, frontman DeathLörd Astwülf je nepřehlédnutelný týpek, který klidně zkombinuje futuristický warpaint, boa a pásy pyramid. Kapela mu ale v soutěži o nejlepšího křížence punkera s Mad Maxem velmi zdatně konkuruje, takže na pódiu můžete sledovat solidní kabaret. Hudebně mě jejich desky „It's Time to Face the Doomsday“ a „Future Decay“ docela baví, ale koncert mi po cca půl hodině začínal splývat. Možná je to tím, že všechny jejich studiové nahrávky mají pod půl hodiny a skončí dřív, než mě stopáž připraví o pozornost. (úsměv)
Pohled třetí: Peťan
Poslední koncert letošního roku byl znám dlouho dopředu. Mezi svátky se nic moc zajímavého na metalové scéně nekonalo a tak jediným řešením byla strahovská Sedmička za účasti dvou italských kapel CHILDREN OF TECHNOLOGY a BARBARIAN. O den dříve jsme za to řádně vzali v jedné z píseckých hospod, však se také pilo na Lemmyho, a mně celou středu bylo ouvej (smích). Na Sedmičku jsem tak vyrazil skoro z posledních sil. Očekával jsem nejen dvě výborné kapely, ale hlavně poměrně dost kamarádů, kteří si Italy nenechali ujít. A to se potvrdilo. Nakonec mohlo být v klubu nějakých 80 fans, z velké části oděných do triček a mikin MOTÖRHEAD…
Žádný support se tentokrát nekonal a jako první začali krátce po osmé hodině hrát BARBARIAN. Tuto trojici jsem objevil pár let zpátky, když u Doomentia records vyšlo jejich splitko s BUNKER 66. Od začátku zdobil BARBARIAN výborný zvuk, což ostatně na Sedmičce bývá pravidlem. Z pódia se bez výraznějších přestávek a proslovů valil přímočarý a old schoolový black/speed/thrash/punk/metal čerpající v dávných časech velikánů CELTIC FROST nebo VENOM. Rouhavé, zašpiněné, dřevní. BARBARIAN ve svém setu sáhli hlavně po jejich posledním počinu „Faith Extinguisher“ z loňského roku. Se stoprocentní jistotou jsem očekával hitovku „Total Metal“, ta ale nepřišla a to ani jako přídavek. Více než půlhodinka old school masakru se vší parádou. I ve třech lidech lze zahrát parádní rotyku. S druhou kytarou by to byl ještě hutnější nářez, i tak ale kytarista/zpěvák Borys „Crossburn“ Catelani zvládal odehrát všechny party na výbornou. Skvělý set.
Zato CHILDREN OF TECHNOLOGY znám již dlouhou dobu. Několikrát se objevili i v Česku. Po pauze vynucené personálními změnami jsou zpět a to v parádní formě. Jejich loňské album „Future Decay“ je povedená záležitost a jeho efekt se čtveřici okořeněné dvojnásobnou dámskou účastí podařilo přenést i do živého provedení. Pravdou je, že BARBARIAN se mi líbili o něco víc, ale ten mix metal/crust/punku v podání CHILDREN OF TECHNOLOGY byl také plný energie, špíny a živelnosti. CHILDREN OF TECHNOLOGY měli trochu nahulený zvuk, a tak jsem druhou polovinu setu sledoval z větší dálky. Na pódiu se znovu objevil Borys, který s přehledem dával oba koncerty za večer. Bubenice Giovanna taktéž sypala parádně. Ústřední postavou je frontman Paolo aka DeathLörd Astwülf. Ten vládl svým řevem i místy ječákem, za který by se nemusela stydět kdejaká speedová kapela. Snad jen ta současná image kapely se mi tolik nelíbí. Místo kožešiny bych se radši vrátil k onášivkované vestě (úsměv). Zaznělo i několik starších skladeb, mezi kterými u mě zvítězil válec „It's Time to Face the Doomsday“. Konec krátce před desátou.
Po skončení následuje nákup v distrech, pivka, někdo panáky. Čas je i na fotbálek, kdy společně s Lukášem uhrajeme cennou remízu 2:2 na zápasy proti Squadra azzura reprezentovanou D.D. Prowlerem (basa BARBARIAN) a DeathLördem Astwülfem (vokál COT). Za smíru se rozcházíme a pomalu mizíme k domovu. Díky, byl to fajn večer! Jo a abych nezapomněl – největší headbanger byl tentokrát Johan, který vydržel obě bandy uprostřed v kotli (úsměv).
Fotky: Coornelus
